The Evil Within

recenze  44
Martin Šmíd, 25. 10. 2014 19:00
Herní designér Shinji Mikami se nejvíce proslavil jako otec hororové série Resident Evil, s níž vlastně položil i základy pro survival horor v herním průmyslu. Vrcholem pro něj byl čtvrtý díl této legendární série, který mnozí i dnes považují za to nejlepší, co se v žánru urodilo, a asi ani nebudou daleko od pravdy. Po jeho dokončení se Shinji Mikami osamostatnil a spíše jen pomáhal s několika hrami, až se zabydlel ve studiu Tango Gameworks, v němž začal hned z vedoucí pozice připravovat horor The Evil Within. Před vydáním se o hře docela dost mluvilo, ale jestli dokázala naplnit očekávání, vám nyní řekneme v recenzi.

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Když série Resident Evil už dokáže vyděsit jen svoji neustále klesající kvalitou, mnozí brali hru The Evil Within jako obrození survival hororu. Ostatně stojí za ní tvůrce tohoto žánru, který navíc několikrát potvrdil, že se vrací ke kořenům a i když se nejedná o Resident Evil, atmosférou mu má být jeho dílko hodně podobné, hlavně tedy prvním dílům. Na The Evil Within se nešlo netěšit, zvláště když docela zajímavě vypadal před vydáním i příběh, který je ale asi největším problémem hry, jak se nyní ukázalo. Ne že by byl vyloženě špatný, to rozhodně ne, ale je celkem normální – obsahuje klasická klišé pro tento žánru, obsahující obludy i duchy, a nedokáže nakonec zaujmout tolik, jako v Resident Evil hrách, a ani nemá takovou emocionální sílu na hráče, což je možná i dáno ne tolik zajímavými a charismatickými postavami. Zatímco v Resident Evil hrách bylo lehké si oblíbit řadu postav, zde si neoblíbíte za celou dobu hraní prakticky nikoho, a to ani hlavního hrdinu. To je samozřejmě docela problém, a od člověka, který nám přinesl řadu ikonických postav, jsem čekal trochu více.

Vývojáři si alespoň pomáhají klasikou v podobě děsivých momentů a šokujících scén, které pořád mají účinek, dokážou navodit onen nezapomenutelný strach ze smrti, a vlastně hodně připomínají, kdo za hrou vůbec stojí. Atmosféra by se dala kolikrát pořádně krájet. Každopádně hlavním hrdinou je detektiv Sebastian Castellanos, který hned na začátku přijíždí k ústavu pro duševně choré. Když se svým týmem dorazí, najde prázdné policejní vozy, prázdný ústav, po němž jsou jen sem tam rozsekaný těla pacientů, což už samo o sobě značí, že se tu přihodilo něco opravdu nepěkného. Vše se záhy zamotá, zvláště když je zničeno celé město, a na hlavním hrdinovi je, aby se ze všeho toho šílenství dostal, protože zlo povstalo ve své nejhorší podobě, a je třeba se mu postavit a čelit mu.

The Evil Within by se dal hratelností popsat jako Resident Evil 4 hodně říznutý prvním dílem a sérií Silent Hill, to vše zabalené do nového kabátku. Na rozdíl od posledních dílů Resident Evila, kteří šly spíše akční cestou, The Evil Within je klasický survival horor, který fanoušci tak mají rádi. K nepřátelům je nutné přistupovat s největší opatrností, pokud možno držet si je od těla, navíc vývojáři nutí neustále prozkoumávat okolí a hledat lékárničky a náboje, kterých není nikdy dost, prostě klasika. The Evil Within si prakticky po celou dobu na nic nehraje, jen před hráče hází osvědčené milované herní prvky bez větších inovací, které ovšem stále skvěle fungují, a možná i vzhledem k tomu, že už moc podobných her není, působí svým způsobem svěže. On The Evil Within má opravdu hodně klasickou Resident Evilovskou atmosféru a vůbec vše, co k této sérii patří, ale samozřejmě nejde říci, že by Shinji Mikami kradl z této série nápady. On ostatně ji vytvořil a všechny prvky, které ji kdysi proslavily, používá i zde, a je to určitě dobře.

Po většinu času je The Evil Within spíše survival stealth akcí, protože střetům nebo takovým těm akčnějším melám jde snadno předcházet tichým průchodem, což je i doporučeno vzhledem k zmíněnému omezenému množství nábojů. Vývojáři z Tango Gameworks ovšem nezapomněli ani na klasickou akci, která se jim navíc velmi povedla. Akce nutí hráče taktizovat, neustále se mít na pozoru před protivníky, a využívat nejen rozmanitý arzenál zbraní, rukama hlavního hrdiny projde třeba revolver, brokovnice, sniperka nebo speciální harpuna s různými střelami, ale také pasti, které jsou rozmístěny po úrovních. Akce prakticky využívá podobný ovládací i systémový mechanismus jako Resident Evil 4, jen je vše dotaženo prakticky k dokonalosti. Tomu jistě dopomáhá i přesné ovládání, s nímž jsem neměl za celou dobu problém, jen mi přišel u PlayStation 4 verze trochu nevyužit touchpad, navíc velmi dobře je řešena kamera, která nehapruje, a je samozřejmě možné si s ní libovolně natáčet, pokud tedy vývojáři nedají fixní kameru, ale ta je jen v několika scénách.

Když už jsem zmínil akční pasáže, tak určitě vás zajímá, koho budete likvidovat. Základem jsou jakési chytřejší zombie, či spíše mutanti nakažené virem, o němž se moc nemluví, kteří svým designem připomínají své kolegy z už několikrát zmíněného čtvrtého Resident Evila. Po sejmutí do hlavy ovšem mnohdy hned nezemřou, ale je nutné je ještě zapálit, takže alespoň nějaká menší inovace, s níž je nutné během hraní počítat. Vývojáři časem samozřejmě servírují další a další potvory, jejichž rozmanitost je docela velká, a kolikrát tyto potvory s přímo děsivým vzhledem dokážou nahnat strach, protože jsou i silné a na krátkou vzdálenost nebezpečné, ale samozřejmě vrcholem toho všeho jsou souboje s bossy, kteří skáčou v docela hojné míře. S nimi je radost bojovat, nejen že jsou po stránce designu naprosto parádní a budí respekt, ale každý vyžaduje trochu jinačí taktiku k poražení, i když samozřejmě pořád je hlavní je ustřílet jakýmkoliv způsobem. Shinji Mikami tu prakticky navazuje na Resident Evil 4, který měl rovněž parádní souboje s těmito potvorami, možná nejlepší z celé série, a v The Evil Within na každý souboj budete vzpomínat ještě několik dnů po dohrání.

The Evil Within nevychází jen na současné konzole PlayStation 4 a Xbox One, ale i na staré konzole PlayStation 3 a Xbox 360, na kterých má o něco horší grafiku. Hratelnost a obsah je stejný na všech platformách.

Když není akce, vývojáři připravili řadu povedených hádanek a logických problémů, na něž se už dnes v podobných akčních hrách nehraje, které je nutné plnit v řadě rozmanitých lokací. Během hraní se totiž nepodíváte pouze do už zmíněného sanatoria, ale do daleko více lokací. Nechybí katakomby, kláštery a sídla, připomínající hodně první Resident Evil. Z rozmanitosti lokací a hlavně jejich designu, který je přímo parádní, jsem nemohl být nadšenější, kolikrát mě přepadla velká nostalgie, a to je The Evil Within samozřejmě zcela nová hra. Shinji Mikami ukazuje, že pořád je i velmi dobrým designérem, jehož rukopis je hned na první pohled jasně čitelný. Navíc každá lokace má kolikrát i nějaké ty pasti a nástrahy, takže je třeba být neustále na pozoru, nejen před hýbajícími se protivníky. Stejně jako v Resident Evil sérii, vrací se i hledání klíčů a důležitých předmětů, které zpřístupní cestu dál, jen vše je v daleko větší míře, a hledání předmětů navíc dobře funguje, má smysl a nijak neruší od akce a onoho survival zážitku. Vše je dobře zkombinováno.

Jak jsem zmínil výše, úrovně je dobré co nejlépe prošmejdit, a to nejen kvůli lékárničkám a nábojům, ale také speciální zelené tekutině, která je ve sklenicích nebo občas vyteče z nepřátel. Ta se totiž přepočítává na body, za které si následně můžete vylepšovat nejen zdraví a další atributy hlavního hrdiny, ale také zbraně, které jsou zvláště důležité v posledních kapitolách. U zbraní můžete vylepšovat docela dost vlastností, od kritického zásahu, účinnosti, počtu nábojů v zásobníku po rychlost nabíjení. Tento systém vylepšování zbraní a hlavního hrdiny je dobře navržen, má svoje opodstatnění a prakticky i nutí hráče k prozkoumávání. Každý upgrade je vždy znát. Když už jsem zmínil upgrady, ještě musím inventář, který byl od Resident Evil série kompletně přepracován. Už se vám do inventáře ukládají všechny zbraně i předměty, které seberete, jen si je pak musíte navolit na D-pad, takže v jeden okamžik můžete vždy přepínat mezi čtyřmi zbraněmi, případně třemi zbraněmi a lékárničkou. Tento nový systém inventáře nemusí sednout každému, ale já jsem s ním byl ve výsledku spokojen.

The Evil Within není problém dohrát za nějakých patnáct hodin na první zahrání, což je docela pěkný čas na čistě singleplayerovou akci. Navíc po dohrání se do hry můžete vracet, vysbírat všechny klíče nebo další předměty, ona ostatně hra má hodně velkou znovuhratelnost. To je dáno i režimem New Game+, v němž můžete pokračovat ve vylepšování postavy a zbraní, aby průchod byl jednodušší, třeba na vyšší obtížnosti, které se následně odemknou. Vývojáři navíc za dohrání na různé obtížnosti dávají odměny do boje, třeba lepší vestu, samopaly a další věcičky, které určitě bude chtít každý vyzkoušet. V The Evil Within se tak dá strávit daleko více času, a v tomto hodně připomíná právě Resident Evil 4, protože ten si také mnozí dali i podruhé a někdy i potřetí.

Hra The Evil Within využívá starší id Tech 5 engine, který ovšem vývojáři značně vylepšili, což je vidět hned na rozlišení textur, hra má opravdu spoustu pěkných detailů po prostředí, velmi dobře vypadají postavy i všelijaké efekty, třeba déšť nebo oheň. Těžko si tedy na kvalitu grafiky stěžovat, i když třeba to doskakování textur mohli vývojáři dořešit. Jen je třeba říci, že vývojáři z Tango Gameworks se rozhodli vsadit na filmový poměr stran 2.40:1, který se dnes ve hrách moc nevidí. Je to dáno především tím, že hra díky tomu je na spodní straně i horní straně obrazovky orámována černými pruhy. Na druhou stranu má hra daleko větší dohled do strany, což byl zřejmě záměr vývojářů. Každému asi tento poměr stran nesedne, já si na něj stěžovat nemohu, protože mi nevadí, a kolikrát navíc dopomáhá atmosféře, která se k celkovému pojetí hodí. Občas jsem si dokonce připadal, jako bych sledoval spíše film, a to je samozřejmě dobře, zvláště když je ve hře nerušený přechod mezi filmečkem a samotným gameplayem. Co mi ovšem docela vadilo, byl v PlayStation 4 verzi nestabilní framerate. Ten občas pořádně zazlobí, a to i po prvním updatu (ten navíc zvětšuje rozlišení z 900p na 1080p), který ho značně zlepšil. Před updatem je hra prakticky nehratelná, protože framerate klesá na pár snímků. Zde opravdu nechápu, proč vývojáři pustili na trh takto nedoladěnou hru, je to prostě ostuda nejen pro ně, ale i pro Bethesdu, která něco takového dovolila jako vydavatel. Abych se ale zase dostal na pozitivní vlnu, The Evil Within má velmi dobrý soundtrack, ale i kvalitní ozvučení, které hodně pomáhá hororové a děsivé atmosféře. Nadstandardní je i anglický dabing nejen hlavního hrdiny, ale i dalších postav.

The Evil Within je povedená survival hororová hra, která ačkoliv nepřináší do žánru nic nového, prakticky jen kopíruje atmosférou i hratelností první Resident Evily, je po celou dobu zábavná a dokáže slušně zabavit, zvláště když přistoupíte na její v dnešní době trochu archaická pravidla. Navíc slušná znovuhratelnost zajistí, že se k ní budete vracet i po dohrání. Chtěli jste nový Resident Evil, tady ho máte v té nejklasičtější podobě. K lepšímu výsledku jen chybí zajímavější zápletka a lepší optimalizace, za níž by vývojáři zasloužili nafackovat.

The Evil Within

ps4ps3x360xone
Bethesda Softworks, Tango Gameworks
Datum vydání hry:
17. 10. 2014
Žánr:
Střílečka, Adventura
KARTA HRY
8/10

Komentáře