Testovaná verze: PlayStation 4

Před vydáním se hodně Tom Clancy's The Division přirovnával k akčnímu megahitu Destiny od studia Bungie. Hned na začátku bych proto chtěl napsat, že ačkoliv obě hry si pochopitelně konkurují, každá nabízí trochu něco jiného a jiný zážitek z hraní, přičemž obě jsou v tom, co dělají, hodně dobré. Ve výsledku mohou vedle sebe existovat, a pokud nabídnou hráčům desítky hodin výborné zábavy, je to jen dobře. Budou z toho těžit hlavně hráči. Destiny tedy s vydáním Tom Clancy's The Division rozhodně nekončí, ba naopak, možná konečně Bungie začne více tlačit nový obsah, zvláště když Ubisoft v prvních dnech svoji novinku podporuje a neváhá vytvářet bleskové updaty na základě vazby od komunity, a tím i ukazuje, jak by měla podpora u takové hry vypadat. A možná i proto nemám o Tom Clancy's The Division do budoucna strach.

Zničený New York záhadným virem
O hře se toho napsalo v posledních měsících opravdu hodně, takže asi budete vědět, kolem čeho se točí. Aby ovšem byla recenze kompletní, tak zde udělám menší rekapitulaci. Vše se odehrává v ne příliš vzdálené budoucnosti. Během vánočních svátků vypukne v New Yorku záhadný virus, což následně vede k pandemii a prakticky kompletnímu zhroucení americké vlády. Virus ovšem nevypukl jen tak, byl vytvořen člověkem, a tím se tedy hra dotýká i velkého problému současnosti, a to jsou nejrůznější teroristické útoky. Během nich umírají po celém světě desítky lidí, přičemž Ubisoft pochopitelně vše bere ještě ve větší měřítku, ostatně se hra odehrává v New Yorku, kde zemřelo na virus několik milionů lidí. Když bylo zjištěno, že virus byl vypuštěn uměle, jsou nasazeni do akce agenti Divize, kteří mají obnovit v karanténě pořádek, najít na virus protilék a hlavně zjistit, kdo za vším stojí. Zápletka je určitě zajímavá a má sílu hráče udržet až do svého finále, zvláště když všechny dialogy jsou dobře napsané s parádním dabingem, příběh má několik zajímavých zvratů a událostí, navíc je doprovázen výbornými hereckými výkony a dobře zvládnutými filmečky. Podání příběhu a jeho vyznění se Ubisoftu povedlo, navíc si vše můžete ještě obohatit sbíráním speciálních vzpomínek, pásek a tak dále, a odhalovat osudy jednotlivých lidí, které jsou mnohdy hodně tragické. Možná právě během tohoto si teprve uvědomíte, jaký by měl podobný teroristický útok dopad na prakticky celou lidskou civilizaci.

Agenta Divize se pochopitelně ujímáte vy coby hráč. Hned na začátku dostanete možnost si vybrat, jestli si vytvoříte agenta nebo agentku, navíc Ubisoft dává skrze jednoduchý editor možnost si postavu upravit. Je možná trochu zklamáním, že editor není tak propracovaný, jak bych očekával, v tomto jsou ostatní podobné RPG hry trochu dále. Prakticky je v editoru jen několik předpřipravených obličejů, kterým můžete dát několik druhů vlasů, zvolit barvu očí, případně nasadit brýle nebo dát slušivé tetování. Při troše snahy se dá vytvořit postava, s níž budete relativně spokojeni, ale možnosti její úpravy rozhodně měly být větší, zvláště když s ní budete trávit následující týdny, měsíce a dost možná i roky.

Jsem přesvědčen, že hlavní hvězdou celé hry je New York, přesněji jedna část Manhattanu. Ještě nikdy jsme tu v žádné hře neměli totiž takto detailně zpracované město, které by bylo prakticky identické s jeho skutečnou předlohou, navíc s nezapomenutelnou atmosférou. Vše je zpracováno prakticky s přesností 1:1, samotné město vypadá parádně, má spoustu zajímavých míst, kam se vyplatí podívat (už jste byli v kancelářích Ubisoftu?), navíc vývojáři připravili spoustu až maniakálních detailů, které ocení asi jen hráči, kteří v New Yorku žijí. Výborné atmosféře dopomáhá i parádní ozvučení a nádherný hudební doprovod, který si dost možná zaslouží i samostatný poslech. Každopádně virtuální Manhattan si mně dokázal hodně získat a prakticky jsem nebyl schopný se z něj vrátit do reality. Tohle dokáže jen málo her, a Tom Clancy's The Division mezi ně rozhodně patří.

Ačkoliv je město po velké virové nákaze, existují v něm tři frakce, které ovládají jeho ulice. Každá z frakcí se od sebe dramaticky liší, je na ní potřeba trochu jiná taktika, navíc se neváhají i navzájem napadat. Zatímco jedna z frakcí má radši klasické zbraně, druhá si osvojila plamenomety a speciální obleky proti ohni. Jediná věc, která mi během hraní trochu vadila, je fakt, že ačkoliv na mapě vidíte své kamarády, přímo ve hře nejsou, jako tomu bylo třeba v Destiny. Chápu, proč tomu tak je (město postupně leveluje s vaším levelem), ale pokud by se hráči třeba po dosažení třicátého levelu na mapě objevili, bylo by to jen ku prospěchu. Teď totiž město působí jako místo plné duchů.

Co se podepisuje na celém zážitku a faktu, že jsem si pobíhání po Manhattanu užíval, je pochopitelně hratelnost. Tom Clancy's The Division je akční RPG hra ze třetí osoby, která už na začátku vám dá jasně vědět, že v ní nejde o zběsilé přestřelky, jako třeba v Gears of War a dalších podobných hrách, ale spíše o pomalejší postup svázaný s taktikou, zvláště když hrajete v týmu s kamarádem. Nepřátel je totiž hodně a při nepozornosti vás dokážou lehce zneškodnit. Možná trochu působí divně, když lidský protivník vydrží docela dost kulek, ale během hraní jsem s tímto moc velký problém neměl, zvláště když jde o RPG hru a tento systém funguje velmi dobře. Každopádně hratelnost obohacená o taktické prvky je parádní, dopomáhá jí i komplexní, přesto jednoduché ovládání a zábavný systém střelby.

Během hraní ostatně posbíráte spoustu nejrůznějších zbraní, střelba z nich není arkádová, ale počítá se s určitým zpětným rázem a dalšími parametry. Zábavné je pak i sbírání speciálních zlatých high end zbraní, přičemž každá má zajímavé bonusové perky, které dělají hraní nejen následně o něco lehčí, ale i zábavnější. Všechny zbraně je navíc možné modifikovat o nalezené součástky a udělat si tak zcela unikátní kousek, který nikdo jiný mít ve hře nebude. Jde ostatně o jednu z věcí, která mi třeba chyběla v Destiny, zde je modifikace zbraní parádní, navíc jde na zbraně dát nejrůznější skiny.

Tom Clancy's The Division má zhruba dvě desítky příběhových misí. V nich se podíváte na spoustu zajímavých míst po celém New Yorku a zabojujete si v nich se všemi třemi frakcemi, ale pochopitelně v nich budete plnit i řadu dalších rozmanitých úkolů. Samotná kampaň je zábavná, rozhodně jsem se u ní skvěle bavil, navíc obsahuje spoustu parádních soubojů s bossy, na které budete vzpomínat i spoustu hodin po dohrání.

Jak zabíjíte jednotlivé protivníky, plníte hlavní i vedlejší mise, dostáváte určitý počet zkušeností, za které levelujete. Řekl bych, že základem je zde se dostat na třicátý level, abyste si odemkli end game obsah a dostali se k lepšímu vybavení. Během hraní je ovšem nutné i odemykat postupně křídla operační základny, což vám přidá spoustu nových vychytávek do samotného hraní, ať už možnost se léčit, případně posílat jezdící miny na zneškodnění nepřátel, stavět zátarasy či speciální malé střílny (později i elektrické a ohnivé verze). Po vzoru Destiny je možné si vybrat i jednu ze super schopností (léčení, štít nebo zvýšený útok), které v boji hodně pomáhají. Tyto schopnosti jsou ale spíše obranné, a nejsou tak útočně laděné, což ovšem nevadí, protože dobře zapadají do celkového pojetí světa. Nova bombu na protivníky nehodíte, ale to by vážně zde působilo divně. Vylepšování základny tedy má velký smysl a je nedílnou součástí vývoje samotné postavy, díky čemuž si odemknete hromadu schopností, talentů a dalších pasivních perků, které mají na hratelnost velký dopad. Musím se přiznat, že jsem se v tom všem trochu na začátku ztrácel, a i později ostatně chvilku trvá, než si navolíte před každou misí perk nebo schopnost, kterou budete nejvíce používat, a která se bude nejvíce hodit pro danou situaci.

Během plnění misí, případně prozkoumávání města, můžete získat i speciální plánky na výrobu lepších zbraní, modifikátorů nebo částí obleku. Když nějaký plánek najdete, už jen potřebujete určitý počet požadovaných materiálů. Musím říci, že ačkoliv jsem se systému vytváření předmětů celkem obával, nakonec jsem si ho oblíbil, protože se dají vytvořit opravdu zajímavé věcičky, navíc je vše jednoduché a plně intuitivní i pro naprostého nováčka. A to by se ostatně dalo říci i o všem. Ačkoliv je Tom Clancy's The Division hodně komplexní a propracovaná hra, není zase tak těžké pochopit základní herní principy, zvláště když obsahuje i české titulky, což je u podobné hry opravdu obrovské plus pro české hráče. Sice je překlad občas trochu krkolomný, a je vidět, že ho dělal někdo, kdo podobné hry asi nehraje, svůj účel splňuje dobře.

Umělá inteligence je v posledních letech hodně citlivé téma, a pokud jste hráli nějakou hru od Ubisoftu, tak jistě víte, že mnohdy nebyla ideální. V Tom Clancy's The Division se ovšem vývojářům docela povedla. Na základní obtížnost pochopitelně nepřátelé dost dovolí a nejsou tak všímaví a nebezpeční, na těžkou obtížnost se už ovšem snaží a dokážou zatopit. Nic to ale není proti tomu, jak se chovají, když dáte misi na speciální výzvu. To najednou spolu neskutečným způsobem spolupracují, neustále se kryjí, hledají si nejlepší palnou pozici a využívají všechny své schopnosti, aby agenty Divize eliminovali, a to možná co nejrychleji. Nejen, že třeba vojáci s brokovnicemi spíše nabíhají a snaží se agenty eliminovat, jsou ale i neskutečně přesní a dokážou při troše nepozornosti zabít během několika vteřin. Navíc někteří nepřátelé dokážou hackovat jezdící miny agentů, případně střelné věžičky, a další techniku, což dělají docela často, takže ze zbraně se najednou může stát obrovský problém, ohrožující tak i úspěch v dané misi. Není nic horšího, než když se dvě střelné věže otočí proti vám v malém prostoru.

Skromný end game obsah
Už od začátku bylo jasné, že na případný úspěch Tom Clancy's The Division bude mít velký vliv end game obsah. Příběhovou kampaň není problém dohrát za nějakých patnáct hodin, pokud ji samozřejmě jedete poprvé. Pro PvE hráče, případně ty, kteří hrají raději sami, si Ubisoft připravil hromadu vedlejších misí a dalších aktivit, za které jste odměňováni nejen penězi, ale také XPčky a speciálními body pro vylepšování základny. Vedlejšími aktivitami je mapa naplněná prakticky k prasknutí, a vlastně zde Ubisoft uplatňuje strategii, kterou používal i u svých předchozích her s otevřeným světem. Bohužel ale přetáhl i jeden nešvar, který celkový dojem trochu kazí. Vedlejších aktivit je totiž jen pár a následně se dost opakují a po čase tak není zase tak zábavné je plnit, protože vše je hodně stereotypní, spíše jsem je dělal jen proto, abych měl mapu vyčištěnou, to samé se dá říci i o sbírání vzpomínek, telefonních nahrávek, dat ze spadlých dronů a tak dále. Každopádně vedlejší aktivity normálním hráčům určitě zaberou několik dní.

Možná se ptáte, a co pak. Po dosažení třicátého levelu se vám odemknou speciální denní mise, za které je možné získávat speciální Phoenix kredity, sloužící k nákupu high endového vybavení, ale také je každý den připravena jedna mise na obtížnost Výzva, do které se musíte pustit jen se třemi dalšími kamarády, protože prakticky každý protivník představuje bosse. Ano, je možné jít do takové mise v jednom, ale vzhledem k obtížnosti je prakticky nemožné, alespoň na začátku, aby byla dokončena. Během misí na tuto ultimátní obtížnost musí tým maximálně spolupracovat, přicházet na nové strategie k poražení protivníků, navíc v nich uplatníte prakticky vše, co jste se během hraní naučili. A to je zatím vše, co end game obsah nabízí pro PvE hráče. Je toho poměrně málo, ano, ale Ubisoft už na duben a květen slíbil první bezplatná rozšíření s novým obsahem, navíc je tu ještě jedna část, která by měla vydržet na následující týdny, a to je Temná oblast.

Temná zóna s velkým potenciálem
Když se podíváte na mapu, uvidíte v ní docela velkou červenou kontaminovanou oblast obehnanou vysokým plotem, v níž prakticky celá epidemie vypukla. Do této Temné oblasti by se moc chodit nemělo, ale na druhou stranu je v ní to nejlepší vybavení, jaké můžete v celém New Yorku najít, alespoň tedy zatím, a to je pochopitelně pro každého agenta hodně lákavé. Celá Temná oblast je mix PvE a PvPčka, protože v ní nebojujete jen proti klasickým protivníkům ovládaných umělou inteligencí, ale také se můžete dát do křížku s dalšími hráči, kteří se v oblasti nacházejí. Základem v Temné oblasti je chodit po nejrůznějších památkách, v nichž se nacházejí skupinky protivníků s nějakým tím bossem, za kterého je možné získat Phoenix kredity, ale také nějaké to pěkné vybavení, dokonce zlaté. Všechny předměty, které seberete, jsou bohužel kontaminované, takže je nutné je nechat poslat na základnu skrze speciální místa vrtulníkem, která jsou rovněž obsazeny protivníky, a kolikrát i ostatními hráči. Jde o docela zajímavý a napínavý systém, protože když vám padne nějaká ta pěkná zlatá věc, ještě není jisté, že si ji i odnesete. Pokud o ni přijdete při cestě k vyzvednutí (pokud zemřete, pustíte předměty, které může sebrat jiný hráč), máte smůlu. Ano, já přišel takto o dvě v začátcích a asi netřeba říkat, jak jsem tu nadával.

V Temné oblasti jsem nahrál už zhruba dvacet hodin a odemkl si 50. level nutný k nákupu zlatých věcí u obchodníků, přičemž ze zkušeností vím, že se ostatní týmy hráčů snaží střetům spíše vyhýbat. Jen tak na vás zřejmě nikdo nezaútočí, protože by byl hned označen jako rogue, a šla by po něm celá mapa. Ano, zabitím jiného agenta můžete získat hodně XPček, případně jeho vybavení, které neposlal na základnu, ale na druhou stranu můžete ztratit daleko více, zvláště když jste na vyšším DZ levelu. Když totiž zemřete, protože vás ostatní agenti doženou nebo vás zabije nějaký AI protivník, ztratíte nahrané peníze, zkušenosti, případně klíče, což sakra bolí, zvláště když jste ve stavu rogue, kde se ztráta ještě násobí. Možná i proto mi vadilo, že během hektických přestřelek s protivníky, do nichž se zapojí jiné týmy, je šance na to, že zbloudilá kulka zasáhne jiného agenta, docela vysoká. Tím pádem jste označeni jako rogue agent a musíte se dát na útěk. Některé týmy v takových situací chápou, že jste je nechtěli ohrozit a jste na stejné lodi, takže vám jednu kulku odpustí. Zvláště když jste třeba během přestřelky člena jejich týmu i zvedli a zachránili před smrtí. Jiné ovšem na podobnou situaci čekají, a vyhledávají šanci vyvolat velký konflikt mezi týmy, a třeba i schválně lezou do vaší střelné dráhy. I proto bych uvítal, aby označení rogue bylo jen za zabití jiného agenta, protože dostat se nechtěně do tohoto stavu je nyní hodně snadné, a bohužel pak hra takto trestá i hráče, kteří se snaží hrát férově. Na druhou stranu ovšem nahánění rogue agentů po celé mapě, a třeba i následné označení dalších, je sranda a dobře jsem se s kamarády u těchto napínavých honiček bavil a nepochybuji, že ještě budu.

Každopádně Temná zóna je zajímavý nápad, který funguje velmi dobře, navíc je hraní později i hodně napínavé, když každá smrt hodně bolí, ale má i jeden nedostatek, a to ten, že jde prakticky jen o nekonečné grindování a zabíjení jedněch a těch samých bossů, aby naskákala XPčka na dosažení dalšího levelu, ale také byla šance na získání zlaté věci. Ačkoliv je Temná oblast docela velká, zabíjení bossů je prakticky její jedinou náplní, která může postupně omrzet. Zvláště když dosáhnout padesátého levelu v DZ, což je asi hlavní cíl, jde celkem snadno. Pak si totiž můžete u obchodníků kupovat zlaté vybavení, případně nejrůznější plánky. A že mají kolikrát hodně zajímavé věci, díky nimž se hraní následně stane zase o něco snazší. Doufám tedy, že vývojáři hodlají Temnou oblast v budoucnu více využít, protože nejsem přesvědčen, že byl nyní plně naplněn její potenciál. Navíc věřím, že opraví i jeden docela zásadní nedostatek. Stalo se mi totiž, že jsem hrál sám a zabil z bosse, z něhož vypadla zlatá věc. V ten okamžik se ale připojoval kamarád, díky čemuž se celá mapa zrestartovala, boss se objevil znovu a zlatá věc zmizela a nemohl jsem jí sebrat. Taková chyba sakra mrzí, zvláště když zlatá věc je docela vzácná a nepadá jen tak. Co jsem slyšel, s podobným problémem se setkali i jiná hráči. Proto je dobré, když se kamarádi připojují do vaší hry, když jste v bezpečnostní místnosti a zrovna neprobíhá boj. Rovněž doporučuji možnost nastavit, aby se k vám nikdo nemohl jen tak připojit, a hru tímto zkazit.

Drobné nedostatky a technické zpracování
Z předchozích řádek je patrné, že jsem si hraní Tom Clancy's The Division hodně užíval a hodlám ještě užívat, ale nemohu pochopitelně zavřít oči i nad nedostatky, které sice nejsou tak velké, ale je na nich vidět, že je hra stále v plenkách a vývojáři mají, na čem pracovat. Je třeba škoda, že se nemůžete jako v Destiny podívat na jiného hráče, co má za výbavu. Je sice pěkné, když vám kamarád řekne, že mu padla nějaká parádní zlatá věc se skvělými perky, ale můžete o ní jen slyšet, podívat se na ní nejde, abyste mohli o ní snít. Dále bych uvítal možnost uzamknout si předměty, abych je náhodou nesmazal, když budu mazat další harampádí, které seberu ve světě. Také by mohl Ubisoft připravit nějakou mobilní aplikaci, kde bych mohl spravovat svou postavu na dálku, případně komunikovat s kamarády a domlouvat se s nimi. Podobných drobností, které bych v Tom Clancy's The Division uvítal, je pochopitelně celá řada. Žádná není natolik velká, aby nějak výrazně ovlivnila zážitek z hraní, ale jsem si jist, že by ho určitě vylepšila. Zvláště když celá hra je navržena tak, aby byla hrána v kooperaci.

Když Ubisoft poprvé oznamoval Tom Clancy's The Division, každého určitě zajala vizuální stránka, která byla jednoduše ohromující. Později ale došlo k osekávání detailů, a vůbec se vizuální stránka zhoršila oproti prvnímu videu, což mnozí hráči nedokázali a zřejmě nikdy nedokážou překousnout. Je ale třeba říci, že i tak vypadá hra pěkně, zvláště když přihlédnete k faktu, jak obrovský svět má, a kolik možností nabízí. Navíc některé efekty vypadají vážně parádně, třeba výbuchy, případně husté sněžení, což má následně vliv pochopitelně i na hratelnost. Vizuální stránka tedy rozhodně není ošklivá, jen od ní nesmíte mít přehnané nároky. Důležitější je dle mého framerate, která je docela stabilní a jen v několika okamžicích se mi stalo, že se hra začala trochu zpomalovat, ale o nic hrozného nešlo.

Před vydáním je vždy u podobné hry otázka, jak budou fungovat servery, a jestli se utáhnou nápor hráčů. Ostatně vývojáři Driveclubu by mohli vyprávět, a ne zrovna dobré zkušenosti má Ubisoft s hrou The Crew, u níž servery v prvních týdnech také nepěkně zlobily. Tom Clancy's The Division je ovšem úplně jiná písnička. Ačkoliv se mi asi pětkrát stalo, že hra spadla, občas trochu zalagovala, po většinu času fungovala naprosto bezproblémově. Navíc je vidět, že Ubisoft o těchto problémech ví a každý den je hraní zase o něco lepší. Ostatně už vydal dva menší updaty, které hru stabilizují a upravují na základě zpětné vazby hráčů. To nerfnutí Phoenix kreditů si ale mohli vývojáři odpustit v DZ.

Na závěr ještě musím zodpovědět jednu důležitou otázku pro mnoho čtenářů. Vyplatí se Tom Clancy's The Division hrát i jako čistě singleplayerová hra? Odpověď je ano. I v jednom si užijete výbornou hlavní kampaň, navíc hra má pochopitelně i spoustu dalšího obsahu na spoustu dní a týdnů, který dokáže uspokojit. V tomto jsou ostatně hry od Ubisoftu silné. Hraní s kamarády je ale pochopitelně o dost zábavnější, navíc se s nimi můžete vydat do Temné zóny, kam se moc samotnému nevyplatí jít, protože nepřátelé jsou silní a pokud budete často umírat, moc daleko se nedostanete. Tím tak místo výborného PvE/PvP zážitku dostanete spíše velkou frustraci.

O Tom Clancy's The Division bych mohl psát ještě hodně, protože po předchozích několika dnech jsem plný nejrůznějších dojmů, které by vydaly ještě na spoustu stránek. Důležité je ale hlavně to, že jde o parádní taktickou RPG akci, dost možná nejlepší hru, jakou kdy Ubisoft vytvořil, navíc s obrovským potenciálem do budoucna. Nyní jen doufat, že vývojáři tento potenciál nepromrhají, protože by to byla obrovská škoda. Tom Clancy's The Division je jedna z her, která si zaslouží vaší plnou pozornost, a to ať už hrajete v jednom nebo s kamarády. Je jako virus, který vás napadne a nepustí, ale takový, který si budete užívat a budete za něj rádi.