Recenzovaná verze: PlayStation 4 (obrázky u textu vytvořené za pomoci SHARE tlačítka)

Mnohým z vás asi název hry Blue Estate moc neřekne, ale v zahraničí se jedná o celkem úspěšný komiks od Viktora Kalvacheva, který byl nominován na docela dost cen a má nemalou základnu fanoušků. Není proto divu, že se nyní objevila i stejnojmenná hra, která z něj vychází, ale opravdu jen lehce, protože má vlastní hrdiny a vlastně i následné události, což bylo od vývojářů z HESAW i docela dobré rozhodnutí. Hlavním hrdinou je ve hře Tony Luciano, psychopatický maniak, syn zločineckého bosse Dona Luciana, který neváhá rozpoutat mezi gangy velký konflikt o záchranu své milé. Ten se pak snaží uklízet druhá hratelná postava Clarence, bývalý člen Navy Seal. Příběh je ve výsledku docela prostý, moc svoji zápletkou neohromí, vývojáři ovšem vsázejí na spoustu vtipných momentů, hlášek a situací, které občas i parodují úspěšné filmy nebo komiksy. Po této stránce jsem byl spokojen a záměr vývojářům vyšel. Vše působí prostě jako takový ten Bčkový akční film, na který se sem tam rádi podíváte.

Blue Estate dobře vychází ze zaběhnutého žánru on-rails stříleček a nesnaží se o žádnou revoluci nebo alespoň evoluci, případně si nehraje na vážnost, jako třeba nedávný Rambo. Ujetá hratelnost s osvědčenými herními prvky hře sedí, je díky ní vtipná (úchylná čivava skákající na nohu vede) a zábavná po celou dobu. Každopádně ve hře za vás chodí počítač, a na vás je, abyste se postarali o všelijaké gangstery, kteří se vám postaví do cesty, a že jich bude několik stovek, možná i tisíc. Vyskakují vždy ve velkém množství, takže se budete mít pořád co ohánět (někdy jsou scény opravdu hektické a obtížné), navíc je jich docela dost druhů, takže občas i musíte rychle přemýšlet, koho sundat jako prvního. Zajímavé jsou i souboje s několika bossy, na které vždy musíte používat určitou taktiku, protože pouze střelbou je nesejmete. Naštěstí kromě základní pistole s nekonečným počtem nábojů, se vám do rukou dostanou i zajímavější zbraně jako nemilosrdná brokovnice nebo samopal, s nímž se headshoty rozdávají jedna radost a nepřátelé padají jak němci do krytu. Cílem každé kapitoly, které se odehrávají vždy v jiném prostředí, a hra je tak po této stránce rozmanitá (klasický bar, hřbitov, hostina, mrazírny nebo kanály), je nahrát co největší počet bodů za přesná zabití nebo řetězce komb, vysbírat bonusové předměty a počínat si pokud možno lépe, jak kamarád nebo hráč na druhé straně zeměkoule.

Protože jde o on-rails střílečku, možná byste si řekli, že se k ní bude skvěle hodit PlayStation Move ovladač, když ho konzole PlayStation 4 podporuje. Vývojáři ale na něj zřejmě zapomněli, protože podpora tu není, což je škoda. Na druhou stranu tento pohybový ovladač dobře zastupuje DualShock 4, který má stejně citlivé a přesné gyroskopické senzory a je radost s ním zaměřovat nepřátele a posílat je na onen svět (pomocí R2 střílíte, trojúhelníčkem měníte zbraně a L2 nabíjíte). S ovládáním jsem tedy neměl za celou dobu žádný problém, a pokud už zaměřovač vyjel z obrazovky nebo jsem dal DualShock 4 do nějaké krkolomnější polohy, mohl jsem si zaměřovač kdykoliv vycentrovat stisknutím L1 nebo šipky. To je jistě dobré rozhodnutí vývojářů, které jen pomáhá jednoduchému ovládání, které má nemalý podíl na celkové zábavě. I když je fakt, že občas té kalibrace bylo už docela dost a mohli si s tímto vývojáři ještě trochu pohrát. Vývojáři navíc kromě gyroskopického senzoru v DualShocku 4 využili i touchpad, který musíte používat v momentě, když na vás nepřátele něco hodí (plechovku nebo granát), abyste předmět odrazili. Má ale další uplatnění, třeba otevírání dveří nebo odhazování neposedných vlasů hlavního hrdiny. Používání touchpadu je rovněž jednoduché, přesné a nesetkal jsem se s problémem. Vývojáři dobře využili dvě přednosti DualShocku 4, za což si zaslouží uznání.

Blue Estate se prodává pro konzoli PlayStation 4 za 549,-Kč (majitelé PlayStation Plus mohou nakupovat za 439,-Kč) na PlayStation Store, a proto bych očekával, že dostanu adekvátně dlouhou hru. Bohužel, vývojáři připravili jen sedm levelů, kterými projdete za zhruba čtyři hodiny, a pak už vlastně ani nemáte nic dalšího, do čeho byste se vrhli. Samozřejmě, on-rails střílečky vždy stavěly na velké znovuhratelnosti a překonávání se v žebříčku s kamarády nebo hráči z celého světa, což funguje i zde, ale určitě bych ocenil i další zajímavé herní režimy nebo alespoň o několik levelů více v hlavním příběhu. Takto poměr cena a výkon není zrovna nejlepší. Co alespoň ale musím pochválit, je přítomný kooperativní režim pro dva hráče, který můžete hrát na jedné konzoli, nabízí docela velkou zábavu a během hraní jsem se s kamarádem dobře bavil, a možná se i v čase přesunul o spoustu let do minulosti.

Když se na Blue Estate podívám z čistě vizuálního hlediska, co se textur, nasvícení a dalších moderních prvků týče, vypadá vlastně celkem průměrně a spíše připomíná hry starší generace, jen je samozřejmě ve full hd rozlišení. Vývojáři vsadili na starší Unreal engine, který už dnes není zrovna top. Co ovšem na Blue Estate oceňuji, je originální umělecký styl, hra připomíná hodně komiks a i se za něj schovává všelijakými komiksovými prostřihy, takže ve výsledku jsem ani z grafiky nebyl zklamán, ke hře celkem sedí, navíc se vše hýbe maximálně plynule na šedesáti snímcích, žádného propadu jsem si za celou dobu hraní nevšiml. Na slušné úrovni je i hudební doprovod s několika skladbami, jen to ozvučení je takové nevýrazné, nemastné a neslané, a to samé se vlastně dá říci i o dabingu, který by si zasloužil lepší péči a možná i najmutí lepších dabérů.

Když už se zdálo, že jsou on-rails střílečky zakopány hluboko pod zemí, objevil se Blue Estate, který ukazuje, že i dnes může jít o slušnou zábavu, zvláště díky pohybovému ovládání. Vývojáři na hře odvedli dobrou práci, protože Blue Estate má nejen zábavnou hratelnost, ale i bláznivé postavy a vtipné momenty, na druhou stranu by hra mohla být delší, a třeba nabídnout další režimy. Takto jde o dobrou zábavu na pár hodin, za poněkud vyšší cenu.