Xenoblade Chronicles: Definitive Edition

RECENZE 44

NSW

Konzolista
Hráči

Hodnocení hráčů

10/10 Madleiv
 
 
Xenoblade Chronicles: Definitive Edition ( Xenoblade Chronicles: Definitive Edition )
10 10 1
Hodnocení hráčů: 10 z 10, hodnotilo 2 hráčů

Xenoblade Chronicles: Definitive Edition

Leon, 27.05.2020 15:00

Slovní spojení znovuzrození žánru se nejčastěji uvádí v souvislosti s dějinami JRPG, když rekapitulujeme uplynulé bouřlivé desetiletí. Bývaly doby, kdy japonská RPG symbolizovala pokrok, vyspělost a originalitu. Během sedmé konzolové generace se však žánr ocitl v ohrožení a byl lapen do sítě konzervatismu, který mu bránil v konkurenceschopnosti vůči západním RPG. Japonci dlouho zápasili s tím, aby Západ přesvědčili, že také jejich pojetí fantazie může nabídnout sandboxovou hratelnost, která zaujme zdejší hráče svou rozmanitostí a velkolepostí. Řada pokusů o otevření doposud převážně uzavřených světů v JRPG končila neúspěšně či napůl cesty. Pak ale přišlo studio Monolith Soft a představilo své vlastní pojetí fantazie s naléhavostí a osobitostí, která zde dlouho nebyla. Zakladatel tohoto studia, kterým je bývalý zaměstnanec Squaresoft Tetsuya Takahashi, jehož znají fanoušci žánru především jako otce kultovní ságy „Xeno“, stvořil spolu se svým týmem prototyp a základní model moderně pojatého JRPG. Model, k němuž se v dalších letech přihlásily také další série. Dnes už má žánr opět náboj a je stejně atraktivní jako kdysi. Na počátku této herní revoluce stojí hra Xenoblade Chronicles, která se nám po jedné dekádě vrací, a to na Nintendo Switch. A je vskutku důvod být v pozoru, protože kvality tohoto návratu jsou vskutku velké.

   Aby se hned na začátku předešlo zbytečným debatám o tom, že bychom snad pohlíželi na Xenoblade Chronicles růžovými fanouškovskými brýlemi či nadržovali Nintendu, pak vězte, že originál je nejen jednou z mála JRPG, které se na Konzolistovi pyšní ultimátním hodnocením (recenze od Lukáše Kunceho zde: odkaz), ale hra má na Metacritic u původní Wii verze průměr 92%, což je cifra, k níž se většina slavnějších her z tohoto žánru ani nepřiblížila. To jen tak pro pořádek a osvěžení paměti. 

   Další věc, kterou bychom si měli vyjasnit, je skutečnost, že Definitive Edition není tak úplně remaster, což se mohlo jevit v září 2019, kdy byla hra oznámena během Nintendo Directu. Na druhou stranu nemůžeme tento titul označit ani za remake. Je to totiž někde mezi oběma fenomény, které v posledních deseti letech ovlivňují herní průmysl velmi intenzivně a často až mnohdy za hranou nevkusu. V Monolith Soft si však řekli, že když už mají hráčům znovu naservírovat tento ryzí epos, nemělo by se tak stát v podobě pouhého portu s HD rozlišením a s několika malými přídavky, nýbrž ve formě kompletního předělání hry, aby tak odpovídala současným standardům série Xenoblade Chronicles. Série totiž dnes čítá již tři díly – de facto čtyři, když připočítáme DLC „Torna – The Golden Country“ – a navíc tvůrci avizovali v roce 2018, že se v budoucnu dočkáme ještě minimálně Xenoblade Chronicles 3 nebo Xenoblade Chronicles X-2. 

   O tom, že je tato série s nezaměnitelným designem, uměleckým projevem a vyspělým příběhem v Nintendo komunitě velmi populární, může svědčit mimo jiné friend list autora této recenze, kde se hraje Xenoblade Chronicles 2 s velkým zaujetím dodnes. Právě těmto hráčům udělá Definitive Edition největší radost. Už jen tím, že pokud máte v konzoli uložená herní data z druhého dílu, dostanete možnost začít hru se 100.000 coins. Největší změnou je však grafický vizuál. Jelikož originál vyšel už v roce 2010 pro Nintendo Wii, který neměl žádný extra silný hardware, byli vývojáři značně limitováni technickými možnostmi konzole, a tak se museli vzdát vyššího rozlišení, detailních textur, a hlavně možnosti vytvořit klasickou anime stylizaci, která je pro většinu JRPG příznačná. Konečný výsledek se tak podobal spíše nešikovně provedenému realistickému znázornění postav ve stylu nízkorozpočtové Final Fantasy XII než klasickým japonským RPG. Někdy vypadaly dokonce postavy poměrně děsivě. 

   To se nyní změnilo a celá hra prošla důkladným grafickým vylepšením. Konečný výsledek předčil očekávání, protože na nás hra nepůsobí jako HD remaster deset let starého titulu, nýbrž moderní a svěží kousek, který víceméně odpovídá grafické úrovni Xenoblade Chronicles 2. Herní engine obou her tak byl svým způsobem sjednocen. Na Xenoblade Chronicles: Definitive Edition se grafický upgrade podepsal zásadním způsobem. Hráči si tak užijí kvalitní příběh a expanzivní svět s jeho skvostným Xeno designem mnohem intenzivněji než před mnoha lety. Hra běží stejně jako originál stabilně na 30 fps v obou módech a mezi dokovacím a handheldem módem není větších rozdílů vyjma pomalejšího načítání textur u vzdálenějších objektů na světové mapě. V Handheld módu se rozlišení pohybuje mezi 378p a 540p. V TV módu naopak mezi 540p a 720p, což odpovídá zhruba Xenoblade Chronicles 2. Nahrávání bylo odstraněno téměř zcela, což je u her s otevřeným světem důležité. 


   Samotný obsah pochopitelně zůstal do značné míry identický. Znovu se proto můžeme ponořit do kolosálního světa, který se zrodil na tělech dvou obřích titánů Bionise a Mechonise, jež před dávnými časy zamrzli zaklíněni do sebe během epického souboje v moři nicoty. V tomto světě, jehož designové ztvárnění vyráží dech i po tolika letech a oživuje to nejkrásnější a nejvelkolepější z franšízy Xeno, žijí lidé, kteří svádí ustavičný boj s robotí rasou Mechonů. Klíčem k jejich poražení může být starobylý a tajemný meč Monado, který získá na začátku hry protagonista jménem Shulk, mladý a statečný výzkumník z Colony 9. K němu se během hry přidají ještě další postavy, a to člen místní domobrany a nejlepší kamarád Shulka Reyn, bývalý držitel Monada Dunban a jeho mladší sestra Fiora, zdravotnice a sniperka Sharla, starověká princezna Melia a samozřejmě Riki, hrdina své vesnice pocházející z roztomilé rasy Nopon.     

   Příběh si stále drží vysoký standard typický pro ságu Xeno a po několika hodinách seznamování s fantastickým světem většinu hráčů dokáže pohltit natolik, aby u hry strávili (znovu) desítky hodin. Právě rozsah světa, nesporné kouzlo jeho objevování, plnění nadstavbového obsahu a naprostá volnost tvoří hlavní pilíře skvostného herního zážitku, k němuž se za poslední roky přiblížilo jen nemnoho JRPG. Aby si mohl hráč vychutnat hutný příběh s často nečekanými zvraty, včetně mnoha vtipných scének, přináší hra na Switch „Event Theater mode“, kde je možné si přehrát všechny již odemčené cutscény. Ty si lze přehrávat v různých módech, například ve dne či noci nebo v dešti, jelikož dynamické změny počasí patří ke koloritu propracovanosti a komplexnosti této unikátní hry. 

   Drastickou změnou si prošly také inventář a menu, které byly kompletně překopány. Nyní už nepůsobí tolik chaoticky a překombinovaně jako dříve. Změnily se navíc nejen avatary postav, ale kompletně celé fonty a dialogová okénka. To samé se týká ovládání, které muselo doznat změn už jen z toho důvodu, aby bylo optimalizováno pro Switch. Ovládání v handheld módu či v dokovací stanici s klasickým ovladačem je až překvapivě snadné a pohodlné.

   Celkově se vycházelo z toho, aby Definitive Edition nabídl veteránům a novým hráčům mnohem větší míru komfortu, ať již v podobě rychlé mapy na průsvitném pozadí, zrychleného cestování takřka bez nahrávacích časů nebo možnosti zapnout auto-run. Radost udělá většině hráčů rozsáhlé uživatelské rozhraní. Je tak možné si nastavit jaké ikony se budou zobrazovat, jakým způsobem bude hra pracovat s titulky, modifikovat si dle vlastního uvážení hlasitost hudby na pozadí či během bojů, upravit si libovolně kameru, podsvícení apod. Vynikající zprávou je, že máme opět na výběr anglický dabing s místy až otravným britským přízvukem, či japonský originál. 

   Nově se přidává také částečně remasterovaný OST. Musíme uznat, že remasterované melodie jsou vskutku bravurní a naplno dávají vyniknout umění četných skladatelů, kteří se na hře podíleli. Mezi nimi vévodí Yoko Shimomura, jíž fanoušci JRPG znají hlavně coby skladatelku u série Kingdom Hearts a FF XV, a legendární skladatel Yasunori Mitsuda, jehož hvězda zářila hlavně 90. letech. V jejich podání se hudební doprovod u Definitive Edition mění na zbraň, která probodne nejedno srdce svými epickými skladbami s orchestrální impozantností a citlivostí ohledně zakomponování vokálního elektro-popu. Jakmile ochutnáte nový soundtrack, na starý pravděpodobně rychle zapomenete.    

Střípky z natáčení aneb co jste o Xenoblade Chronicles zřejmě nevěděli:

  • První koncept hry vznikl již v roce 2006, kdy Tetsuya Takahashi vytvořil koncepční návrhy a model dvou gigantických titánů zaklíněných v sobě během souboje a zamrzlých v čase, na jejichž tělech žijí lidé. 
  • Původní název hry měl být „Monado: The Beginning of the World“, avšak vývojáři později změnili jméno hry na Xenoblade Chronicles, aby se tak demonstrovalo, že se jedná o duchovního nástupce předchozích Takahashiho titulů „Xenogears“ a „Xenosaga“.
  • Vývojáři se snažili vytvořit rozsah světa v takové velikosti, aby to co nejvíce odpovídalo v přeneseném měřítku rozloze Japonského souostroví.
  • Scénárista Yuichiro Takeda navrhl, aby během příběhu některá z hlavních hratelných postav otevřeně zradila zbytek skupiny, avšak Takahashi tento koncept odvrhl s tím, že by byl v rozporu s očekáváním hráčů. 
  • Ztřeštěná a roztomilá postava Nopona Rikiho byla vývojáři opakovaně označována za jejich nejoblíbenější postavu z celé hry. Velká popularita Rikiho navíc vedla k tomu, že se s rasou Noponů setkáváme v každé Xenoblade Chronicles hře.   
  • V původním scénáři měli mít Shulk a Fiora více společných scén, kde by se obě postavy dotýkaly tvářemi, aby se tak zdůraznila jejich vzájemná náklonost a přitažlivost. To bylo nakonec odstraněno, protože grafický engine neumožňoval udělat scény a záběry tak, aby to nevypadalo komicky či dokonce děsivě. 
  • Takahashi jako otec celého projektu Xenoblade Chronicles kladl na hudební doprovod extrémní nároky. Ke spolupráci přizval nejen hudební legendy JRPG žánru jako byly Yoko Shimomura a Yasunori Mitsuda, ale na nahrávání se podílela hudební a nahrávací společnost Dog Ear Records, kterou založil Nobuo Uematsu.
  • Populární ending theme „Beyond The Sky“ složil sám Mitsuda a nazpívala jej australská zpěvačka Sarah Àlainn. 
  • I když hra vyšla v Japonsku už v roce 2010, přesto tvůrci střežili příběh pro anglicky mluvící hráče natolik, že například anglický dabér Shulka Adam Howden nikdy nedostal plný skript svých dialogů, a tak se musel své repliky učit až přímo v natáčecím studiu. 
  • Důležitou postavou hry je princezna Melia Antiqua, kterou v anglické verzi nadabovala známá britská herečka Jenna Coleman, jíž znají diváci hlavně ze seriálu „Pán času“. 
  • Ačkoli se to může zdát téměř neuvěřitelné, tak Xenoblade Chronicles původně neměl vyjít v Severní Americe, ale pouze v Evropě. Nintendo of America tehdy vydání hry dlouhý čas bojkotovalo. Oficiální důvod jsme se sice nikdy nedozvěděli, ale na vině byl nejspíše hluboký nezájem amerických hráčů o JRPG, který byl na počátku desetiletí na Západě vskutku hmatatelný. Ledy roztály teprve poté, co se zdvihla velká vlna nevole u samotných hráčů, kteří zakládali petice a bombardovali Nintendo emaily. Hra tak nakonec vyšla i v Americe, ale až v roce 2012.  
  • Xenoblade Chronicles vyhrál v letech 2011-2012 několik cen „Hra roku“, „Nejlepší RPG roku“ a také „Nejlepší Wii hra roku“. Jedná se o jedno z mála JRPG, které se na Západě prodávalo mnohem více než v domovském Japonsku. Také to nakonec způsobilo, že Xenoblade Chronicles obnovil zájem západních hráčů o tento žánr.  

   Pravděpodobně největší změnou v Definitive Edition, která má zásadní vliv na samotnou hratelnost, je přidání možnosti regulovat základní obtížnost. To vyplývá z ohlasů, které tvůrci získali u originální hry. Tehdy si mnozí hráči stěžovali, že sandbox hratelnost se stovkami questů a gigantickým světem způsobuje zkreslení obtížnosti, protože po několika hodinách plnění vedlejších questů jsou příběhové mise velmi snadné. Už na začátku hry je tak možné vylepšit si partu natolik, že hrou poté procházíte jako nůž máslem, jelikož za většinu splněných questů a nově objevených lokací dostává hráč zkušenostní body. Oproti tomu se naopak ozývala kritika na to, že některé souboje s bossy vyžadovaly až příliš mnoho úsilí, jelikož soubojový systém je postavený na buff/debuff elementech, řetězení komb a schopnosti hlavního hrdiny předpovídat budoucí útoky nepřátel, jimž je nutné zabránit. A to vše jsou záležitosti, které casual hráči zpravidla příliš neovládali. 


   V Monolith Soft se proto rozhodli přidat do hry jak Casual Mode, ve kterém je většina soubojů jednodušších, tak zároveň Expert Mode, u něhož lze například snížit LV u vašich postav, a tak si v praxi vyzkoušet, jestli jste opravdu tak dobří, jak si o sobě myslíte. Uspokojeny tak budou zřejmě oba tábory hráčů. Úplnou novinkou je navíc přidání speciálních misí v rámci Time Attack mode, který odpovídá zhruba misím, jenž hráčům dával v Xenoblade Chronicles 2 Nopon Archsage. Během jednotlivých misí můžete získat vzácné vybavení a další komponenty. To uvítají především zkušenější hráči, kteří hodlají u hry strávit desítky a možná i stovky hodin.

   Takahashi však nepojal Definitive Edition jako možnost vylepšit již tak kvalitní herní titul, který se už dávno stihl výrazně zapsat do historie, ale také jako příležitost k novému dobrodružství. Speciálně pro Definitive Edition proto vznikla epilogová epizoda „Future Connected“, která je hratelná už od prvního spuštění hry. Není tedy nutné dohrát hlavní hru, abyste se mohli pustit do této bonusové epizody, ačkoli se dokončení základního příběhu z pochopitelných důvodů doporučuje. Jelikož série Xenoblade operuje v maximalistických proporcích, dostávají hráči hutnou porci nadstavby, která zahrnuje zbrusu novou a velmi rozsáhlou lokaci. Její kompletní probádání zabere nějakých 12-20 hodin. Záleží na zvolené obtížnosti a investici času při plnění nepovinných questů. Příběhově se Future Connected zaměřuje na Shulka a princeznu Melii, kteří rok po událostech v hlavní hře odhalují osud velkoměsta Alcamothu a jeho obyvatel. V pátrání jim pomáhají noponí sourozenci Kino a Nene. Ti jsou plně hratelní, což mimo jiné znamená velkou porci zábavy, protože kde je v partě Nopon, tam se člověk nikdy nenudí. 

   První, co hráče na bonusové epizodě udiví, je podstatně lepší grafika a střih cutscén. Je to svým způsobem pochopitelné, protože epizodu vytvořili v Monolith Soft teprve před pár měsíci. To se bohužel trochu podepsalo na anglickém dabingu, protože dabérka Melie byla přeobsazena. Shulkův hlas oproti tomu zůstal stejný. Je to však zřejmě jediná výtka, kterou lze spojit s touto epizodou. Nabízí totiž přesně to, co hlavní hra: hodiny průzkumu neznámé lokace, souboje s nepřáteli, desítky questů, nepovinné bossy, úžasné designové ztvárnění, nové hudební skladby a zajímavou zápletku i dojemná a nečekaná shledání. Novinkou je přidání verbování Noponů do party. Po celé lokaci se jich nachází celkem 12, a když splníte jimi zadané úkoly, přidají se k vaší partě. V ní budou jako nehratelné NPC postavy, které během soubojů podporují partu buff/debuff kouzly. Pokud navíc získáte všechny Nopony, můžete se spolu s nimi vydat hledat poklad střežený velmi těžkým bossem. Epizoda nabízí pochopitelně také New Game Plus a po jejím dohrání se odemknou další bonusy do hlavní hry. Celkově na nás působila bonusová epizoda nejen svěže a nadmíru zábavně, ale také jako kvalitní příběhová a herní epilogová tečka za velkým dobrodružstvím.    


   S remastery a remaky se v posledních letech doslova roztrhl pytel. Málokterý návrat staré klasiky nám však udělal takovou radost jako v případě Xenoblade Chronicles: Definitive Edition. Na Switch totiž tímto vychází přelomové a legendární JRPG, jemuž mohou hráči vděčit za to, že dnes je tento žánr na Západě opět žádaný a populární. Studio Monolith Soft moc dobře vědělo, jakým klenotem disponuje, a proto se rozhodlo hru výrazně reformovat, aby tak potěšila fanoušky a mohla bez problému zaujmout i nové hráče. Vybroušený a výrazně vylepšený audio-vizuál umožňuje se naplno ponořit do světa nekonečných možností, kde lze strávit stovky hodin. Takahashiho nezaměnitelný Xeno design, kvalitní příběh se zcela novou bonusovou epizodou, propracovaná sandbox hratelnost a nezapomenutelná hudba od Mistrů svého řemesla vytvářejí obsah, který je povinností nejen pro všechny přívržence japonských her na hrdiny, ale také ty, kdo hledají na konzoli Switch opravdovou kvalitou prověřenou časem. Tady vskutku není o čem. Jedno z nejlepších JRPG za poslední dekádu si svou kvalitu bezezbytku udrželo a paradoxně jí díky Definitive Edition v některých aspektech ještě navýšilo. Za tuto vynikající JRPG jízdu je proto plné hodnocení zcela na místě.  

 
 
 

KOMENTÁŘE

    Pro přidání komentáře je nutné být registrován a přihlášen.
     
    8

    Fall Guys: Ultimate Knockout

    8

    Paper Mario: The Origami King

    6

    Assetto Corsa Competizione

    9

    Creaks

    9

    F1 2020

    8

    Ghost of Tsushima