Final Fantasy VII kompilace pod lupou 

  Každý příběh někdy začíná. Ten náš v roce 2004, kdy odstartoval projekt, který zná dnes historie jako „Compilation of Final Fantasy VII“. Zjednodušeně řečeno se jedná o metasérii, kterou se rozhodl vytvořit Square Enix, aby vytěžil z popularity „Final Fantasy VII“ (1997) další projekty. Ty zahrnují nejen hry, ale také celovečerní CGI snímek, anime a četné novely. Ačkoli byla kompilace oficiálně ukončena v roce 2009 vydáním „Final Fantasy VII Advent Children Complete“, rozhodli se ve Square tuto populární a komerčně úspěšnou metasérii oživit dalšími projekty, mezi které je v současnosti řazen i FF VII Remake a všechny s ním související produkty. Pro lepší orientaci si vytvořme raději časovou osu a stručně si charakterizujme jednotlivé projekty.

Hry:

2004 - Before Crisis: Final Fantasy VII

  Before Crisis bylo akční RPG určené pro mobily. Hra byla svého času rozdělena na 24 epizod, které si hráči pravidelně stahovali. Příběh se zaměřil na organizaci Turks známou z originální FF VII. Before Crisis bohužel nikdy nevyšel mimo Japonsko, a tak není příliš známý ani mezi hardcore fanoušky, ačkoli má velký příběhový potenciál zásadně prohlubující FF VII svět.

2005 - Final Fantasy VII Snowboarding

  Jak už název napovídá, představuje se nám snowboardová minihra z FF VII, kterou vydal Square pro mobilní telefony v Japonsku a Severní Americe jako samostatný titul. Jelikož nemá žádnou příběhovou návaznost a není dokonce ani svébytnou hrou, nebývá řazena do FF VII kompilace. Přesto jí zde uvádíme.     

2006 - Dirge of Cerberus: Final Fantasy VII

  Oproti jiným projektům v kompilaci byl Dirge of Cerberus akční hrou využívající pohled z první a třetí osoby. Hra vyšla na PlayStation 2 a pokračovala v příběhu původní hry. Roli hlavního hrdiny zastal Vincent Valentine, který se objevil ve FF VII jako jedna ze dvou nepovinných postav. Navzdory změně žánru si Dirge of Cerberus našel své příznivce a v době vydání to byla nadprůměrně úspěšná hra.

2007 - Crisis Core: Final Fantasy VII

  Nejznámější a nejpopulárnější projekt celé kompilace byl vydán na PSP. Představil nám příběh Zacka, mladého Clouda a dalších oblíbených postav v době, kdy ještě vládl Shinra pevnou rukou a organizace SOLDIER byla na vrcholu své slávy a moci. Tento prequel FF VII si svou slávu vydobyl nejen vynikajícím příběhem, ale také zdařilým grafickým zpracováním a nezapomenutelnou hudbou. V soubojovém systému se vývojáři navíc nebáli vsadit na akční hack and slash boje, čímž dláždili cestu FF sérii k novému pojetí hratelnosti.     

2014 - Final Fantasy VII G-Bike

  Free-to-play hra pro Android a iOS, která byla přístupná v letech 2014—2015. Představila herní a grafickou reinkarnaci známé minihry z FF VII. Příběhově nebyla vázána ke kompilaci, ačkoli se hlavní role zhostil Cloud.

2020 - Final Fantasy VII Remake

  Akční RPG pro PlayStation 4, PlayStation 5 a PC, které plní roli kompletního remaku FF VII. Ve skutečnosti se jedná o reboot, protože hra postupně obsáhne a re-kánonuje FF VII i celou kompilaci. Z hlediska extrémního rozsahu byl Remake FF VII pojat jako herní trilogie. První část z roku 2020 obsáhla celý Midgar, tedy zhruba 15 % originální látky.

2021 - Final Fantasy VII: The First Soldier

  Tato vcelku úspěšná free-to-play battle royale multiplayerová hra pro mobilní telefony se příběhově odehrává v Midgaru, a to 30 let před událostmi FF VII, kdy jsme svědky zrodu organizace SOLDIER.

2022 – Final Fantasy VII: Ever Crisis

  Půvabné RPG pro Android a iOS, které čerpá v soubojovém systému inspiraci z Active Time Battle a představuje zjednodušenou grafiku ve stylu 2. poloviny 90. let. Titul bude zdarma, ale obsahuje loot boxy, které nabídnou náhodný výběr zbraní a kostýmů. Ačkoli hra vyjde až později v letošním roce, už teď víme, že bude příběhově čerpat ze všech kompilací a přidá nový narativní materiál, který je kánonický. Scénář ke hře totiž napsal scénárista Kazushige Nojima zodpovědný za většinu příběhu ve FF VII světě.

2023/2024 - Final Fantasy VII Rebirth

   Druhá část FF VII Remaku byla oznámena teprve nedávno, a proto o ní víme zatím jen velmi málo. Budou-li se tvůrci držet alespoň rámcově obsahové kompozice originálu, pak by měla druhá část pokrýt zbytek 1. CD původní PlayStation verze hry. Časovou exkluzivitu má Rebirth na Playstation 5, avšak stejně jako první část se záhy podívá i na další platformy.

Filmy:

2005 - Final Fantasy VII: Advent Children

  Celovečerní CGI film sleduje osudy Clouda a jeho přátel 2 roky po událostech ve FF VII. Rozšířená verze filmu „Advent Children Complete“ byla vydána v roce 2009. Blu-ray verze režisérského střihu, kterou snadno seženete s českými titulky i u nás, je navíc obohacena o řadu bonusů, včetně krátkého anime „On the Way to a Smile – Episode Denzel“, sestřihů příběhu z FF VII a ukázek z celé kompilace.   

2005 - Last Order: Final Fantasy VII

   Krátké anime vytvořené jako doplněk k japonské speciální edici filmu Advent Children. Ukazuje nám silné přátelství Clouda a Zacka. Z hlediska příběhu se nejedná o kánon, protože si některé věci interpretoval odlišně od zbytku kompilace, přesto je do ní Last Order řazen.

Zjednodušené schéma chronologického řazení FF VII kompilace na základě příběhu. Podle tvůrci vymyšleného kalendáře se odehrává FF VII v roce 0007, přičemž je za začátek nového letopočtu považován úsvit kompilace nastávající s Before Crisis.

Jaký je nejlepší start do FF VII světa?

  Poté, co jsme si představili FF VII kompilaci, tak si jistě nejeden čtenář položí otázku, jak se v této smršti titulů vlastně orientovat, a kde začít, pokud zrovna patříte k nováčkům či začínajícím fanouškům FF VII světa. Vše záleží na tom, budete-li „startovat“ s původní FF VII z roku 1997 nebo naopak s FF VII Remakem. Lze totiž celkem pochopit mladší generaci, která se jen obtížně přenese přes polygonové modely, manga a náhodné souboje, a tak začne raději s Remakem.

  Pokud začnete s originální FF VII, pak je vaše cesta pro optimální zážitek celkem snadná, protože dostanete do vínku základní pokrytí příběhu, od kterého se odvíjí celá kompilace. Doporučená cesta je poté Crisis Core – Advent Children – Dirge of Cerberus. Následně můžete přistoupit k Remaku a užívat si provázanost hry s FF VII kompilací. Bez příběhu Before Crisis se obejdete, ale doporučujeme si jej alespoň prostudovat a načíst z internetu, protože má kvalitní scénář a zapamatovatelné postavy. Jste-li opravdu zapálenými fanoušky a hledáte úplný servis, přičemž ovládáte angličtinu, pak můžete zkusit novely „Final Fantasy VII – On the Way to a Smile“ a „Final Fantasy VII – The Kids Are Alright: A Turks Side Story“. Obě jsou kánonické a obě sepsal K. Nojima.

   V případě, že Vaše cesta začíná až s FF VII Remakem, tak je situace o poznání těžší, protože je předpoklad, že jste si děj ještě nevyzradili, a tak vlastně nevíte, jak hra skončí. Máte tak na výběr dvě možnosti: buď si zahrát FF VII z roku 1997 a zvolit postup popsaný výše, nebo čekat na vydání FF VII Rebirth a teprve poté si zahrát Crisis Core. V opačném případě přijdete o jednu z velkých příběhových point FF VII univerza, protože Crisis Core by se měl hrát zásadně až po dohrání FF VII, tedy pokud si nechcete zkazit zážitek z příběhu. To samé platí u Advent Children a Dirge of Cerberus, které si naplno užijete teprve v okamžiku, kdy znáte konec FF VII. Ještě připomeňme, že pokud se pustíte do FF VII Remaku, tak zvolte jednoznačně verzi „Final Fantasy VII Remake Intergrade“ z roku 2021, kde je důležité příběhové DLC s Yuffie. U Advent Children poté sáhněte raději po režisérském střihu (Advent Children Complete), který po příběhové stránce mění zcela zásadně celkové vyznění dějové linky.  

   Jako doplňující čtivo a nadstavbový materiál bychom rádi doporučili několik publikací. Obsahově nejkvalitnější, i když vizuálně nijak lákavá je kniha „The Legend of Final Fantasy“, která je faktograficky prakticky vyčerpávající sondou do FF VII a její kompilace. Pokud chcete vědět vše o vývoji, hratelnosti, příběhu, postavách a vývojářích, pak není lepší volby. Jediným handicapem je skutečnost, že kniha shrnuje stav FF VII projektů pouze do roku 2017. Jako další zmiňme „Final Fantasy VII Remake World Preview“ představující obrazově velmi hutný detailní náhled na FF VII Remake, a to ve třech základních kategoriích – postavy, lokace a herní systém. Jako kuriozitu doporučujeme „Final Fantasy VII Poster Collection“. Ten představuje 22 ikonických artworků z FF VII kompilace, které lze použít například jako výzdobu na zeď či do vitríny. Na závěr představujeme „Final Fantasy VII Remake: Material Ultimania“. Zde dostanete na 336 stranách jedinečný a unikátní popis všech aspektů světa FF VII a lidí stojících za tímto fenoménem. Je zde velké množství informací, které nikde jinde neseženete, proto lze bez obav říct, že pokud tuhle „Bibli“ FF VII přelouskáte, stane se z Vás v komunitě uznávaný odborník.  

Jak vznikal Crisis Core

   Vraťme se zpět ke Crisis Core. Klíčovým mužem, který stál za vznikem hry a podílel se na ní jako režisér, byl Hajime Tabata. Dnes už bývalý zaměstnanec Square Enix, jenž je znám mimo jiné jako režisér FF XV, toho za sebou do roku 2004 příliš neměl. Svěřit mu režii „Before Crisis: Final Fantasy VII“ se proto jevilo jako značně riskantní, ale Tabata úkol zvládl na jedničku, a proto byl ještě v roce 2004 pověřen režií dalšího, a ještě blíže nespecifikovaného FF titulu, avšak tentokrát určeného již pro novou handheldovou konzoli od SONY – PlayStation Portable (PSP). Po konzultacích s Tetsuyou Nomurou a Yoshinorim Kitasem, kteří měli klíčovou úlohu při vzniku FF VII kompilace jako vrchní designér a producent, se Tabata rozhodl, že jeho nová hra bude součástí kompilace. Bral to jako vynikající motivaci pro sebe a svůj tým, protože popularita FF VII byla ohromná a očekávání fanoušků velká. Původně se dokonce uvažovalo, že Tabata a jeho tým přetvoří Before Crisis a vytvoří tak vylepšený port pro PSP, avšak nakonec zvítězila myšlenka na svébytný titul zaměřený na Zacka.

   Za hlavní postavu byl Zack vybrán proto, že jeho osud hráči dobře znali z FF VII, kde představoval jednu z vedlejších postav. Při tvorbě FF VII se původně plánovalo s tím, že Zack bude dokonce hratelnou postavou a získá více prostoru. Jenže finální škrty scénáře a časová tíseň vedly k tomu, že Zackův příběh byl osekán na základní minimum. Dokonce se stalo, že v úplně první verzi FF VII vydané v Japonsku chyběl onen později stěžejní flashback ukazující, jak Zack nakonec dopadl. Teprve do následné verzi hry určené pro Severní Ameriku a PAL region byl přidán tvůrci Zackův flashback, i když nikoli v rámci základního příběhu, ale nepovinné sekvence, která se spustila teprve koncem 2. CD (popřípadě 3. CD) při návštěvě Nibelheimu. Řada hráčů tak tento moment minula. Přesto se o Zackovi vědělo a fanoušci si přáli vědět více o této zajímavé postavě. O vytvoření vlastní hry se Zackem se uvažovalo už od roku 1997, a proto T. Nomura vytvořil s předstihem koncepční kresbu Zacka a K. Nojima napsal jeho základní příběh využitý později u Crisis Core.  

Původní koncepční návrhy Zacka, které vytvořil T. Nomura. První chibi avatar je pro původní FF VII, kdežto druhý už byl plánován pro případný spin-off.

  Producent FF VII kompilace Y. Kitase jako zkušený PR manažer poradil Tabatovi, aby se nebál vystoupit ze stínu FF VII a pokusil se udělat titul, který měl sice ctít příběhovou linku sedmé FF, ale zároveň existovat sám za sebe. Kitase zároveň trval na tom, aby se Crisis Core propojil s dalšími projekty FF VII kompilace. Tabata však později přiznal, že během vývoje musel pečlivě vážit, kde se ještě mohl pokusit příběh rozvinout, aniž by se narušil sled událostí z FF VII, a kde naopak už by případná změna nasměrovala hru do kolize s fanoušky. Bál se opakování toho, co se stalo u anime „Last Order: Final Fantasy VII“, které změnilo pro FF VII univerzum stěžejní události v Nibelheimu, což hráči rezolutně odmítli. Na druhou stranu mu umožnil prequel pracovat se známými postavami původní hry odlišným způsobem, protože hráč sledoval osudy lidí, kteří se promění až v průběhu FF VII, popřípadě mezi událostmi Crisis Core a FF VII, mezi kterými byla příběhově několikaletá mezera.

  V původních plánech měl Crisis Core obsahovat více interakce mezi Zackem a Cloudem, především v poslední čtvrtině hry při jejich návratu do Midgaru, aby tak hráči dostatečně pochopili sílu přátelství mezi oběma postavami. Jenže UMD médium, které využívalo PSP, mělo omezenou kapacitu, a tak se musely dělat bolestivé obsahové kompromisy. Tvůrci se naopak zaměřili na pozadí Zackova vzestupu coby elitního člena organizace SOLDIER. Je velmi zajímavé, že v téměř finálním scénáři hry chyběl Genesis, dnes již téměř ikonický záporák a tragický hrdina v jednom. Postava Genesise už existovala, koneckonců se objevil v úplném závěru „Dirge of Cerberus: Final Fantasy VII“, který byl vydán před Crisis Core. Dokonce se s ním počítalo do některého z budoucích FF VII projektů v kompilaci, ale producent Crisis Core Hideki Imaizumi se jej rozhodl přidat do hry. Pomohla mu k tomu schůzka se slavným japonským zpěvákem a hudebníkem Gakutou „Gackt“ Oshirem, který nadaboval Genesise v Dirge of Cerberus. Oba se shodli, že tato postava potřebuje více prostoru a Crisis Core k tomu byl jako stvořený.

Režisér Crisis Core Hajime Tabata v době vydání FF XV, kterou také režíroval. Na rozdíl od CC nebyla FF XV přijata fanouškovskou komunitou příliš vřele.

   Naopak postava Sephirotha byla od počátku brána jako jedno z lákadel hry. Už jen tím, že Crisis Core měl zobrazit Sephirotha v podobě, v jaké ho fanoušci ještě nikdy nezažili – jako hrdinu a kladnou postavu s mnohem civilnějším projevem, než tomu bylo u FF VII a filmu Advent Children. Jak je u Japonců obvyklé, tak se při tvorbě základního loga hry zvolila hlubší symbolika. Logo znázorňuje Zacka se svou ikonickou zbraní před Midgarem nad nimiž je modrá obloha (modrá symbolizuje Zacka) s probleskujícím sluncem (záře = rudá, tedy Genesis), které tvoří kulisu padajícím pírkům po stranách (černé pírko je Sephiroth, bílé naopak Angeal), jež dopadají na deštěm zmáčenou půdu (voda je analogií na život, tudíž představuje Aerith). Když uvážíme, že Buster Sword odkazuje na Clouda, pak máme vlastně v jediném logu zachyceny všechny hlavní postavy, ačkoli je zde fyzicky přítomen pouze Zack.

   Po stránce hratelnosti koketoval vývojářský tým dlouho s tím, že Crisis Core bude čistě akční hrou. Avšak jelikož většina vývojářů měla zdaleka největší zkušenosti s RPG žánrem, tak se zvolila zlatá střední cesta, a to akční RPG. Bylo to vůbec poprvé, kdy se některý z větších FF titulů vydal touto cestou. Systém Matérií byl přidán ze dvou důvodů. Jednak s odkazem na FF VII, a jednak se záměrem nabídnout hráčům optimalizovaný zážitek, protože bylo možné nastavit Matérie pro akčnější pojetí bojů nebo naopak jako strategicko-taktické (magie) zápasy. To naopak systém Digital Mind Wave (DMW) vnášející do hry prvek náhody a štěstí si prosadili Y. Kitase a T. Nomura, protože jsou oba fanoušky hracích automatů.

   Ještě se na chvíli zdržme u samotného názvu hry. Celá FF VII kompilace byla původně projektována tak, aby název každé následující kompilace zakomponoval do svého názvu jedno písmeno abecedy. Tvůrci tím chtěli ukázat fanouškům, že mají jasnou a pevnou koncepci, a pokud bude zájem, mohou klidně udělat tolik kompilací, kolik má abeceda písmen. Poněkud troufalé a sebevědomé, řekl by jeden. A také se jim to tak trochu vymstilo, protože plánovaná posloupnost měla být Advent Children, Before Crisis, Crisis Core a Dirge of Cerberus. Jenže Advent Children vyšel až po Before Crisis a Dirge of Cerberus před Crisis Core, čímž celá pointa ztroskotala hned v počátku. Přesto se Square Enix nevzdává a pokračuje i nadále v abecedě jak vidno u Ever Crisis a First Soldier. Takže další název případné budoucí kompilace by měl začít na písmeno „G“, tedy například spin-off s Genesisem? Avšak to už trochu spekulujeme.  

   Crisis Core byl veřejnosti představen poprvé na E3 v roce 2004. Stalo se tak dokonce ještě předtím, než vyšlo PSP. Jelikož tehdy ještě Square Enix neměl co ukázat, pouštěl novinářům sestříhané klipy z Last Order. V květnu 2005 T. Nomura sdělil novinářům, že se na hře podílí jako vrchní designér postav, přičemž měli fanoušci dostat nový a doposud nevídaný FF VII zážitek. Vývoj se však pozdržel, takže teprve v květnu 2007 mohl Square oznámit, že Crisis Core je již z 90 % hotov. Očekávaní byla značná, protože už na Jump Festa '06 bylo oznámeno zpřístupnění hratelného dema. Crisis Core byl vydán oficiálně 13. září 2007. Zatím pouze v Japonsku. Trvalo velmi dlouho, než se hra s ohledem na množství dialogů předabovala do angličtiny. Dne 25. března 2008 se dočkali hráči v Severní Americe, ale v Evropě jsme si museli počkat až do 20. června 2008. Hra se k nám dostala ve dvou edicích, a to standardní a speciální, která obsahovala CG artwork „The Art of Crisis Core: Final Fantasy VII“. Bylo dokonce možné si koupit hru společně se stříbrným PSP s potištěným logem Crisis Core. 

   Krátce po vydání se nechal Y. Kitase slyšet, že kvalita hry nakonec předčila jeho očekávání. Vysoce ocenil zejména technický stav hry a posteskl si, že Crisis Core vypadá spíše jako hra na PlayStation 2 než PSP. Ze všeho nejvíce však vyzdvihl, jak dojemný a smutný se stal Zackův příběh.

Těžká cesta hrdiny

Varování! SPOILER!

   Následující kapitola detailně popisuje celý příběh Crisis Core, takže pokud jste hru ještě nehráli a nechcete si zkazit zážitek, tak přeskočte na další kapitolu.   

Základní zasazení:

   Na začátku Crisis Core se odehrává děj 7 let před událostmi FF VII, avšak chronologicky pokrývá hra během své příběhové kampaně mnohem delší časové období. Ve hře se objevuje řada postav, které se později zapojí intenzivně do příběhu FF VII a jejích kompilací. Převážná část postav však pochází z organizace SOLDIER, která je soukromou armádou společnosti Shinra. Mimo to mají v příběhu zásadní roli členové Turks neboli elitní agenti pracující pro Shinru. Hlavní role se zhostil Zack Fair, mladý a ctižádostivý člen SOLDIER toužící po uznání a povýšení. Jeho mentorem a přítelem je další člen této jednotky Angeal Hewley, čestný muž honosící se rankem 1. třídy (nejvyšší úroveň), který se přátelí s ostatními vojáky téže hodnosti Genesisem Rhapsodosem a Sephirothem, jenž se nakonec stane největším antagonistou FF VII univerza. Všichni členové SOLDIER spadají pod ředitele Lazarda, nemanželského syna prezidenta Shinry. Zack se v průběhu hry seznámí a spřátelí také se dvěma členy Turks, a to jejich vůdcem Tsengem a mladou agentkou Cissnei. Mnohem důležitější je však milostný vztah, který Zack naváže s Aerith, chudou dívkou z Midgaru. Později se Zack seznámí i s Cloudem a jejich přátelství již nasměruje děj k událostem ve FF VII.

Detailní popis:

   Zack a Angeal jsou vysláni do Wutaie, aby ukončili dlouhou a krvavou válku mezi Shinrou a orientálním národem na západě, který jako jediný na planetě ještě odmítá uznat Shinrovu dominanci ve světě. Během bojů ve Wutai se Angeal ztratí, a tak je Zack pověřen, aby jej nalezl a zároveň vypátral Genesise, který je taktéž pohřešován. Tseng Zackovi prozradí, že Angeal a Genesis dezertovali a zahájili odpor proti Shinrovi za pomoci armády klonů, kterou vytvořil profesor Hollander posedlý pomstou za to, že jej kdysi odmítlo výzkumné oddělení Shinry. Z tohoto důvodu jsou Zack a Sephiroth pověřeni, aby oba bývalé SOLDIER 1. třídy vypátrali a zabili. Zack a Sephiroth se však z pochopitelných důvodů do úkolu nehrnou, protože je váží k oběma silné citové vazby. Po vypátrání tajné základny Hollandera dojde k odhalení, že šílený profesor říkající si vědec použil Angeala a Genesise v projektu „G“, jehož cílem bylo infikovat lidská těla buňkami mimozemské entity známé jako Jenova, a tak stvořit vojáky s nadlidskými schopnostmi. Zackův pokus zabít Hollandera selže, protože jej zastaví Angeal toužící se vrátit k normálnímu životu, v čemž mu má pomoci právě Hollander. Ten tak unikne a Angeal svrhne Zacka z horní plošiny Midgaru dolů do chudinských čtvrtí.

   Od smrti zachrání Zacka přistání do květinového pole ukrytého přímo v kostele v 5. sektoru chudinských čtvrtí. Tady se seznámí s Aerith, která mu pomůže dostat se zpět do horní části Midgaru. Zack se vrací na ředitelství Shinry zrovna v okamžiku, kdy se celá budova ocitá pod útokem Angeala, Genesise a jeho armády klonů. Angeal změní během útoku strany a přidá se k Zackovi, protože mu nejde ve skutečnosti o válku a pomstu proti Shinrovi, nýbrž touží pouze po nalezení léku na svou tělesnou degradaci způsobenou pokusy během projektu „G“. Útok je odražen, avšak Angeal a Genesis opět zmizí. Po několika týdnech je Zack vyslán do Modeoheimu, opuštěné zasněžené vesnice s průmyslovou fabrikou, kde se prý ukrývá Genesis. Během této mise se Zack seznámí s mladičkým vojákem Cloudem, který se v Zackovi vzhlíží a považuje jej za hrdinu. Sám je však příliš slabý, než aby mohl vstoupit do SOLDIER. Zackovi se podaří najít Genesise a porazit jej. Genesis se rozhodne ukončit svůj boj, protože cítí, jak jeho tělo chřadne a mění se v monstrum. Volí proto raději sebevraždu skokem do hlubin průmyslového komplexu. V Modeoheimu vypátrá Zack i Angeala, který již nechce žít. Obětuje se, pohltí své klony vytvořené za účelem války se Shinrou, a změní se v monstrum, které je Zack přinucen zabít. Ještě před smrtí Angeal předá Zackovi svůj Buster Sword, který symbolizuje jeho čest, hrdost a sny.

   Uplyne více jak rok, Zack se stává SOLDIER 1. třídy, užívá Angealův Buster Sword a ujímá se role přirozené autority celé organizace. Snaží se tak naplnit Angealův odkaz. V této době se však množí zprávy o tom, že se Genesisovi podařilo přežít a nadále útočí za pomoci klonů na Shinru po celém světě. Zack dostává novou a důležitou misi. Je vyslán spolu se Sephirothem a několika vojáky, mezi nimiž je i Cloud, do Nibelheimu, aby zabezpečili místní Mako reaktor v horách. Z tohoto důvodu opouští Zack Midgar a svou přítelkyni Aerith, kterou zanechá pod ochranou Angealova klonu, jenž jako jediný přežil a nyní stráží Zackovu lásku. V Nibelheimu se vše osudově zvrtne. Zjevuje se Genesis, který odhalí celou pravdu Sephirothova zrození. Sephirothovi byly implementovány buňky Jenovy ještě před jeho samotným narozením v matčině děloze, čímž je ve skutečnosti ještě větším monstrem než Genesis a Angeal. Genesis vyzývá Sephirotha, aby se s ním spojil a společně zničili Shinru. Kromě toho jsou buňky Sephirotha jediným lékem na Genesisovou tělesnou degradaci. Sephiroth odmítne Genesisův návrh a stáhne se do ústraní. Genesis se urazí a opouští Nibelheim.

   Sephiroth se po odhalení pravdy o svém zrození navždy změní. Zahořkne a začne nenávidět celý svět. Po prozkoumání všech tajných dokumentů uložených v tajné laboratoři v Nibelheimu zjistí, že Jenova je mocná bytost z vesmíru, která před 2 000 lety dopadla na planetu s cílem jí ovládnout. Byla však poražena Cetrou, dávnou a mocnou rasou obývající planetu. Zbytky Jenovy nalezli vědci ze Shinry a pokusili se spojit její unikátní genetický materiál s lidským tělem. Sephiroth si vše interpretuje tak, že je Jenova jeho matkou a on jediný má tak právo dokončit její úsilí, zničit lidstvo a ovládnout planetu. Vydá se proto „osvobodit“ Jenovu uvězněnou v místním Mako reaktoru. Zack se rozhodne Sephirotha zastavit, ale je jím poražen. V nestřeženém okamžiku ale probodne Sephirotha Cloud, který jej za cenu těžkého zranění svrhne do Proudu života pod reaktorem. Zack a Cloud jsou oba vážně raněni a upadají do bezvědomí. Když se Shinra dozví, co se stalo, vyšle do Nibelheimu uklízecí četu, která zničí všechny důkazy o existenci Jenovy a pokusech na lidech. Četu však vede vrchní profesor Shinry profesor Hojo, který podrobí Zacka a Clouda experimentům za pomoci buněk Jenovy a Mako záření.

   Zack a Cloud jsou drženi v umělém spánku v tajných laboratořích v Nibelheimu dlouhé 4 roky. Mezitím svět již na oba dávno zapomenul. Zackovi se podaří za pomoci vzpomínek na Angeala probudit a osvobodit se. Osvobodí i Clouda, ale ten je na tom vlivem Mako záření velmi špatně a je v částečném kómatu. Oba uprchnou z Nibelheimu, ačkoli jsou pronásledováni Shinrou, který přiřadil likvidaci uprchlých subjektů hlavní prioritu. Poté, co se Zack dozví, že Hollander a Genesis stále ještě žijí a marně hledají lék na Genesisovou degradaci, se rozhodne oba vyhledat a ukončit jejich trápení. Ti jej předběhnou, protože Cloud v sobě nese díky Jenově identický genetický materiál jako Sephiroth. Během pokusu zajmout Clouda je Hollander zabit Zackem. Při hledání Genesise nalezne Zack Lazarda, který se obrátil po zprávách o incidentu v Nibelheimu proti Shinrovi. Aby měl Lazard alespoň nějakou naději na odpor, použil Angealův genetický materiál, a tak se stal de facto Angealovým humanoidním klonem nesoucím vzpomínky obou mužů. Lazard nasměruje Zacka do Banory, rodné vesnice Angeala a Genesise, kterou Shinra vybombardoval jako odplatu za rebelii obou vojáků. Prosí Zacka, ať Genesise zachrání.

   V Banoře najde Zack Genesise, ale nepodaří se mu jej přesvědčit, aby si nechal pomoci. Následuje souboj, ve kterém Zack Genesise porazí. Genesis je připraven zemřít a setkat se s Minervou, mocnou mýtickou bytostí v podobě ženy, která má spojení s vědomím planety. Minerva ale Genesise odmítne a ten se tak vrací zpět do života. Mezitím Shinra vypátrá a zabije Lazarda i Angealův klon chránící Aerith, který přináší Zackovi zprávu. Aerith píše Zackovi už 4 roky a jelikož jí ani jednou neodepsal, rozhodla se vztah s ním ukončit. Zack se proto rozhodne putovat přes takřka celý svět do Midgaru, aby se s ní mohl ještě jednou setkat. Vyráží na dlouhou cestu pouze se stále bezvládným Cloudem. Genesis je zanechán v Banoře, ale objeví jej dva záhadní vojáci Shinry, kteří jej ukryjí do bezpečí, aby mohl pokračovat ve svém úkolu, a to chránit planetu před Shinrou a všemi, kteří pro ni představují nebezpečí. Teprve nedávno bylo potvrzeno ze strany Square Enix, že těmito záhadnými vojáky jsou skutečně dříve fanoušky uvažovaní Nero the Sable a Weiss the Immaculate z organizace Deepground známé z Dirge of Cerberus a nyní už také z FF VII Remaku (DLC s Yuffie).

   Při cestě do Midgaru jsou Zack a Cloud vypátráni Turks, ale Zackovi se podaří přesvědčit Cissnei, aby je nechala odejít. Přesto je vojáci Shinry přepadnou těsně před branami Midgaru. Turks se pokoušejí odvrátit očekávaný scénář, ale nejsou úspěšní. Zack na poslední chvíli ukryje Clouda mezi skalami a odláká pozornost tím, že se postaví přesile. Statečně se vrhne proti celé armádě, ale vojáci jej doslova rozstřílí. Cloud, který poprvé nabere vědomí, se ještě stihne doplazit k umírajícím Zackovi. Ten mu předá Buster Sword a zaváže jej tak pokračovat v jeho a Angealově odkazu. Poté umírá. Zackova duše se přidává k Proudu života, kde jej uvítá Angeal. Zatímco Zackova duše přemýšlí, zdali se stal hrdinou, o čemž celý život snil, Cloud se doklopýtá do Midgaru. V závěrečné scéně vidíme Clouda o rok později, jak se účastní úvodní mise FF VII se slovy, že je SOLDIER 1. třídy…

Téma příběhu:

   Základním tématem Crisis Core je odkaz a dědictví. Režisér H. Tabata k tomu řekl: „Chtěli jsme ukázat, jak jeden člověk žije svůj život, ovlivňuje následující generaci a dláždí tak cestu novému věku.“ Zjednodušeně řečeno je hlavním motivem příběhu znázornění činů jedné generace, které ovlivňují generaci následující. Ve hře je to demonstrováno zejména na příkladu Buster Sword(u), ikonického meče, který symbolizoval původní FF VII z roku 1997. V Crisis Core jej původně vlastní Angeal, Zackův mentor. Od Zacka nakonec převezme meč Cloud. Spolu s mečem dochází ve všech případech i k předání dědictví a cti, kterou by měl disponovat každý člen SOLDIER.

   Důležitým motivem je také sjednocení, spojení, chcete-li. Přátelské trio Angeal – Genesis – Sephiroth je sice v průběhu hru roztrženo, ale na konci hry dojde k symbolickém shledání, „sjednocení“ a de facto usmíření. Zack a Cloud mají v sobě po pokusech prováděných na nich profesorem Hojem buňky Sephirotha. Spolu s nimi stojí na konci Genesis a Angeal prostřednictvím svého klonu a Lazarda. Všichni tři se tedy opět shledávají, ačkoli už se nikdy osobně setkat nemohou, protože Angeal zemřel a Sephiroth byl vržen do Proudu života. Crisis Core má navíc v záhlaví citaci: „Muži nepláčou kvůli sobě, ale pro své kamarády.“ V průběhu příběhu se o tom hráč přesvědčí v okamžiku, kdy Zack ztratí Angeala a Cloud Zacka.

Zadní strana obalu Crisis Core zobrazuje Buster Sword, kterého se společně drží Angeal, Zack a Cloud. Jedná se vymyšlenou scénu, která ve hře nikdy nenastane, přesto si ji Square Enix prosadil na obal, aby tím byla demonstrována základní příběhová esence o odkazu a předání štafety.

   Nedílnou součástí příběhové látky je LOVELESS, soubor starých veršů, které Genesis najde a předčítá je svým přátelům. V jednotlivých kapitolách Genesis pronáší tyto verše, aby znovu oživil starý příběh, který mu má pomoci nalézt „dar Bohyně“, o kterém je přesvědčen, že znamená lék na jeho tělesnou degradaci. Ve skutečnosti není tímto darem myšlen lék, ale čest a hrdost, kterou může mít každý člen SOLDIER. To si Genesis uvědomí na konci, když se setká s Minervou a dostane druhou šanci na život. Tehdy pochopí, že měl Angeal celou dobu pravdu, když dbal o svou hrdost a čest. Jednou z point Crisis Core je skutečnost, že poslední stránky LOVELESS chybějí, tudíž Genesis nezná konec příběhu. Na konci si proto poslední verše vymýšlí, avšak hra nám v závěru ukáže, jak zněly poslední verše. Z nich se dozvídáme, že skutečný hrdina dokáže přinést velkou oběť. Tím si hráč uvědomí, že oním hrdinou z veršů nebyl Genesis, ale Zack.

   Scénář Crisis Core je silný i v tom, že přidává některé inspirace a motivy, které mají předobraz ve skutečném světě. Sledujeme vzestup a slavnou dobu organizace SOLDIER, která je však ve FF VII už za zenitem a výrazně se změnila a ideově vyprázdnila. Je to klasický příkladem krize lidské společnosti, kde nic není věčné a trvalé. Zároveň jsme svědky toho, jak se Zackův idylický život a vynikající kariéra zhroutí takřka během okamžiku jenom proto, že se ocitl ve špatný čas na špatném místě (incident v Nibelheimu). To je věc, která nebývá vlastní silným hrdinům, protože ti většinou utvářejí děj, kdežto v Crisis Core je Zack téměř vždy ovlivňován okolním děním, jemuž se snaží pouze přizpůsobit. Tím vyznívá jeho příběh mnohem civilněji a uvěřitelněji. Navíc v sobě nese i optimismus a naději, protože Zack se nikdy nevzdává a neztrácí víru v sebe sama a své přátele.

Konec SPOILERU!

Herní náplň Crisis Core

   Crisis Core je akčním RPG s hack and slash elementy. Jedinou hratelnou postavu představuje Zack, který se pohybuje v otevřených 3D oblastech, což mu umožňuje mluvit s NPC, interagovat s prostředím, a především bojovat s monstry a nepřáteli. U save pointu si může Zack nejen uložit hru, ale také přijmout některou z nepovinných misí. Tím se přenese do speciální oblasti, kde má za úkol zpravidla porazit v lokálních mapách silného nepřítele. Po zdolání mise přichází odměna a odemknutí nové mise. Po dokončení mise (nebo když během ní padne) se Zack opětovně přenese k save pointu. Mise jsou velmi lineární a často se opakují, i když s jinými nepřáteli. Také příběhové mise se drží jednoduchého schématu, kdy jde o to prokličkovat uzavřenými koridory, posbírat nějaký ten Item a dojít k bossovi. To je daň za slabý handheldový hardware, kterým disponovalo PSP.     

   V soubojovém systému se sáhlo po bojích v reálném čase, ve kterých hráč ovládá veškeré pohyby Zacka, iniciuje útoky, blokuje je nebo se jim vyhýbá a používá abillity, kouzla či předměty. Zackovy schopnosti v bitvě jsou dány Matériemi, magickými kuličkami zasazovanými do zbraní. Postavu lze vybavit až šesti Matériemi naráz, které umožňují získat nové skilly, kouzla nebo pasivní bonusy (např. vyšší HP, zobrazení statistik nepřítele apod.). Matérie se získávají v obchodě, jsou ukryty v truhlách či představují hráčovu odměnu po úspěšně splněném questu. Všechny Matérie lze různě kombinovat, a tak získávat výkonnější verze s přidanými bonusy. Je to víceméně totéž jako u FF VII. Novinkou je však přidání fúze umožňující s přispěním vzácných předmětů zvýšit sílu jednotlivých Matérií.     

   Crisis Core využívá k ovlivnění soubojového systému mechaniku podobnou automatu, a to už zmiňovaný "Digital Mind Wave" (DMW) obsahující dvě sady tří rotujících kol. Jedna sada obsahuje čísla od jedné až do sedmé a druhá obrázky postav, se kterými se Zack během hry spřátelí. DMW se začne v bitvách nahodile točit automaticky, pokud má Zack alespoň 10 „Soldier Points“, které jsou hráči uděleny poražením nepřátel. Pokud se DMW zastaví se stejnými třemi seřazenými obrázky, Zack provede Limit Break útok, který může výrazně poškodit nepřítele nebo naopak vyléčit Zacka. Pokud navíc číselné sloty poskytnou dva nebo více stejných čísel, materiál v tomto slotu se zapne. Pokud se čísla seřadí například na cifře "777", Zack získá vyšší úroveň zkušeností, čímž se zvýší jeho zdraví, Soldier Points a schopnosti. Levelování ve hře je tedy založeno na štěstí a je veskrze náhodné. Neurčují jej proto zkušenostní body. Pokud na obrázcích není žádná shoda, odpovídající čísla na slotech poskytnou jen dočasné bonusy jako je omezená neporazitelnost nebo použití dovedností a schopností s nulovými náklady. Šance na shodu obrázků je vázána na aktuální limit, který se zvyšuje utržením poškození v bitvě, a snižuje se po úspěšných bitvách a po určitých událostech v příběhu. Po sesbírání určitých předmětů ve hře se obrázky na DMW mohou také náhodně změnit na Summony, které mají více destruktivní a prospěšnější limity.

   Po dokončení hry se odemkne možnost New Game Plus. V Crisis Core verzích pro Severní Ameriku a Evropu byl navíc přidán režim obtížnosti, který zvyšuje sílu a zdraví nepřátel.

Hudba, která je kořením hry

   Jednou z nejvíce oceňovaných složek Crisis Core se stal soundtrack, který vyšel 10. října 2007 u Warner Music Japan ve dvou discích zahrnujících všech 55 skladeb s celkovou délkou 2:20:59. Hlavním skladatelem byl Takeharu Ishimoto, kterému asistoval u několika skladeb Kazuhiko Toyama. Při kvalitě hudby u Crisis Core lze jen těžko věřit, že to byl teprve druhý kompletní Ishimotův soundtrack, který složil. Předtím pouze složil hudbu ke hře „The World Ends with You“ a pár skladeb k Before Crisis a „World Fantasista“, málo známé fotbalové hře. U Crisis Core použil velkou škálu emocionálních skladeb využívajících všemožné hudební nástroje od akustických a elektronických kytar až po klavíry a syntezátory. Razil tezi, že hudba má být u hry ambientní, tedy může být zhudebněno prakticky vše, co nás obklopuje. Chtěl proto, aby většina skladeb odrážela náturu okolní scenérie.

   Ishimoto to neměl vůbec snadné, protože se musel popasovat s odkazem génia jménem Nobuo Uematsu, který složil původní OST k FF VII. Musel tak vycházet ze základní premisy, že na jeho hudbu bude kladen velký nárok, přičemž musel dokonce udělat aranžmá některých ikonických Uematsuových skladeb, bez nichž by se Crisis Core neobešel. Velkou prozíravost prokázal, když obsadil pro hlavní píseň „Why“ známou japonskou zpěvačku jménem Ayaka Iida vystupující pod zjednodušeným uměleckým jménem jako Ayaka. Ta táhla prodeje OST Crisis Core, protože jestliže soundtrack ke hře prodal něco málo přes 13 000 kopií, pak skladbu Why si koupilo kolem 60 000 lidí. Je paradoxní, že ačkoli je dnes považován soundtrack Crisis Core obecně za jeden z nejkvalitnějších v sérii FF, byl ve své době poměrně kritizován za stejné opakující se hudební motivy v průběhu hry, nevyváženou kvalitu skladeb a neschopnost skladatele vystoupit ze stínu N. Uematsua.

Reakce a ocenění

   Hra se dočkala více než kladného přijetí. Průměr se u Metacritic zastavil na 83 %, což je u handheld titulu skvělý úspěch. Japonský Famitsu dal známku 35/40, ale s ohledem na nadržování Japonců vlastním hrám se čekalo na Západě na to, jak hru přijmou osvědčené herní weby. GameSpot víceméně shrnul základní pocity západních recenzentů, když napsal: „Crisis Core je vzrušující a dojemná cesta, kterou by se měl vydat každý fanoušek her na hrdiny.“ V pozitivní náladě pokračoval například i GameSpy, který uvedl, že Crisis Core je: „…rovnocennou poctou originálu, která spojuje klasické designové volby s osvěžujícími novými technikami a harmonicky propojuje něco starého s něčím novým.“ Většina recenzentů neskrývala obdiv nad technickým stavem hry a zdůrazňovala, že FMV mají podobnou kvalitu jako nedávný snímek Advent Children.

   Pochvalu si tvůrci odnesly i za další atributy, ať již akční soubojový systém, který bránil hře působit po několika hodinách únavným a opakujícím se dojmem, nebo vyvážené tempo prospívající plynulosti příběhu a zážitku. Pozitivně se hodnotila délka hry, kdy příběh sice zabíral nějakých 12—15 hodin, ale vedlejší obsah přidával další desítky hodin navíc. Velmi často zaznívala chvála na to, že se Crisis Core snaží být svůj, nepodbízí se fanouškům FF VII, slepě nekopíruje originál a jiné FF tituly, a má zdaleka největší potenciál přitáhnout hráče k FF VII univerzu ze všech dosavadních kompilací. Většina recenzentů se shodla na tom, že hra se řadí k nejlepším titulům na PSP a je jedním z nejlepších FF spin-offů všech dob.

   Našla se však i kritika, a to vcelku značná. Některé herní prvky byly zatraceny takřka plošně (např. DMW). Některým recenzentům se nelíbilo ani pojetí příběhu, které bylo podle nich až podbízivě sentimentální a okatě útočilo na city. Teatrálnost konce se zdůrazňovala nejvíce. Odsouzena byla i hratelnost, kde se stěžovalo zejména na opakující se nepříběhové mise a přílišnou linearitu hry. Ne vždy se kritika setkala s pochopením. Server X-Play dal hře hodnocení 2/5 a stěžoval si na vše, včetně příběhu, což rozlítilo fanoušky natolik, že bombardovali redakci se stížností ohledně údajné podjatosti recenze. X-Play na to zareagoval vcelku humorným způsobem, když na 1. dubna 2008 přichystal aprílovou recenzi Crisis Core, který dostal 6/5 s vysvětlením, že tentokrát se jedná o druhou opravenou a viditelně nezaujatou recenzi.  

   V roce 2008 obdržel Crisis Core celou řadu prestižních cen. GameSpot jej vyhlásil „nejlepším RPG na PSP“ pro rok 2008. IGN si pro stejný rok zapsal hru do kategorie „nejlepší RPG“ a „nejlepší příběh“ na PSP. Když později složil IGN žebříček nejlepších PSP her všech dob, tak se Crisis Core umístil na lichotivém 10. místě. Server GamePro hru uvedl jako jeden z pěti titulů, které by si měli hráči zahrát na PSP a jako 7. nejlepší herní prequel vůbec. Dengeki zařadil Crisis Core na 3. místo nejdojemnějších her v historii a v roce 2011 uspořádal Famitsu čtenářskou anketu na totéž téma. Crisis Core skončil na 2. místě. Přeskočila jí pouze FF X.

   Není divu, že se Crisis Core dočkal velkých prodejů. Celkově se prodalo téměř 2,1 miliónů kusů, a to představuje velký úspěch. Square Enix mnohokrát zopakoval, že z hlediska marketingu a prodejů byl Crisis Core kolosální úspěch, který předčil všechna očekávání. 

Remaster     

   Vzhledem k velké popularitě Crisis Core se považovalo za jaksi přirozené, že Square Enix uvolní hru po roce 2012 i na PlayStation Vita v sekci PSP klasik. Nestalo se tak. Fanoušci byli rozčarování. O to více, že SONY ukončila výrobu PSP už v roce 2014, tudíž byla poté jediná možnost, jak si tuto hru zahrát, jen přes emulátor nebo si pořídit někde z bazaru použité PSP. Od tohoto okamžiku všichni očekávali, že Square oznámí v brzké době HD remaster pro domácí konzole. Ale ani to se nestalo. Square sice nikdy nevydal oficiální prohlášení, proč se Crisis Core nedočkal HD remasteru, ale v zákulisí se živě spekulovalo, že za celou věcí stojí ztráta licencí k několika skladbám a právní spory s některými aktéry (zmiňovalo se například jméno dabéra Genesise Gackta). Po oznámení FF VII Remaku v roce 2015 naděje na remaster výrazně vzrostly, dokud T. Nomura v roce 2017 nevydal prohlášení, že Remake si půjde vlastní cestou a FF VII kompilace již není považována za oficiální kánon. Naštěstí se ukázalo, že to nebude s popřením kompilace tak horké, jak se zprvu zdálo a tvůrci svůj záměr později pozměnili. Jenže v roce 2020 po vydání první části Remaku se ukázalo, že závěr hry zcela převrátil platný kánon a zdánlivě rozcupoval celou kompilaci. Tím se zdálo být vše rozhodnuto.

   Při detailním zkoumání FF VII kompilace a s přihlédnutím k tvorbě T. Nomury, který režíroval první část Remaku a nadále zůstává u celého projektu jako vrchní kreativní režisér, tvůrce základního konceptu a designu postav, se nicméně vyjevuje vcelku pravděpodobná cesta, kterou se remakeová trilogie ubírá. Nomura se totiž zjevně pokouší rozvinout v kompilaci již dříve představený koncept o tom, že duše zemřelého člověka koluje v Proudu života a dostatečně silná vůle (například ta Sephirothova) v něm může cestovat napříč časem. Podle této teorie a mnoha náznakům z Remaku tak Sephiroth možná již na samém začátku hry zná závěr FF VII, a tudíž se snaží zabránit Cloudovi v naplnění osudu tím, že mu umožnil změnit jednu událost z jeho minulosti. Tím se trochu osvětluje podivný závěr první části Remaku. Přesto se Remake postupně stejně vrátí k tomu, co představila kompilace, tudíž je kánon vše, co se v ní odehrálo. To také vysvětluje, proč se právě nyní odhodlal Square Enix vzkřísit svou dávnou klasiku.

  Remaster hry byl oznámen v červnu 2022 na speciálním eventu „FINAL FANTASY VII 25th Anniversary Celebration“. Bude se jednat o remaster (nikoli remake) v obvyklém stylu Square Enix, kdy hra dostane lepší vizuál, modely postav, kompletně aranžovaný soundtrack a nový dabing s ponecháním původního level designu a základních herních mechanik. Hra obdržela i nový podtitul, a tak se bude napříště jmenovat „Crisis Core: Final Fantasy VII Reunion“, přičemž slovo Reunion (Sjednocení) v sobě nese dvojí význam. Jednak odkazuje na příběh celého univerza (Jenova se snaží sjednotit a spojit se všemi, kterým kolují v žilách její buňky) a jednak je tím zřetelně dána provázanost Remaku s kompilací a Crisis Core. Nový a lepší Crisis Core vyjde v průběhu letošní zimy. Uvolněn bude pro všechny možné platformy: PlayStation 4, PlayStation 5, Xbox One, Xbox Series X/S, Nintendo Switch a také PC. Je to tak trochu paradoxní. Ještě před rokem si mohla zahrát Crisis Core sotva hrstka lidí na světě. Ani ne za 7—8 měsíců se naopak dostane ke hře úplně každý, kdo o to bude mít zájem. 

To je pro dnešek vše. Děkujeme za pozornost a brzy nashledanou u dalších speciálů. Ten další, kočičí, bude snad už za týden...