Už při oznámením hry bylo řečeno, že se tentokrát ujmeme role velké ikony původní hry, Big Daddyho. To vývojáři dodrželi, přičemž samotný příběh začíná v roce 1958, kdy jako muž ve skafandru pronásledujete malou holčičku, která píchá obrovskou jehlu do všeho, co už je mrtvé, aby získala tolik ceněnou látku. Aby se příběh ještě více zamotal, záhy se ocitáte na podlaze a příběh se posune o deset let dopředu, abyste se probudili ze smrti a přišli všemu na kloub. Aby toho nebylo málo, jdou po vás všichni „přeživší” z Rapture. Až tedy na výjimku, kterou tvoří vlastní druh, tedy Big Daddies. Příběh se od začátku docela dost zamotává, a když do všeho stoupí záhadná doktorka Sophie Lamb, začnete tušit, koho je třeba odstranit, a kdo je hlavním viníkem celého toho průseru, ve kterém se ocitáte. Příběh Bioshocku je velmi dobře napsaný, ale občas si nejde nevšimnout, že se do něj zamotali i sami vývojáři. Spousta otázek totiž zůstane i po dohrání nezodpovězena, což je docela škoda, protože mnohdy jde i o velmi důležité informace. Je jen otázka, jestli si tímto vývojáři nepřipravují půdu pro třetí díl. Rovněž nám při hraní trošinku vadilo, jak malá je spojitost ve hře s prvním dílem, kdy se vůbec nedozvíte, že se událo to, co se událo.

Jak už jsme řekli na začátku a jak už asi sami víte, ve hře se tentokrát chopíte samotného Big Daddyho. Je třeba říci, že tento Big Daddy se od ostatních celkem hodně liší a už v základu je třeba o dost rychlejší a díky vám i daleko inteligentnější. Pokud byste čekali, že díky hraní za Big Daddyho bude samotná hratelnost jiná, než v prvním dílu, asi vás nyní zklameme. Hratelnost je totiž pořád stejná, přičemž chodíte po lineárních levelech a plníte předem zadané úkoly, které nejsou bohužel moc originální a většinou spočívají v prostřílení si cesty k nějakému tomu předmětu či dokumentu, díky kterému si odemknete cestu dále. Ani zbrojní arzenál neprošel nikterak velkou změnou, a ačkoliv se zbraně liší vzhledově, víceméně se jedná o klasiku. Mezi zbraněmi tak najdete klasickou brokovnici, samopal, ale i nově jakýsi hřebíkomet, který velkým hřebíkem přibije ke zdi jakéhokoliv nepřítele. Nejvíce se nám ovšem zalíbila základní zbraň, kterou máte už od začátku. Je jí obrovský vrták, který se postupem hry, jak ho vylepšujete, stane neocenitelnou zbraní a dalo by se říci, že jsme po většinu hry používali pouze tuto zbraň v kombinaci s plazmidy.

Všechny zbraně poté můžete všemožně upgradovat, abyste z nich vymačkali ještě nějaký ten výkon navíc. Jako příklad si můžeme vzít brokovnici, do které se zprvu vejdou jen dva náboje, ale po vylepšení už šest, přičemž je i o dost rychlejší. Co se dá také vylepšovat v automatech, jsou všechny plazmidy, které mají tři úrovně. Jako příklad si třeba vezmeme zmrazující plazmid, který na prvním levelu jen trošinku přimrazí protivníka, který se na několik vteřin přestane hýbat. Vy pak takto zmraženého nepřítele můžete jednoduše umlátit, ale chvilku to pochopitelně trvá. Na třetím levelu tento zmrazující plazmit udělá z nepřítele kostku ledu, přičemž stačí jedna dobře mířená rána vrtákem a kostka se rozletí na všechny strany i s nepřítelem. Podobně na tom jsou i ostatní plazmidy, přičemž v kombinaci s normálními zbraněmi tvoří opravdu efektivní arzenál, pro který nebude představovat problém jakýkoliv nepřítel. Zde je ovšem nutno dodat, že druhý Bioshock je daleko akčnější, než jeho předchůdce, přičemž i nepřátel je zde o dost více a čekají téměř na každém rohu. Jsou tu i nové odrůdy nepřátel, mezi které patří třeba obtloustlý chlapík, který je ovšem docela rychlý a dokáže po vás házet vše, co má v dosahu. Mezi další protivníky patří i o něco lépe vybavení Big Daddies s raketometem. Pak už tu máme jen staré známé z prvního dílu.

Vývojáři do samotné hratelnosti dali několik novinek. Tou první je možnost se procházet mimo město na mořském dně, kde nad hlavou vám plavou žraloci a vedle vás hejna ryb. Tyto pasáže jsou v samotné hře docela časté, přičemž musíme říci, že hratelnost okořeňují o zajímavé situace. V těchto pasážích je rovněž jiná gravitace, kdy hlavní hrdina je navíc značně pomalejší. Asi tu největší novinku si vývojáři schovali až na konec, kdy se ocitnete v kůži Little Sister. Jde o velmi povedenou část, nijak násilnou. Díky ní tak konečně uvidíte Rapture očima děvčátka, které hrálo velmi podstatnou roli v prvním, ale musíme říci, že i v druhém díle.

Velkým vrcholem hry měla být každá bitva s Big Sister, která se od oznámení objevovala celkem pravidelně na všech artworcích a videích. Bohužel musíme říci, že souboje s ní jsou pro nás jedno velké zklamání. Všechny souboje s Big Sister jsou totiž naprosto stejné a bez nápadu, takže jsou po čase i nudné a na její poražení vám stačí pouze jediná taktika, což je rozhodně škoda. Rozhodně tu byl velký potenciál, který ovšem zůstal nevyužit. Vývojáři alespoň Big Sister dali daleko větší výdrž, než klasickým protivníkům, ale vzhledem k tomu, že ji stačí zmrazit a poté umlátit, moc starostí vám neudělá. Ačkoliv její tělo je velmi štíhlé a řekli byste, že bude mrštná, opak je bohužel pravdou a většinou bude bojovat pouze ve vaší blízkosti. Jde tak o něco rychlejšího a odolnějšího Big Daddyho, kterých také pár desítek kusů zlikvidujete.

Hodně jsme byli zvědaví, jak bude v Bioshocku 2 vyřešen online multiplayer, protože už při ohlášení nám do samotného konceptu moc neseděl. Ten je řešen jako samostatná část, kterou zapnete přímo z menu hry. Vše je poté řešeno přes speciální apartmán, kde si vyberete postavu, vylepšíte její vzhled a připravíte si ji ve třech verzích, podle zbraní, plazmidů a dalších bonusů, které jednotlivé verze mohou mít. Když už vše máte hotovo, můžete se pustit do samotného hraní, kde na vás čeká deset velmi pěkně navržených map v několika herních módech. Musíme se přiznat, že online multiplayer nás překvapil svoji velkou propracovaností a zajímavě řešeným levelováním, díky kterému hra jen tak neomrzí, protože neustále získáváte nové věci. Pokud je v Bioshocku 2 něco, za co musíme vývojáře hodně pochválit, je to multiplayer. Zprvu jsme mu nevěřili, ale teď už si bez něj nedokážeme Bioshock 2 představit. Pokud vývojáři budou multiplayer i v budoucnu podporovat přídavnými balíčky, hra vám určitě vydrží do příchodu třetího dílu.

Pojďme se nyní podívat na audiovizuální stránku. Pokud jste hráli první díl, tak už víte, jak na tom zhruba druhý díl je. Vývojáři totiž na samotném enginu nezměnili nic, což je bohužel škoda. Co téměř před dvěma lety vypadalo velmi svěže a dobře, je nyní už trošinku zastaralé a občas lze jen kroutit hlavou nad texturami v hodně nízkém rozlišení, jako za Playstation 2 éry. Rovněž i hrany jsou po většinu hry hodně zubaté, takže u grafiky můžeme říci, že vývojářům kapánek ujel vlak. Co ovšem musíme pochválit, je stabilní framerate, protože během hry jsme nezaznamenali pasáž, kde by se hra zpomalila nebo nedej bože sekala. To je bohužel vše, co bychom ke grafické stránce řekli. Unreal 3 engine má zřejmě už to nejlepší za sebou a nemůže už překvapit. To hudební a zvuková kulisa je velmi povedená, a ačkoliv jsou zvuky a většina soundtracku převzaty z prvního dílu, neustále navozuje tu skvělou atmosféru a budete si díky tomu připadat jako součástí děje.

Bioshock 2 je velmi kvalitní hra, která má bohužel jednu podstatnou chybu. Je téměř stejná jako první díl. Vývojáři i ve druhém díle totiž jedou více méně podle stejné šablony, kdy si musíte postavu vylepšit, přičemž k tomu procházíte stejné levely a plníte celkem i nic nezajímavé úkoly, alespoň když je porovnáme s prvním dílem. Pokud vás ale zaujme vynikající online režim, můžete si bodík k hodnocení přičíst. Poté vás čeká velká zábava na hodně dlouho.