Právě končící rok 2017 byl k fanouškům hororových her obzvláště velkorysý, neboť přinesl dva velké vrcholy. Prvním byl nonkonformní a nad očekávání kvalitní Resident Evil 7: Biohazard z počátku letošního roku. A vcelku nedávno přinesly podzimní plískanice teprve letos nečekaně oznámený The Evil Within 2, s nímž jeho tvůrce, známý to otec Resident Evil ságy Shinji Mikami, vstoupil do hry i tak trochu proto, aby se neřeklo, že monopol na hororové zážitky má pouze společnost CAPCOM. Ano, vím velmi dobře, že sedmý díl kroniky zla nesedl úplně každému a dokonce jsou i tací - a není jich zrovna málo - kteří výrazně pozměněný herní koncept oproti předcházejícím dílům nejen nepřijali, a jak už je v dnešním nespravedlivém a pokryteckém světě zcela běžné, dokonce jednoznačně odsoudili jako útok na samotnou podstatu dvě desetiletí trvající ságy. Paradoxem však zůstává, že po nepříliš přesvědčivých předcházejících dílech přinesl RE 7 i navzdory first-person pohledu návrat k hororovým i adventurním počátkům celého univerza a jednoznačně tak prokázal svůj oprávněný nárok na existenci.