Agenta z protiteroristické organizace CTU (Counter Terrorist Unit), u nás přeložené na PTO, zná asi každý. Jack Bauer se stal legendou a po dvou letech se v těchto dnech dostává na americké obrazovky sedmá série tohoto populárního seriálu. My se ale nyní vrátíme na konec řady druhé, na kterou navazuje hra 24: The Game. Hra tak vysvětluje některé události z druhé řady, ale hlavně vysvětlí i spousu událostí z řady třetí. Hlavně děj, co se týče chováni postav, kde se v CTU vzaly a jaký mají význam. Hra tak nekopíruje děj seriálu, ale přináší úplně nový den, který bude pro Jacka Bauera opravdu hodně perný. Dočkáme se tak vyhrožování od teroristů, útoku na CTU, únosu neposedné dcery Kim, která začíná pracovat na CTU, a spousty dalších vzrušujících okamžiků. Nebudeme vám však prozrazovat děj, protože ten je stejně jako ten ze seriálu plný nečekaných zvratů.

Jistě se ptáte, co je vlastně 24: The Game za hru. Převážně se tedy jedná o akční adventuru, která se ve své době dala přirovnat k mixu Tomb Raidera a Maxe Payna. Navíc 24: The Game přinesl dnes hodně populární skrývání se za zdmi a palbu na nepřítele z úkrytu. Tímto tak trošku kopíroval Metal Gear Solid, ale fungovalo to na jedničku s hvězdičkou. Samotné zaměřování fungovalo tak, že jste měli kruh na nepříteli a druhým analogem už bylo na vás, kam nebohého teroristu střelíte. Kromě typických akčních pasáží vás čekaly i jiné - třeba honičky v ulicích, kdy jste měli chytit v časovém úseku informátora, hackování počítačů v CTU, ale i vyslýchání zadržených teroristů. Hlavně vyslechy byly docela zábavné, protože jste v nich museli pořádně zahrát na psychiku chyceného. Někdy vám pomohly výhružky, jindy přišla na řadu i brutalita.

Jistě se ptáte, jak celá hra funguje, když se má odehrávat v celý jeden den. Seriál má totiž jednu docela ojedinělou vlastnost. Odehrává se v reálném čase, takže jedna vteřina v seriálu je jako jedna vteřina ve skutečnosti. Tohle pochopitelně nemohli vývojáři nikdy do hry přenést. Co by se stalo třeba ve chvíli, když by byl hráč moc rychlý, nebo by často umíral? Vývojáři tak celý tento problém vyřešili na velké délce hry. Abyste hru dohráli, rezervujte si tak dvacet hodin. Pod ně se určitě nedostanete. Abyste navíc měli nějaký přehled o čase, neustále vás budou vyrušovat tikající hodiny. Občas se stejně jako v seriálu objeví rozdvojená obrazovka, která ukazuje události na jiném místě, než kde se právě nacházíte. To vám zaručuje, že budete mít absolutní přehled, co se právě děje. I když se obrazovka rozdělí během akce, budete pořád ovládat hlavní postavu.

Nyní si něco řekněme o technickém zpracování. Grafická stránka hry nevypadala vůbec špatně a dokonce byly herní postavy podobné těm seriálovým. Prostředí už dopadlo o něco hůře, ale i tak se jednalo o nadstandard. Všemu pomáhala navíc výtečná fyzika Havoc ve verzi 3.0. Co na hře poněkud zamrzelo, byla práce kamery, která se občas chovala dost nelogicky. Po čase se na ni ovšem dalo zvyknout a uvážíme-li, že hra vydržela opravdu kolem dvaceti hodin čistého času, nemůžeme ji vývojářům moc vyčítat. Sony si navíc dala záležet, aby byla atmosféra hry totožná se seriálovou. Dopomáhal tomu i fakt, že všechny herní postavy namluvili herci ze seriálu. Ve hře tak můžeme poznat hlas Kiefera Sutherlanda, Elishu Cuthbert, Carlose Bernarda a dalších. Hudební stránka byla rovněž povedená a jen podkreslila výtečnou prezentaci. Pokud bychom jako čeští hráči měli SONY v něčem pochválit, tak je to výtečný český překlad, který se dokonale povedl. Titulky sedí tak, jak mají a dávají nám lehce zapomenout na odfláklé titulky z DVD vydání.

24: The Game je důkazem toho, že když se dobré licence chopí kvalitní tým, může vzniknout i kvalitní hra. 24: The Game sice hráče nenadchne úžasnou grafikou, ale nádhernou strhující podívanou, kde se střídají akční pasáže s těmi čistě logickými. Hra byla navíc kompletně v češtině, takže si ji mohl vychutnat naprosto každý.