Recenzovaná verze: Nintendo Wii U

Snaha vývojářů posunout sérii dál je vidět už po zapnutí u zápletky a celkově filmového pojetí, kdy vidíte jak Sonic s Tails pronásledují doktora Eggmana, který unesl několik zvířecích kamarádů, přičemž následně jsou nuceni přistát na záhadné planetě Lost Hex. Na ní se Eggman pokusí využít šestici padouchů známých jako Deadly Six. Jak už to tak ale bývá, vše se nějakým způsobem zamotá a nakonec Sonic musí spolupracovat s Eggmanem, aby ochránil celý svět. Příběh tedy ve výsledku v ničem nepřekvapí, navíc je naprosto prostý a svým způsobem i nezajímavý. Vývojáři se snaží vše vyprávět skrze filmečky před a po každé úrovni, jejich problémem ovšem je, že jsou nudné, moc nového se z nich kolikrát nedozvíte a hodně zdlouhavé, takže mnohokrát jsem měl co dělat, abych neusnul. Naštěstí jdou přeskočit, což kolikrát není na škodu.

Vývojáři se s dílem Sonic Generations trefili do černého, takže není divu, že i zde dost kombinují klasické 2D pasáže s 3D částmi, které se mezi sebou plynule přepínají. Sonic: Lost World je stejně jako třeba Mario hry rozdělen do několika lokací se svými vlastními levely, takže se podíváte nejen do zeleného Green Hill, které má pořád své nezapomenutelní kouzlo, ale navštívíte i pouštní lokace nebo ty pokryté sněhem a ledem, prostě klasika, kterou tak nějak očekáváte od plošinovky podobného ražení. Lokací je hodně, jsou hodně rozmanité, navíc skrývají mnoho postranních chodbiček a míst, takže vše na první průchod rozhodně neprozkoumáte, je důvod se později vracet. Obsahu má Sonic: Lost World hodně, navíc jak sbíráte speciální hvězdy, odemykají se vám na herní mapě bonusové úrovně, v nichž můžete nahrát nejen životy, kterých není nikdy dost, ale i můžete osvobozovat zvířecí kamarády skrze několik miniher, které jsou sice jednoduché, ale dokážou určitě zabavit. Obsah je tedy v Sonic: Lost World rozhodně v pořádku, má spoustu úrovní, které si poté můžete dát třeba v klasické časovce nebo i s kamarádem. Je ovšem nutno říci, že druhý hráč se nechopí druhého Sonica, ale jen doplňku, aby dělal plošinky nebo útočil na nepřátele. Občas je ale celkem problém, aby se druhý hráč do akce zapojil.

Na začátku si možná řeknete, že hra má celkem pěkný design levelů, ale bohužel ve většině času naprosto nefunkční. Sem tam se samozřejmě objeví hodně povedená pasáž, kterou si dáte klidně znovu, a moc rádi, ale takových tu je jen pár. Vývojáři se totiž rozhodli, že celou hratelnost pojmou hodně ve stylu Super Mario Galaxy, ale je jasný, že co funguje u italského instalatéra na výbornou, jen těžko bude fungovat i zde u ježka, kterého známe především díky jeho rychlosti a úplně odlišnému hernímu stylu. A to je největší problém Sonic: Lost World. Hry se Sonicem byly vždy o rychlosti a bleskové překonávání překážek a běhání po levelu obrovskou rychlostí, což se ale v novém dílu ani vzdáleně neděje. Sonic je po většinu času pomalý, řekl bych i utahaný, musí skákat mnohdy klasicky z plošinky na plošinku jako jeho v posledních letech o dost slavnější kolega od Nintenda, což společně krkolomným ovládáním je hodně frustrující, protože případnou smrt nebo pád do propasti nemáte šanci ovlivnit.

Vývojáři se navíc rozhodli zakombinovat do hratelnosti parkourové prvky, které měly ulehčit hratelnost a umožnit plynulejší překonávání překážek, ale je bohužel smutným faktem, že právě tento tolikrát vyzdvihovaný prvek nefunguje vůbec. Je rozhodně škoda, že se vývojáři nedrželi původního konceptu, protože nyní tu máme něco, co se snaží kopírovat Super Mario Galaxy a je obalené o další na papíře zajímavé prvky, které ale ve výsledku jsou spíše ke škodě a hru potápí do průměru.

Co na ovládání alespoň funguje, je automatické zaměřování nepřátel, které nečiní žádný problém a po většinu hraní je přesné. Druhů nepřátel je tu docela dost, od klasických berušek až po kraby nebo obrovské pavouky, každý pochopitelně vyžaduje trochu odlišnou péči a zvolenou taktiku. Když už tu máme šestici super padouchů Deadly Six, asi byste čekali, že s každým svedete nějaký nezapomenutelný souboj, na který budete ještě dlouho vzpomínat. Souboje s těmito bossy jsou ale dalším zklamáním, které vám Sonic: Lost World přinese. Souboje jsou totiž až triviálně jednoduché, nepředstavují žádnou výzvu, a vlastně na každého bosse vždy uplatníte jednu a tutéž taktiku, takže si nemusíte moc lámat hlavu s tím, jak ho porazit. Vývojáři v Nintendu v posledních letech pochopili, že souboje s bossy jsou nedílnou součástí hry, což se projevilo na posledních dílech Maria, a je docela škoda, že to nepochopili ještě jejich kolegové ze studia Team Sonic.

Samozřejmě že ne vše, co vývojáři přidali, se nepovedlo. Občas se objeví i nějaký ten nový nápad, který hratelnost do značné míry oživuje, ale ve výsledku si možná řeknete, jestli jde o něco, co tu je nutné. Během hraní můžete sbírat i speciální power upy, abyste poté mohli překonat třeba jako nota úsek ve vzduchu, případně si můžete hloubit cestičky v zemi. Také tu jsou části, kdy speciální raketkou létáte z menší planetky na planetku, jako ostatně ve zmíněném Super Mario Galaxy. Je ovšem otázkou, jestli právě toto od hry jako Sonic očekáváte, fanoušci asi ne, ale každopádně mně tyto novinky v podobě power-upů nevadily, jejich přínos pro hratelnost, kterou tu vývojáři servírují, tu je dobrý. U power-upů navíc využijete tabletový Wii U Gamepad, ať už dotykový displej nebo gyroskopické funkce. Jinak po většinu času máte na displeji mapu levelu, abyste věděli, kde se zhruba nacházíte.

Pokud je něco, v čem Sonic: Lost World dokáže naplno zabodovat, je to rozhodně vizuální zpracování. Nádherné textury ve vysokém rozlišení, hra běží v 1080p, spousta pěkných efektů, i do detailu propracovaný hlavní hrdina nebo jeho nepřátelé, to je to, co vám hlavně utkví v paměti. Sonic se ukazuje vůbec v nejpřitažlivější podobě, navíc po celou dobu běží plynule na 60 fps, což je také pro sérii novinka, a hře to neuvěřitelným způsobem pomáhá, hlavně v částech, ve kterých se modrý ježek prohání velkou rychlostí. Jen je pochopitelně škoda, že takových částí moc není, jakoby vývojáři nechtěli ukázat přednosti Sonica, což je docela zarážející. Hudební doprovod je rozhodně slušný, má několik pěkných skladeb, ale pokud soundtrack srovnám se staršími díly, jde spíše o průměr. Škoda. V rámci možností se povedlo ozvučení, jen ten dabing by mohl být lepší, zde působí až moc lacině.

Ještě před vydáním bych si i vsadil, že ze hry Sonic: Lost World bude velmi kvalitní přírůstek do populárního univerza, který naváže třeba na povedený Sonic Colors. Výsledek je ale docela rozpačitý. Sonic: Lost World má sice sem tam úroveň s pěkným designem, nádherné vizuální zpracování, ale selhává v tom základním, tedy hratelnosti, která mnohdy spíše frustruje, než baví. Do toho si navíc můžete přičíst i krkolomné ovládání, takže není divu, že mohu nové dobrodružství modrého ježka doporučit jen těm jeho největším fanouškům. Ostatní by měli raději počkat na nového Maria.