Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

Rozšíření Curse of Osiris přichází s celkem úderným názvem. Osiris je jednou z největších postav Destiny univerza, navíc pořádal v prvním díle oblíbený turnaj Trials of Osiris, takže dozvědět se o něm něco více, je pro fanoušky určitě lákavé. I proto určitě jako první zapnete kampaň, která měla být jakýmsi srdcem tohoto rozšíření. Ačkoliv se pořád dobře hraje, střílení je stále zábavné, a zavede vás do několika opravdu po stránce designu pěkných lokací a míst, má dva obrovské nedostatky. Prvním je samotná délka, protože několik připravených misí dokončíte za zhruba dvě hodiny. Pokud máte více postav, následně kampaň proskáčete za ještě kratší čas. To je pochopitelně obrovské zklamání, stejně jako příběh samotný. Ačkoliv je Osiris zajímavou postavou, vývojáři nedokázali plně využít její obrovský potenciál, a celá zápletka působí dost nezajímavě, stejně jako hlavní padouch, s nímž svedete v závěru celkem jednoduchý souboj připomínající jeden velký QTE event. Navíc celkem komicky působí závěr, v němž se Osiris jeví jako hodný stařík, který následně zase zmizí tam, odkud přišel. Nepůsobí rozhodně jako někdo, kdo podle loru udělal ve městě nepokoje a nesouhlasí s nastolenými ideály a pořádky. Zatímco Destiny 2 vyprávělo příběh dobře, který byl navíc napínavý, v Curse of Osiris vývojáři z Bungie ukazují, že ve vyprávění a kvalitním podání příběhu mají stále velké nedostatky.

Když bylo rozšíření oznámeno, vývojáři slibovali i zcela novou patrolu na Merkuru s novými adventures misemi, lost sectory a dalšími tajemstvími, které bude možné odhalovat. Bohužel už po pár minutách zjistíte, že Merkur je jen menší kruhová oblast, která je naprosto nezajímavá, nudná a prakticky nenabízí nic, proč byste v ní měli trávit čas. Ano, jeden Lost Sector asi jednou splníte, vysbíráte zlaté truhly, případně si dáte nový Public Event, který je popravdě celkem o ničem, a následně už nemáte důvod se sem vracet. Zvláště když třeba nový sociální prostor, legendární Lighthouse, nabízí jen jednu NPC postavu. Ani si na něm nemůžete dešifrovat engramy, podívat se do Vaultu a tak dále. Když si vzpomenu, jak výjimečný byl Reef nebo následně Iron Temple s různými tajemstvími, tak Lighthouse a patrola na Merkuru je vyloženě zklamáním.

Možná výše zmíněného problému byli vývojáři vědomi, proto přišli na Merkuru s bránou do jakési virtuální reality Vexů, kterou pojmenovali Infinite Forest, spojenou s Adventures misemi. Nejde o procedurálně generovanou oblast, jak se spekulovalo před vydáním, ale je tvořena menšími ostrůvky, jejichž pořadí se vždy náhodně mění, stejně tak nepřátelé na nich. Ostrůvky pak následně vedou do nějaké finální a zajímavější lokace, kde celé dobrodružství vždy vyvrcholí. Problém celého Infinite Forest je skutečnost, že jde vždy o nudnou pasáž, kterou není radost chodit. Prakticky jsem ji vždy s týmem jen proskakoval a snažil se z ní co nejrychleji dostat, protože jinak by hrozilo, že nudou usnu.

Když si odmyslíte tedy nezajímavou kampaň a novou patrolu, která nemá prakticky co nabídnout, možná se ptáte, co dalšího rozšíření přináší pro jednoho hráče. Moc toho popravdě není. Vše se pak točí hlavně kolem několika nových zbraní, brnění, potěší nové exotické lodě, případně mohou udělat radost pěkní ghosti s originálním designem, kteří vůbec poprvé v historii Destiny existují rovněž v exotické verzi. Jsem rád, že s rozšířením se pozměnila ekonomika hry, která se ještě změní v úterý s novým updatem. Už by mělo být možné si vybavení normálně kupovat u obchodníků, takže se nebudete muset spoléhat na systém tokenů, který leze na nervy nejen mě pěkně dlouho.

Když už jsem u vybavení, musím zmínit i novinku v podobě speciálního stroje uvnitř Lighthousu, díky níž si můžete vytvářet nové zbraně. Abyste se k nim dostali, musíte si vyzvednout u Vance speciální verš napsaný Osirisem. Ten následně vyžaduje, abyste grindovali různé materiály. Některé padají za dokončování crucible zápasů nebo strike misí, další náhodně z beden na patrolách nebo náhodně za public eventy. Bohužel nepadají ve velkém množství, takže hra vyžaduje, abyste nudně a hlavně dlouho grindovali bedny na patrolách, až do zblbnutí. A to jen z toho důvodu, že vývojáři nebyli schopni připravit nový obsah, kde by bylo možné materiál získat daleko příjemnějším způsobem. Navíc, když nemáte u sebe v inventáři verš s kostkou, do které následně materiál vkládáte, tak vám nic nepadne. Nemůžete si tedy materiál nastřádat dopředu. Největší problém ale nastává poté, když zjistíte, že zbraně z přístroje sice pěkně vypadají, ale v samotném boji nejsou moc použitelné. Tohle je ostatně problém celého Destiny 2, které neodměňuje dostatečně hráče za plnění těžkých a dlouhých aktivit. Proč by pak hráči měli grindovat materiál, chodit raidy a další aktivity, když jim v těchzo aktivitách nic použitelného nepadne.

Crucible je od vydání Destiny 2 terčem velké kritiky, a zcela oprávněně. Zápasy 4v4 nejsou moc vhodné pro samotáře, navíc větší time to kill dělá ze hry nudnou team killovací záležitost.Chybí pak i možnost zvolit si preferovaný mód, soukromé zápasy nebo ranked zápasy, po nichž fanoušci touží už pěkně dlouho. Rozšíření je vždy šance, jak některé nedostatky napravit, ale to není případ Curse of Osiris. Rozšíření totiž přichází s pouze třemi novými mapami, přičemž z tohoto počtu je jedna exkluzivní pro PlayStation 4. Nové mapy jsou spíše jen průměrné, nijak nenadchnou. Crucible je určitě část, která bude potřebovat velké změny v budoucnu, protože zatímco první díl v slabších časech zachraňovala, u Destiny 2 se tak neděje.  

Možná se ptáte, jestli je v Curse of Osiris vůbec něco, co rozšíření alespoň trochu zachraňuje a může fanoušky více potěšit. Odpověď je ano, jedna věc mě příjemně překvapila, a to je nová část raidu nazvaná Eater of Worlds. I když fanoušci byli před několika týdny trochu zklamaní, že rozšíření nepřichází přímo s novým raidem, tak Eater of Worlds jím prakticky i je, protože se podíváte pouze do zcela nových, po stránce designu nádherných lokací s několika zajímavými hádankami, ale také je připraven nový a docela těžký souboj s bossem. Rozsah nového raidového obsahu je zhruba na úrovni raidu Crota's End, navíc mi přišel i o něco zajímavější a zábavnější, navíc v něm musí spolupracovat zároveň všichni hráči. S úrovní raidu jsem tedy určitě spokojen, nabízí slušnou zábavu a zase trochu něco jiného pro šestici hráčů, kteří hledají nějakou tu výzvu. Jen je škoda, že za ní prakticky nic nedostanete.

Ještě než ukončím recenzi, musím se zmínit o jednom problému, který se začal v posledních dnech řešit. Studio Bungie přímo nutí hráče, aby si rozšíření koupili, protože jinak nebudou mít přístup do řady aktivit, které byly součástí základní hry. Bez rozšíření se nepodíváte do prestižního Nightfallu, ani původního raidu, což opravdu nikdo nechápe, proč. To je jakoby Bungie v prvním dílu zamklo těžkou verzi raidu Vault of Glass, když vyšlo rozšíření The Dark Below. Nepochopitelné. Dokonce i Trials of the Nine vám bude zapovězen. Díky tomuto tak nemáte ani šanci dokončit v původní hře platinovou trofej, pokud ji ještě nemáte. Samozřejmě, i u Destiny 1 se uzamykal některý obsah pro ty, co neměli nové rozšíření, ale nikdy ne takovýmto extrémním způsobem.

I když mám univerzum Destiny hodně rád a jsem jedním z těch, kdo nad druhým dílem před několika týdny ještě nezlomil hůl, ta se nalomila až v posledních dnech, z rozšíření Curse of Osiris jsem hodně rozpačitý. Nenabízí totiž nic, proč byste si ho měli koupit. Nezajímavý příběh je doplněn o špatnou novou oblast a nudný Infinite Forest, který představuje to nejhorší, co jsem mohl kdy v Destiny vidět. Vše trochu zachraňují jen některé kosmetické pěkné věci a hlavně slušný raidový obsah, který není sice nejdelší, ale určitě na chvilku zabaví. To je ale hodně málo.