Gears of War: Judgment

recenze  7
Martin Šmíd, 26. 3. 2013 13:15
První díl Gears of War vyšel rok po uvedení konzole Xbox 360, přičemž vývojáři z Epic Games v něm dokázali přinést nejen zajímavý příběh, ale i inovativní akční hratelnost a na svou dobu ještě oslnivou vizuální prezentaci, o níž se staral tehdy nový Unreal 3 engine. Následně vydali ještě další dva díly, zvláště ten třetí se jim mimořádně povedl, za což hovoří i naše maximální hodnocení. Když máte takto úspěšnou značku, na kterou navíc spoléhá jeden z konzolových výrobců, nemůžete s ní jen tak seknout. Výsledkem toho je nový díl Gears of War: Judgment dostávající se právě v těchto dnech na pulty obchodů.

Kampaň Judgment
Třetí Gears of War uzavřel celou na začátku plánovanou trilogii. Na jeho konec je hodně těžké navazovat, proto se museli vývojáři z People Can Fly vydat jinou cestou. Cestou do minulosti a odkrýt doposud nevyslovené příběhy, což je celkem logické a ve videohrách jsme to už několikrát viděli. Děj Judgmentu se odehrává přesně čtrnáct let před událostmi z prvního dílu, kdy se objeví první střet s Locusty/Sarančaty. V tu dobu samozřejmě nikdo nemá ani potuchy, v jak obrovský konflikt tato událost přeroste, což je od začátku jasně cítit, protože se vše bere tak nějak jako malá šarvátka s novým nepřítelem. Na oblíbeného Marcuse nyní musíte zapomenout, protože jeho místo jako hlavního nabušence přebírá Damon Baird se svým komandem Kilo Squad. Ten se právě nachází v městě Halvo Bay na notoricky známé planetě Sera, v němž ke své smůle neuposlechne rozkaz, za což je spoután a postaven před sout.

Skoro celý příběh je vyprávěn retrospektivně za hned několik postav, tento nový přístup k vyprávění rozhodně chválím, přináší něco nového, takže se postupně budete dozvídat, co vedlo k neuposlechnutí příkazu a následnému zatčení. Právě na tomto tak trochu staví Judgment hratelnost, ale k tomu se vrátím ještě později. Co se týče samotného příběhu, ten nemá takovou sílu jako v předchozích dílech, prakticky jen popisuje menší šarvátku, ne epické události. Ačkoliv příběh nemá takové kouzlo, dá se akceptovat a jistě budete rádi za vysvětlení několika dřívějších událostí. Bohužel, kdo příběh trochu táhne více ke dnu, je právě hlavní hrdina, s nímž se ztotožnit je hodně těžké, čemuž dopomáhají i suché dialogy mezi jednotlivými postavami. Při nich určitě budete volat po Markusovi a jeho smyslu pro humor. Na ten zde nedojde. Celkově má Judgmentu šest spíše kratších kapitol, které jsem na obtížnost normal dohrál pod šest hodin. Vzhledem k tomu, že je zde obtížnost posazená níže než v minulých dílech, doporučuji hned na začátku zvolit spíše hard, aby vás čekala alespoň nějaká výzva, čímž si i natáhnete nepříliš příznivou délku. Alespoň v porovnání s předchozími díly.

I když příběh je tentokrát o něco slabší, hratelnost nijak neutrpěla. Pořád jde o onu zběsilou akční řežbu s charakteristickou hratelností, kterou je radost hrát a neodtrhnete se od ní do doby, dokud ji nedohrajete. Judgment neztratil nic ze svého kouzla, navíc se ho vývojáři rozhodli oživit o jeden celkem zajímavý prvek, který se mi ve výsledku líbil. Celá hra je nyní rozkouskována na spoustu menších částí, přičemž za každou vždy dostáváte určitý počet hvězd podle toho, jak jste si vedli. Na celkové hodnocení má vliv nejen počet vašich selhání a nutnosti se nechat oživit od spoluhráče, ale také přesné zásahy do hlavy a tak dále. Aby se vám metr s hvězdami doplňoval rychleji, můžete si před každou sekcí zapnout červenou lebku se speciálním úkolem. Lebka totiž vždy ukáže celou scénu tak, jak ji popisují hrdinové u soudu. Někdy říkají, že využili pro boj jen brokovnice či zbraně nepřátel, nebo narazili na silná Sarančata, daleko odolnější, než ty, které jsou zatím známé. Také se mi stalo, že při zapnutí lebky se snesl do lokace prach, přes který nebylo téměř vidět. Hra je tímto stylem hraní rozhodně zajímavá a přináší něco nového, doposud neokoukaného. Vzhledem k tomu, že si výzvy můžete i nemusíte zapínat, je tu prostor pro opakované hraní. Znovuhratelnost je tedy jako v předchozích dílech opět vysoká, zvláště když hrajete v kooperaci s živými hráči. Kooperace je zde opět stavěna pro čtyři hráče.

Hratelnost pořád staví na dobrých základech a budete se po celou dobu hraní bavit. Když ale hru dohrajete, budete si připadat, jako byste byli o něco ochuzeni. Až po nějakém tom čase vám dojde, že jste během pohodového odpoledne nedostali žádný další památný okamžik, na který byste vzpomínali a vyprávěli o něm svým dětem před spaním, no nebo radši ne. Předchozí díly na právě těchto wow okamžicích stavěly, a je docela škoda, že nyní od nich vývojáři upustili a naservírovali nám pouze sice dobře hratelnou, ale celkem standardní akci. Kdybych si měl teď vzpomenout na nějakou scénu, asi bych řekl jen tu závěrečnou, jinak si toho moc nevybavím. Kde jsou třeba ty úrovně v obrovském červovi, v rozlehlých podzemních jeskyních, a mohl bych pokračovat ještě dlouho. Dokonce si ani nezajezdíte v žádném vozidle. Takto tu jen chodíte z úrovně do úrovně, které jsou také trochu krokem zpět, protože svým designem se velkolepým předchůdcům nemohou ani zdaleka rovnat. Ano, pořád jde o slušný standard a úrovně baví, pokud by šlo o vůbec první díl, asi bych byl i maximálně spokojen, ale je vidět, že vývojáři nastavili v předchozích dílech laťku proklatě vysoko, kterou nyní nedokázali přeskočit, ba co více, ani se k ní vzdáleně přiblížit.

Ono ani moc nových nepřátel zde nenajdete, prakticky vám tu společnost bude dělat stará známá sebranka nejrůznějších Sarančat, od klasických vojáků, až po o něco větší šéfky s kulomety nebo raketomety. Sem tam se objeví Kantus, Boomer, Wretches, Drone nebo vybuchující Ticker. Mezi tyto potvory se vtěsnala jedna nová Rager, která se po několika zásazích změní tvar těla, barvu na červeno, začne řvát a rozdávat silné údery. V její blízkosti rozhodně není dobré stát. Když se naštve, je čas dát se na ústup. Na všechnu tuto zubatou havěť máte k dispozici klasický arzenál zbraní, kterému pochopitelně vévodí Lancers s motorovkou, s níž je pořád radost rozřezávat nebohé nepřátele, jejichž inteligence není zrovna nejvyšší, případně o něco méně oblíbený Retro Lancer. Zbraní je zde dostatek, během hraní jich vyzkoušíte možná i několik desítek. Moc nových zbraní tu také nenajdete, za zmínku stojí snad jen speciální kuš, kterou můžete vytvářet minové pasti. V bojích se mi také líbila možnost využití střílen, které občas najdete po levelu, takže je můžete přemístit na strategické místo, z něhož mohou zlikvidovat vlny valících se nepřátel. Zajímavostí u střílen je, že je nutné jim po čase doplňovat munici.

Kampaň Aftermath
Zatím jsem popisoval pouze první část Judgment, ale hra má ještě jakousi vedlejší kampaň Aftermath, kterou si odemknete za získání čtyřiceti hvězd, což není vůbec nic složitého. Prakticky stačí dohrát hlavní část a měli byste všech 40 hvězd mít. V dějově lince Aftermath skočíte o spoustu let dopředu, přesněji těsně před konec celé války. V ní se opět ujmete Bairda, který je vyslán z pevnosti najít další zásoby a hlavně podporu pro finální úder. Kapitola jako taková není moc zajímavá příběhem, prakticky ho ani nepostřehnete, alespoň vám ale vývojáři odhalí, co dělala skupinka kolem Bairda, když se odtrhla od Markuse. Ono asi nešlo čekat nic jiného, než další stovky postřílených nebo rozřezaných nepřátel. Ačkoliv příběh tu prakticky není, hratelnost je na tom velmi dobře. Tato část je vlastně klasický Gears of War, žádné arény, bonusové úkoly, jen čistá řežba přes několik levelů. Docela se mi líbilo, že ačkoliv jde jen o řežbu, vývojáři se rozhodli připravit i několik hovorovějších okamžiků, které celou hratelnost nakopávají, stejně tak tu najdete několik nových nepřátel, které jste sice dost často potkávali ve třetím dílu, ale v hlavní kampani zde chybí. Celkově se kampaň Aftermath hraje rozhodně dobře, nenudil jsem se ani na chvíli. Jen po dohrání jsem chtěl více, ale nedočkal jsem se, takže to je tak trochu jeden větší zápor.

Kooperativní režim Přežití
Třetí díl nabídl kromě hlavní kampaně i solidní multiplayrovou nadstavbu, která nemůže chybět ani nyní. Začněme ale nejdříve novým kooperativním režimem Přežití, který zde nahrazuje klasickou Hordu a je určen až pro pět hráčů. Na začátku si vyberete jednu ze čtyř nabízených tříd postat - technik, voják, průzkumník a zdravotník. Technik dokáže stavět obrané střílny, rovněž opravovat nejrůznější nástrahy. Voják má jako specialitu možnost poskytovat náboje kolegům na bojišti, zdravotník zase poskytuje léčení. Průzkumník pak umí najít vzdálenější místo a z něho odstřelovat nepřátele. Základem režimu je obrana strategických míst po mapě. Začínáte u prvního, přičemž když se vám ho nepodaří ubránit před deseti vlnami nepřátel, pokračujete k následujícímu. Když dojdou místa k obraně na jedné ze čtyř připravených map, prohráli jste a musíte začít znovu. Když samozřejmě místa ubráníte, aby z nich nezačaly vylézat další potvory, vyhráli jste. Nejlepší je hrát s živými kamarády, s nimiž můžete komunikovat a takticky bránit dané místo, ale pokud je nemáte k dispozici, celkem zdatně je zastoupí umělá inteligence. Ačkoliv jsem tomuto režimu na začátku moc nevěřil, ve výsledku hodně překvapil. Za režim Přežití si vývojáři zaslouží jen a jen pochvalu a uznání za to, že se nebáli experimentovat a přinést něco nového, co se navíc velmi dobře hraje a ukrývá možná i desítky hodin skvělé kooperativní zábavy. Zvláště, pokud přibudou v budoucnu nové mapy.

Multiplayerová jatka
Zastoupen je tu i klasický multiplayer, v němž si můžete vyzkoušet jeden ze čtyř nabízených herních režimů. Jako první je tu režim Pro všechny. Ten netřeba představovat, prostě si v něm zastřílíte proti dalším devíti hráčům, nejlepší vyhrává dané kolo. Stejně tak je tu zastoupena týmová variace Týmový souboj na smrt. Daleko zajímavější je režim Dominace, v němž se dva týmy řežou o tři prstence. Ty postupně navyšují celkové skóre, takže si musíte dávat pozor, abyste zabránili soupeři mít zabraných více prstenců, než máte sami. To je poté vždy celkem problém. Pro tyto zmíněné tři režimy tu jsou přítomny čtyři menší až střední mapy. Jejich design je povedený, hodící se pro multiplayerová zápolení. Jen je možná škoda toho počtu, ale zřejmě si zde vývojáři nechávají prostor pro dodatečné balíčky. Nové mapy tedy snad budou v následujících týdnech.

No a jako poslední je tu režim Ovládnutí s vlastními čtyřmi mapami (stejné jako u režimu Přežití), který byl před vydáním nejvíce propagován, a není divu, protože se jedná o velkou zábavu. Opět jde o týmový režim, jen tedy novinkou je, že jeden tým hraje za klasické vojáky, zatímco druhý za Sarančata. Povolání z režimu Přežití tu jsou rovněž zastoupena. U vojáků povolání jsem představil výše, u Sarančat poté najdete třeba vybuchujícího Tickera, uřvanou Mrchu, která dokáže omráčit protivníka, případně Kantuse a několik dalších, spíše na sílu stavěných Sarančat. Celkově je tu osm různých Sarančat, jejichž síla se od sebe docela dost liší, a právě u této strany je nutná co největší taktika, protože jako jednotlivec zde nemáte moc šance uspět. Když se ale sehrajete s týmem, to už je jiná, najednou se z vás může stát skvěle doplňující se komando. Cílem vojáků je jako v režimu Přežití hlídat a ubránit jednotlivá stanoviště, Sarančata na ně útočí. Když skončí jedno kolo výhrou/porážkou, strany se obrací, abyste si vyzkoušeli hraní i za protivníky.

Těžko něco vyloženě multiplayerové části vyčítat, protože jednotlivé hry jsou rychlé, pořád velmi zábavné, a pokud jste si zamilovali hru více hráčů v předchozím dílu, zklamáni rozhodně neodejdete. Budete navíc potěšeni několika novinkami a hlavně režimem Ovládnutí, který přináší největší inovaci. K němu je lehké se vracet, zvláště pokud máte stejně naladěné kamarády. Je tu ale také možnost si jen tak zastřílet proti umělé inteligenci.

Audiovizuální zpracování na jedničku
Už třetí díl Gears of War využil každou kapičku výkonu konzole Xbox 360, takže asi nepřekvapí, že Judgment se moc graficky neliší, prakticky vypadá stejně, ale to ve výsledku moc nevadí. Pořád se totiž jedná o jednu z nejhezčích akčních her této konzolové generace. Protože vývojáři za ta léta engine u Gears of War neustále optimalizovali, příjemný je stabilní framerate, který neklesá ani v těch největších řežbách. Jen si občas můžete všimnout tearingu, ale ten je ojedinělý a nijak nekazí jinak dobrý dojem. Jak jsme u série Gears of War zvyklí, je tu přítomen skvělý soundtrack, dobré ozvučení a povedený dabing jednotlivých postav. České hráče potěší i přítomnost české lokalizace, která rozhodně patří mezi ty povedenější, takže si vše budete moci maximálně vychutnat.

Třetí díl Gears of War je i dnes jednou z nejlepších akcí této konzolové generace. O to horší startovní pozici má právě Judgment, který je s ním automaticky srovnáván. Před vývojáři z polského studia People Can Fly stál na začátku hodně obtížný úkol, s nímž se ale dokázali celkem obstojně poprat. I když má Judgment své mouchy, není tak dobrý jako předchozí díly a nepřináší moc nového, jedná se pořád o dobrou akční hru, která dokáže přitáhnout pozornost milionů fanoušků předchozích dílů. Těm je ostatně nějaké číslo na konci recenze stejně jedno, protože budou rádi, že ve svém oblíbeném univerzu mohou strávit další hodiny, stejně jako jsem byl rád i já.

Gears of War: Judgment

x360
Microsoft Game Studios, Epic Games
Datum vydání hry:
19. 3. 2013
Žánr:
Střílečka
KARTA HRY
8/10

Komentáře