Ačkoliv má The Legend of Zelda série charakteristického hrdinu v zeleném oblečku, každý díl přinesl zcela originální příběh a kolikrát se lišil i hratelností a herními mechanismy. Majora’s Mask se od klasických dílů odlišuje už v několika bodech, a vlastně ani mnoho fanoušků do dnešního dne moc neví, co si o něm myslet. Je třeba říci, že přímo navazuje na předchozí Ocarina of Time, dokonce má stejného hrdinu, čímž už se docela odlišuje od ostatních dílů, základní herní mechanismy a další charakteristické prvky. Link hned na začátku putuje temným lesem, přičemž potká Skull Kida, zlou a hodně zlomyslnou bytost, která ho hned zakleje do podoby Deku Scruba, což je jakýsi chodící kmen stromu či křoví, kdo ví. Link si z tohoto samozřejmě moc nedělá, brzy se navíc své nové podoby zbaví, přičemž přislíbí, že padoucha najde a zastaví, navíc získá od něj Majořinu masku, díky které všechny ty neplechy může provádět. Příběh se tedy točí kolem honu na tohoto padoucha, ale aby toho nebylo málo, měsíc se zamračeným výrazem se pomalu blíží k zemi Termina, ke střetu dojde za 72 hodin, takže začíná i nepěkný boj s časem, a vlastně i o záchranu světa. Co je třeba říci, je fakt, že se vývojářům podařilo zemi Termina prakticky oživit, ve městě potkáte řadu postav, které si žijí vlastním životem, ale i mimo něj žijí zajímavé bytosti. S propracovaností světa si vývojáři opravdu vyhráli, a zvláště u remaku s hezčí grafikou vše ještě více vynikne.

Je určitě dobře, že se vývojáři nesnažili jen kopírovat předchozí úspěšnou Ocarina of Time, ačkoliv na jejích výborných herních základech staví, takže pokud jste jí hráli, budete tu jako doma, ale rozhodli se přinést i spoustu novinek. Samotnou zemi Termina, která má spoustu rozmanitých lokací (bažiny, břehy i zasněžené hory) sužuje spoustu problémů a obyvatele hlavního města mají tolik starostí, s nimiž jim Link může, ale samozřejmě také nemusí pomoci. Problémů je ale tolik, že prostě není možné je splnit vždy v pevně stanoveném limitu 72 hodin, který je prakticky největším problémem a překážkou, a takovým tím strašákem hráče a měničem hratelnosti, s nímž se musí počítat. Po uběhnutí tohoto času, na který vás hra neustále upozorňuje, musí Link zahrát speciální písničku na své Orarině, aby se dostal zpět na začátek celé hry. Bohužel tímto ztratí nejen veškerý postup v právě probíhajících úkolech a dungeonech, ale také některé vedlejší předměty a peníze, které si neuložil v bance (z ní je možné uložené peníze vybírat i po přetočení času). Naštěstí splněné úkoly už jsou vždy splněny, tedy zůstane Linkovi vždy získaný předmět, takže se může vydat jinou cestou a posunout se v příběhu dále. Určitě dobré je, že pokud se nacházíte třeba na konci druhého dne a chcete se pustit do většího dobrodružství, nemusíte čekat, než hra automaticky doběhne, ale je možné ji zrestartovat skrze písničku Song of time okamžitě.

Pokud je na něčem The Legend of Zelda série postavena, je to rozhodně rozmanitý obsah a Majora’s Mask samozřejmě není výjimkou. Už jsem nakousnul rozmanité lokace, kterých je docela dost, ačkoliv se to na začátku nemusí zdát, ale také samotný obsah v podobě úkolů rozhodně nezaostává. U Majora’s Mask jsou hlavní samozřejmě dungeony, kterých je sice méně, než je tak nějak u série zvykem, na druhou stranu jsou velké, mají jedny z nejlepších hádanek v celé sérii, a rovněž obsahují i zrádné protivníky a bosse, kteří vždy představují takovou tu odměnu za předchozí tvrdou práci. Souboje s nimi byly oproti původní verze lehce upraveny, aby byly zajímavější a přístupnější nováčkům,dokonce je nutné na některé vymýšlet lehce jiné taktiky. Každopádně do dungeonů se vždy vyplatí vydat hned na začátku každého cyklu, protože i tak kolikrát vás bude tlačit čas, a není zrovna úplně příjemné, když se začne blížit konec u bosse, což by znamenalo následné opakování. Už v předchozích řádcích jsem nakousnul, že hra má i spoustu vedlejších aktivit úkolů a samozřejmě i miniher, které obohacují hlavní snažení a ještě více ho dělají rozmanitější, a kolikrát se je vyplatí plnit, aby následné hraní bylo jednodušší.

Protože se vše točí kolem záhadné a mocné masky, asi nepřekvapí, že masek je ve hře docela dost, zhruba dvě desítky, přičemž některé propůjčují hlavnímu hrdinovi větší rychlost a tak dále, aby se dostal do dříve nedostupných míst a dostal třeba srdíčko, kterým si zvětší zdraví. Většina masek slouží spíše pro tyto vedlejší, ale samozřejmě i tak důležité aktivity, jsou tu ale tři, které prostě a jednoduše musíte dostat, jinak se nepohnete dál v příběhu. Po nasazení každé masky, ztratí Link ihned identitu, přičemž se z něj stane nějaký ten jiný tvor s vlastními schopnostmi a vlastnostmi, které jsou důležité pro vyřešení řady problémů. Třeba Deku, ve kterého se Link hned na začátku promění, neumí moc plavat, ale dokáže skákat po vodní hladině, samozřejmě po omezenou dobu, a pomocí květů létat, a tím tak přeletět ohrady, či se dostat do vyšších míst. Goron se zase vyznačuje velkou silou, díky níž může rozbíjet či posouvat kameny, ale jakýkoliv dotyk s vodou je samozřejmě problém. Poslední Zora patří do říše vodního lidu, takže umí plavat pod hladinou, navíc jeho bojový styl se značně liší od Linka a dalších masek. Masky mají určitě na hru pozitivní dopad, dělají ji rozmanitější a řešení dungeonů s nimi je dobré obohacení, a vlastně tímto se Majora’s Mask hodně odlišuje od předchozí Ocarina of Time.

Nintendo používá The Legend of Zelda: Majora’s Mask 3D jako takovou vlajkovou loď pro svoje nové Nintendo 3DS, a možná ani proto nepřekvapí, že se vývojáři rozhodli plně zakomponovat druhou páčku C-stick. Ta slouží pro rozhlížení se po světě, přičemž pokud máte starší verzi 3DSka, bude manipulace s kamerou občas krkolomná, zvláště během soubojů s bossy, na ty tu je alespoň automatické zaměřování a lock, protože rychlé zaměřování případně používání gyroskopu není vždy úplně nejšťastnější volbou. Naštěstí vývojáři přidali možnost připojit k 3DSku rozšíření Circle Pad Pro, které druhou páčku pochopitelně obsahuje.

Jinak je ale ovládání velmi intuitivní a jednoduché, zvládne ho po několika minutách i naprostý začátečník, zvláště když hra využívá jen několika tlačítek. Navíc 3DS verze je ještě jednoduší v tom, že na spodní dotykové obrazovce je inventář, který si můžete sami nastavit, takže máte ihned přístup k řadě důležitým předmětů. Nováčkům, ale rovněž i fanouškům určitě pomůže v plnění úkolů i přepracovaný Notebook, v němž máte všechny důležité informace o NPC postavách a rozehraných úkolech, navíc je lehké díky němu nezapomenout na určité události. Navíc vás může Notebook i upozornit, že se blíží konec a je čas si uložit třeba nasbírané peníze.

Protože Majora’s Mask 3D je postavena na neustálém se vracení časem, dá se říci, že každý průchod je originálem, vždy můžete linku plnit trochu jinak, takže znovuhratelnost je určitě nadprůměrná. I kdybyste si ale nechtěli celé dobrodružství zopakovat, nebudete peněz litovat, protože vám první dohrání zabere minimálně 25 hodin, jako to bylo v mém případě. Na druhou stranu fanoušky bude určitě mrzet, že pro Majora’s Mask 3D vývojáři nepřipravili i nějaký ten bonus, jakým byl třeba Master Quest nebo Boss Rush u remaku Ocarina of Time, zde tyto bonusy chybí.

Předchozí The Legend of Zelda: Ocarina of Time 3D nabídla kompletně nový engine, který plně využíval výkon kapesní konzole Nintendo 3DS. Výsledkem byla pěkná podívaná, hodně lišící se od původní verze. Nové bylo osvětlení, textury byly kompletně překopány, byly prostě hezčí a svět tak mohl nevídaným způsobem ožít, dokonce vše bylo krásně vyhlazené, prostě ukázkový remake. Mám obrovskou radost, že stejnou péči věnovali vývojáři i právě The Legend of Zelda: Majora’s Mask, která rovněž je kompletně předělána a pokud jste hráli původní verzi jako já, budete překvapeni, jak moc se nyní liší a vypadá lépe. Docela povedený je i 3D efekt, dodávající hře hloubku a sem tam vyskočí z displeje i nějaký ten pěkný efekt, ale jen aby potěšil vaše oči, na hratelnost 3D žádný vliv nemá. Vývojáři rovněž nahráli pro Majora’s Mask 3D nově hudební doprovod, který vždy patří ke chloubám každého dílu The Legend of Zelda série, takže není nic, co by bránilo se ponořit do velkého dobrodružství. Jen dabing zde klasicky chybí, ale s tím se už musí u této série počítat, na druhou stranu jí to neubírá na kvalitě.

Dnes se najde jen málo her, které by i po patnácti letech působily nově a svěže, a svým způsobem pořád nadčasově. Nintendo má štěstí, že několik takových her má ve svém katalogu. Už Ocarina of Time 3D zastiňovala svým propracovaným obsahem veškerou moderní konkurenci, a Majora’s Mask je prakticky to samé. Nádherný svět, který je radost prozkoumávat, vývojáři obohatili o zajímavé herní mechanismy, skvělé dungeony s chytrými hádankami a velkými boss souboji, na které jen tak nezapomenete. The Legend of Zelda: Majora’s Mask 3D je jednou z těch her, která by neměla chybět ve vaší sbírce, navíc si troufám tvrdit, že si jí užijete skvěle nejen dnes, ale i za dalších patnáct let.