Uncharted 4: A Thief's End

recenze  224
Martin Šmíd, 11. 5. 2016 12:27
Studio Naughty Dog stojí za jedněmi z nejlepších her PlayStation historie. Série Crash Bandicoot si získala na prvním PlayStationu srdce miliony hráčů, kteří na ní nedají dopustit ani dnes. Na PlayStationu 2 se vývojáři vytáhli výbornou sérií JAK and Daxter, která přinesla do žánru plošinovek otevřený svět a spoustu dalších inovativních prvků, z nichž konkurence neustále těží. S příchodem konzole PlayStation 3 se vývojáři rozhodli přejít na zcela nový žánr, který jim umožňuje vyprávět skvěle napsané příběhy s propracovanými postavami. Řeč je samozřejmě o sérii Uncharted a hlavě fenomenálnímu The Last of Us. V posledních několika letech se pak snažili vývojáři o zakončení příběhu své největší hvězdy, Nathana Draka. Jak se čtvrtý Uncharted povedl, vám nyní řeknu v recenzi, i když to už asi víte. Naughty Dog je sázka na jistotu.

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Jsem dítě štěstěny, proto musím jít štěstí naproti
Už když byl Uncharted 4: A Thief's End oznámen, vývojáři dávali jasně vědět, že půjde o poslední dobrodružství Nathana Draka, přičemž zakončí jeho příběh. Nebudu vám zde samozřejmě říkat, jestli vše dopadne dobře nebo špatně, to si musíte zjistit sami. Každopádně nové dobrodružství se točí kolem známého piráta Henryho Averyho, který měl ukrýt někde poklad nevyčíslitelné hodnoty, po němž šel Nathan Drake už před patnácti lety, dokonce se svým bratrem, který se v sérii objevuje vůbec poprvé. Ačkoliv o něm nebyla v předchozích hrách zmínka, protože ho měl Nathan za mrtvého, skvěle do hry i série Uncharted zapadl, navíc pomáhá vyprávět nejen aktuální pirátský příběh, ale i objasňovat historii Nathana Draka, kolem níž je celý příběh postaven. U Naughty Dogu jsme zvyklí na výborně napsané příběhy, a Uncharted 4: A Thief's End v tomto není výjimkou. Zápletka je zajímavá, má spoustu nečekaných zvratů i skvěle napsané dialogy, a hlavně parádně zahrané postavy s profesionálním dabingem, ať už se jedná o hlavní hrdiny, u kterých se to dá už tak nějak očekávat, tak padouchy. Vůbec poprvé jdou herecké výkony jednotlivých postav tak daleko, že jim z mimiky tváře i prostého pohledu do očí poznáte, co cítí, jestli smutek, zlost nebo radost, což jen dopomáhá vyprávět příběh plný nejrůznějších emocí.

Kdo prokáže se hodným, odměněn bude rájem
Na Uncharted 4: A Thief's End je dobře vidět, jaký kus cesty vývojáři z Naughty Dogu za posledních deset let ušli. Od plošinovek a prvního Uncharted, po The Last of Us, s níž má nejnovější Nathanovo dobrodružství řadu společných prvků, od stylu vyprávění příběhu po samotnou akci, která je daleko rozmanitější a není tak pevně nalajnovaná, jako v minulosti, o čemž se ještě zmíním. Samozřejmě, vše co jste milovali na předchozích hrách, se vrací, jen v daleko propracovanější a větší podobě. Jen blázen by pochopitelně čekal od nového Uncharted open world hru, kterou pochopitelně není, pořád jde více méně o lineární střílečku zaměřující se hlavně na vyprávění příběhu, jen s daleko otevřenějšími lokacemi, které mají výborný a do posledního detailu promakaný design, nad nímž museli vývojáři strávit roky plné velké dřiny. Během hraní se podíváte do spousty míst po celém světě. Prozkoumáte deštivé a mrazivé Skotsko, ale také Madagaskar nebo různé tropické ostrůvky. Že se zvětšily několikanásobně úrovně, ukazuje i nový prvek v hratelnosti, který do ní skvěle zapadá. Tím jsou ovladatelná vozidla. Po řadě úrovní budete jezdit v džípu, moře pak brázdit svoji jachtou. Ovládání vozidel je plně intuitivní a zvyknete si na něj během několika málo vteřin.

Na Uncharted 4: A Thief's End je skvělé, jak od začátku vývojáři udržují vysoké tempo a neustále míchají pomalejší kapitoly vyprávějící příběh s těmi akčními, až z toho vznikla ideální rovnováha, o jakou se snažili prakticky od prvního dílu. Vývoj studia Naughty Dog je perfektně vidět i u akčních pasáží. Ty jsou nejen zábavnější a daleko propracovanější než v minulosti bylo zvykem a je u drtivé většiny konkurence, nabízející spoustu možností, jak jednotlivé střety řešit, což je i dáno kolikrát zmíněnou velkou otevřeností jednotlivých úrovní. Samozřejmě pořád můžete naběhnout mezi protivníky jako Rambo a udělat z Nathana masového vraha, systém střelby a krytí za překážkami je nyní výborný, navíc má Nathan řadu nových útoků na dálku i na blízko, ale řadě střetů se dá i úplně vyhnout a protivníky můžete obejít po vzoru Solida Snaka, k čemuž vývojáři přichystali jednoduchý, ale plně fungující stealth systém, pro který se nechali inspirovat posledním dílem série Metal Gear Solid. Pocit z akčních pasáží je výborný, navíc rozmanitosti dopomáhají i zhruba tři desítky zbraní, z nichž je radost střílet, ale také jeden důležitý prvek, na který se mnohdy zapomíná, ale má na akční pasáže a samotnou hratelnost velký vliv.

Je až neuvěřitelné, jak prakticky ve všem zvedají vývojáři z Naughty Dogu laťku výše a ukazují své konkurenci, jakým směrem se vydat. To se týká i umělé inteligence nepřátel a postav, které vás budou během jednotlivých kapitol doprovázet. Nepřátelé jsou všímaví, prověřují každý nepatrný pohyb na mapě, navíc během střetů neustále mění pozici, kryjí se a podporují, aby hlavního hrdinu co nejdříve eliminovali a zhatili mu pátrání po legendárním pokladu. Na stojící panáky, kteří by jen stáli na místě a stříleli, nenarazíte, což jen dopomáhá dynamickými a výborným přestřelkám, které jsou pokaždé jiné a budete si je díky tomu neustále užívat. Toho si ostatně byli vědomi i vývojáři, že vytvořili něco opravdu jedinečného, takže všechny střety si můžete následně po dohrání dát znovu, aniž byste museli opakovat celé kapitoly. Výbornou umělou inteligenci mají i parťáci, kteří Nathana skvěle podporují v boji, dokážou mnohdy vystřílet i velké množství padouchů a pomáhají i v pěstních soubojích, navíc s ním neustále komunikují a třeba mu i radí při průchodu jednotlivými lokacemi a pomáhají s řešením hádanek, aby bylo hraní co nejvíce plynulé a mělo určitý spád.

Akce tvoří v Uncharted 4: A Thief's End zhruba polovinu hry a jde tedy o tu nejdůležitější složku. Nesmím ale zapomínat zmínit ani výborné prozkoumávání jednotlivých levelů po vzoru The Last of Us, ať už tak budete činit po svých nebo z džípu, ani řešení parádně navržených logických či prostorových hádanek, s nimiž vám pomůže nepostradatelný deníček. Do něho si Nathan během hraní vše co vidí, zapisuje, aby mu v těžkých chvilkách pomohl, navíc do něho můžete sbírat i staré stránky z knížek či dopisy, které rovněž mohou následně pomoci během hádanek, ale hlavně pomáhají dále prohlubovat samotný příběh a legendu o pirátském pokladu. K řešení hádanek navíc můžete v otevřeném světě sem tam použít i novinku v podobě džípu, což je vždy pěkné oživení, starající se kolikrát o nečekané scény a události. Uspokojující jsou i skákací pasáže, pohyb Nathana po plošinkách je daleko plynulejší a intuitivnější, navíc má k překonávání překáže speciální kotvu s lanem, později i horolezecký cep, jehož využití mohlo být možná o něco větší. Získáte ho relativně později a následně použijete jen v několika situacích, což je trochu škoda.

Uncharted 4: A Thief's End je jednoznačně nejdelším dílem celé série, mající 22 velkých kapitol. I když jsem se moc nikde nezastavoval a spousta míst zůstala neprozkoumána, i tak jsem se dostal na střední obtížnost na solidních sedmnáct hodin, což je dnes u singleplayerové hry velký nadstandard. Věřím ale, že mnohým zabere hraní ještě o něco déle, protože budete chtít vše objevit, a ostatně se do hry vrátím i já. Velkou devízou je totiž znovuhratelnost. Můžete totiž hledat skryté poklady, relikvie, odkazy na jiné hry, případně další bonusy, které vývojáři chytře po lokacích schovali, a které nemáte možnost na první hraní odhalit. Navíc znovuhratelnosti pomáhá i fakt, že řadu situací můžete řešit jako Rambo, ale také se střetům zcela vyhnout, ostatně za tichý průchod levely je hned několik skrytých trofejí. Vývojáři připravili i spoustu odemykatelných bonusů, ať už se jedná o nekonečno nábojů, všechny zbraně a tak dále, až po různé filtry grafiky, bonusové oblečky postav, které si budete chtít určitě odemknout. Jedním dohráním tedy Uncharted 4: A Thief's End určitě nekončí, dáte si ho minimálně ještě jednou.

Zábavný multiplayer
Uncharted už navíc není jen příběhová kampaň, ale od druhého dílu vývojáři pravidelně servírují i multiplayerovou složku, v níž se neustále zlepšují. Zatímco u Uncharted 2 šlo ještě o menší bonus, v Uncharted 3 šlo o plnohodnotnou část a jinak tomu není ani u Uncharted 4: A Thief's End, kde je multiplayer nejvíce ambiciózní a troufám si tvrdit, že vás dokáže zabavit na další desítky hodin. Multiplayer staví na rychlé a plynulé týmové akci 5 vs. 5 s možností využívat rozmanité zbraně, bonusové schopnosti i třeba záchytný hák pro pohyb nebo boj na blízko, navíc umožňuje týmům vytvářet i zajímavé taktiky na pěkně nedesignovaných mapách, kterých je v základu osm, a jsou inspirovány příběhovou kampaní. U multiplayeru musím zmínit skutečnost, že se vývojáři zaměřili hlavně na stabilních 60 snímků, čemuž podřídili prakticky vše a byli ochotni i snížit rozlišení. Je ale třeba dodat, že i tak hra vypadá parádně, ale hlavně se tedy skvěle hýbe, což je pro hru více hráčů to nejdůležitější.

Zatím Uncharted 4 obsahuje tři herní režimy, které si můžete zahrát. Je tu přítomen klasický týmový deathmatch, v němž jde pouze o počet zabitých protivníků. Druhým režimem je Velení, v němž musíte s týmem zabírat na mapě kontrolní body a ty následně udržet, abyste získali co nejvíce bodů, takže jde o klasický Control, který je ale i v Uncharted podání zábavný a jen tak neomrzí. Nejvíce týmově pojatý je režim Rabování, určený pro hraní v osmi hráčích (4 vs. 4). V něm se vždy objeví na mapě speciální relika, kterou následně musíte doručit do své truhly. O tu se pochopitelně přetahují oba týmy, přičemž reliku je možné různé si házet mezi členy týmu a navzájem se podporovat. Tento režim mi přišel ze všech asi nejzábavnější, nejnapínavější a vůbec nejvíce dělaný na týmovou spolupráci a komunikaci přes headset.

Hodně se bude v následujících dnech mluvit o mikrotransakcích, které Uncharted 4: A Thief's End obsahuje. Na druhou stranu, za reálné peníze jsou jen prémiové kosmetické balíčky, jinak všechny pokrývky hlavy, výsměchy, skiny, postavy a tak dále si můžete odemknout jednoduše hraním. Za plnění denních úkolů i hraní jednotlivých zápasů dostáváte speciální měnu, za kterou si následně můžete kupovat speciální truhly. Z každé vám něco vypadne, drop je náhodný, ale nikdy vám nepadne stejná věc dvakrát, takže si neustále odemykáte něco nového. Tento systém je uspokojivý, navíc vydělávání na truhly je celkem rychlé, takže z rychlosti odemykání kosmetických bonusů mám dobrý pocit. Výše zmíněné mikrotransakce jsou pak jen menší daní za to, že všechny dodatečné mapy a režimy do multiplayeru budou vydávat vývojáři zcela zdarma.

Audiovizuální dokonalost
Pokud je studio, které vždy vymačkalo z daného hardwaru maximum a ukázalo všem, že když se chce, tak to jde, je určitě Naughty Dog. Už v éře druhého PlayStationu každý obdivoval nádherně vypadající plošinovky JAK and Daxter, na PlayStationu 3 to byla série Uncharted, a právě čtvrtý díl je v současnosti nejlépe vypadající hrou na současné konzolové generaci, a to bez jakýchkoliv debat. Během hry budete obdivovat parádně vypadající lokace s realistickými texturami i nasvícením, navíc neuvěřitelně detailní jsou i veškeré postavy, u nichž postupně během hraní vidíte i deformaci kůže a různé rány či potrhané oblečení. Navíc je vše doplněno parádními efekty, ať už se jedná o výbuchy, případně dokonalou fyziku, díky níž se efektivně prakticky vše rozpadá a během přestřelek tak létají na každou stranu kameny i velké množství třísek. Je až neuvěřitelné, co dokázali vývojáři vymáčknout z hardwaru, který se nemůže rovnat počítačům za desítky tisíc, navíc se Uncharted 4 po celou dobu výborně hýbe, nepamatuji si během příběhové kampaně na moment, kdy by framerate zazlobil, ten se drží neustále na třiceti snímcích.

Celou dokonalost následně podtrhuje soundtrack, za ním vůbec poprvé stojí uznávaný britský skladatel Henry Jackman (Captain America: Civil War). Obsahuje spoustu parádních a snadno zapamatovatelných skladeb (mezi nimi jsou nové verze starých skladeb i zcela nové), které si budete chtít neustále pouštět i samostatně, navíc hudební doprovod vždy dobře doplňuje dění na obrazovce, ať už jde o filmečky nebo samotné akční pasáže, díky čemuž si kolikrát budete připadat, jako byste sledovali spíše film v kině. Skvělé je i ozvučení, ať už jde o střelbu, výbuchy, nejrůznější hudební efekty nebo samotné prostředí, se vším si vývojáři maximálně vyhráli, aby se co nejlépe rozloučili se svým oblíbeným hrdinou a přichystali mu důstojný odchod z videoherní scény.

Uncharted 4: A Thief's End u nás vychází s českou lokalizací formou titulků. Přeloženo je vše, od menu, titulky u rozhovorů až po dopisy a další prvky, takže kdo nevládne angličtině, určitě si hru maximálně užije, ačkoliv překlad občas zaskřípe a není na 100%, ale s tím se musí počítat. Za českou lokalizaci musím Sony určitě pochválit, škoda, že tomu tak není i u dalších her, ale třeba se to do budoucna změní.

Uncharted 4: A Thief's End je jednou z nejlepších akčních her, jakou jsem si mohl do dnešního dne zahrát, obsahující dokonalé vyvážení mezi filmovými sekvencemi, akcí a řešením důmyslných hádanek, přičemž prakticky ve všem nastavuje laťku pro konkurenci zase o něco výše. Ať už se jedná o vyprávění, herecké výkony, design, výbornou akci, umělou inteligenci nebo dech beroucí audiovizuální zpracování, u něhož je vidět na každém pixelu, jak si dali s hrou vývojáři záležet a s jakou láskou k ní přistupovali. Naughty Dog vytvořil další videoherní klenot a jenom potvrdil, kde v současnosti vznikají ty nejlepší hry, jaké si můžete zahrát. Je jen škoda, že na další podobně kvalitní hru si budeme muset několik let počkat.

Uncharted 4: A Thief's End

ps4
SCEE, Naughty Dog
Datum vydání hry:
10. 5. 2016
Žánr:
Střílečka, Adventura
KARTA HRY
10/10

Komentáře