Přeci jsme se dočkali, a tak můžeme další hru zhodnotit od samotných základů, až po vrcholek oné pověstné špičky. Co už pravděpodobně díky hypu víme, je to, že hra má být oproti předchůdci vylepšena ve všech směrech. A tím největším přínosem by měl být multiplayer, a to dokonce i co-op režim! K němu se ale dostaneme později.

Příběh je prostý. Opět někdo udělal celosvětové bububu a tak jsme tu v roli hrdiny, který se má k hrozbě postavit čelem a vysmát se jí do očí takovým způsobem, že se z toho protivník nevzpamatuje minimálně X dalších let. A to také plně provedeme. Stanete se vedoucím Antares squadrone. Tedy těch nejlepších z nejlepších, že už ani nic lepšího nenajdete (Chuck Norris se nepočítá). Vše prošlo překopáním, ale menu je stále zachované, tudíž jednoduše přehledné. Orientace by vám neměla dělat problém. Snad jen bych si postěžoval na pocit prázdnoty. Menu je až tak obyčejné a jednoduché, až to člověka lehce zklame. Ale menu není to hlavní, proč čtete tyto řádky. Tím je hraní samotné.

Vrhnu se tedy na ovládání. To má dvě hlavní schémata. Dovolil bych si je rozdělit na začátečnické a na pokročilé. A každé toto schéma má ještě další tři možnosti rozložení funkcí tlačítek. Takže si snad vybere opravdu každý, i ten nejnáročnější hráč. Hlavním rozdílem v začátečnickém a pokročilém ovládání je způsob kontroly letadla. To přeci dá rozum. Co jiného by to mělo taky být. V začátečnickém letadlo pomocí joysticku nakláníte vlevo, vpravo, nahoru a dolů, jenže se stále pohybujete na osách X a Y. To znamená, že letadlo se samo stále drží jakoby v rovině. Máte tak omezené možnosti manévrování. Pokročilé schéma je již jiná káva. Taková chutná a silná! Teď se pomocí joysticku už nenakláníte pouze v jedné rovině, ale možnosti manévrovat s letadlem jsou neomezené. Jen si pak musíte sami vyrovnávat horizontální polohu, která je u začátečnického schématu zaručena automaticky. Pokud bych měl doporučit jedno ze schémat ovládání, tak jasně volte ono pokročilé. Hra je díky tomu mnohem zábavnější a lépe hratelná.

Ovládání není vše, takže dalším prvkem je pohled na hru. Zvolit si můžete celkem ze 3 kamer. První asi budete využívat nejvíce. Jedná se o 3rd person pohled, kde před sebou vidíte celé letadlo a máte tak asi největší přehled o vzdušném prostoru. Pokud se chcete dívat pouze na HUD a nevidět jiné části letadla, volte tedy HUD pohled. Pokud vás irituje ona pomocná HUD mřížka, jednoduše ji vypněte! Třetí možností je pohled z kokpitu. Ten je spíše pro fajnšmekry a hardcore hráče. Vše je vymodelováno tak, že poznáte, že jste změnili typ letadla už jen podle rozmístění budíků před vámi. Dokonce se jde za kombinace stisknutého tlačítka a pohybem joysticku rozhlédnout na opačné strany. Ale přiznejme se, chcete-li si hru vychutnat, tak zůstanete u 3rd person pohledu, u kterého nádherně vidíte svého kovového orla a máte dokonalý přehled o výšce, bojišti i nepříteli.

Samotné hraní kampaně je vcelku dlouhé. Bavit se budete určitě. Mise jsou celkem různorodé, ale později hru přistihnete, že vám servíruje to samé stále dokola na stříbrném podnose a jen změní přílohu. Tou přílohou má být prostředí. Jednu chvíli jste nad Tokiem, Londýnem a nejednou zase v Egyptě a podobně. Přidej se do armády a uvidíš celý svět! Ten měl být i propracovaný, a to díky speciální technologii, která je ve hře použita. Tou technologií je použití satelitních snímků pro samotnou hru. Jenže ejhle. Povrch sice je vymodelovaný, ale tím to začíná i končí. Občas narazíte na nějaké ty 3D modely budov či památek (pyramidy v Egyptě, London Eye v Londýně a podobně), jenže více nečekejte. Hra je pro mne po této stránce zklamáním. Oproti předchozímu dílu se skoro nic nezměnilo. Kde je tedy ten slibovaný pokrok?

Aha, v grafice. Ne že by nebyla důležitá, ale modely letadel jsou skutečně vylepšené. I tak je ale dosti problém rozeznat typ protivníkova letounu pouhým pohledem. Efekty světla jsou sice na vašem letadle občas úchvatné, ale zažijete jich úplné minimum. Takže ani zde se překvapení nekoná. Lehké vylepšení sice znát je, ale nic moc extra! Co ale stojí za to, je soundtrack! Hned během první akce ladila hudba mým uším. Skvělá hudba podpořila celý zážitek z bojové akce a vynesla ho do nové, lepší úrovně, kterou první díl postrádal. Pokud by bylo podobných inovací více, hlavně v posledních dvou zmíněných bodech, dostali bychom do ruky naprosto dokonalou hru!

Teď to nejzajímavější - multiplayer. Ad-Hoc či Infrastructure? Toť otázka, na níž bych chtěl znát odpověď. Každopádně je multiplayer parádní. Hrát s kamarády po boku nebo naopak vzájemně proti sobě? Až 6 módů na typ hry! Z toho všeho můžete vybírat.

- Survival: Všichni proti všem nebo hra na dva týmy. Poslední přeživší vyhrává!

- Shoot Out: Opět si zahrajete všichni proti všem nebo na týmy. Úkolem je sestřelit daný počet nepřátelských letadel řízených AI dříve, než váš protivník.

- Base Assault: Zde jen a pouze pro týmy. Zničit nepřátelskou základnu dříve, než protivník provede krátký proces s tou vaší.

- Air Superiority: Plňte za body jednotlivé úkoly a ovládněte tak nebe!

- Beacon Battle: Něco na způsob Capture the Flag akorát s bójí.

- Escort Missio: Pouze pro týmy. Doprovodit bezpečně svého spojence do dané oblasti.

Tak co, zní to zajímavě? Pojďme ale i na to okolo, co dělá hru zajímavou a ještě jsem se o tom nezmínil.

Plusem a zpestřením budou takové mini mise. Jmenovat mohu například přistání na letadlové lodi, doplňování paliva za letu (zde se hodí začátečnické ovládací schéma) nebo nabrat rychlost a vzlétnout ze základny. Jasně, jde tyto mise přeskočit, ale setkáte se s nimi tak málo, že by bylo nekřesťanské dané příležitosti nevyužít.

Hangár máme plný letadel. Tak to si snad budete moci říci po dohrání příběhové části. Letadel je vskutku požehnaně. Začnete na F-4 Falcon a skončíte až u F-22 Raptor. Ale nic není zadarmo, a tak těžce vydělané kredity z misí utratíte za nákup letadel, nákup upgradu nových součástek nebo i tuningu. Letadlo tak jde vyladit k vaší spokojenosti. Takže pokud chcete nová letadla, hrajte singleplayer a plňte co nejvíce úkolů!

Rychlost nahrávání map je obrovská. Dlouho čekat nebudete, a tak vás od akce dělí jen několik sekund. Hra obsahuje i checkpointy, takže se nemusíte bát, že byste museli vše zaletět od začátku, když vás sestřelí nebo se lehce střetnete s pevnou půdou. Jinak samozřejmě vše můžete uložit i v menu samotném. Vypravování příběhu probíhá již ověřeným způsobem. Obrázek, nějaký zvuk na pozadí a u toho efekt pohybu. Ten efekt je buďto přibližování nebo oddalování obrázku. Žádná úchvatná videa tedy rozhodně neočekávejte.

Dojmy z hraní mám celkem rozporuplné. Hra sice slibovala spoustu změn, ale většina jich není tak velká, jak jsme čekali. Ano, je tu skvělý multiplayer a ano, soundtrack stojí za to. Možnost změnit si schéma ovládání ze začátečnického na pokročilé, a to i během letu, je skvělá. Stejně tak i pohled z kokpitu. Když pod tím ale uděláme tlustou čáru a ještě ji zvýrazníme tučně, tak se nemůžu zbavit pocitu, že jsem dostal lehce vylepšený první díl Ace Combatu pro PSP. Kdyby bylo více takových změn jako u hudby v pozadí, hra by to byla skvělá. Takhle to akorát zachraňuje onen zmíněný multiplayer. Víc od hry nečekejte. A pokud multiplayer nemáte možnost hrát, tak po ukončení příběhu hru odložíte do rohu, kde na ni bude sedat prach. Proto tak nízké hodnocení. Větší si bohužel nezaslouží.