Recenzovaná verze: PlayStation 4

Série DOOM nikdy nestavěla na hlubokém a propracovaném příběhu, nad nímž by se musel každý dlouho zamýšlet, jen vždy nabízela menší zápletku, díky níž ale bylo možné kosit hromadu démonických potvor, a u nového dílu tomu není jinak. To je ale samozřejmě dobře, že vývojáři nezdržují dlouhými animacemi a rozhovory, ačkoliv na druhou stranu musím říci, že příběh je oproti předchozím dílům nejpropracovanější a také nejzajímavější, ale hraje opět druhé nebo až třetí housle. Každopádně se nový DOOM odehrává na Marsu, kam lidstvo přesunulo svoji pozornost, protože na Zemi už není dostatek surovin. Kromě těžby surovin ovšem začal na Marsu i výzkum, během něhož byla otevřena brána, díky níž následně na Mars začaly proudit desítky různých potvor, které musíte jako hlavní hrdina ( ten mohl být na jednu stranu propracovanější, abyste si k němu udělali nějaký vztah) zachránit. Je tedy čas popadnout starou dobrou dvouhlavňovku a dát se do práce.

Nový DOOM si na nic nehraje a po pomalejší a hororově laděné trojce se vrací ke svým kořenům, takže jde především o neustálou akci, při níž likvidujete desítky různých pekelných potvor, přičemž obsahuje zábavný arkádový systém střelby a výborný pocit z rychlosti, který byl tolik charakteristický pro první díly. Už poslední Wolfenstein ukázal, že tohle ke spokojenosti většiny hráčů stačí, a nový DOOM to jen potvrzuje. DOOM je prostě a jednoduše akce ze staré školy, ovšem v záplavě všech těch dílů Call of Duty, Battlefieldů a dalších sérií působí v dnešní době svěže. Chvilkami nový DOOM připomíná druhý díl, jen v lepší grafice, což je umocněno i ozvučením, ale vývojáři pochopitelně připravili i řadu novinek do hratelnosti, které sérii citlivě oživují, dělají zajímavější a modernější. Fanoušci jistě ocení, že si hra zachovala systém lékárniček, takže se život automaticky nedoplňuje. Kromě lékárniček doplňuje život i brutální zabíjení protivníků holýma rukama, díky čemuž z nich padají ve větší míře lékárničky. Zakončovací údery jsou hodně krvavé, každý protivník má vlastní sadu brutálních zakončení, takže se tyto momenty jen tak neokoukají, navíc do hratelnosti dobře zapadají.

Během hraní se podíváte do různých výzkumných středisek, ale i mimo ně, takže je hra v tomto rozmanitější, než by se mohlo na začátku zdát, přičemž jednotlivé levely mají velmi kvalitní design, navíc přímo stavěný pro rychlou akci. Co mi dělá radost je skutečnost, že nový DOOM nestaví na lineárních úrovních, jako třeba Call of Duty, pořád je nutné jednotlivé úrovně o velké rozloze prozkoumávat, hledat klíče tří barev a odemykat si jako v prvních dílech zamknuté dveře, což kolikrát navodí nostalgické vzpomínky.

Už první díly série DOOM nabídly ikonické démonické protivníky, kteří se v novém dílu dočkali grafického upgradu a různých vylepšení, navíc musím říci, že je stále radost proti nim bojovat, všechny střety jsem si s nimi neustále užíval. Nechybí pochopitelně Imps, jenž se ale od předchozích dílů lehce liší, je nyní menší, rychlejší, ale stále hodně nebezpečný. Toho pak doplňují různé zombie a další pekelní neřádi, od Cyberdemonů, létajících kulatých Cacodemonů až po rychlé Revenanty s raketomety. Vrcholem jsou pak souboje s bossy, do nichž pochopitelně musíte vystřílet všechny náboje, které máte u sebe, ale také je nutné hledat jejich slabiny a uhýbat útokům, protože vás dokážou na pár zásahů sejmout. On ostatně DOOM už na střední obtížnost je docela těžkou hrou, u níž si musíte sakra dávat pozor na svůj život, protože stačí malá nepozornost a protivníci toho dokážou využít, hlavně díky svému počtu. Umělá inteligence je pochopitelně jen základní, takže démoni se vás snaží co nejrychleji eliminovat za každou cenu a neřeší, že mohou při této snaze padnout. U takové hry ovšem základní umělá inteligence nevadí.

Abyste proti všem monstrům měli šanci, projde vám rukama velké množství zbraní. O ikonické dvouhlavňové brokovnici, po jejímž sebrání jsem se pousmál, jsem se už zmínil, ale k dispozici budete mít i různé pulzní pušky, raketomet, kulomet, ale i další moderní zbraně, mezi nimiž nechybí ani pro sérii charakteristický ničivý BFG9000, který sesmahne vše, co stojí v cestě, ale ani motorová pila. Ta v novém DOOMu má trochu jinou úlohu, protože ji nejde využívat neomezeně, jako tomu bylo v minulosti. Když s ní zabijete brutálně protivníka, vypadne z něj hromada nábojů, takže slouží hlavně pro doplnění munice do střelných zbraní. Všechny zbraně si můžete dále po vzoru moderních her upgradovat za nahrané body, případně vylepšovat o nové modifikace, takže třeba s brokovnice je možné v rychlosti udělat efektivní granátomet, případně ze samopalu pušku. Vylepšovat lze skrze jednoduchý a funkční systém i hlavního hrdinu, aby více vydržel, unesl více nábojů a tak dále, navíc je možné ve speciálních výzvách získat runy, které přidají pasivní perky. Upgradování zbraní i postavy je vlastně jednou z největších novinek, kterou nový DOOM do série přináší, navíc do ní skvěle zapadá.

Singleplayerová část má třináct kapitol, přičemž každá vám vydrží na zhruba hodinu. Můj herní čas se na střední obtížnost vyšplhal k patnácti hodinám, což se dnes u akčních her podobného typu už moc nevidí, navíc ačkoliv je DOOM takto dlouhý, neztrácí během celé kampaně na tempu a užíval jsem si ho neustále do poslední minuty, nyní po dohrání bych možná i ocenil další úrovně, ale to je tak u každé takto kvalitní hry. Akce rozhodně neomrzí a nesklouzne do stereotypu. Velkou devízou nového DOOMu je rovněž znovuhratelnost, která je hodně vysoká díky možnosti hledat skryté chodby, místnosti, případně plnit různé výzvy nebo runy, za které dostanete další jedinečné bonusy do boje s pekelnými protivníky. Jedním dohráním tedy zábava rozhodně nekončí, a už jsem hru rozehrál znovu, abych se pokusil odhalit další tajemství, která hra zatím přede mnou skrývá.

Slušný multiplayer
Singleplayerová část se vývojářům z id software mimořádně povedla a nabízí vše, co fanoušci série od hry očekávají, navíc obsahuje i řadu vylepšení a nových prvků, které sérii posouvají zase o kousek dále. Kromě singleplayeru obsahuje nový DOOM i multiplayer, který bylo možné si před vydáním osahat díky betaverzi. Ten rovněž staví na rychlé akci, neustálém pohybu, sbírání velkého množství štítů, boostů a dalších vychytávek, mezi nimiž je i možnost proměnit se v démona, které vám následně pomáhají v boji porazit protivníky, k čemuž máte většinu zbraní ze singleplayerové části, ale také několik novinek. Svým stylem hraní v multiplayeru nový DOOM spíše připomíná sérii Quake, zvláště třetí díl, na který se zřejmě vývojáři i snaží navázat, což není na škodu, jen možná zamrzí, že tu nenajdete klasický Deathmatch, zastoupeny jsou jen týmové režimy, u nichž musíte i dobře spolupracovat s ostatními hráči. Každopádně multiplayer je zábavný, alespoň v prvních několika hodinách, jen zatím nedokázal přesvědčit natolik, abych mohl říci, že má nějaké větší ambice a bude se třeba hrát i za několik týdnů, až vývojáři přijdou s třemi plánovanými rozšířeními. Vedle her jako Destiny, Call of Duty nebo Halo multiplayerová část DOOMu trochu ztrácí na propracovanosti a dle mého názoru i dlouhověkosti. Sem tam ale určitě dokáže slušně zabavit, zvláště pokud ho dáte s kamarády.

Vývojáři se u týmových režim nesnažili o nějakou výraznou novinku, jen vzali dobře známé herní režimy a ty následně trochu upravili pro svoje potřeby. Pokud tedy čekáte nějaký inovativní herní režim, budete trochu zklamáni, já v tom ale problém nevidím. Základním a tím nejklasičtějším režimem je Team Deathmatch, v němž se hraje jen na počet zabitých protivníků, kdo dosáhne první stanoveného čísla, vyhrává. Nepřekvapí ani režim Soul Harvest, v němž musíte po zabitých protivnících sebrat jejich duše a tím jejich smrt potvrdit, ale je také možné sbírat i duše po zabitých spoluhráčích a tím body zachránit. V režimu Domination se pak přetahujete o tři body na mapě, takže jde o klasický Control. Tím nejzajímavějším a asi i nejzábavnějším režimem je Warpatch, v němž musíte ubránit zónu, která se neustále na mapě pohybuje. Pak tu jsou dva režimy, které se hrají na kola, přičemž jsou nejvíce svázané týmovou taktikou. V prvním Freeze Tag pokud jste zabiti, tak ještě máte šanci, že vás spoluhráč rozmrazí, přičemž vyhrává tým, který zmrazí všechny soupeře. To v Clan Arena už máte smůlu a pokud zemřete, musíte čekat do dalšího kola. Herní režimy tedy určitě nepřekvapí, jde ale o dobrý výběr, navíc jim pomáhá i slušný design jednotlivých map, kterých ale mohlo být o něco více.

Jak hrajete jednotlivé hry a zabíjíte protivníky, levelujete postavu a odemykáte si díky tomu spoustu kosmetických doplňků, díky nimž je možné si upravit postavu k obrazu svému. Kombinací může být několik stovek, odemykají se vám helmy, rukavice, boty, vesty, ale také barvy, případně různá gesta, kterými vždy můžete oslavit nejen zabití protivníka, ale také dobré umístění v zápasech. Věcí k odemknutí hra nabízí tedy hromady, takže nějaký důvod pokračovat v hraní tu máte.

Zatímco singleplayer je super, multiplayer zábavný, ale zatím spíše bez většího potenciálu do budoucna, to ve třetí části SnapMap by mohli fanoušci nového DOOMu nalézt dlouhodobě velké zalíbení. Jedná se o docela komplexní editor, v němž si můžete po vzoru oblíbených her jako Super Mario Maker nebo LittleBigPlanet vytvářet své vlastní singleplayerové úrovně, kooperativní arény, případně multiplayerové mapy nebo herní režimy, a všechnu tuto tvorbu následně je možné sdílet hráčům z celého světa, kteří ji budou hrát a hodnotit. Práce s editorem je docela jednoduchá, zvláště když si projdete tutoriálem, který vám vše vysvětlí, takže není problém se následně pustit do tvorby, i když je pochopitelně jasné, že na nějaké složitější kousky je třeba týdny učení se v editoru pracovat. Každopádně ve SnapMap části si můžete vyhledávat i výtvory ostatních, zatím jsou spíše všechny jen průměrné a nedosahují moc velké úrovně kvality, ale s tímto se musí nyní na začátku počítat. Každopádně SnapMap editor ukrývá obrovský potenciál do budoucna, navíc se jedná v žánru first-person stříleček o docela revoluční novinku, alespoň tedy na konzolích, za níž musím vývojáře pochválit.

Pěkné vizuální zpracování v 60 snímcích
Vývojáři z id Software použili pro nový DOOM svůj vlastní engine, což není vzhledem k historii studia zase tak velké překvapení. Ten zvládá všechny moderní vychytávky, takže se na hru dobře dívá, má textury ve vysokém rozlišení, pěkné nasvícení i nádherně vypadající efekty, takže jsem si jist, že s vizuální stránkou, která běží po většinu času v rozlišení 1080p (rozlišení je dynamické), bude každý spokojen. Zvláště když hra jede po prakticky celou dobu velmi rychle (50-60fps), což jen pomáhá hratelnosti a onomu pocitu z rychlosti akce, který je pro sérii DOOM tolik charakteristický, nebo tedy alespoň pro první dva díly. Povedlo se i celkové ozvučení, které je i věrné sérii, takže pokud patříte mezi pamětníky, jistě vám udělají radost zvuky otevírajících se dveří, případně výstřely z brokovnice. Akci poté dokresluje velmi kvalitní rockový soundtrack, který hraje prakticky neustále, ostatně DOOM není jedna z těch her, která by vám dávala dlouho oddych od hord protivníků.

K novému dílu legendární série DOOM jsem přistupoval hodně opatrně, zvláště po problémovém vývoji, který byl několikrát restartován. Nakonec jsem ale dostal neskutečně chytlavou akční řežbu, kterou jsem si užíval každou minutu během likvidace skvěle navržených a ikonických monster. DOOM díky zábavné hratelnosti, výbornému designu monster i skvěle navrženému systému střelky určitě potěší jak fanoušky původních dílů, tak nové hráče, kteří vyrostli už na trochu jiných akcích. To je vlastně i odpověď na otázku, jestli taková akční hra může dnes hráče uspokojit. Ano může, ostatně ukázal to už poslední Wolfenstein. Multiplayer je pak zábavný, ale nejsem si jist, jestli má sílu zabavit na měsíce, to editor SnapMap je zajímavé oživení s velkým potenciálem do budoucna.