Dragon’s Dogma je klasické akční RPG, které je dogmatem západního schématu tohoto žánru, jen s tím pozoruhodným rozdílem, že ho tentokrát vyprodukoval japonský gigant CAPCOM se svým týmem japonských mudrců, kteří už porodili takové hity, jako čtvrtý díl Resident Evil a Devil May Cry. Nebýt lehce ujetého příběhu, nepoučený pozorovatel by zřejmě ani nepostřehl, že za hrou stojí Japonci, protože Japonsko tentokrát rozbilo zakořeněný mýtus, že na jeho ostrovech nevznikají RPG typu Diablo nebo Oblivion. Po Dark Souls japonští vývojáři opět ukázali, že pokud chtějí a dokážou se povznést nad svou infantilnost, mohou stvořit RPG, které se s těmi západními může směle měřit. Pravda, asi bude hned nutné na začátek říct, že Dračí Dogma nepřináší nic převratného ani nového, naopak smíchalo úspěšné žánrové nápady z jiných RPG a stal se z něj překvapivě dobře fungující mix Dark Souls, Skyrimu a Shadow of the Colossus. Přetavíme-li jmenované hry na slova, pak je Dragon’s Dogma náročné, rozlehlé a nabízí exkluzivní souboje s mrakodrapovými bossy.

Udělat dobré akční RPG vyžaduje poslat hráče do rozlehlého a smysluplně fungujícího světa tak, aby byla iluze životaschopného světa, pro který stojí obětovat desítky hodin herního času, neprůstřelná. Dragon’s Dogma před námi otevírá brány světa zvaného Gransys, kde spolu jako obvykle v trvalé zášti a krvavých půtkách žijí pospolu lidé, skřeti, goblini, harpyje, zombie, obři, draci, chyméry a další stvoření. V malé rybářské vesničce Cassardis žije jeden malý a nuzný avatar, kterého si vyprofilujete na bojovníka. Uděláte si z něj bojovníka nebo bojovnici (výběr pohlaví ovlivní příběhovou linii) a určíte mu povolání. Ze začátku jsou na výběr pouze tři povolání: mág, bojovník a lučištník, přičemž v průběhu hry se výběr rozšiřuje. Pak už můžete směle otevřít brány svého města a vyrazit na pouť.

A za jakým účelem že budete vyrážet na cestu kolem světa? Musíte nalézt starobylého a mocného draka, který nejenže umí mluvit, ale při útoku na vesnici Vám ukradl srdce. To samozřejmě nikdo nemůže nechat jen tak, a proto hned jak se znovu probudíte s velkou jizvou na prsou, musíte si sbalit svých pár švestek a vyrazit za drakem. Vaše se postava se však probudí jako tzv. Arisen, který je - jak jinak - vyvolen a předurčen k velkým věcem. Po prvním leknutí, že jste snad spadli do nějaké další japonské příběhové slátaniny, se naštěstí brzy přesvědčíte, že příběh hraje ve hře asi takovou úlohu, jako autolékarnička v autě, kterou taky vlastně ani moc nepotřebujete a nezajímáte se o ní do té doby, než jí musíte použít. Struktura příběhu je slabší a je plná klišé, kterých se to v RPG jenom hemží. Ani tradiční japonské veselé vtípky a humorné zpestření nedokážou příběh vytáhnout tam, kde by stále se o něj zajímat o něco více. Kolikrát si ani neuvědomíte, že vlastně místo postranního questu děláte quest příběhový.

Svět Gransys je rozlehlý a krutý. Sejít z cesty znamená nabídnout se nepřátelům na stříbrném podnose, protože mezi ořezávátky padajícími po několik ranách se tu potulují nepřátelé na mnohem vyšším Lv. Když padne noc, a ta v Dragon’s Dogma je temnější než na co jsme v podobných hrách obvykle zvyklí (to víte, holt CAPCOM), počet nepřátel a jejich síla se několikanásobně zvýší, takže potulovat se po planinách Gransys v noci se zásadně nedoporučuje. Samotné cestování je zdlouhavé, protože žádný dopravní prostředek v podobě třeba koně nečekejte, a tak pokud nemáte po ruce zrovna krystal, který stejně funguje pouze směr hlavní město Grand Soran, tak musíte jít po stejných trasách třeby i několikrát za hru, a to ještě počítejte s respawnem monster jak na mapě světa, tak i v lokacích.

Aby nebyla hra až příliš těžká, budou Vám po celou dobu hry pomáhat kamarádi zvaní "pawns". O co se jedná? Je to jednoduché a zároveň účinné a zábavné. Někteří možná ještě předem zavrhli Dragon’s Dogma proto, že nemá tradiční online multiplayer, ale to udělali zásadní chybu. Spolu s Vaším avatarem můžete vláčet po světě neomezenou dobu tři další postavy. Jedna je vlastně druhý hráčův avatar, kterého si opět vypěstujete podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Zbylé dva jsou avataři ostatních hráčů, které si najímáte dle vlastního uvážení. Můžete si buď zvolit pawna přímo od Vašeho kamaráda, kterého máte na PSN, a jehož avatar se automaticky přenese do Vaší hry a stačí si ho jen najmout, nebo si najít pawna od online kolegy. Ostatní hráči si zase mohou najmout Vašeho pawna, a tak v Dragon’s Dogma vzniká zajímavá konfrontace hráčů a symbióza, kde by hráči nemělo být jedno, jak jeho postava vypadá, jaké má vybavení a jak se chová v boji, protože to vše ostatní hráči vidí a rozhodují se podle toho, jestli jste pro ně to pravé. Pawni s Vámi nezískávají zkušenosti, takže je nutné je po etapách obměňovat, což dělá hru ještě zajímavější.

Inteligence pawnů je poměrně slušná a v boji dokáže obstát. Přesto je někdy nutné zapojit se do jejich komandování sérií pokynů, které můžete pawnům udělovat. Pouze v tom je největší problém, že mají vlastní inventář, takže když si nevšimnete, že má jeden z pawnů u sebe nějakou vzácnou věc, potažmo příběhovou hračku, a pošlete ho pryč, automaticky ztrácíte tyto předměty. Tím vzniká nejeden problém, který je ještě o to těžší, že postavy mají omezený inventář, který je nutno průběžně vyprazdňovat a ukládat do skladu, jelikož když splníte nějaký quest a získáte odměnu, věci automaticky putují do kapsy Vašeho hlavního avatara, takže pokud má plno, věci putují k druhému avatarovi a nakonec k pawnům, kteří s nimi mohou zmizet při verbování.

Dragon’s Dogma je pořádně hutné RPG, které nabízí vše, co hráči tolik milují: obrovský svět k prozkoumání, těžké questy jako výzva pro fajnšmekry, propracovaný systém kombinování inventáře a vytváření nových položek, rozsáhlý výběr zbraní a výzbroje, a tak dále. Tím, čím si však hra získá téměř každého, je akční bojový systém. Ten pracuje s osvědčeným získáváním zkušenostních bodů a jejich následným přeměňováním na nové útoky a ability, které přidělujete své postavě. Pokud máte zkušenost s některým z dílů Devil May Cry, tak nebude pro Vás těžké představit si, jak útoky vypadají a jak je používat a kombinovat. Svěle se doplňují jednotlivá povolání, takže je důležité podle toho kombinovat složení party. Například mág a lučištník sestřelí nebo zapálí létající potvoru, která spadne na zem, kde jí už dorazí parťáci s dobře nabroušenými meči. Nebo naopak někdo s dlouhým mečem nebo sekyrou srazí k zemi obrněnou potvoru, kde jí už může mág spálit na uhel.

Boje vydatně ovlivňuje skutečnost, že můžete své napřátele přidržet, aby je mohl parťák v klidu dorazit. Kromě přidržování můžete po větších nepřátelích i šplhat a zasazovat jim tak po určitou dobu silné rány bez toho, aby Vás dole na zemi mydlil. To oceníte hlavně při soubojích s bossy, které jsou v Dragon’s Dogma pojaty velkolepě. Souboj s bossy trvá pořádně dlouho a jsou velmi těžké, protože vyžadují strategii a trpělivost. Inspirace je zjevná a Dragon’s Dogma se to ani nesnaží nějak zakrývat. Připočteme-li k soubojům nejen pořádnou dávku adrenalinu, ale i orchestrální hudbu, tak máte o zážitek postaráno. Jen velká škoda, že se kamera právě při soubojích chová jako ožralý středoškolák, motá se ze strany na stranu, zastavuje se při sledování zpomalených a zbytečných záběrů, zatímco Vy bojujete o kus dál o přežití, a někdy se tak zblázní, že máte chuť jít kopnout do televize.

Prezentace Dragon’s Dogma je dobrá, přesto se na ní snáší vlna kritiky. Musíme si ale uvědomit, že máme co dočinění s čistě konzolovým RPG, které nemůže vypadat jako Skyrim, které bylo primárně vytvářeno pro PC. Však se to také projevilo velkým množstvím grafických bugů konzolových verzí, protože obě next-gen konzole už bohužel mají svá léta, ačkoli si to někteří stále ještě nepřiznají. Dračí dogma vypadá o poznání hůř, než Skyrim a Dark Souls, ale to vůbec neznamená, že by byla grafika zastaralá nebo vyloženě podprůměrná. Zkrátka je jen o něco méně detailnější a je na ní vidět, že byla tvořena přesně tak, aby si její objem na DVD a BD nevybral svou daň na nahrávacích časech. Některým nepříjemným technickým chybám se však ani přesto zabránit nepodařilo, a tak postavy třeba často "procházejí" spoustou předmětů nebo se zaseknou za skálou či stromem.

Dragon’s Dogma můžeme i přes některé nepříjemné chyby technického rázu bez problému zařadit do TOP RPG na PS3 a Xbox 360 a vřele ho doporučuji všem, kteří si budou chtít zpříjemnit léto u své konzole. Už teď se můžeme těšit na to, co přinese plánované pokračování této ságy, jejíž první díl se nám předvedl v dobrém a sympatickém světle.