V roce 1997 měla za sebou série Final Fantasy dlouhý a mnohdy spletitý vývoj. Uzavírala právě deset let své existence. Final Fantasy VI z roku 1994 byla do té doby jednoznačně nejlepším RPG všech dob a představovala vrchol her spoutaných dvěma rozměry. V tom byla její největší síla, ale zároveň i slabina. Rok 1994 znamenal přelom v technologii a vývoji her a s příchodem CD-ROM médií se velmi rychle staly 2D hry minulostí. Přicházela doba plně rozvinuté 3D grafiky a počítačových FMV a filmů. Final Fantasy VI vytěžila z výkonu Nintendo NES úplně vše, a všem, kteří hru hráli, bylo hned jasné, že hra měla vyjít na lepším systému a že jí výkon NES poměrně zbrzdil. Firma Squaresoft se tedy rozhodla vyvíjet další hry, včetně pokračování Final Fanntasy VI, pro jinou společnost a jiný herní systém. Dlouholeté partnerství mezi Nintendo a Squaresoft se rozpadlo a Squaresoft si zvolila za svého nového partnera, pro kterého bude hry vyvíjet, firmu SONY a její novou konzoli PlayStation. Celý vývoj Final Fantasy VII trval téměř tři roky. Hra vyšla až 30. ledna 1997 v Japonsku a během prvních 14 dnů se prodalo neuvěřitelné 2 miliony kusů. V září téhož roku se dostala Final Fantasy VII do USA a v listopadu i do Evropy. Parta kolem Hironobu Sakaguchi, Yoshinori Kitase a Nobuo Uematsu právě stvořila nesmrtelnou legendu.

Final Fantasy VII byla v době vydání zcela bez debat nejlépe vypadající i znějící hrou, která se i skvěle hrála. Plně využila veškerého technického komfortu, který PlayStation nabízel. Dokonce, i když o rok později vyšla hra na PC, tak se jí jen těžko hledala konkurence na poli technického zpracování a celkové prezentace. Tím největším lákadlem hry byla bezesporu grafika, která doznala oproti předchozímu dílu takový skok vpřed, že vypadala jako úplně nová hra, a ne jako sedmý díl slavné série. Tvůrcům se podařilo přelít 2D hru do propracované 3D grafiky na jedničku. Základem je technicky brilantní pre-renderované prostředí, kterým dokázal rok předtím uchvátit už Resident Evil. Narozdíl od renderu Resident Evil se však render ve Final Fantasy VII měnil a částečně pohyboval, a to byla na tu doba skutečná nádhera. Bylo možné sledovat stoupající kouř a dým z obydlí, příliv moře, lesknoucí se vodu nebo nádherné stínové efekty se slunečním světlem. A do toho všeho byly umístěny postavy, které byly vytvořené stylem manga. Postavy byly vyvořeny z polygonových tvarů typu kužel, jehlan, čtvereček, obdélník atd. a z toho všeho byly "poslepované" roztomilé postavičky, kterým byl vdechnut život. První dojem není zrovna valný, ale postupem času si uvědomíte, jak skvělým způsobem se podařilo díky těmto postavičkám naprosto jednoduchým způsobem zachytit neuvěřitelné množství pohybů a emocí, které by nadokázala zachytit ani nejdokonalejší FMV tehdejší dobyy. Styl manga možná nesedne všem, ale zde je vše přirozené a působí to jako celek živým a dospělým dojmem. Tyto roztomilé postavičky se však v náhodných soubojích, které se odehrávají ve zmenšené mapě lokace, doslova "přelijí" do mnohem lepšího kabátu a je možno rozeznat i drobné detaily na oděvu a vzhledu postav. Postavy v bojích jsou věrohodné a člověk má skutečně pocit, že to jsou živí lidé. Totéž se dá říct o velkém množství FMV, které ve hře doprovázejí důležité momenty. Důležitým grafickým prvkem je i cestování po plně 3D zmenšené mapě světa. Právě grafikou dokázali tvůrci vdechnout celému světu, postavám a příběhu atmosféru, kterou se do té doby nemohla pochlubit žádná jiná hra. Mnoho lokací a scén, stejně jako design, jsou ponuré a pesimistické a dávají člověku možnost skutečně nasát atmosféru postapokalyptického světa, který míří k další katastrofě.

Dalším důležitým prvkem, kterým si Final Fantasy VII získala takovou oblibu, byla hratelnost, která překonávala vše, co se do té doby v žánru RPG vyskytlo. Jako každé RPG, tak i Final Fantay VII stojí a padá na soubojovém systému a vývoji postav. Základním pilířem vývoje postav a jejich schopností je tzv. "Materia System". Materie jsou malé barevné kuličky, které představují nějaké kouzlo, abilitu nebo summona a které se zasazují do zbraně či brnění. Každá zbraň a brnění mají předem daný počet míst pro materie, takže na začátku hry to jsou třeba jen dvě místa, kdežto ke konci třeba už osm. Materie se dají ve zbrani různě kombinovat a spojovat a vytvářet tak složité magic comba. Každá materie má ještě své specifické vlastnosti, které postavě, ke které přísluší, přidají třeba magii, sílu, HP či MP. Stejně tak můžou ale i ubírat. Krom toho se každá materie ještě samostatně vyvíjí postupem na vyšší level. Systém materií je sice trošku složitější a má své zákonitosti, ale je dokonale flexibilní a rozmanitý. Jinak je Final Fantasy VII RPG jako řemen. V souboji máte na výběr několik základních možností: Attack, Magic, Summon a Item. Souboje nejsou tahové, ale real-time, přičemž jsou založeny na ATB systému. Máte ukazatel, který se vám postupně dobíjí, a když se nabije, tak můžete zaútočit, stejně jsou na tom i nepřátelé. Velkým zpestřením jsou tzv. Limit Breaky, jakési speciální útoky, které se aktivují po dobití ukazatele, který se po částech nabíjí po každém utrpěném zranění od nepřátel. Velká variabilita zbraní, brnění, náramků, materií atd. dělá z Final Fantasy VII velmi bohatou hru. K tomu si ještě připočtěte spoustu miniher, které jsou v podstatě hry ve hře, a hratelnost se dostává na maximum. Životnost hry je neomezená, jenom hlavní příběhová linie zabere několik desítek hodin a množství postranních úkolů zvyšuje dobu hraní na dvojnásobek. U Final Fantasy VII tak není problém strávit i magických 100 hodin. Hra pochopitelně neobsahuje dabing, ale vše je kompenzováno instrumentální hudbou složenou géniem Nobuo Uematsem. Soundtrack Final Fantasy VII je právem považován za jeden z nejlepších, které kdy vznikly.

Na konec jsme si nechali příběh. Final Fantasy VII se pyšní jedním z nejlepších příběhů, jaký se kdy v nějaké hře objevil. Hloubkou a promyšlenou koncepcí se jí může rovnat snad jen Metal Gear Solid. Celý příběh je dokonale propracovaný, vyvážený a hýřící všemi emocemi. Postupně a po malých dávkách je před hráčem rozvíjen úchvatný dechberoucí epos. Vše se točí kolem planety, která je zde představena jako živoucí organismus a v jehož nitru koluje tzv "Lifestream". Tento proud života v sobě obsahuje všechno vědění a všechny duše dávno mrtvých obyvatel, kteří kdy na planetě žili. Proud života je však i zdrojem velké síly. Mocná elektrárenská firma Shinra našla způsob, jak tento proud života těžit a přeměňovat na energii, kterou používá pro všechny své technologie. Jenže úmysly Shinry nejsou vůbec čisté a za každou cenu se snaží rozšířit svůj vliv i na ostatní oblasti ve světě. Vysáváním proudu života však planetu ničí a ta pomalu umírá. Mnoho lidí je proti, ale Shinra svou velkou silou zastaví každého, kdo se jí vzepře. Na svou ochranu má armádu geneticky upravených vojáků. Jedním z nich byl i Cloud Strife, hlavní postava hry. Jenže teď se snaží uživit kde se dá a když se na něj obrátí s prosbou o pomoc teroristická eko skupina Avalanche, tak souhlasí. To, že se tím obrátí proti svým dřívějším pánům, mu moc nevadí. Tak začíná příběh, který se v průběhu celé hry vyvíjí a nakonec graduje ve velké finále. Příběh je temný, děsivý, ale i humorný, žensky krásný, ale ze všeho nejvíce originální a dodnes nemá konkurenci v síle prožitku.

V čem je teda ona síla Final Fantasy VII? V příběhu, hratelnosti, hudbě nebo ve všem dohromady? Pravdou je, že právě v té kombinaci všech složek. Každá jednotlivá část je sama o sobě uměním a v součtu všech vzniká Final Fantasy VII. Tvůrci se prostě optimálně trefili do toho, jak všechny složky do sebe zakomponovat tak, aby vznikla jediná univerzální složka. Final Fantasy VII je darem i prokletím série. Darem v tom, že série Final Fantasy zná dnes snad úplně každý, ale prokletím v tom, že mnoho hráčů má dodnes pocit, že se nepodařilo sedmý díl překonat. I přes své malé nedostatky je to v součtu jedna z nejlepších her, jaké kdy spatřily světlo světa. Je to legenda a jako taková si zaslouží maximální hodnocení.