V Ape Escape jde v podstatě o jediné. Pochytat co nejvíce opic! To jsem zjistil hned po zasunutí disku do PSP, kdy na mě v hlavním menu vybafla hromada opic. Příběh vypráví klasické klišé o záchraně světa. Šílený opičák Specter jednoho dne našel helmu, která svému nositeli propůjčí abnormální inteligenci. Samozřejmě toho bude chtít využít a ovládnout tak celý svět. Právě v tu chvíli přijdete na řadu vy a vaše postavička, která jako by z oka vypadla protagonistům s Pokémonů či Digimodů. Než začneme vůbec hodnotit jakýkoliv aspekt hry, pojďme si povědět, jak že je hra vlastně stará. Ano, je velice stará a byla tu prakticky krátce po uvedení samotného PSP. Možná si říkáte, jaký smysl má recenzovat pět let starou hru, ale možná taky právě kvůli ceně, jelikož pokud budete mít štěstí jako já, seženete ji za pár drobných (na diskotéce si odpustíte dva panáky ;)) a nebo také kvůli tomu, že i po takové době se u hry skvěle pobavíte. A o to tu jde!

Po spuštění hry se dostanete k nabídce profilů, kde můžete vytvářet, načítat a mazat. Systém pracování s profily jako by z oka vypadl hrám s PS1. Poté se dostanete do hlavního menu, které tvoří místnost s tabulemi a vaši postavičkou, se kterou si po "menu" můžete libovolně pobíhat a vybírat si tak, kam právě půjdete. Nabídka nám nabídne samozřejmě hlavní příběhovou linii a výběr levelů, poté samostatnou místnost, kde si můžete znovu projít tutoriály s různými vymoženostmi (o tom později) a pak tu třeba máme taky na výběr z různých miniher, které se vám ovšem zpřístupní až během hry.

Story mód se skládá z více jak dvaceti obsáhlých misí. V každé z nich poté musíte chytit předem určité množství opiček. Jak opičky chytáte? Pomocí vaší síťky. Přijdete k ní, stisknete příslušné tlačítko a opici lapnete do sítě jedna radost. To je vše? Zní to vskutku jednoduše, co říkáte. Věřte ale, že jednoduché to opravdu nebude. Opice jsou velmi vychytralé! A to je právě na tom to nejzábavnější. Některé před vámi jen utíkají a házejí za sebou slupky, na kterých můžete uklouznout. Kolikrát vám dá i tato opice dost zabrat, než ji chytíte. Doporučuji je nejdříve omámit pendrekem a pak teprve lapit do síťky. Některé jsou jakoby redbulem nadupané a pobíhají tak rychle, že si nejdříve budete muset dokonale zmapovat jejich trať, než se pustíte do této války. Jakmile se k opičkám přiblížíte velice blízko, na jejich helmách se zapne červený maják a začnou před vámi utíkat. Opice vás neustále překvapují. Když sem za jednou utíkal už opravdu dlouho, naskočila nakonec do létajícího talíře a ulétla mi. Jiná zase skočila do stromu, který začala ovládat a mlátila mě větvemi. Jinou jsem zase vyrušil při jistých woodoo rituálech, další pak při malování grafitů na zdi. A za jednou jsem například běžel téměř přes celý level, přes nejrůznější pasti a překážky. Hra je v tomto směru opravdu rozmanitá a zábavná. Proto tedy máte jistotu, že se při chytání stopadesáté opice jistě nudit nebudete. Pokud hru hrajete poprvé, musíte v levelu chytnout jen určitý počet opic, i když jich tam je ve skutečnosti mnohem více. Na chycení těch ostatních ovšem budete potřebovat různé pomůcky, které získáte až během hry. Proto tu také máte možnost se do levelů vracet.

Otázkou ale také je, co vám v chytání bude pomáhat. Máme tu několik různých pomocníčků, kteří jsou také velice zábavné. Ze začátku máte pouze síťku a pendrek na umlacení nepřátel, postupem času však získáváte i další. Za zmínku například stojí radar na vyhledávání opiček. Když jej zapnete, signál vám namíří na nejbližší opici a po tom směru se pak můžete vydat. Navíc má v sobě zabudovanou i takovou vychytávu, že pokud opici zlokalizujete, nejen že vám signál ukazuje směr, ale také můžete stisknout tlačítko L a kamera vám opici přímo ukáže a dokonce se můžete i kamerou rozhlédnout kolem ní abyste zhruba věděli, kde se nachází, což je určitě dobře. Ještě bych také mohl zmínit například prak, který střílí banány, zrychlovač pohybu nebo třeba malé autíčko na ovládání, které dokáže projet i těmi nejmenšími skulinkami. Je to toho dost a vše vám ulehčí chytání opic. S každou novou věci si samozřejmě projdete přehledný tutoriál.

Nepřátelé. Ano, je to zvláštní, vždyť hlavními našimi nepřáteli jsou přece opice. Ale jsou tu i další nepřátelé, kteří nám musí ztížit cestu za opicemi. Jsou to různé malé příšerky, které bohužel nedokážu definovat. Plazí se všude po levelech a věřte, že vám dokážou pěkně znepříjemnit cestu za tou, či onou opicí. Jednou se za vámi poplazí masožravá květina, jindy vás bude chtít sežrat malý dráček, a projednou na vás vyskočí něco neidentifikovatelného, do čeho se nevyplatí mlátit, protože se to bude neustále rozdvojovat a z jednoho se jich stane třeba osm. Co nám jako další hraní zpestří jsou právě minihry, které jsem již zmiňoval. Na chvíli i zabaví a potěší. Můžu zmínit třeba box, ping pong a snowboarding. Soutěžit budeme jak za opice, tak i proti nim. Také se několikrát utkáme se Specterem na závodní dráze, a také v hlavním souboji.

Co se týče grafické stránky, musíme to trošku brát s rezervou, jelikož hra je pět let stará. Já byl ale překvapen. Samozřejmě že o nějakých detailech se zde nebudeme bavit, ale grafika je příjemně jednoduchá (záměr to asi nebyl), pestrá, barevná a svěží. Na všechno kolem jsem se opravdu rád díval. Po všech těch grafických hodech jsem po dlouhé době zase rád viděl jednoduchou a krásně barevnou grafiku. Častému nahlížení skrz textury se ale bohužel nevyhneme. Na to také navazuje prostředí levelů, které je opravdu pěkné. A ty se celkem svižně střídají a tak nás jen tak nepřepadne stereotyp. Projdeme se po pláži, ve vesmíru, nebo třeba v zámku plném draků.

Co se týče ovládání, zde už to tak slavné nebude a to hlavně díky kameře. Nejdříve si ale rozebereme základ. Analogem chůze, to je jasné. Zajímavé ovšem jsou tlačítka po pravé straně. Křížkem skáčeme a zbytek slouží právě pro pomůcky. Máme-li například na trojúhelníčků pendrek, budeme jej používat právě trojúhelníčkem. Na ostatní dva znaky (čtvereček a kolečko) si můžeme nastavit jiné dvě "zbraně" A v tom je právě kámen úrazu. Jelikož je zbraní a pomůcek víc než tři, budeme ikonky měnit celkem často. A to je opravdu nudné a nepříjemné. Pokud totiž budeme potřebovat něco, co v nabídce znaků nemáme, budeme muset jít do nabídky start a položky Gadgeds, kde budeme muset přemýšlet, co vyřadit a čím to nahradit. A takto to budeme dělat opravdu často a to vskutku rozčiluje a hru zpomaluje. Co se týče té kamery, ta se také pořádně ovládat nedá, což dělá také nepořádek. Můžeme tedy kamerou otáčet směrovými tlačítky, ale to jen pokud stojíme a tudíž to v terénu při akci moc nevyužijeme. Tady zbývá jediná možnost, a pokud tedy chcete, aby se vám kamera držela pevně za zády, budete muset často centrovat kameru tlačítkem L. Je to otravné, ale zvyknete si. Hudba a zvuky drží čistý průměr. Nenadchne a neurazí. Ze začátku se vám možná bude zdát legrační chychot opiček, po čase vám to ovšem nejspíš poleze krkem. Melodie se celkem poslouchat dá, i když je možné, že po čase zvuky raději vypnete úplně.

Komu hra Ape Escape: On the Loose dříve unikla a nyní má možnost si ji obstarat či vyzkoušet, tak tomu ji doporučuji. Zcela jistě si při ní oddychnete a pobavíte, i když i já jsem si kolikrát málem PSP rozbil o hlavu, když mi nějaké ty pasáže vůbec nešly. Co bych ale měl zmínit je to, že hrací doba také nějak extra dlouhá opravdu není. Pokud ale jste na chytání opic antitalent jako já, vydrží vám jistě déle. Spíše bych ale doporučil, abyste tuto hru dopovali po menších dávkách, protože jednak déle vydrží a jednak se pobavíte ještě lépe. No a tím končí pohádka o tom, jak jsem si za malý peníz užil velké zábavy, což by mi jistě ty dva panáky nedopřály.

Recenzi poskytl magazín PSP Revue http://gamer-revue.cz .