Recenzovaná verze: PlayStation 4

Hned na začátku hry vám bude řečeno, že před mnoha lety byl svět pod útokem nepřátel z rasy Ravenii, což jsou krvelační skřeti, někteří navíc vyrostli do obrovských rozměrů. Lidstvo útok tehdy i za pomoci mocných bojovníků dokázalo odvrátit, ale pochopitelně byla jen otázka času, než se dávná hrozba znovu vrátí. Ravenni začali opět útočit na lidstvo, a proto se musí objevit jeden z posledních obránců, bojovník Avil, aby se jim postavil a dokázal je opět zahnat. Příběh je vyprávěn skrze kreslené animace, což by samo o sobě nevadilo, vývojáři zřejmě neměli moc velký rozpočet, aby si mohli dovolit více, ale jeho největším problémem je skutečnost, že není moc zajímavý. Tedy, není vůbec zajímavý. Jde o další klasické fantasy klišé o souboji dobra se zlem, které vás ani trochu nepřekvapí, navíc vývojáři se ho nesnaží ani oživit nějakou zajímavostí, nečekanými zvraty, zajímavějšími dialogy a tak dále. Popravdě jsem  přestal příběh sledovat po zhruba jedné hodině. Zápletka tedy určitě nezaujme. 

V základu je Extinction normální hack and slash akce, v níž likvidujete malé skřety a obrovské obry, k čemuž máte celkem jednoduchý soubojový systém. Na začátku máte jen jeden úder, ale později se můžete za vydělané zkušenosti naučit novým skillům, takže se souboje stanou o něco rozmanitější, ale pořád nečekejte, že budete mít desítky komb a možných řešení, jako tomu je u jiných her ve stejném žánru - God of War nebo Bayonetta. To je trochu škoda, protože co by měla mít hra propracovanějšího než základní prvek, na němž staví.

Hra by se dala prakticky rozdělit na dvě části. V té první bojujete s malými protivníky, kteří vám moc starostí neudělají, v druhé poté s obrovskými obry. Těch je několik druhů, přičemž se liší hlavně tím, jaké mají brnění, které jim musíte sundat, hlavně tedy z oblasti hlavy, než budete moci udělat finální sek a obrovy setnout hlavu. Souboje s obry jsou tím hlavním, na čem hra staví, přičemž na začátku mi přišlo i docela zajímavé odhalovat jejich slabiny, což je vždy takový menší logický rébus. Hra má ovšem během soubojů s obry dva nedostatky. Tím prvním je kamera, která si prakticky dělá, co chce. Hodně jsem s ní bojoval a rozhodně k dokonalosti má hodně daleko. Druhá věc, co mi hodně vadila, je skutečnost, že se nemůžete moc bránit útokům. Každý úder prakticky znamená smrt, takže následný respawn několik metrů vedle. Navíc je frustrující, že hodně útoků přichází bez varování, takže nemáte ani šanci se dostat do potřebné vzdálenosti. 

Hra Extinction nemá žádný otevřený svět, ale vždy jste hozeni do mise, kde máte jeden hlavní a několik vedlejších úkolů, které se většinou i náhodně generují. Dalším větším problémem hry bohužel je, že úrovně nemají zrovna dobrý design. Většinou jste hozeni jen do města, které má pár krabic s dírami, tedy budov, několik stromků a to je vše. Chápu, že hra neměla zřejmě moc velký rozpočet a neočekával jsem něco ve stylu God of War, ale určitě si mohli dát vývojáři více práce s tím, jak vypadá prostředí, kde se vše odehrává. Je sice pěkné, že je plně zničitelné, ale to je jen slabá útěcha na to, jak nezajímavě a nudně vypadá.

Největším problémem Extinction je skutečnost, že hra je až příliš repetetivní a po nějakém tom čase sklouzne do stereotypu a začne nudit. Likvidování velkých obrů je fajn, ale když to je cílem v 70% misí, začnete si říkat, že moc velká kreativita se u vývojářů zrovna neodehrávala. Zvláště když zbylé mise jsou jen o záchraně obyvatel, které musíte jednoduše zachránit, případně o bránění města. Je třeba dodat, že tyto další typy misí jsou naprosto nudné a budete vždy rádi, když už je budete mít hotové. Není proto divu, že mě Extinction začal nudit už po dvou kapitolách, ve kterých jsem dělal pořád stejné úkoly, takže jsem neměl moc chuť se dostat do dalších pěti a dohrát je. Nakonec jsem se sice přemohl, ale jen jsem si tím potvrdil, jak jen neustále se opakující záležitost tu před sebou mám.

Příběhová kampaň vám vydrží na zhruba sedm až osm hodin. Pokud by se vám líbila více jak mě, můžete se vrhnout ještě do speciálních denních výzev, které jsou docela těžké, ale moc se neliší od klasických misí v příběhové kampani. Dále pak vývojáři připravili ještě další dva vedlejší režimy. V režimu Extinction musíte zabít prostě a jednoduše co nejvíce nepřátel, přičemž k tomu máte jen jeden život. Druhý režim Skirmish je pak složen jen z úkolů z hlavní kampaně, které tedy opakujete, jen v těžším podání. Je tedy jasné, že zmíněné tři dodatečné režimy jsou jen do počtu, pokud by se vám náhodou líbila hlavní kampaň a hra samotná, ale nemají udělat celkový dojem rozmanitější a hlavně lepší.

Co trochu vylepšuje dojem z celé hry, je alespoň vizuální zpracování, které ve výsledku není špatné. Tak trochu kreslený vizuální styl se ke hře hodí, navíc má hra několik pěkných efektů a detailů, kterými dokáže potěšit. Potěšila i stabilita, framerate drží i v těch nejnáročnějších scénách a během testování jsem nezaznamenal ani jiný technický nedostatek, který bych tu musel zmínit. Zatímco vizuální zpracování neurazí, hudební doprovod je nevýrazný a jen těžko si po dohrání vzpomenete na nějakou skladbu. Průměrné je ostatně i samotné ozvučení, které dojem rozhodně neudělá.

Extinction se tváří jako velká AAA hra, hlavně svojí cenou, ale má do ní hodně daleko. Je vidět, že byla až moc limitována rozpočtem, což se bohužel projevilo i na její kvalitě. Nezajímavý příběh je bohužel doplněn jen průměrnou hratelností a neustále se opakujícími se misemi, což začne velmi brzy nudit. Rozhodně tedy nemohu doporučit, abyste za Extinction utratili peníze, v tomto případě navíc 60 euro.