Recenzovaná verze: PlayStation 4

Žabáci z Frogwares nám oproti předchozí hře naservírovali mnohem zajímavější a kvalitnější herní zážitek, který tentokrát dokonce vážně koketuje s otevřeným světem. Na PS4 se také můžeme radovat z přítomnosti českých titulků, což hře nejen výrazně pomáhá, ale je to svým způsobem i symbolické. Vždyť čeština je jedním z mála jazyků na světě, do kterého byly povídky H. P. Lovecrafta přeloženy kompletně, a dokonce publikovány v rámci jednoho souhrnného vydání. Fanoušci Lovecrafta by proto měli být znovu v pozoru. Stejně tak jako ti hráči, které loňský titul zaujal. Svým způsobem je totiž The Sinking City v mnohém podobný Call of Cthulhu a lze dokonce říct, že se jedná o jeho volné pokračování. Respektive se hra odehrává v témže univerzu. Příběh je zasazen do 20. let 20. století a odehrává se v odlehlém a izolovaném rybářském městečku jménem Oakmont, které se nachází ve státě Massachusetts. Tedy spíše nenachází, jelikož Oakmont není zakreslen v žádných mapách a jen hrstka lidí z vnějšího světa ví, jak jej nalézt. Tato izolace způsobila, že Oakmont je svým způsobem svébytným městským organismem. Zdejší lidé si vytvořili vlastní nářečí, okultismus, a dokonce zde žijí i obyvatelé, kteří vykazují prazvláštní rysy ve svém vzhledu, jež se příčí jakémukoli logickému vysvětlení. Ve městě doutnají prudké spory mezi místními, které záměrně evokují rasismus, jenž byl tolik typický pro (nejen) americkou společnost té doby. Kromě toho Oakmont nenávidí veškeré cizince a přivandrovalce. Všechen sociální a společenský kvas ve městě je navíc umocněn katastrofou, která nedávno postihla Oakmont, a jíž byla velká a ničivá „Povodeň“. Po ní se totiž začaly ve městě šířit nejen hysterie a šílenství, ale i temné síly, jejichž hlavním znakem je výskyt všemožných monster.

Zkrátka ideální podklad pro příběh, který v sobě nese výraznou stopu mysticismu, jenž hororovému žánru odkázal již před téměř sto lety Lovecraft. Ve velmi zdařilé iluzi příčetnosti, která se s každou nově odhalenou souvislostí či další položenou otázkou rozpadá, si post hlavní postavy uzurpoval soukromý detektiv Charles W. Reed, bývalý námořník a veterán Světové války. Reed je pochopitelně přivandrovalec, který přijíždí do Oakmontu s cílem nalézt odpovědi na záhadné vidiny, jež ho neustále pronásledují. Takových lidí je ovšem více, přičemž největší koncentrace podobně „postižených“ osob je právě v Oakmontu. Kdo alespoň trochu zná dílo Lovecrafta, či měl již v minulosti příležitost ponořit se do dnes již početné knihovny her vycházejících z podobně laděné nóty, rychle vytuší, kam celá aférka směřuje. Každým okamžikem je totiž hlavní hrdina a s ním pochopitelně i samotný hráč zbavován smyslů a ukotvení své existence, až je nakonec zcela svlečen a hozen do nehostinného vesmíru. Uchovat si nezkalený rozum a nepropadnout depresi je totiž ve světě Lovecrafta jen velmi obtížné. Platí sice, že jistá dávka předvídatelnosti a vědomí blížícího se neodvratného konce, který nepřináší uspokojení, je přítomna i v The Sinking City, ale hře se daří uspokojit nejen fanoušky podobně laděných titulů, ale i úplné nováčky. Je to způsobeno jednak mnohem intenzivnějším herním zážitkem než u loňského Call of Cthulhu, a jednak tím, že ve Frogwares využili při psaní scénáře i méně známé povídky a novely autora. Závěr tak možná může být těm, kteří jsou již dostatečně nasyceni, ba dokonce přesyceni kosmicismem, dlouho dopředu znám, avšak většina dějových linek již takto snadno předvídatelná není.

Nejsilnější zbraní The Sinking City je proto rozvětvený a propracovaný příběh, přičemž pozadu nezůstává ani výtečná atmosféra dekadence, úpadku a zoufalství, která na hráče sálá již od prvních minut, kdy Charles Reed přistane na molu v Oakmontu. Platí ovšem, že hra se v žádném případě nepodbízí mainstreamovému publiku. Dokonce na něj ani vůbec necílí. Toť hlavním důvod nevyrovnaných a zdánlivě i protichůdných recenzí. Budeme-li totiž hru srovnávat s dalšími akčními hororovými adventurami z pohledu třetí osoby, či dokonce adventurami jako takovými, vyjeví se nám The Sinking City jako podivný úkaz, který snadno nechá většinové hráče zcela chladnými a lhostejnými. Avšak nahlížíme-li na hru z pohledu, který vnímá její odlišnost a neuchopitelnost jako základní vypovídající hodnotu a ztělesnění její bytostné podstaty, dostane již následující soud rysy poněkud mírné a shovívavé. Díky tomu se může hráč rychle ponořit do hratelnosti, která má vskutku pevné jádro. Autoři dokázali na prvním místě vytvořit uvěřitelné otevřené prostředí, které není sice nijak extrémně velké, avšak je dost obsáhlé na to, aby hráčům poskytlo dostatečný pocit svobody, přičemž umožnilo do něj zasít uspokojivé množství aktivit. Designové ztvárnění Oakmontu je až překvapivě dobré, tedy pokud nebereme v potaz monotónně se opakující interiér městských budov, a dokazuje, že si ve Frogwares ještě před samotným vývojem jistě něco podnětného nastudovali ohledně vzezření architektury v Nové Anglii. Město je rozděleno do celkem sedmi okresů, které jsou záměrně i dosti odlišné a disponují snadno zapamatovatelnými orientačními body.

Oakmont vám rychle přiroste k srdci, i když si ihned uvědomíte, že byste zde nechtěli žít. Město je totiž z větší části zničené nedávnou Povodní. Některé části města jsou dokonce trvale pod vodou a cestovat přes tyto lokace je proto možné pouze na motorovém člunu. Další lokality jsou kromě toho zamořeny nestvůrami, a tak je lepší se jim vyhnout. Tím se dostáváme k první výtce, neboť cestování po městě je možné buď po vlastních nohou, což je ale po čase únavné a zbytečně zdlouhavé, nebo přes body rychlého cestování. Avšak bod rychlého cestování, který má zde podobu telefonních budek, je potřeba nejprve aktivovat, a navíc jsou v některých částech města rozmístěny poněkud nelogicky. Často tak ani tento způsob cestování nezabrání tomu, abyste museli četné bloky města zdolávat pěšky, a to je úmorné. Obzvláště, když vás v případě úmrtí hra automaticky pošle k nejbližšímu bodu pro rychlé cestování. A ani orientace na mapě není nic snadného a příjemného. Kulisy zahnívajícího a nepřátelského města, kde stále vítězí voda nad vůlí člověka, jsou ovšem tím pravým, co lovecraftovský horor potřeboval, aby mohl být o to intenzivnější. Mnohé části města budou v některých zřejmě vyvolávat vzpomínky na známé série Silent Hill či BioShock. Alespoň do té chvíle, než vám hned první vyšetřování připomene, odkud znáte Frogwares především. Vývojáři totiž na sebe upozornili před mnoha lety skvělou sérií „Sherlock Holmes“, a tak není překvapivé, že pokud je hlavním hrdinou The Sinking City soukromý detektiv, hra se výrazně inspirovala způsobem, jakým Frogwares kdysi uchopilo slavnou detektivní sérii. 

A právě detektivní elementy jsou to, co bychom mohli snadno nazvat zlatým hřebem večera. Vaše vyšetřování bude ovlivněno už jen tím, jakou obtížnost zvolíte. To činí z The Sinking City mimořádně zajímavý počin. Na výběr jsou tři základní obtížnosti. Doporučená je obtížnost „Přivandrovalec“, díky které budete mít ve hře dostatek nápověd a záchytných bodů, abyste mohli často dosti vágní odpovědi svědků a postav přetavit v klíčové důkazy. V případě obtížnosti „Detektiv“ jste těchto nápověd zbaveni. Pokud chcete opravdovou výzvu a věříte si, můžete si dát rovnou „Pan detektiv“ a zkusit hru dohrát bez jakékoli nápovědy, upozornění či jen pouhé zmínky o tom, zdali jste na místě činu odkryli všechny stopy. Obtížnost lze zvolit i v případě soubojů. Vyšetřování obecně je zábavné a propracované. Můžete jej velmi zásadně ovlivňovat. Už jen tím, že při rozhovorech máte na výběr více možností a v pokročilejší fázi hry lze dokonce případy vyřešit i zcela protichůdně. Vše záleží na tom, kolik důkazů získáte, a jak je dokážete interpretovat v klíčové položce nazvané zde jako „Paměťový palác“. V něm si zkrátka vytvoříte vlastní dedukce, která vám umožní případy rozlousknout pro tu či onu stranu. Na místě činu také pomáháte rekonstruovat proběhlé události, jelikož Charles Reed má ojedinělou a zvláštní schopnost „Třetí oko“, která mu umožňuje vidět i to, co obyčejným lidem uniká. Některé důkazy je navíc nutné vyhledávat i v kartotékách policejních a lékařských spisů, či v novinových článcích a na radnici města. Máte skutečně volné pole působnosti ve vyšetřování a v tomto ohledu je hra až nečekaně solidní a zdravě obtížná.

Kromě hlavních úkolů bude Charles Reed obtěžkáván i vedlejšími aktivitami, kterých je zde relativně dost. Počítá se i samotná délka hry. Ta je totiž v základních úkolech kolem 15 až 20 hodin. V případě, že chcete dosáhnout úspěšného splnění i všech okolních aktivit, můžete u hry snadno strávit i dvojnásobek tohoto času, a to je opravdu vynikající cifra na hru, která nepochází od AAA studia. Jak se dalo již s předstihem očekávat, má The Sinking City i vícero různých konců, ze kterých si může hráč zvolit. Rozhodování to není vůbec lehké, neboť budete bezpečně vědět, že každá volba bude mít neblahé důsledky. Vyjma vyšetřování a odkrývání všech hrůz, zvráceností a děsivé historie Oakmontu bude hlavní postava vystavena i dalším situacím. Kromě potápění na mořské dno, což výrazně souvisí s příběhem a mýtem Cthulhu, bude Pan Reed také bojovat s monstry i lidmi. Všímavý hráč již jistě poznal z všemožných trailerů a herních ukázek, že pohyby postavy jsou poněkud nemotorné a neohrabané. Ano, je to vskutku tak. The Sinking City se snažil přidat do hry podobné elementy jako mají série Resident Evil či Alone in the Dark, avšak konečný výsledek je jen ryzí průměr, protože Frogwares nemá požadované prostředky ani zkušenosti. Veteráni si při hraní zřejmě rozpomenou, že takto podobně se hrály adventury někdy před 15 lety. Souboje s nepřáteli jsou proto poněkud horor. Bohužel v negativním slova smyslu. Otáčení a míření postavy je pomalé, s nepřáteli jste často nuceni bojovat v úzkých koridorech, což frustraci ještě zvyšuje, AI protivníků je primitivní, a ve hře je akutní nedostatek nábojů. Většinu z nich si musíte vyrobit ze součástek, které naleznete. Na druhou stranu představují souboje jen jednu část hratelnosti The Sinking City, kterou lze přetrpět bez větší újmy. Autoři zřejmě tušili, že zde nemají mnoho co nabídnout, a tak vás ani nebudou nutit do větších střetů a soubojů s bossy, kterých je zde (naštěstí) poskrovnu.

Je to však velká škoda, protože zde potenciál v tomto směru jistě byl. Postupně totiž získáte úctyhodný zbrojní arzenál: pistoli, revolver, brokovnici, bojovou pušku, samopal, a nečekaně také zápalné láhve a granáty. Hra obsahuje i dobrý strom dovedností. Za každý splněný úkol, zabitou příšeru nebo jen třeba nově nalezenou lokalitu se vám přičtou zkušenostní body, které se po dosažení konkrétní hranice přemění na vědomostní body. Ty lze poté investovat do nových dovedností v oblasti bojové zručnosti, fyzické zdatnosti a psychické odolnosti, neboť emocionální šoky a zvyšující se frustrace i zmatenost ukrádají Reedovi jeho psychické zdraví, které je potřeba pravidelně regenerovat. Vývoj postavy má tedy hra dobrý. Zároveň nutí hráče pouštět se i do plnění postranních úkolů, z nichž se získává zdaleka nejvíce zkušeností a vědomostních bodů. Pokud se vám podaří hlavní postavu naučit hned několik užitečných vlastností jako jsou například úspora materiálu při výrobě munice nebo zvýšení zranění u některé ze zbraní, hraní se rázem stává mnohem jednodušší a boje jsou o poznání zábavnější. Jak už však zaznělo, The Sinking City není hrou pro masy, a tak k sobě přitáhne z větší části právě ten typ hráčů, kteří chtějí investovat čas a peníze do tohoto titulu z poněkud jiných důvodů, než je odpolední rozptýlení u rádoby laciné střílečky nebo nějaké pouliční akce. V tom, v čem má být hra stojící primárně na relativismu, atmosféře a lovecraftovském filozofování silná především, tam představuje skvělé výsledky. Dostat však The Sinking City pod ruce zkušenější vývojář s lepším zázemím a vyšším rozpočtem, mohla by celková hratelnost vypadat o mnoho lépe.

Žabičky z Kyjeva, kde má Frogwares v současnosti centrálu, se rozhodli vsadit na Unreal Engine 4, neboť se jedná o univerzální a snadno upravitelný grafický motor. Jak se dalo čekat, tak má hra uspokojivé prostředí, i když některé lokace přímo udeří do očí svou nedodělaností. Postavy se podařilo rozpohybovat a animovat na dobré úrovni, avšak omezený rozpočet přinutil tvůrce nepřidávat do hry více cutscén. V tomto ohledu se jedná o komorní horor, kde se atmosféra a děj nasávají především z okolního prostředí, dialogů a psaných zpráv než z filmečků. Uvěřitelnosti přidává i střídání denního cyklu, dobré osvětlení a relativně rozpohybovaný svět. Dobrý dojem kazí jen NPC, které se často chovají naprosto nelogicky a lze zaznamenat i případy toho, kdy se jen bezcílně potulují v kruhu. Odvrácenou stránkou použití Unreal Engine 4 je tradičně zdlouhavé nahrávání, čemuž se nevyhneme ani v The Sinking City. Hra často nahrává i v situacích, kdy toho není potřeba. Co se týče dabingu, tak zde panuje spokojenost. Výraznější podíl hudby nečekejte, protože hra jde jednoznačně cestou „tichého“ hororu. Opět se tak prokazuje, že pokud umějí autoři pracovat s vizuálním podáním hororu, nepotřebují de facto ani žádnou mrazivou tóninu. Na PS4 se může The Sinking City pochlubit českými titulky, což hře vydatně prospívá. Koneckonců řešit zapeklité detektivní případy bez toho, aniž by člověk naplno porozuměl psaným a často i zašifrovaným zprávám, není zrovna to pravé. A lovecraftovské pojetí příběhu si plné pochopení děje bezesporu zaslouží.  

Hodnotit žánrově okrajový titul je vždy tak trochu ošidné. Obzvláště, když si taková hra pohrává se světem H. P. Lovecrafta. Ne všichni totiž přišli na chuť tomuto uchopení hororové látky a jsou i tací, co tento fenomén buď přímo odmítají a považují za pokleslý, či jsou již přesyceni jeho stále se opakující přítomností u filmů, her a literatury. Lovecrafta ale není nikdy dost. V jeho díle se totiž zrcadlí teze, že jsme všichni jen pouhými figurkami ve vyšší a temné hře, přičemž poznání tohoto faktu svleče člověka ze všech jeho ctností a zbaví jej veškerých iluzí. Čirá pravda poté přechází často v šílenství a bezmoc. V tom je univerzálnost a aktuálnost poznání i ve sto let starém díle. Pracovat s Lovecraftem znamená vykročit mimo rámec hlavního proudu. The Sinking City se to daří velmi dobře, a kromě skvělé atmosféry i zajímavého prostředí přináší také znepokojující otázky. V oblasti hratelnosti sice hra trochu pokulhává, ale vše vynahrazuje nevšedním zážitkem. Otevřený svět a akčnější pojetí mýtu Cthulhu výrazně prospělo a The Sinking City si snadno přisvojuje post jednoho z těch lepších titulů, které se dobrovolně zabalily do kabátu majícím iniciály velkého autora. Hledáte-li volné pokračování loňského Call of Cthulhu či výlet do světa, po kterém se ještě velmi rádi vrátíte do toho našeho, není lepší volby než The Sinking City. Město Oakmont sice skončilo z větší části pod vodou, ale nesmrtelný námět vynáší hru na hladinu, kde stále zřetelně vyčnívá nad průměrem.