Recenzovaná verze: Xbox Series X/S

Protože mám předchozí hry studia The Chinese Room hodně rád, dost jsem se na vydání Still Wakes the Deep těšil. A to i z toho důvodu, že se mi moc líbily první atmosférické ukázky i samotné téma. Hra se odehrává na Vánoce roku 1975 na ropné plošině poblíž Skotska. Hlavním hrdinou je bývalý elektrikář Caz McLeary, který se své osobní rodinné problémy na pevnině rozhodně řešit tím, že se připojí ke svým kamarádům a bude raději dřít na moři v kolikrát dosti tvrdých podmínkách. Navíc je trnem v oku svého šéfa, který mu nic nedaruje. Aby toho nebylo málo, při jednom vrtu narazí na děsivé monstrum a po mohutném výbuchu se z celé plošiny rázem stane past, z níž chce každý uniknout. To ale tak jednoduché bohužel není. Ačkoliv by se mohlo zdát, že tu máme před sebou klasickou vyvražďovačku s opravdu prostou zápletkou, vývojářům z The Chinese Room se opět povedlo přinést velmi kvalitní příběhový horor s řadou silných momentů a mnohem větší hloubkou. Postupně budete odhalovat i vztah hlavního hrdiny s jeho ženou Suze, který je mnohdy dost bolestivý a ve výsledku i smutný.  

Pokud od Still Wakes the Deep čekáte kvalitní filmový příběhový zážitek, rozhodně se ho dočkáte. Jestli chcete i zajímavou hru s dobrými mechanikami, spoustou hádanek, prozkoumávání či soubojů s protivníky a vůbec zábavnou hratelností, musíte hledat jinde. Stejně jako nedávná hra Senua's Saga: Hellblade II není Still Wakes the Deep pro každého a je po stránce hratelnosti věrný předchozí tvorbě studia The Chinese Room . To znamená, že se jedná spíše jen o hodně lineární walking simulátor. Jen tentokrát v dosti klaustrofobickém a hororovém prostředí zničené ropné rafinérie, které působí v dnešní herní produkci docela originálně a svěže. Nehledě na to, že samotná ropná plošina má výborný design a byla radost se po ní pohybovat. Zvláště konec je parádní, kdy ji navíc začne zaplavovat moře. Atmosféra je také velmi dobrá, někdy dost tísnivá, hra dokáže občas slušně vylekat a být i kolikrát dost brutální. Atmosféře určitě pomáhá i parádní soundtrack od hudebního skladatele Jasona Gravese (Dead Space, Tomb Raider, The Order: 1886 nebo Until Dawn).

Když se vývojáři drží toho, co jim jde nejlépe, a to nabízet výborný příběh a dobré atmosférické prostředí, nemám moc věcí, které bych mohl vytknout. Na Still Wakes the Deep je ale očividné, že se tentokrát nechtěli spokojit jen s prostým walking simulátorem, a sem tam před hráče servírují i skákací pasáže, případně nějaké lehké hádanky. Ty většinou spočívají pouze v tom, že musíte nalézt všechny ventily a klíče, hasit požár skrze hasící přístroj, který se nachází jen pár metrů od ohně, nebo stisknout ve správném pořadí spínače. Nic složitého a propracovanějšího hra po vás nechce, takže svůj mozek si můžete šetřit pro samotný příběh, navíc se tyto aktivity i dost opakují. A to i v rámci docela krátké herní doby. Tyto pasáže jsou bohužel slabší a tolik jsem se u nich nebavil.

Stejně tak více jsem očekával od střetů s děsivým monstrem. Před ním je nutné se schovávat do skříní, do šachet a tak dále, a vůbec hrát opatrně a dost stealth způsobem, abyste se neprozradili. Trochu mi v tomto Still Wakes the Deep připomíná Alien: Isolation, jenomže tam byly střety s kyselinou naplněným mimozemským neřádem daleko propracovanější, atmosféričtější a vůbec napínavější. V Still Wakes the Deep jsem se v těchto stealth pasážích moc nebál a necítil ani ono správné napětí, a to je docela velký problém. Nehledě na to, že přechytračit monstrum je vlastně docela jednoduché hozením kladiva nebo nějakého jiného předmětu do místa, do něhož ho chcete odlákat, a to tomu, že se pak nebojíte, docela dost pomáhá.

Hra Still Wakes the Deep se prodává za nějakých osm stovek, přičemž od prvního dne je k dispozici na konzolích Xbox Series X/S i v předplatném Game Pass. I proto mi bylo jasné, že tu nemám před sebou hru na desítky hodin, ale spíše kratší intenzivní filmově laděný zážitek. A tím opravdu je, protože na konec jsem se dostal za nějaké čtyři hodiny hraní. Pokud bych se rozhodl prostředí více prozkoumávat a třeba číst všechny deníčky, asi by mi to zabralo o trochu více. Každopádně čtyři hodiny není moc, na druhou stranu bych ale možná byl i radši, pokud by hra byla ještě kratší a zproštěna ne úplně dotažených pasáží, v nichž po vás chce skákat či řešit některé logické problémy. Znovuhratelnost je spíše nulová, i vzhledem k tomu, že na první průchod uvidíte prakticky vše, co hra Still Wakes the Deep nabízí.   

Od první minuty jsem byl docela příjemně překvapen, jak hra Still Wakes the Deep vypadá dobře. Sázka vývojářů na Unreal Engine 5 se jednoznačně vyplatila. Prostředí ropné plošiny je bohaté na detaily, modely postav jsou uspokojivé se slušnými animacemi, a hlavně celkovému dojmu pomáhá výborné nasvícení venku i v interiérech, společně s různými odlesky. Vizuálně se mi hra opravdu líbila. Nejvíce jsem ji testoval na konzoli Xbox Series X, kde je možné si zvolit mezi režimem Kvality a režimem Výkonu. Režim kvality běží v rozlišení 4K a zaměřuje se na co nejlepší zpracování. Bohužel ale běží jen ve 30 snímcích. Režim výkonu nabízí dynamické 4K rozlišení, ale hlavně 60 snímků. Framerate je po většinu času stabilní, jsou ale části, v nichž docházelo k menším poklesům. Co se týče konzole Xbox Series S, tam si musíte vystačit jen s jedním režimem zobrazení. Hra očividně nevypadá na této konzoli tak dobře, má nižší rozlišení a také jen 30 snímků. Jako ale taková nouzovka, kde si hru zahrát, určitě dostačuje.

Still Wakes the Deep je solidní hororový přírůstek, jenž zaujme svým emotivním příběhem, neokoukaným prostředím, elektrizující atmosférou a velmi dobrou prezentací. Pro fanoušky předchozí tvorby The Chinese Room jde o naprostou povinnost. Věřím, že si tuto novinku užijí a odpustí ji i některé neduhy a nedostatky. Jen je nutné také zmínit, že Still Wakes the Deep nebude pro každého, protože pokud od hry očekáváte v prvé řadě propracovanou hratelnost a komplexní mechaniky, to je přesně to, co zde rozhodně nenajdete.