Kamerka Kinect se u nás prodává za bezmála 4 tisíce korun, což může někoho odradit. Kdo ale vydrží, přinese si domu vzhledově povedený kus hardwaru, který nebude dělat ostudu a bude na něj upřena pozornost každé návštěvy. Protože vlastníme ještě starší model Xboxu 360, tak si u nás Kinect vyžádal navíc jeden zadní USB konektor a také zásuvku. Pokud máte nový Xbox 360 S, tak stačí píchnout Kinect do speciální zdířky. Nic víc nemusíte řešit, tedy, alespoň zatím. Po zapnutí konzole poté následuje update, který musíte stáhnout. Bez něj vám Kinect bohužel nepůjde. Po updatu přichází asi nejdůležitější část, kterou budete muset při nastavení podstoupit, a to je kalibrace. Musíme říci, že ačkoliv kalibrace trvá zhruba 10 minut, tak ji provádíte pouze jednou, takže odpadá neustálé šachování před spuštěním hry, jako tomu je u Playstation Move. To je u Kinectu jednoznačné plus.

Během nastavování nás potěšila položka Kinect ID. Určitě se nyní ptáte, co znamená. V této funkci si vás Kinec pěkně projede a očichá, přičemž podle vašeho vzhledu vás bude později přihlašovat pod zadaným gamertagem. Tato funkce se nám líbila hlavně v multiplayeru, kdy stačilo, aby vstoupil před kameru někdo jiný, kdo má také udělaný Kinect ID, přičemž Kinect hned zjistil, o koho se jedná a přiřadil mu jeho gamertag. Jde určitě o hodně zajímavou vychytávku, která opravdu funguje, a popravdě jsme z ní byli opravdu nadšení.

Už během kalibrace zjistíte, že pro používání Kinectu budete potřebovat opravdu hodně prostoru. Pokud nemáte v bytě nějaký větší obývací pokoj nebo jinou místnost, tak nemá cenu Kinect ani pořizovat. Pro pohyb v menu, ke kterému se ještě vrátíme, sice můžete sedět a být i metr od televize a Kinectu, ale pokud budete chtít hrát hry v takto stísněném prostoru, máte smůlu. Kinect vám jednoduše nepůjde a bude vás prosit, abyste si udělali místo. To je jednoznačně největší mínus tohoto zařízení. Díky tomuto omezení si troufáme tvrdit, že přijde o spoustu zájemců. Co se týče prostoru, tak pokud budete chtít hrát sám na Kinectu, tak vám postačí, pokud budete ideálně 2 metry od televize. V této vzdálenosti vás bude kamerka snímat naprosto v pohodě a nebudete mít větší problémy. Pokud budete chtít hrát ve dvou, tak potřebujete další metr odstupu, což už je určitě problém u většiny českých domácností. Kromě určitého rozestupu navíc počítejte, že potřebujete i dostatek místa do stran. Kinect si tak žádá opravdu velkou herní plochu, kterou mu hodně hráčů nebude moci poskytnout. Futuristické obývací pokoje z promo fotek Microsoftu by se určitě hodily. Škoda, že u 98% hráčů je realita úplně jiná.

Pokud máte vše nastaveno (a obývací pokoj vystěhován :) ), tak se ocitnete v menu. Jaké je ale překvapení, že v tom klasickém vám bude Kinect na dvě věci. To ovládat nebudete. Místo toho se vám spustí speciální Kinect Hub, kde máte skoro celý klasický dashboard rozdělený do stránek a poté na nich do kostiček. Co se týče ovládání tohoto menu, tak musíme říci, že jde o celkem zajímavé řešení a určitě si budete na začátku připadat jako Tom Cruise v Minority Report. Jenomže když si vše vyzkoušíte, tak zjistíte, že to zase tak super není, navíc prohlížení menu Xboxu tímto způsobem je značně zdlouhavé a v některých momentech i nepřesné. Několikrát se nám třeba stalo, že než jsme přemístili ruku na tu správnou ikonku, spustila se jiná. Ovládání menu Xboxu 360 pomocí Kinectu je tak zatím spíše do počtu, jako třeba u Playstationu Move. Kdo byl doposud zvyklí na klasický ovladač, tak ho nic nebude motivovat, aby máchal před televizí rukama, když tu má rychlejší a přesnější řešení.

Je sice pěkné, že přes Kinect můžete dále vést videokonference a provádět přes něj další a další věci, ale to hlavní, na co je stavěn, je hraní her. V současnosti existuje na trhu celá řada her, které jsou ovšem spíše zklamáním. Recenze na jednotlivé si přečtete jindy, ale je třeba říci, že ačkoliv Microsoft sliboval různorodé hry, tak skutečnosti je jiná a máte jen tři typy. Tím prvním jsou nejrůznější minihříčky na pár minut, pak tu máme taneční hry a jako poslední nějaký ten cvičební trenažér. Více žánrů zatím nenajdete. K hrám je třeba dodat, že všechny se prodávají v celkem slušivých fialových krabičkách, takže je snadno odlišíte od těch normálních pro Xbox 360.

Nyní už ale přicházejí naše dojmy z hraní na Kinectu, které jsou veskrze hodně pozitivní. Hlavně v tom ohledu, že ovládání her provádíte opravdu pouze skrze své tělo, takže nepotřebujete nic dalšího. Celé ovládání je tak hodně jednoduché, což ostatně dokázali i naši pokusní králíci, kteří hry moc nehrají. Ihned věděli, co mají dělat a ihned se do hry dostali a užívali si ji. Nikomu tak nemusíte vysvětlovat, k čemu slouží analog, že s ním můžete hýbat, k čemu slouží Ačko a podobně. Prostě si stoupnete před kameru a hrajete. Před vydáním Kinectu se mluvilo o tom, jak je toto ovládání pomalé a má hodně velké lagy. Microsoft se sice nechal několikrát slyšet, že Kinect žádné lagy mít nebude, stejně tak vývojáři, ale opak je pravdou. Pokud bychom řekli, že žádné nemá, lhali bychom vám do očí. Lagy tu jsou, ale ne tak velké, aby rušily hraní. Pokud se na odezvu zaměříte a budete vyčítat každou odchylku od vašeho pohybu, hry si moc neužijete. Pokud se ale zaměříte čistě na hraní, tak vám ani lagy moc nepřijdou a budete si hry opravdu užívat. Hold tu ještě není technologie, která by přenesla pohyb celého vašeho těla do hry. Ačkoliv kamerka snímá celé vaše tělo, tak je třeba říci, že si neporadí s drobnějšími změnami, jako je hýbání prsty. Postavička na obrazovce vždy bude ukazovat ruku s otevřenou dlaní. Rovněž jsme zkusili nad hlavou tleskat, ale postavička měla jen zkroucené ruce, což také nevypadalo zrovna dobře. Na hraní to ale nemá žádný vliv, jde spíše o naše rýpání. Kamerka totiž nikdy nesnímá váš pohyb 1:1.

Co nás ale hodně mile překvapilo, tak je fakt, že jde hrát s Kinectem za jakýchkoliv světelných podmínek. Za světla je funkčnost pochopitelná, ale trošinku méně jsme čekali, že Kinect bude fungovat, když je v místnosti tma a jediné jakési menší světlo vydává samotná televize. To je určitě velké plus. U kamerky Playstation Eye třeba tato možnost nebyla. Dále můžeme vymítit mýtus, podle kterého musíte mít jinou barvu oblečení, jak okolní stěny kolem vás. Během hraní jsme měli velmi podobnou barvu trička, dost možná bychom řekli stejnou, a žádné problémy jsme nezaznamenali.

Co se týče her, tak potěší určitě i funkce, která vás během hraní fotí. Vaše fotky z hraní se poté ukládají na pevný disk, odkud je můžete nahrávat na speciální stránku kinectshare.com . Zde je můžete dále upravovat a sdílet s ostatními hráči, ale také si je nahrát na svůj facebook účet. Velmi jednoduchá funkce, která jen podtrhuje onu jednoduchost samotné Kinectu.

Kinect je rozhodně zajímavé zařízení, které skrývá do budoucna velký potenciál. Bohužel, v současné verzi se nemůžeme zbavit dojmu, že Microsoft ještě všechny mušky nevychytal. Přesto, pokud často pořádáte nějaké párty večírky a máte dostatek prostoru, asi bychom vám Kinect doporučili už nyní. Nic lepšího na tyto sešlosti nenajdete. Pokud hrajete především sám, tak bychom radili spíše počkat, až klesne cena. Investovat nyní do Kinectu je totiž trošinku drahá záležitost, navíc, když na něj existuje jen omezený počet her. To je ale ostatně problém i konkurence od Sony.

Recenze na Kinect je sice u konce, ale v dalších dnech a týdnech očekávejte další a další testy a recenze her.