The Elder Scrolls V: Skyrim

recenze  53
Lukáš Kunce, 19. 11. 2011 0:45
Už jsou tady... Magické datum 11/11/11 bude ve videoherních análech znamenat datum vydání letos nejočekávanějšího západního RPG, rovněž asi půjde o nejčastější datum na rozvodových dokumentech a ani ti z řad mladších si tento den nebudou pamatovat jako ten, kdy poznali největší lásku. Nebo? Proč ne, vyšel totiž nový kousek, v pořadí již pátý, do obsáhle série The Elder Scrolls, Skyrim. A ne, nejsem blázen. Nešlo by totiž o lásku k pouhé hře, ale k novému, v lecčem lepšímu, dýchajícímu světu, který nám umožnil se na desítky hodin stát opravdovým hrdinou. A že to za to stálo!

Předpovědi se opravdu naplnily. Prastaré svitky nelhaly a dračí legenda se stává nepříjemnou skutečností. Jako hlavní hrdina se v určité situaci dostáváte na pokraj smrti, paradoxně se však vaší záchranou stane právě drak. Po nepříliš přesvědčivém úvodu do hry se ale dostane na to hlavní – otevřou se brány neuvěřitelného světa Skyrimu. Světa, který doslova touží po tom, abyste prozkoumali všechna jeho nejtemnější zákoutí, strávili spousty času na rozlehlých sněžných pláních a očistili zemi od špíny, která se na ní v současnosti pohybuje. A není jí málo.

Přestože veleúspěšní předchůdci Skyrimu nebudou vzpomínáni kvůli hlavní příběhové linii, tak právě proroctví o dracích a jejich přemožiteli by to mohlo částečně změnit. Sice stále nemá šanci přebít celou tu obrovskou porci dalšího obsahu, ale námět a způsob, kterým se příběh vyvíjí, je přinejmenším dobře zapamatovatelný a rozhodně už není jen do počtu. Je ale dost krátký, pokud pečlivě vyslechnete všechny dialogy a nepůjde vám jen o co nejrychlejší dokončení, zabere hlavní úkol nějakých 15-20 hodin, což je pořád vysoko nad dnešním standardem, ale zdaleka bych to neviděl jako primární důvod ke koupi.

Když si zahraju se slovy, co má být hlavní je vedlejší a obráceně. Hry Elder Scrolls jsou známy právě tím vším okolo, tou ničím nespoutanou volností a skutečně žijícím světem, kde je možné vše. V jednu chvíli můžete řešit občanskou válku, za pár hodin se pokusíte o spásu cechu mágů a ještě než v noci padnete na hubu, zbývá čas na trošku vlastní práce. Přibyla totiž nová povolání, z nichž nejdůležitější jsou těžařství a koželužství a z nich vycházející kovářství, to má dokonce svoje vlastní souhvězdí na obloze dovedností a každý perkový bod do něj uložený znamená nové zbraně a zbroje k vyrobení.

Pokud bych něco z Oblivionu musel označit za slabé, pak by to byly právě souboje. Díky Talosovi, Skyrim tenhle nepříjemný neduh patřičně napravuje. Zatímco v předešlém dílu vlastně stačilo jen zběsile máchat zbraní a nepustit soupeře k útoku, tady je nutné taktizovat a promýšlet každý útočný výpad, protože i protivníci jsou méně hloupí, než minule. Umí se slušně krýt, útočit na vaše slabiny a hlavně se nebojí pořádně zabrat. Souboje 1 versus 1 se obvykle dají zvládnout, ale jakmile se octnete v kruhu přesily, jde do tuhého. To platí především pro první hodiny hry, kdy kůži pokrývá pouze další kůže, v rukách dřímáte směšný mečík a vládnete sotva pár základním kouzlům. K mnohem větší zábavnosti přispívá možnost si naprosto volně přizpůsobit styl boje. Nepřátele tak můžete řezat mečem, zatímco se budete pohodlně léčit, nebo zběsile drtit hlavy dvěma palcáty zároveň. Funguje to až překvapivě dobře, přestože přístup k jednotlivým předmětům a kouzlům by mohl být rychlejší.

Když už jsem zmínil ty draky, s těmi se samozřejmě také dostanete do nejedné potyčky. Drtivá většina střetů vznikne čistě náhodně, nezávisle na jakémkoliv postupu hráče. Napadení může přijít jak v horách či lesích, tak ve městech a vesnicích, atmosferičtější jsou obvykle městské šarvátky, kdežto výzvu přinese osamělý souboj, navíc je dost možné, že se do boje připojí nějaká jiná potvora a celý průběh zdramatizuje. Zpočátku jsou dračí souboje zatraceně náročné, hlavně kvůli nedostatku řevů, ale postupem času, kdy si osvojíte "jeden řev" (nerad bych blíže specifikoval), se z lovu draků stane docela příjemná rutina, problémy může nadělat snad jen krvavý drak, který je o poznání silnější a nepříjemnější, než klasická forma. Celkem zvláštní je, že mnohem víc dokáží zatopit různé kočkovité šelmy či medvědi, ale co, no.

Úplného překopání se dočkal také systém herních tříd. Vlastně úplně zmizel. Hráč už není limitován volbou, kterou učinil na začátku hry, ale rozvíjí své schopnosti libovolně a dle potřeby, což je ve výsledku mnohem pohodovější a pro tak rozsáhlou hru vhodnější, protože pokud byste se v půlce rozhodli, že takto vám to nevyhovuje, asi by to nebylo úplně fajn. Teď si projdete pouze procedurou úpravy vzhledu postavy, zbytek rozhodne čas. "Obloha dovedností", jak jsem si systém skillů troufnul označit, se ale přesto rozdělila na 3 části, válečnickou, kouzelnickou a zlodějskou, z nichž každá má přetékající množství souhvězdí perků. Jde ale jen o orientační separaci, protože pokud si jednou vyberete rozšíření dovednosti "A", nijak to nezmenožňuje si příště vylepšit dovednost "B".

Znatelného zjednodušení si nelze nevšimnout v oblasti vybavení. Nejenže se úplně vypařila nutnost si pošramocenou zbroj opravovat, ale atributy jsou najednou mnohem jasnější a prakticky v nich nelze zabloudit. V podstatě má význam jen číslo poškození/zbroj a speciální účinky daných předmětů, případně cena, podle které se lze orientovat, když si tak úplně nevíte rady. A samozřejmě je velice důležité číslo hmotnosti daného objektu, protože nosnost postavy je velmi omezená a zvyšuje se s každou úrovní o pouhých pět bodů, takže válečníci v plátové zbroji by mohli mít problém. K tomu přičtěte pár neuvěřitelně těžkých dračích ostatků a komplikace jsou na světě.

Hry od Bethesdy nikdy neplatily za nějaký nadstandard v oblasti technického zpracování, bohužel ani Skyrim v tomto směru nezpůsobil žádnou revoluci. Opět se tak setkáváme s nepříliš realistickými animacemi a hlavně úsměvnými bugy. Ty sice nejsou tak brutální, jako tomu bylo v Oblivionu nebo Falloutu, ale přesto existují a některým hnidopichům by to mohlo vadit. Přestože já osobně se s ničím výrazným nesetkal, Internet šíří fámy o tom, že postavy létají, úkoly se stávají nesplnitelnými a přehnaně zformulováno, nic nefunguje. S čím jsem bohužel tu čest měl, je oslnivá umělá hloupost NPC, zejména těch přátelských. Někdy se za vámi plahočí jak šneci, podruhé nepřijdou vůbec a potřetí se někde zaseknou. Snad ale nejde o něco neřešitelného a některá z připravovaných záplat si s těmito drobnostmi poradí.

Před pěti lety jsme z grafického provedení Oblivionu měli v trenkách něco víc, než obvykle, a přestože tentokrát se o takovém převratu mluvit nedá, stejně se na hru kouká skvěle. Ačkoliv je svět plný nepěkných textur a úplně mu chybí většina moderních efektů, vypadá prostě dobře, za což může především poctivá práce výtvarníků. Navíc když zvážím, že celý svět je úplně otevřený a přitom obrovsky rozlehlý, musím uznat, že to musela být pořádná fuška. Ještě o kus lépe než otevřená krajina vypadají interiéry budov a tunely dungeonů, na kterých se designéři opravdu vyřádili. A co je úplně super, každý dungeon je svůj, je jiný a má vlastní osobitý charakter, což se o předchůdci říct nedalo, tam totiž každá oblast smrděla více či méně stejně a postupem času se z dobrodružného vybíjení jeskyní stala docela sucharská činnost.

Ještě než budu obviněn z přehnaného fanouškovství, rovnou předesílám, že ze zvuku jsem byl ohromen. Tradičně kvalitní hudbu, která se se sérií táhne už od Morrowindu, jsem tak nějak čekal a vysoké požadavky byly splněny, ale celkové ozvučení je jedním slovem parádní. Ne, nesrovnávejte to s Battlefieldem, ten je někde jinde, ale atmosféru, kterou jednotlivé zvukové útržky dokáží vytvořit... páni. Když se při procházce zatemnělým dolem sečtou neurčitá hučení, sypající se písek a nepředvídatelné skřeky příšer, vyjde až decentně strašidelné ovzduší, což hře jen a jen prospívá. Podobně skvělé je i namluvení postav, které už není tak prosťoučké a mnohé hlasy jsou dobře rozeznatelné a s jednotlivými postavami se dají jednoduše spojit.

Nejsilnější nechvalná slova jsem si lišácky ušetřil pěkně na závěr, konkrétně pro zprasené uživatelské rozhraní, které zbytku hry musí působit značnou nevolnost. Budiž, je elegantní, na oko příjemné a v mezích i docela funkční, veškerá legrace ale přestává v pozdějších fázích hry, kdy všechny položky jsou přeplněny a něco určitého najít, je tak akorát k vzteku a zoufalství. Úplně největší průšvih pak nastává, když si do jedné truhly nacpete stovky krámů, do nich se vám připlete něco důležitého a pak to hledat... nic moc. Ale to by ještě šlo, kdyby předměty i v truhlách byly rozděleny do jednotlivých kategorií, ale nejsou. Jedna položka "truhla" a hráči, starej se. Asi mi nezbývá než věřit, že si takové banality vývojáři brzy všimnou a rovnou ji opraví, protože ačkoliv se to zdá jako maličkost, nejednou mě to vytočilo.

Je pro mě těžké najít něco konkrétního, kvůli čemu bych mohl napsat "kupte si Skyrim!". Herní mechanismy fungují více než dobře i audiovizuální zpracování je na vysoké úrovni, ale tím hlavním důvodem, proč si hráči Skyrim kupují, je ta volnost, ta síla, která nás dokáže pohltit a nepustit, dokud není hotovo. Tohle je hra, která stereotypní herní průmysl vrací na výsluní, hra, která skutečně má hodnotu těch velikých peněz, aniž by to musela okecávat multiplayerem. Ať už ve světě Skyrimu strávíte desítky nebo stovky hodin, vzpomínky na něj budou převážně příjemné. A jednu výtku jsem si schoval na úplný konec – ve hře mi chybí jeden řev, Hra Ro Ku!

The Elder Scrolls V: Skyrim

ps3x360
Bethesda Softworks, Bethesda Game Studios
Datum vydání hry:
11. 11. 2011
Žánr:
RPG, Adventura
KARTA HRY
10/10

Komentáře