Je málo her, které jsou očekávány tak netrpělivě. Devil May Cry 4 mezi ně určitě patří. Pokud jste fanoušky série, určitě vás potěší, že DMC4 navazuje na předchozí díly, tedy spíše ten první. Ani nováčci se ovšem v příběhu neztratí. Ten je totiž velmi jednoduchý a hraje ve hře až druhou ligu. Hra začíná během Nera do katedrály, kde právě zpívá jeho dívka Kyrie. Ta zpočátku Nera marně vyhlíží v hledišti, ale jakmile dozpívá, ihned si ho všimne a běží k němu. Ten ji obdaruje dárkem, ale než ho Kyrie stačí rozbalit, snese se ze střechy katedrály Dante a vpálí knězi kulku mezi oči. To pochopitelně nenechá stráže klidnými a ihned na Danta zaútočí. Ti ovšem nemají proti němu šanci, a když se do boje připlete i Kyrie, ihned zasahuje i nový hrdina Nero. 

První souboj s Dantem slouží jako tutoriál. Stačí totiž udělat pár požadovaných komb a spustí se další animačka. Po souboji Dante prchá a Nero je vyslán řádem, aby ho zastavil. Bohužel i řád, který oslavuje Sparda, je prolezlý zlem a nakonec se hra zvrtne v záchranu Kyrie a samotného Nera. Během hry poznáme kromě ústřední trojice i další postavy. Bude to především bratr Kyrie Credo, který nakonec doplatí na zkaženost řádu. Představí se i dámské duo, které dělá Dantemu společnost. Zejména je nutné zmínit Glorii, která má z počátku jen bílý hábit, jenž zakrývá jen to nejnutnější. Později se promění a bude nosit kožený sexy obleček. Zde povídání o příběhu končí, abychom vám nezkazili překvapení.

Stejně jako v předchozích dílech chodíte z jedné úrovně do druhé a likvidujete desítky nepřátel. Pokud se totiž chcete dostat z jedné místnosti do druhé, musíte zlikvidovat určitý počet nepřátel. Každá mise se tak skládá z jakýchsi pomyslných arén. Hra začíná v městském přístavu, ale později se dostanete do hradu Fortuna a následně do jeho lesního okolí. Máte tedy jen tři velké oblasti, do nichž se podíváte. Je to docela škoda, protože později se už vracíte do dříve prozkoumaných míst a likvidujete v nich jen další protivníky. Levely jsou ovšem designově nádherné, ale co zamrzí, jsou neviditelné bariéry. Hra vás tak pustí pouze tam, kam vývojáři chtějí, a pokud se budete chtít podívat třeba do záhonku květin, máte prostě smůlu. Lesní prostředí, do kterého se dostanete zhruba v polovině hry, je jednou velkou hádankou, kterou představují teleporty.

Hlavní hrdinové, které budete během hry ovládat, jsou nyní dva. Začínáte hrát za Nera. O něm se hodně namluvilo před vydáním, díky jeho ruce. Tu vývojáři pojmenovali Devil Bringer a můžete s ní přitahovat spoustu nepřátel a mlátit s nimi o zem. Bohužel je hra díky Neronově ruce až neskutečně lehká a nic vás nenutí používat na běžné protivníky nějaká extra komba. Nepřátel je docela dost druhů, ale o hodně zajímavější jsou bossové. Asi nejpovedenějším bossem je obrovská sněžná ropucha, která má zároveň neskutečný nástup. Nejprve vás totiž naláká skrze dvě nahé rusalky, které předvádí až lesbické show. Když se do nich Nero zakouká, idylka rychle končí a jen tak tak stačí uskočit velké tlamě přerostlé ropuchy. Trošku zajímavější je souboj Danteho s ropuchou, protože si začátek představení bude hodně užívat. Nero v boji používá jen svůj meč a revolver. Vývojáři se každopádně soustředili jen na Nerovu ruku a zřejmě si byli vědomi, že přidáním dalších věciček by se hra stala až moc jednoduchou. 

Daleko zajímavější je Dante. Toho si vezmete pod kontrolu od třinácté mise a budete s ním muset zachránit nebohého Nera. Dante má zpočátku jen svůj obrovský meč a pistoli. Později se však dostane k dalším zbraním. Mezi ně patří třeba brokovnice a později i Pandořina skřínka. Ta kolem Danteho utvoří jakýsi kruh, který vystřeluje rakety. Ovšem kruh není to jediné, co Pandořina skřínka skrývá.

Z každého nepřítele vypadávají červené a zelené duše. Ty zelené slouží pouze k doplnění energie, zatímco za červené si kupujete hvězdy života či další lektvary. Ty se kupují u speciální sochy obchodníka, a tak tato fáze lehce připomíná Resident Evil 4, což není žádná náhoda. Za každou splněnou misi dostanete ohodnocení a body, za které si kupujete nová komba. Ta se stanou v pozdějších fázích hry naprostou nezbytností. Během hraní naleznete i místnosti s nejrůznějšími hádankami. O tajemných teleportech v okolí hradu Fortuna jsme se již zmínili. Druhou hádanku představuje obří kostka, kde budete muset správně udeřit na určitá čísla, abyste Nerovu figurku přesunuli na konec hracího pole. Tato minihra vám dá zabrat hlavně na svém konci. DMC4 obsahuje celkem dvacet mísí, které můžete projít na šest obtížnostních stupňů. Díky tomu DMC maniaci stráví u hry hodně času. 

Grafická stránka hry je hodně povedená a běží na dnes standardním rozlišení 720p při 60fps. DMC je tak neskutečně rychlý a nikdy nepocítíte žádné škubnutí. Modely postav jsou díky HD nádherné a navíc se chovají jako živé. Co už těší méně, jsou různé grafické nedodělky jako rozporuplné stíny nebo zapadávání nepřátel do zdí. Dabing postav je v DMC4 na vysoké úrovni a stejně tak soundtrack. Hlavně na začátku hry si budete užívat skvělou hudbu doprovázenou zpěvem Kyrie. Kamera je ve hře dosti rozporuplná. Někdy s ní můžete jednoduše naklánět, ale v některých úrovních to nejde, a je to problém zvláště při různých soubojích. Vývojáři se zřejmě rozhodli dát přednost vibracím, a tak ude pohybový senzor slouží jen pro rozhlížení. Vibrace jsou pak ve hře hojně zastoupeny a DMC je skvěle využívá.

Devil May Cry 4 je důstojným završením skvělé série. Bohužel doplácí na občasné bugy a zastaralý herní systém. Pokud jste hráli předchozí díly, dočkáte se jen graficky hezčí hry.