Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

Ve své nové hře Ghost of Tsushima se vývojáři ze Sucker Punch rozhodli vydat do minulosti, přesněji do třináctého století, kdy mongolská říše zpustošila na Východě mnohé národy a nebylo ušetřeno ani Japonsko. Hra nás přesněji vrhá na ostrov Cušima, který se stal cílem mongolské armády a jejího generála Khotun Khana. Jeho invazi se pokusí hned na začátku postavit odvážní samurajové, ale proti přesile, daleko propracovanější vojenské strategii a lepším zbraním protivníka nemají šanci a jsou bez slitování zmasakrováni. Z tohoto krvavého běsnění jen o vlásek unikne hlavní hrdina Jin Sakai, který patří do váženého samurajského klanu. Ten neměl moc klidné dětství, navíc ho sžírají pochybnosti, jestli se dokáže stát velkým samurajem, jímž byl jeho otec. Nyní ale musí čelit nepříteli, který vpadl do jeho domoviny a hodlá ji celou ovládnout. A aby ho porazil, nestačí stát se četným samurajem, který bude dodržovat kodex a bojovat čestně. Musí se stát něčím víc. Duchem, jenž bude nahánět nepříteli hrůzu, bude se umět přizpůsobit jeho stylu boje a dokáže sjednotit poslední svobodné lidi, aby se přidali na jeho stranu a bojovali o svůj domov a hlavně tedy život. Příběh jako takový je zdařilý, má řadu skvělých scén a momentů, ale co je trochu škoda, tak je jeho předvídatelnost. Většinu zvratů, a to i těch velkých, víte desítky minut předem a pak odpadá jakékoliv překvapení. Co se mi ovšem ovšem líbilo, tak jsou dobře napsané dialogy a hlavně postavy. Nejen Jin Sakai, který má zajímavou historii a během hry projde obrovskou proměnou, ale i další, které následně potkáte a postupně si k nim uděláte hlubší vztah.

Ghost of Tsushima není hra, která by chtěla způsobit v žánru her s otevřeným světem nějakou velkou revoluci. Vlastně si bere inspiraci z oblíbené a úspěšné konkurence, ať už jde sérii Assassin’s Creed od Ubisoftu, Zaklínače od CD Projekt RED a mnohými dalšími. Pokud máte rádi podobné typy her, tak se nákupu bát nemusíte, protože Ghost of Tsushima je postaven na stejných základech a vývojáři se pokusili svoji hru odlišit hlavně zasazením a také tématem samurajů, které mi přijde zajímavé a je škoda, že se mu zatím hry tolik nevěnovaly. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že ačkoliv hra neobsahuje démony a další mytologické prvky jako třeba Nioh, nejde o historickou hru. Vývojáři se sice nechali inspirovat skutečnou událostí, ale následně do ní zasadili svůj vlastní příběh, postavy a snažili se naroubovat celou samurajskou historii, což je vidět hlavně na oblečení, zbraních a také soubojovém systému. To ale určitě není na škodu, protože ačkoliv nejde o historicky přesnou hru, o což se vývojáři ani nesnažili, vše působí přirozeně a hře to ve výsledku jen prospívá. Zvláště když má skvělou filmovou atmosféru a parádní výpravu, takže už od první minuty vás připoutá před televizní obrazovku a jen tak nepustí.

Cušima je velký a na biomy bohatý ostrov, v němž se budete moci prohánět hustými lesy, ale také květinami posetými pláněmi s jedinečnou atmosférou, no a jak se budete dostávat na sever, přijdou i silné mrazy, sníh a další nepříznivé vlivy, kterým budete muset čelit. Cušima ve své rozmanitosti, nádhernými místy i úchvatnými scenériemi rozhodně nezklame a maximálně uspokojí i ty nejnáročnější hráče. Tohle jsou její největší devízy, a i proto jsem po celou dobu hraní měl tendenci jen tak jezdit po mapě, odhalovat různá místa a další tajemství, které tento ostrov nabízí. A že jich je opravdu hodně. A určitě tomu pak pomáhá přítomný Photo režim, k němuž se ještě dostanu v závěru své recenze. Opravdu si nevzpomínám, u jaké hry jsem naposled vytvořil tolik nádherných fotek. Pro přesouvání po ostrově je velmi důležitý Jinův kůň, kterého si na začátku vyberete a dáte mu jméno. Ten vás pak neustále doprovází a skrze zapískání kdykoliv přiběhne, takže ho nemusíte nahánět po mapě. Jeho ovládání je jednoduché, intuitivní a neměl jsem s ním žádný problém, zvláště když on sám se inteligentně vyhýbá překážkám v prostředí. Stejně tak jsem měl radost, že během jízdy jsem nebyl rušen žádnými ukazateli, kam mám dojet. Pokud si označíte nějaký cíl na mapě, dovede vás k němu vítr, který můžete zesilovat přejetím prstu po touchpadu, což funguje skvěle a jde vlastně i docela chytrou funkci hry.

Jednou z velkou předností hry Ghost of Tsushima je soubojový systém, pro který se nechali vývojáři inspirovat řadou starších samurajských filmů i her. V drtivé většině soubojů nejde jen bušit do čtverečku nebo trojúhelníku, ale musíte počkat na výpad protivníka, tomu uhnout případně zablokovat útok a následně ve správnou chvíli zaútočit, což trochu připomíná Souls hry a hlavně Sekiro. Souboje díky tomu mají taktickou hloubku a dalo by se říci, že každý je vždy napínavý do posledního protivníka, navíc se na souboje i dobře dívá díky výborné choreografii a animacím. 

Co se mi hodně líbilo, tak je možnost vyzvat protivníky na čestný souboj, což je něco, co samurajové běžně dělali a tyhle scény můžete znát i z řady klasických filmů. Souboj začíná tím, že se Jin postaví proti jednomu protivníkovi, kterého následně jedním dobře načasovaným sekem může sprovodit ze světa. Tím se zároveň aktivuje speciální mód, v němž následně může poslat na onen svět i jeho kamarády, což je efektní, ale také efektivní, protože si tímto kolikrát ušetříte práci a postup uděláte jednodušší. Pokud tedy první výpad správně načasujete. Jestli se vám nepovede, přijdete o velkou část života. Na začátku jsem si říkal, že postupem času budou tyto výzvy nudnou minihrou, ale opak je pravdou, i vzhledem k tomu, že protivníci se vás snaží zmást svými pohyby, takže se sem tam stane, že vás přechytračí a vy uděláte chybu. O to větší radost následně je, když protivníka či protivníky takto zabijete. 

Jin na začátku umí jen základní pohyby, ale postupně se tím, jak se zvyšuje jeho level a legenda, učí nová komba i speciální útoky, které mu dávají větší šanci přežít v hodně krvavém světě. Hra tedy obsahuje i dobře navržený RPG systém, jemuž se vyplatí věnovat pozornost, protože si můžete díky němu odemknout celou řadu působivých schopností. Soubojový systém je tak ve výsledku hodně rozmanitý a propracovaný, na což mají vliv i čtyři postoje – Kamene, Vody, Větru a Měsíce, které se Jin postupně naučí. Mezi nimi lze během souboje libovolně a rychle dle potřeby přepínat, přičemž se liší hlavně tím, jakým směrem je následný útok veden. Navíc se každý postoj hodí na jiný druh protivníka. Zatímco základní postoj Kamene se hodí na rychlé šermíře, postoj Vody proti protivníkům se štítem, protože jim dokáže prorazit obranu . A takto bych mohl pokračovat. V předchozích řádcích jsem zmínil čtyři postoje, ale ty nejsou jediné, jimiž Jin disponuje. Ve hře je ještě jeden speciální, o němž ale nechci moc psát, abych vám nezkazil překvapení. Jeho získání předchází silný příběhový moment, navíc následně tento postoj značně ovlivňuje i hratelnost a to, jak budete přistupovat k soubojům.

Jak už jsem naznačil na začátku, být samurajem nestačí, což si brzy začne uvědomovat i Jin. Kodex samuraje je totiž jasně daný a svázaný různými pravidly, které jsou občas dost na obtíž a na mazaného protivníka, který žádný kodex nemá, takto jít nemůžete. Jin se tak musí postupně přeměnit na Ducha, který bude umět své protivníky likvidovat i pěkně potichu a praktikami, které jdou proti kodexu Samuraje. „Samuraj není žádný zloděj, aby se krčil někde ve stínu,“ padne ve hře, ale někdy prostě nic jiného nezbývá. Chvilkami jsem si říkal, že z Jina se stane postupem času takový Batman své doby, a moc daleko od pravdy jsem nebyl. 

Jin má pro tichý postup k dispozici nejen režim naslouchání, díky němuž vidí protivníky v určité vzdálenosti přes zeď, ale také svůj ostrý malý nůž a další hračky, ať už jde o luk, malé házecí nožíky Kunai, nebo také kouřovou či přilepovací bombu. A tímto to nekončí. Likvidovat potichu protivníky je kolikrát brutální, ale uspokojivé díky dobře zpracovaným stealth prvkům, takže je možné se prakticky hned od začátku vydat i touto cestou. Každopádně vývojáři vám až na několik misí dávají svobodu a je jen na vás a vašem přesvědčení, jak protivníky zlikvidujete.

Zatímco soubojový systém jako takový je zábavný a hodně rozmanitý, navíc vás hra nevede jen jednou jedinou cestičkou, jak protivníky zlikvidovat, jedna věc mi během střetů s protivníky vadila a nedokázal jsem se s ní za celou dobu vypořádat. Tou je bohužel kamera, která často zabírá scénu z ne zrovna ideálního úhlu. Ano, můžete si kameru natočit podle své potřeby, ale to je během rychlé akce pomalé a ne vždy to stihnete. Občas tak na protivníka, který na vás zrovna útočí, nevidíte, a to je vážně problém, hlavně pokud se rozhodnete hrát na vyšší obtížnosti, na nichž hra nic neodpouští. Kameře by určitě pomohla možnost lockovat protivníky jako v Souls hrách. Na druhou stranu chápu, že vývojáři chtěli, abyste mohli útočit i bránit se více protivníkům najednou. Pak ale měli kameru více vyladit, protože takhle je asi tím největším nepřítelem, jemuž budete za celou hru čelit. A určitě nepotěší ani trochu diskutabilní umělá inteligence. Protivníci se sice během soubojů kryjí a na vyšší obtížnost jsou i docela dost agresivní, ale někdy stojí jen kousek od probíhajícího souboje a ignorují ho. A to určitě moc dobře nevypadá.

Ačkoliv Jin není ve výsledku pravý samuraj, nečekejte, že bude moci využívat během hraní velké množství zbraní, jako tomu bylo třeba v Nioh. Má jen svoji katanu klanu Sakai, kterou si ale může postupně vylepšovat a zároveň osazovat různými amulety, které ji poskytují další pasivní bonusy do soubojů s protivníky. Amuletů je velké množství a získáváte je většinou za plnění vedlejších úkolů a další aktivity, k čemuž se ještě dostanu. Zatímco hlavní zbraň je pevně daná, tak oblečení už nikoliv. Měnit si můžete během hraní masku, helmu i zbroj. První dvě věci jsou čistě kosmetického rázu, ale zbroj už má vliv na zdraví i odolnost, přičemž má vždy i jeden specifický bonus. Zatímco má oblíbená zbroj klanu Sakai umožní Jinovi v soubojové výzvě zlikvidovat o dva protivníky víc, tak zbroj ducha po zabití protivníka má šanci toho dalšího vyděsit. Ten tak odhodí zbraň a přestane na malou chvilku bojovat.

Zbrojí je hodně, já sám jsem si jich odemkl více než deset a nepochybuji, že další čekají na své odhalení. Pokud byste chtěli trochu více upravit si vzhled vybavení, možné to je díky různým barvičkám, které je možné kupovat u obchodníků za nasbírané rostliny. Můžete si tak změnit barvu nejen brnění, ale také luku a dokonce nechybí ani úprava designu katany. Vývojáři nezapomínají ani na Jinova koně, který hraje ve hře důležitou roli. I pro něj je možné získat hezčí sedlo. Jak vidíte, hra vám dává docela volnou ruku, jak Jina vyparádit a připravit se s ním na další střet s Mongoly, což určitě hodně hráčů ocení. Až jsem si chvilku říkal, že je škoda absence nějakého online hubu, kde by bylo možné vymóděného Jina předvádět. Takhle si musíte vystačit jen s Photo režimem a sociálními sítěmi. 

Hra Ghost of Tsushima dává naprostou svobodu a je jen na vás, jak ji budete hrát. Vzhledem k tomu, že v ní není žádné grindění jako v posledních dílech Assassin's Creed série, protože pořád jde spíše o klasickou akční adventuru než RPGčko, můžete se vydat čistě po hlavní příběhové lince. Její první hodina nebo dvě vám nedají vydechnout a jde o čistě lineární filmovou záležitost, ale následně se tempo trochu zvolní. Za to může hlavně skutečnost, že poznáváte Cušimu a snažíte se najít spojence, kteří by vám s invazí Mongolů pomohli. Následně ale hra chytne dobré tempo a nechybí v ní řada skvělých misí, na které budete vzpomínat i řadu dní po dohrání.  

Pokud půjdete čistě po příběhové lince, což vám vývojáři umožňují a nijak vás neomezují, vydrží vám hra Ghost of Tsushima na řekněme dvacet hodin. Jít ovšem jen po hlavních úkolech by byla škoda, protože nesmírně zajímavé jsou i linky s řadou důležitých vedlejších postav, které se postupně přidají na Jinovu stranu. Ty v rámci hlavního příběhu nemají takový prostor, ale právě v jejich linkách se o nich dozvíte daleko více informací, ať už jde o jejich motivy, minulost a tak dále. Každá z vedlejších postav má řadu vlastních misí, během nich budete třeba s charismatickou Masako stopovat vrahy její rodiny, rovněž se pustíte do pronásledování zběhlé lučištnice, které se přidá na stranu Mongolů, a nechybí ani komediální linka s jedním ze zlodějíčků. Těchto vedlejších linek je daleko více a hlavní příběh skvěle doplňují. Kromě nich vývojáři připravili i řadu vedlejších úkolů, které můžete plnit pro obyvatele světa. Ty jsou v rámci open-world her spíše standardní. Většinou musíte někoho najít, případně doprovodit, takže náplní moc neohromí. Daleko lepší jsou ale mytické úkoly, během nichž se dozvíte informace o legendách ostrova Cušima a za jejich splnění získáte řadu speciálních schopností i předmětů. Pamatujete si na poslední ukázku, kde Jin používal obrovský luk s velkými šípy, které odhazovaly po zásahu protivníka? Asi tušíte, kam touto zmínkou mířím. 

Ačkoliv se to na začátku nemusí moc zdát, tak ostrov Cušima je opravdu obrovský. A i proto ho mohli vývojáři kromě hlavních i vedlejších úkolů prošpikovat celou řadou dalších aktivit, jako je tomu třeba u série Assassin’s Creed. Pokud nemáte rádi otazníčky na mapě, tak Ghost of Tsushima se vám asi v tomto moc líbit nebude. Na druhou stranu jsem se ale nikdy při těchto aktivitách nenudil. Bavil jsem se při dalších střetech s protivníky při ničení jejich táborů, ale také při hledání svatyň nebo meditačních míst. A zábavné jsou i jedinečné duely s dalšími samuraji, které tu nahrazují klasické souboje s bossy. Každá tato aktivita vás odměňuje různými kosmetickými předměty či amulety, které přidávají řadu pasivních bonusů. Hledáním lázní s horkou vodou si zase můžete odpočinout a zvýšit zdraví. Rozhodně se tyto vedlejší aktivity vyplatí plnit a neslouží jen k tomu, abyste si je na mapě odškrtli za splněné.

Co na hře Ghost of Tsushima zaujme už na první pohled, je samozřejmě vizuální zpracování s krásným a oku lahodícím art stylem, který ani po několika desítkách hodin neomrzí a neokouká se. Vývojáři ze studia Sucker Punch vždy uměli přinášet vizuálně působivé hry a jejich novinka to jen potvrzuje. Pomáhají tomu nejen postavy s pěknými animacemi, ale hlavně neskutečně detailní prostředí, případně různé vizuální efekty, ať už jde o efekt větru nebo počasí, ale také výbuchy a tak dále. Vizuálně Ghost of Tsushima rozhodně nezklame ani náročné hráče. Já hru hrál na konzoli PlayStation 4 Pro, kde si můžete zvolit z dvou režimů zobrazení. První se zaměřuje na co nejvyšší rozlišení a co nejlepší vizuální zpracování. Můžete si ale zvolit i režim, který trochu sníží rozlišení a detaily, ale ne o moc, a hra se bude zaměřovat na framerate, což se hned projeví na větší plynulosti během soubojů s protivníky. Popravdě jsem preferoval během hraní tento druhý režim, protože mám radši plynulejší hru i s tím, že sem tam ztratí nějaký ten menší detail. Co jsem u hry rovněž ocenil, tak jsou rychlé nahrávací obrazovky. Už dostání se do hry trvá z menu jen pár vteřin a stejně tak na tom je rychlé cestování. Chvilkami jsem si i říkal, jestli hru nehraji už na PlayStationu 5, protože takhle nějak si představuji rychlé nahrávání na nové konzolové generaci.

Hra Ghost of Tsushima ovšem neohromí jen svým vizuálním zpracováním. Velmi dobře je na tom i ozvučení a určitě potěší i hudební doprovod. Soundtrack Ghost of Tsushima, za nímž stojí zkušení skladatelé Ilan Eshkeri (Coriolanus, 47 Ronin a Stardust) a Shigeru Umebayashi (House of Flying Daggers, True Legend, a The Grandmaster), patří k tomu nejlepšímu, co jsem mohl za poslední roky slyšet a určitě si zaslouží i samostatný poslech. Pro co nejlepší atmosféru je možné si ve hře zapnout i japonský dabing, na němž vývojáři rozhodně nešetřili. Přítomen je ale i kvalitní anglický dabing, takže každý si může vybrat. No a fanoušky u nás určitě potěší i přítomnost české lokalizace formou titulků. Lokalizace je zdařilá a zahrnuje nejen filmové scény a rozhovory, ale i interface i nejrůznější popisky předmětů a tak dále.

Už když hru zapínáte, vývojáři ze studia Sucker Punch dávají vědět, že si ji můžete užít v různých jazykových mutacích, ale také v režimu Kurosawa, který byl vytvořen pro fanoušky klasických samurajských filmů režiséra Akira Kurosawy. V něm se zapne hra černobíle s charakteristickým filmovým zrnem a upraveným zvukem, který imituje staré televize, čímž hra získá naprosto jedinečnou atmosféru a vy z ní zážitek. Zvláště ve spojení s japonským dabingem. Určitě doporučuji v tomto režimu hru alespoň vyzkoušet. 

Velkou chloubou hry je pak i jeden z nejpropracovanějších a nejlepších Photo režimů, jaký jsem kdy v nějaké hře viděl. Každou scénu si můžete vytunit dle svých představ, takže je možné do ní přidávat různé objekty, upravovat rámečky i sílu větru, a to je jen začátek. Photo režim ve svých možnostech jen těžko hledá konkurenci, navíc díky němu je možné jednoduše vytvářet nejen nádherné obrázky, které následně můžete sdílet kamarádům, ale také krátká videa či animované obrázky. Pokud rádi ve hrách fotíte a následně upravujete obrázky, čeká vás v Ghost of Tsushima doslova ráj.

Ghost of Tsushima není žádná žánrová revoluce, ale díky svému dobře napsanému příběhu, propracovanému soubojovému systému, nádhernému ostrovu se spoustou tajemství, který přímo láká k prozkoumávání, a zábavným hlavním i vedlejším úkolům dokáže zaujmout na řadu dlouhých letních večerů. Jen drobné nedostatky hru trochu sráží, ale bez debat jde o další povedenou exkluzivní akci pro PlayStation 4, nad jejímž nákupem byste neměli moc dlouho váhat.