Možná jste už viděli nějakou reklamu na Assassin's Creed III: Liberation, v níž Sony tvrdí, že vás čeká stejný zážitek, jako na velké konzoli. Pokud tomuto tvrzení propadnete a hru si přinesete s tímto očekáváním domů, budete možná trochu zklamáni. Liberation totiž v žádném případě nenabízí tak bohatý obsah, jako velké verze, spíše působí jako chudší sestřička, která by na domácích konzolích neobstála. To na Playstation Vita je situace trochu jiná, a pokud budeme brát jen čistě díly na přenosných platformách, nabízí toho Liberation určitě nejvíce.

Rozhodně je pozitivní, že se vývojáři rozhodli připravit úplně novou hru pro konzoli, které se zatím v prodejích moc nedaří. S ní přichází úplně nový hlavní hrdina, či spíše hrdinka Aveline de Grandpré. I ta patří do řádu bratrstva assassínů. Zatímco Ezio se mstil za smrt rodiny, Connor bojuje za svobodu Ameriky, to příběh Aveline je o poznání komornější, protože prakticky jde o osvobození otroků v New Orleans z rukou španělských přistěhovalců. Ačkoliv se příběh může na začátku zdát zajímavý, postupně ztrácí napětí a tempo, až ho přestanete úplně sledovat. Příběh je totiž až na několik okamžiků celkem nezajímavý a svým způsobem nudný, navíc další postavy nejsou vůbec dobře napsané, takže po dohrání si budete pamatovat jenom Aveline, ačkoliv i ona je dost nezajímavá (stačilo by se trochu více o ní dozvědět). To je docela škoda, protože potenciál po této stránce byl rozhodně větší, zvláště když se příběh zabývá tak zásadním tématem jakým otroctví bezesporu je, navíc i období, kdy New Orleans přecházelo z francouzské do španělské nadvlády, není nezajímavé.

Protože Aveline musí přemoci španělské výtržníky, čeká ji zhruba osm větších kapitol, v nichž bude plnit spoustu po stránce obsahu rozmanitých úkolů. Čeká vás totiž klasický sled misí, jako je odstraňování Templářů či Španělů nebo bránění kolegů otroků. Jen tedy s tím rozdílem, že zde je více než kdy jindy preferován spíše tichý postup, k čemuž byla zakomponována jedna z výrazných novinek. Vývojáři nám před vydáním ukázali, že Aveline na sebe bude moci vzít podobu nejen assassína, ale také otroka či se obléci do krásných šatů. Na to samozřejmě reagují i stráže, takže tu je možnost několik úkolů (všechny samozřejmě ne) plnit různými způsoby. Můžete se třeba přes stráže dostat jako dáma, která věnuje menší či větší obnos peněz či někoho svede, případně jako tvrdě pracující otrok. To je samozřejmě zajímavý nápad, který hratelnost oživuje. I díky této novince je hlavní kampaň rozhodně zajímavá a nabízí trochu něco jiného, což je jednoznačně plus.

Město New Orleans nepředstavuje tak velké pískoviště jako New York nebo Boston, dokonce nenabízí ani tak bohatý vedlejší obsah. Lov zvěře chybí, stejně tak další zábavné minihry. Prakticky tu můžete jen kupovat obchody, nacházet nejrůznější sběratelské předměty, případně hledat truhly. Vedlejší úkoly, a že jich moc není, se scvrknou pouze na likvidaci nepohodlných osob, probíhání brankami na čas nebo zachraňování otroků, i když nejde říci, že bych se nebavil. Tento typ úkolů na cesty sedí asi nejlépe. Věc trochu kazí celkový design města. Baráky jsou si hodně podobné v každé ulici, navíc New Orleans postrádá nějakou tu zajímavější památku, díky které by ožilo. Designově tedy New Orleans není zrovna něco, co byste si zapamatovali, a kam byste se hlavně chtěli vracet. Každopádně hra se neodehrává jen zde, protože se během hraní dostanete i do močálu plného krokodýlů a několika dalších lokací, dokonce přijdou na řadu klasické lineární úrovně, v nichž na konci musíte vyřešit nějakou tu hádanku, většinou spojenou s dotykovým ovládáním nebo gyroskopickými funkcemi konzole. Rozmanitostí prostředí je na tom Liberation dobře, dokonce oceňuji i kratší nahrávací obrazovky při skocích z jedné lokace do druhé.

Po stránce hratelnosti je na tom Assassin's Creed III: Liberation prakticky identicky, jako větší bratříček. Najdete tu stejný soubojový systém, Aveline má dokonce stejné animace jako Connor, zvláště když si odemknete jeho tomahawk, což je podle mého názoru jedna z vůbec nejlepších zbraní, jaká se v sérii objevila. Bojový systém je tedy propracovaný, a i když nabízí spoustu komb a jednotlivých zakončení, vývojáři ho dobře optimalizovali pro omezenější ovládání kapesní konzole. Jen tedy bych ocenil, aby souboje byly těžší, protože jsou až příliš jednoduché, navíc umělá inteligence protivníků je hodně za očekáváním. Dokonce i vedle těch z Assassin's Creed III tu vypadají jako negramotní pitomci, kterým snadno utečete nebo z nich uděláte žrádlo pro psy. Arzenál zbraní má Aveline velký, kromě zmíněného tomahawku, který si odemknete spojením s PS3 verzí, tu jsou vystřelovací dýky, bez nichž se assassín neobejde, ale také bič na přitahování protivníků, otrávené šipky hodící se pro tichý postup nebo pistole.

Až z bonusů pro předobjednávky Ubisoft potvrdil i multiplayerovou část pro Assassin's Creed III: Liberation, ale až do vydání ji nechtěl prezentovat. Každý určitě očekával osekané režimy z velkých her, výsledek je ale hodně velké zklamání. Klasický multiplayer totiž přítomen není. Je tu jen jakási karetní hra, v níž si vyberete, jestli budete patřit do bratrstva Assassínů nebo Templářů. Poté posíláte své bojovníky do jednotlivých měst po celém světě, abyste se o ně s druhou stranou přetahovali. Režim je bohužel až příliš nudný, navíc hra moc principy nevysvětlí, takže na začátku budete dost tápat. Raději se proto multiplayeru vyhněte, opravu nestojí za váš drahocenný čas, který můžete věnovat singleplayerové části. Ta sice také není bůhví jaká, ale rozhodně dokáže zabavit o poznání lépe.

Pokud je část, v níž Assassin's Creed III: Liberation naplno boduje, je to rozhodně vizuální stránka. Takto pěknou hru na kapesní konzoli jsme tu ještě neměli, navíc při rozlehlém světě, v němž se hlavní hrdinka Aveline pohybuje. Vývojáři použili pro hru stejný engine, jako u velkého dílu, a je to už na první pohled znát nejen detailností prostředí a postav, ale hlavně u plynulosti animací a jejich velkému množství. Jediné, co trochu ubližuje tomuto pěknému počinu, je dost nestabilní framerate, který si často dělá to, co chce a viditelně padá k nižším hodnotám, někdy je to až k naštvání. Překvapením je hudební doprovod, bohužel v tom negativním smyslu slova. Soundtrack obsahuje jen několik neustále se opakujících melodií, které po čase začnou prostě vadit. Ani ozvučení na tom není zrovna dobře, jen dabing snese přísnější měřítka.

Assassin's Creed III: Liberation není vůbec špatná hra, jak by se mohlo z předchozích řádek zdát. Je docela zábavná a vydrží na zhruba dvacet hodin, pokud se rozhodnete splnit množství vedlejších úkolů. Přesto po dohrání budete mít pocit, že tu UbiSoft propásl obrovskou šanci vytvořit něco jedinečného, co se zapíše do historie kapesních konzolí. Assassin's Creed III: Liberation je jen další akční hra, která neurazí, ale ani zvlášť nenadchne, navíc vedle svých velkých bratrů působí značně nedopečeně a chudě. Fanouškům série je to asi jedno, ostatní najdou i na Vitě daleko lepší hry, třeba Gravity Rush. Pařbě zdar.