Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

Wolfenstein 2: The New Colossus, jak se pokračování jmenuje, logicky navazuje na předchozí díl a tedy i události, které se v něm staly. Určitě je dobře, pokud jste předchozí díl hráli, ale pokud nechcete nebo jste už zapomněli, co se v něm stalo, je skvělé, že vám bude na začátku dána menší rekapitulace, abyste byli v obraze. Každopádně hra se odehrává v alternativní minulosti, v níž se pomateným nacistům povedlo druhou světovou válku vyhrát, ba co více, namířili si to do Spojených států, kde neváhali na New York svrhnout svoji atomovou bombu. Tím Spojené státy ovládli, ale naštěstí se našli hrdinové, jež tvoří skupinu Kreisau Circle, kteří chtějí nezvané hosty vyhnat. Do ní pochopitelně patří i hlavní hrdina B.J. Blazkowicz, který se musí hned na začátku potýkat s následky nepěkné události. Stačí, když zmíním, že je po náročné operaci a těžko se udrží na nohou. Více nebudu příběh spoilerovat, abyste nepřišli o nějaké to překvapení. Jen ale zmíním, že Wolfenstein 2: The New Colossus je překvapivě hodně příběhovou hrou s parádními filmečky i dobře napsaným scénářem, který nepostrádá napětí, ale i úsměvné komediální situace na odlehčení, které vždy parádně fungují. Navíc dobře napsané jsou i veškeré postavy. Hlavní padouch, který je sadistický a dost vyšinutý, nepostrádá potřebné charisma, a určitě si oblíbíte i postavy, jenž vám budou pomáhat v ukradené nacistické ponorce Eva's Hammer.

I když je Wolfenstein 2: The New Colossus hodně příběhovou hrou, pochopitelně jde pořád v prvé řadě o střílečku, v níž budete likvidovat nejrůznější nacistické vojáky. Střílečku navíc trochu ze staré školy, protože se vám životy doplňují jen v omezené míře, pro plné nabití musíte jíst, sbírat lékárničky a dokonce i štít. Je pěkné vidět, že vývojáři nechtějí ustupovat a hru udělat co nejpřístupnější, ale zachovávají Wolfensteinovi charakteristickou tvář. To je vidět jednak na vyšší obtížnosti, ale také skutečnosti, že se krví, rozřezanými vnitřnosti a nebo nahotou moc nešetří. Navíc vývojáři vylepšili prakticky všechny části a prvky prvního dílu, což je vidět i na rozmanitosti lokací. Během svého putování se podíváte do řady zajímavých míst s parádním designem, ať už jde o New Orleans, Roswell nebo Manhattan, přičemž jednotlivé lokace jsou otevřenější a ukrývají spoustu skrytých míst, do kterých se můžete dostat, pokud nebudete tolik spěchat.

Co se mi na hře hodně líbí, je skutečnost, že ačkoliv jde o akci, nemůžete jen tak naběhnout mezi nepřátele a pokusit se je vystřílet, jako tomu bylo třeba v loňském DOOMu, je v Call of Duty nebo v úplně v prvním Wolfensteinovi 3D, kterého si můžete opět zahrát na ponorce v automatu. Na nejmenší obtížnost asi ano, ale na střední vás dokážou sundat na několik nábojů. Musíte tedy postupovat pomalu, pokoušet se nepřátele likvidovat skrze dobře fungující stealth systém, který navíc má několik opravdu brutálních a krvavých zakončení. Když vás protivníci odhalí, musíte se krýt a pokoušet se je zlikvidovat vždy ve správnou chvíli. Přestřelky jsou tak sice hektické, ale také napínavé do posledního vystřeleného náboje, což pochopitelně jen přidává hratelnosti a samotné zábavě.

Protivníci nejsou jen nacističtí vojáci v několika verzích, ale také se střetnete s roboty, nepříjemní jsou i psi, ale to určitě víte, pokud jste hráli předchozí díl. Umělá inteligence protivníků je celkem solidní. Kryjí se, a hlavně na vyšší obtížnosti se ani nebojí na vás ve skupince naběhnout, abyste měli co nejmenší šanci klást odpor. Přestřelky s různými protivníky je jednoduché si užívat, ať už je to díky povedenému systému střelby, tak zbraním, které budete během hraní využívat. Od samopalů, po pušky, ke slovu se dostane i stará dobrá brokovnice, ale také granáty nebo některé futuristické hračky. Do toho sem tam budete moci sebrat i nějakou tu těžkou zbraň po padlých protivnících a pořádně s nimi nacistům zatopit. Co se mi navíc líbí, je možnost držet v každé ruce jednu zbraň. Sice tím zmenšíte jejich přesnost, ale zato získáte neskutečnou palebnou sílu, které ani silnější protivníci nedokážou moc dlouho vzdorovat, což je s v některých situacích i hodí.

U zbraní musím zmínit, že si je můžete během hraní vylepšovat. U každé zbraně můžete zlepšit její tři vlastnosti za nalezené upgrady, což se pak docela dost projeví na jejím chování v akci. Vývojáři také ve druhém díle přišli s nejrůznějšími perky, které si můžete postupně za specifické činnosti či výzvy zlepšovat a tím si tak třeba zvednout rychlost u regenerace zdraví, případně přesnost střelby od boku a tak dále. Vylepšování postavy je tedy docela důležité, zvláště, když hrajete na vyšší obtížnost, ale také plně plynulé, protože tak činíte plněním výzev během hraní.

Pokud si dáte střední obtížnost, Wolfenstein 2: The New Colossus vám zabere zhruba deset hodin kvalitně stráveného času. Po dohrání hlavního příběhu ale rozhodně nic nekončí, protože se vrátíte do ponorky Eva's Hammer, kde můžete splnit několik vedlejších úkolů, ale také se dát do dešifrování kódů pomocí Enigmy, díky nimž se dozvíte, kde se nachází nacističtí hlavouni. No a následně se můžete vydat zpět do akce, abyste je odstranili a tím ulevili světu od jejich šílených plánů. Tyto vedlejší mise, odehrávající se v prošlých úrovní z příběhové kampaně, nabízejí další porci kvalitní zábavy, a než je splníte všechny, určitě dalších několik hodin nahrajete. Navíc se u nich určitě nebudete nudit.

Co se týče znovuhratelnosti, ta je docela slušná. Hned na začátku třeba budete muset učinit důležité rozhodnutí, které sice nemá vliv přímo na příběh, ale na obsazení ponorky už ano. A později bude následovat ještě jedno, které má vliv i na samotnou hratelnost. Můžete si totiž vybrat určité vylepšení obleku. Speciální brnění vám dovolí, abyste se protáhli malými škvírami, ramenní klouby zase umožní rozbíjet slabší překážky nebo rozbíjet bedny. Pak tu jsou ještě teleskopické boty, které umožňují dostat se do míst, kam se normálně budete jen těžko dostávat. Během jednoho hraní si můžete vybrat jen jednu část obleku, druhou následně dostanete za plnění vedlejších výzev. Pro třetí ale musíte opakovat už celou hru znovu. S chutí jsem proto po dohrání vše rozehrál ještě jednou, motivace je docela velká. Motivací pro mnohé budou určitě i trofeje/achievementy, ale připravte se, že budete muset zvládnout i hodně těžkou obtížnost, která dokonale prověří, co jste se naučili. 

Velkou devízou Wolfenstein 2: The New Colossus je i pěkné stylizované vizuální zpracování, trochu mi připomínající poslední Fallout. Hra vypadá fantasticky, prostředí je detailní, to samé se dá říci i o postavách, ocenit musím i výborné hrátky se světlem, navíc vývojáři nešetří parádními efekty, které jen tak neomrzí. K vizuálnímu zpracování tedy nemám výtku, navíc musím ocenit, jak hra výborně jede. Testoval jsem ji na konzoli Playstation 4 Pro, kde jede neustále v 60 fps, jen s několika menšími propady, které lze odpustit. Co jsem navíc slyšel, obdobně dobře jede i na základní konzoli PlayStation 4 nebo Xbox One, takže vývojáři odvedli i zde velmi dobrou práci. Jen tedy nevím, jestli je to jen můj problém, ale když jsem se dostal přímo do hry, po celou dobu mi moje konzole docela dost hučela. Větrák jel po celou dobu na maximum, na což nejsem moc zvyklý. Zpět ale k pozitivům. Zmínit musím i velmi kvalitní soundtrack, hodící se k rychlé akci, a pokud si nasadíte sluchátka nebo máte kvalitní domácí kino, oceníte i velmi dobré ozvučení. Na profesionální úrovni je i dabing jednotlivých postav, který jen podtrhuje, jakou práci si vývojáři s vytvářením hry dali.

Wolfenstein 2: The New Colossus je výborná akční hra, u níž se budete skvěle bavit po celou dobu. Střety s nacistickými protivníky nepostrádají napětí a hloubku, pocit ze střelby je parádní, navíc určitě oceníte i rozmanité lokace s kvalitním designem a v neposlední řadě i kvalitní příběh s dobře napsanými postavami. To vše je pak zabaleno do líbivého audiovizuálního zpracování. B.J. Blazkowicz se vrátil v parádní formě, přičemž jeho nové dobrodružství by si neměl nechat ujít žádný fanoušek žánru.