Těžko si představit, že někdo vůbec neví, co Mario Kart je. Pokud se mezi vámi náhodou někdo takový našel, tak nezoufejte, pokusím se vám hratelnost popsat. V základu se jedná o hodně arkádovou závodní hru, která ovšem nestaví pouze na dobrých řidičských schopnostech hráče, ale i na chytrém využívání nejrůznějších power-upů, které během hraní sesbíráte. Tento styl hraní přinesly starší díly a přináší ho i dneska recenzované sedmé pokračování. V hratelnosti je vše při starém, jen tu samozřejmě najdete několik drobných novinek a úprav, které zábavnost posouvají zase o něco výše. Novinky se většinou týkají především power-upů, protože tu najdete několik nových kousků. Třeba pokud seberete ohnivou kytku, můžete po soupeřích metat fire bally. Také je tu jako v Super Mario 3D Land Tanooki obleček, jehož ocáskem můžete mlátit své soupeře. Samozřejmě starší power-upy jako banán nebo zvýšení rychlosti zůstaly, ale vývojáři si mohli dát větší práci na vybalancování. Právě síla těchto speciálních schopností dost rozhoduje o tom, a to dost náhodně, kdo nakonec vyhraje. Kolikrát se mi stalo, že jsem jel celý závod první a na konci jsem byl sestřelen. Zvláště na větší obtížnosti to bude docela frustrující. Naštěstí základní hratelnost je natolik zábavná, že i přes tyto pasáže, u kterých budete zuřit, udrží u sebe, abyste je později překonali.

Dá se říci, že celý singleplayer u Mario Kart 7 staví na režimu Grand Prix, který v sobě skrývá hned osm šampionátů, každý si navíc můžete zajet ve třech různých obtížnostech. Je určitě skvělá zpráva, že vývojáři použili jednak starší okruhy z předchozích dílů, ale vytvořili i úplně nové. Výsledkem je 16 starších okruhů a 16 nových, přičemž ty nové jsou rovněž pěkně designově zvládnuty a zapadají do celkového konceptu. Třeba Mario Circuit nebo Alpine Pass jsou pěkné tratě, ale o moc horší není ani Daisy Hills nebo Koopa City. Z těch starších tratí tu třeba najdete DK Pass z Nintenda DS, Maple Treeway z Wiička nebo Luigi Raceway z Nintenda 64. U každé tratě vždy máte napsáno, z jakého dílu pochází. Všechny tyto starší tratě samozřejmě také prošly změnou kabátku a menší úpravou, aby se lépe hrály, ale přesto si zachovávají svoji jedinečnou atmosféru.

Co určitě každého fanouška zajímá, tak jsou postavičky, které se vracejí a můžete si tak za ně zahrát. V základu jich máte osm, mezi kterými je Mario, Luigi, Peach, Yoshi, Bowser, Donkey Kong, Toad a Koopa Troopa. Později jak budete vyhrávat šampionát, si můžete odemknout další postavičky, až jich ve výsledku bude 17. Nyní vám tu nebudu spoilerovat, jaké můžete všechny mít, abyste nepřišli o překvapení. Určitě některé nečekáte. Je ovšem docela škoda, že se nedostalo nyní na některé staré známé a celkově je postaviček méně, než u předchozího Wii dílu. Zajímavou novinkou nového dílu je možnost přepnout do pohledu z kokpitu, ve kterém můžete zatáčení ovládat nakláněním konzole díky pohybovým senzorům. Jde ovšem jen o bonus, který se zvláště u mě moc neosvědčil.

Když vás omrzí hraní šampionátu nebo ho už dohrajete, můžete se pustit na několik dalších režimů. Najdete tu Time Trials, ve kterém jezdíte všechny tratě na čas. Asi jde o vůbec nejnudnější herní režim, který se moc nehodí k tomuto stylu závodění. Daleko lepší je tak režim Balloon Battle, ve kterém musíte soupeřům ničit balónky a sami si dávat pozor, abyste přišli o co nejméně svých. No a třetí vedlejší režim tu je Coin Runners, který slaví návrat z wiičkového dílu. V něm je vaším cílem nasbírat v několika kolech co nejvíce mincí (v jednom kole jde nejvíce 10), přičemž soupeři vám je mohou lehce vzít sestřelením nebo nárazem. Jako takový doplněk hlavnímu závodění tyto režimy určitě zabaví na nějakou chvíli, ale nepatří mezi to hlavní, co Mario Kart 7 nabízí.

Samozřejmě singlepayer je skvělý a nabízí několik režimů, které si můžete zahrát. Ta největší zábava ovšem přichází v multiplayeru, který je v sedmičce opravdu robustný a nabízí spoustu hodin jedinečné zábavy. Máte v něm možnost buď spojit se s kamarády lokálně, což asi moc hráčů tuto volbu mít nebude. Daleko příjemnější je určitě online multiplayer přes Wi-Fi. K lokální hře jen dodám, že pokud se sejdou dva hráči každý se svojí konzolí, ale jen jednou kopií hry, není problém ji nasdílet. Hlavní je ale online multiplayer, který funguje naprosto bezproblémově a jedná se tak trochu o jednu z mála her na 3DS, u které tento režim funguje naprosto bezvadně, navíc obsahuje několik zajímavých vychytávek. Třeba za každý závod dostáváte hodnocení, podle kterého se vám vybírají protivníci, takže byste neměli hned hrát úplně proti těm nejlepším, proti kterým samozřejmě nemáte šanci, protože tratě i všechny vlastnosti znají jako cestu do hospody. Skvělé určitě také je, že pokud si zajedete nějaký závod, protivníci se vám uloží do friend listu, takže se k nim můžete později kdykoliv připojit, pokud samozřejmě budou hrát. Jestli jsou hráči připojeni nebo jedou dokonce závody, vždy vidíte podle příslušných ikonek, takže se k nim jednoduše můžete připojit.

V multiplayeru samozřejmě můžete jezdit klasické Grand Prix závody, na jejichž konci se vám vždy sečtou dosažená místa a na konci vyhrává ten, kdo si vedl během šampionátu nejlépe. Kromě těchto normálních závodů si můžete dát i Battle režim, ve kterém budete bojovat s ostatními v arénách o co nejlepší umístění díky powerupům. Je docela zajímavé, že pokud se připojíte třeba do Battle režimu, ve kterém hráči proti sobě válčí, tak musíte nejprve sledovat probíhající hru a až poté přijde řada i na vás. Jinak připojování je samozřejmě hodně jednoduché a pokud nemáte kamarády, můžete vyhledat soupeře přes rychlé vyhledávání, které zabere pár vteřin. Také určitě skvělé je, že po každém závodě si můžete volit trať, jakou si přejete, přičemž poté hra sama z návrhů hráčů vybere, jakou tedy nakonec pojedete. Pokud několik hráčů zvolí stejnou trať, je samozřejmě větší šance, že nakonec bude vybrána. O samotné hratelnosti Mario Kart 7 v multiplayeru bych se tu mohl rozepisovat hodně dlouho, ale to ani tak moc nemá smysl, protože je opravdu skvělý a zaručuji vám, že se budete bavit po desítky hodin. Kéž by takto propracovaný online multiplayer mělo více Nintendo 3DS her.

Nad hratelností se bude oblizovat nejeden fanoušek Maria, Konga a dalších postaviček. Grafická stránka ale také není vůbec marná, ba co více, je na Nintendo 3DS skvělá a jen těžko budete hledat nějakou závažnější chybu. Tratě jsou nádherné, stejně tak modely postaviček nemají chybu a jsou maximálně detailní. Určitě zaujmou i hladké animace a stabilní framerate, který ani na moment neklesá. Protože konzole zvládá 3D režim, využívá ho pochopitelně i Mario Kart 7. Obraz v něm dostane daleko větší hloubku a docela dobře se mi v něm hrálo. Pokud existuje v současnosti hra, která po grafické stránce skvěle reprezentuje novou kapesní konzoli od Nintenda, je to právě Mario Kart 7. Velkou pochvalu si vývojáři zaslouží za nádherné nové skladby, stejně tak dabing jednotlivých postaviček, ačkoliv jde spíše o mumlání, pro ně charakteristické. Po audiovizuální stránce se jedná o skvěle odvedenou práci.

Mario Kart 7 je skvělým nástupcem předchozích dílů, protože obsahuje několik svěžích nápadů a hlavně vynikající online multiplayer, u kterého se dají prosedět hodiny. Bohatý obsah spolu s neskutečně návykovou hratelností je pádným důvodem hru zakoupit. Mario Kart 7 je prostě jednou z nejlepších her svého druhu a vedle remaku Zeldy a nedávno recenzovaného Super Mario 3D Land je třetí hrou, kterou musíte vlastnit. Nic více dodávat nemusím. Teď mě omluvte, musím si jít dát pár závodů. Je to droga!