Recenzovaná verze: PlayStation 5

Pořád si pamatuji, že když vycházel pátý Street Fighter, vývojáři z Capcomu se s ním rozhodli zaměřit primárně na online zápolení a měli velké plány prorazit na eSportové scéně. Na tom by nebylo nic špatného, zvláště v dnešní online době, pokud by tohle rozhodnutí neodnesl obsah pro jednoho hráče, který naprosto chyběl. Na vývojáře se proto zcela oprávněně snesla obrovská kritika, no a ti následně nové bojovníky, režimy pro jednoho hráče a další obsah přidávali v rámci Season passů, bezplatných velkých updatů i několika edic. Nakonec se ze Street Fighter V stala výborná a na obsah bohatá bojovka, kterou si fanoušci žánru na PC a konzolích PlayStation v posledních letech hodně užívali. I proto, když byl oznámen šestý díl, bylo jasné, že vývojáři musejí přijít s velkým posunem vpřed a hlavně nesmí zopakovat své počáteční zaváhání z minula. A jsem moc rád, že se jim to povedlo, protože už po prvním zapnutí jsem byl upozorněn, že Street Fighter 6 má hned tři velké a do jisté míry samostatné části, v nichž se dají strávit desítky hodin.

 Zmíněné tři části se jmenují World Tour, Battle Hub a Fighting Ground. Já začnu trochu paradoxně s tou třetí Fighting Ground, která v sobě ukrývá všechny klasické vedlejší režimy pro jednoho hráče i offline i online multiplayer s normálními a hodnocenými zápasy (velkým plusem je od prvního dne cross-play podpora). Tato část je totiž skvělá pro začátečníky i fanoušky série, aby se s hrou více seznámili, protože obsahuje docela propracované tréninky, tutoriály pro ovládání, učení se jednoduchých i složitých komb i jednotlivé bojovníky, takže není problém se rychle seznámit s jejich opravdu hodně odlišnými bojovými styly a možnostmi. Propracované a hlavně přehledné tutoriály rozhodně vítám, protože vstup do hry dělají daleko snazší než v minulosti. Street Fighter série vždy nabízela hodně komplexní a složitý soubojový systém, který nebylo jednoduché uchopit jako v sériích Mortal Kombat nebo Tekken, hlavně pro naprosté začátečníky, ale to se nyní díky tutoriálům do určité míry zlepšilo.

Nyní se už ale dostávám ke klasickým režimům. Nechybí Versus s 1v1 nebo týmovými zápasy. Novinkou je tu mód Extreme Battle, v němž je možné si nastavit vlastní pravidla i nejrůznější modifikátory (žádné skoky nebo speciální pohyby, případně je možné přidat bomby padající nebo běhající býky porážející bojovníky), což přidává do zápasů pěkné oživení a řadu nečekaných událostí. Nejzajímavějším a asi i největším režimem je bez debat Arcade. V něm si vyberete jednoho z bojovníků a následně s ním absolvujete sérii soubojů (5 nebo 12), které jsou doplněny o lehčí příběh, vyprávěný skrze statické animované obrázky. Tento režim tedy slouží hlavně pro seznámení se s vracejícími i novými bojovníky, ale svoji práci odvádí dobře, nehledě na to, že jednotlivé příběhy nejsou špatné a krásně hru doplňují. Když už jsem u bojovníků, těch je ve hře na startu 18. Jde o počet, který je možná trochu nižší, než je nyní u bojovek zvykem, ale na druhou stranu je každý bojovník výborný, má vlastní unikátní styl boje, jedinečná komba i speciální útoky a několik možností pro přizpůsobení. Navíc mi přišlo, že všichni jsou od začátku i dobře vybalancovaní, během desítek hodin testování mi nepřišlo, že by nějaký vyčníval nad ostatními.

Co se týče přímo bojovníků, fanoušky potěší, že se vrací oblíbenci jako Ryu, Chun-Li, Blanka, má oblíbená Juri nebo Guile. Všichni mají zcela nový design a popravdě se od předchozích verzí mnohdy tak liší, že jsem je jen těžko poznával. Kromě známých a mezi fanoušky oblíbených bojovníků vývojáři nabízí i zcela nové tváře, které do seznamu dobře zapadají, stejně jako do samotného univerza hry. Mezi nimi je třeba Luke. U něj je třeba zmínit, že nejde o naprostého nováčka, protože fanoušci moc dobře vědí, že se objevil už v posledním roce Street Fighter V a sloužil jako takový menší teaser na Street Fighter 6. Ve výsledku musím říci, že mi z nových bojovníků sedl asi nejméně, daleko více se mi líbila živelnější Jamie nebo ninja Kimberly. Kdo ale určitě nebude mým oblíbencem, je velká, svalnatá a dost neohrabaná bojovnice/válečnice Marisa, která mi vyloženě nesedla prakticky ničím. Jde vlastně i o dost odlišného bojovníka, než na jakého jsou fanoušci Street Fighteru zvyklí, ale věřím, že díky své síle si může u některých hráčů najít zalíbení. Mezi dalšími nováčky je pak Manon, mexická roztomilá dívka s Lilie (tu jsem si hodně oblíbil a snadno se stala mojí nejoblíbenější bojovnící) a záhadný JP.

Od bojovníků přejdu k úrovním se slušným designem, v nichž veškeré šarvátky v offline i online probíhají. Vývojáři si připravili hned šestnáct úrovní, odehrávajících se na různých místech po celém světě, ať už jde o USA, Brazílii nebo Londýn. Každá úroveň je jiná po stránce designu i atmosféry, navíc úrovně jsou dostatečně rozmanité, aby se nezačaly rychle opakovat. Co možná někoho zklame, je skutečnost, že úrovně jsou jen statické a nenabízí žádné předměty a další prvky, které by bylo možné během boje využívat, jako je tomu třeba u série Mortal Kombat. Street Fighter se ale na tohle nikdy nezaměřoval, vždy nabízel férový souboj, v němž se mohli hráči spolehnout jen na schopnosti jednotlivých bojovníků a svůj skill. A u Street Fighter 6 tomu není jinak.

Pokud jde o soubojový systém i samotnou hratelnost, vývojáři se rozhodli upustit od trochu mnohdy překombinovaného V-Systemu ze Street Fighter V. Místo něho přichází s Drive Systemem. Ten prakticky kombinuje to nejlepší z předchozích dílů série a je dle mého názoru ještě propracovanější a zábavnější, navíc dává hráčům více možností pro vytváření různých strategií, takže je i rozmanitější. A to i díky tomu, že ukazatel je na začátku zápasu plně nabit, a je jen na hráči, jak toho využije. Každopádně díky Drive Systemu získávají bojovníci přístup k pěti opravdu silným schopnostem. Zatímco třeba Overdrive jsou nové speciální pohyby, nechybí ani pohyb Drive Rush pro zkrácení vzdálenosti mezi vámi a protivníkem, případně možnost se lépe bránit a vykrýt útok skrze Drive Parry. Silné útoky je možné využívat i pro snadnější proražení obrany příliš defenzivních hráčů, takže samotné souboje jsou pak plynulejší. Street Fighter 6 má bez debat jeden z nejkomplexnějších a nejpropracovanějších soubojových systémů, jaký se kdy v nějaké bojovce objevil. Jeho největší devízou je navíc skutečnost, že je i snadno uchopitelný pro nováčky.

A to i díky skutečnosti, že kromě tréninků a tutoriálů vývojáři dávají hráči k dispozici hned tři typy ovládání – klasické, moderní a dynamické. Klasické moc fanoušky nepřekvapí, protože přichází s dobře známým rozvržením. Moderní ale nabízí zjednodušené schéma, jaké bylo třeba v bojovkách Marvel vs Capcom, takže je ideální pro nováčky, kteří se nechtějí na začátku moc trápit. Dynamické ovládání pak vše ještě zjednodušuje, protože je možné s ním automaticky provádět komba i speciální útoky stisknutím jednoho tlačítka. Toto ovládání je proto určeno jen pro sváteční hráče, kteří si chtějí sem tam zahrát a vidět nádherná komba a kolikrát opravdu velký bordel na obrazovce. Já osobně jsem u některých režimů využíval spíše klasické ovládání, ale někdy jsem přepnul na moderní, které se mi osvědčilo hlavně i režimu World Tour.

No a k němu se nyní dostávám, což je dost možná největší a nejpropracovanější režim pro jednoho hráče, jaký se kdy v rámci série Street Fighter objevil, navíc obohacený o RPG prvky. Svoji strukturou a herními mechanikami trochu připomíná sérii Yakuza a jde o něco, na co fanoušci bojovek nejsou moc zvyklí. Ve World Tour si vytvoříte vlastního bojovníka a následně s ním budete plnit různé hlavní i vedlejší úkoly v otevřených lokacích, nejprve v Metro City (ano, jde o fiktivní město ze série Final Fight), později i v několika dalších po celém světě (Itálie, Brazílie a tak dále). Některé lokace nabízejí více možností pro průzkum, ale nechybí ani náhodné bitvy proti gangům, či možnost vyzívat na souboje náhodně kolemjdoucí. Do toho se pak učíte nové bojové styly od mistrů v podobě známých postav Street Fighter univerza, nová komba a i si odemykáte skrze košatější stromy nové pasivní dovednosti. Nechybí ani možnost kupování nového oblečení, které neslouží jen jako kosmetika, ale zvedá i statistiky, jsou přítomny i stánky s občerstvení pro chvilkový boost, případně nejrůznější předměty, které je možné využít v boji.

Je pěkné vidět, jak vytvořený bojovník toho na začátku moc neumí a působí trochu neohrabaně. Stačí ale splnit pár úkolů, získat si důvěru Luka a hned se naučí další jeho speciální pohyby a komba. Záhy jsem navíc v čínské čtvrti potkal Chun-Li a začal se učit její sadu pohybů. A to je jen začátek tohoto obrovského režimu na zhruba 20 hodin, který seznámí hráče s různými mechanikami hry, a je tedy určen nejen pro velké fanoušky Street Fighteru, ale užijí si ho i nováčci. Musím se přiznat, že jsem na začátku režimu World Tour moc nevěřil, ale nakonec se jedná o skvělou část a velkého žrouta času se spoustou výborných soubojů s řadovými protivníky i bossy, jemuž je možné propadnout na docela dost večerů. Jsem rád, že se Capcom do takto velkého a hlavně propracovaného režimu pro jednoho hráče pustil. Dnes to není moc obvyklé u bojovek, ale zde se to jednoznačně vyplatilo. Jde o skvělé obohacení nabídky Street Fighter 6 a přesně tohle hra potřebovala. Pokud bych měl tomuto režimu něco vytknout, jsou to některé příliš těžké pasáže, které může být problém hned zdolat.

Režimy pro jednoho hráče určitě uspokojí, ale největší potenciál a vlastně i budoucnost hry Street Fighter je v online části se sociálními prvky Battle Hub. Jde prakticky o jeden velký prostor, v němž si po prvním zapnutí vytvoříte vlastního avatara, s nímž se budete prezentovat před ostatními hráči. K tomu máte opravdu obsáhlý a propracovaný editor se spoustou možností (je stejný jako u World Tour), které se navíc postupně rozrůstají, protože nechybí obchod s kosmetickými doplňky. Ty je možné nakupovat za herní měnu i reálné peníze. Mikrotransakce tedy nechybí, ale s tím se tak nějak dalo počítat. Každopádně v tomto obrovském hubu následně můžete komunikovat s ostatními hráči, vyzívat je na souboje (bohužel jsem mohl hrát jen několik zápasů během testování, ale vše běželo hladce), dívat se na jejich zápasy s ostatními hráči, nechybí ani žebříčky, různé turnaje či možnost zahrát si pro odpočinek některou z klasických her Capcomu jako Street Fighter II nebo Final Fight. V Battle Hubu se ukrývá obrovský potenciál, a pokud ho budou vývojáři rozšiřovat a upravovat dle zpětné vazby, může se stát centrem zábavy na příští měsíce i roky.

Street Fighter 6 si zachovává barevnou a kolikrát až komiksovou stylizaci, která se mi hodně líbí a je věrná sérii. Od posledního dílu ale došlo k velkému posunu, co se celkové vizuální kvality týče, ať už jde o různé efekty, parádní nasvícení, detailnější prostředí i modely postav s fantastickými animacemi i výborně vypadající zakomponovanou deformací svalů. Street Fighter 6 je zase o velký kus hezčí než posledně, na čemž má velký vliv i použitý RE Engine, který se usvědčil nejen u lineárních akcí, ale i otevřených světů, no a nyní i u bojovky. Je vidět, o jak výborný nástroj jde, zvláště v rukou šikovných vývojářů. Já jsem hrál hru Street Fighter 6 na konzoli PlayStation 5, kde má dva režimy zobrazení. První režim zobrazení poskytuje krásně ostrý obraz v nativním 4K rozlišení při 60fps v Arcade režimu, rychlých soubojů, multiplayeru i trénincích. Zajímavostí ovšem je, že ve World Tour má hra 60fps jen v momentě, kdy běháte po otevřených lokacích, během soubojů framerate klesne na 30 snímků. Je to zvláštní a moc nevím, z jakého důvodu k tomuto docházelo. 60fps nabízí u soubojů ve World Tour jen režim výkonu, který v ostatních částech hry ale postrádá moc smysl.

Co nezklame, je kvalitní ozvučení, velmi dobrý dabing jednotlivých bojovníků a soundtrack s řadou hip-hopových skladeb, které se ke hře a její atmosféře docela dost hodí. Když už jsem u ozvučení, musím zmínit i jednu velkou novinku, kterou vývojáři před vydáním docela dost propagovali. Tou je možnost zapnutí komentování zápasů, aby měly atmosféru velkých esportových turnajů. O komentář se postarali skuteční esportoví komentátoři jako Steve "TastySteve" Scott a Jeremy "Vicious" Lopez. Ti mi ale popravdě moc neříkají, protože eSportovou scénu moc nesleduji, ale musím říci, že odvedli slušnou práci. Přesně komentují dění na obrazovce, ale později jsem si všiml, že se trochu opakují, což trochu kazí celkový jinak dobrý dojem.

Street Fighter 6 je ohromující vyvrcholením celé série a jednou z nejlepších a nejpropracovanějších bojovek, jakou jsem měl možnost hrát. Od první minuty si mě získala skvělým seznamem rozmanitých bojovníků s unikátními bojovými styly, parádním audiovizuálním zpracováním a také kvalitním obsahem. World Tour je fantastická část pro jednoho hráče, která přináší do série velké oživení a tolik potřebný propracovaný obsah pro jednoho hráče, Battle Hub je pak rozsáhlá a do detailu promyšlená online část, která ukrývá obrovský potenciál. Street Fighter 6 se do budoucna stane benchmarkem pro žánr bojovek.