Styx: Shards of Darkness

recenze  4
Pavel Měrka, 14. 4. 2017 15:38
Nedávno se na pulty obchodů dostala akční hra Styx: Shards of Darkness, která vypráví příběh goblina Styxe. Ačkoliv to tak nevypadá, jde prakticky už o třetí díl, o který se opět postarali vývojáři z francouzského studia Cyanide. Ti do nového dílu slibovali spoustu zajímavých novinek a vylepšení, aby reagovali na zpětnou vazbu od fanoušků, ale z výsledku mám trochu rozporuplné pocity. Jako by zůstali někde na půli cesty a neměli rozpočet nebo čas vše zakomponovat nebo dokončit. Více ale níže v mé recenzi.

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Po několika letech se hlavní hrdina Styx znovu vrací na scénu s příběhem, který se točí kolem nové zakázky a hlavně speciálního zlatavého jantaru, kterého je nedostatek. Jak už tušíte, vše se následně dost zkomplikuje a hlavní hrdina se dá do křížku nejen s lidmi, ale i dalšími rasami. Ačkoliv zápletka zní na začátku docela zajímavě, následně hraje až druhé nebo třetí housle, protože je vyprávěna jen skrze nezajímavé rozhovory a krátké filmečky. Potenciál tu byl rozhodně daleko větší a je škoda, že ho vývojáři nedokázali, nebo možná ani nechtěli, využít. Zamrzí to o to více, když hlavní hrdina, ačkoliv jde o ošklivého zeleného skřeta, je celkem sympatický.

Oproti prvnímu dílu vás hra Styx: Shards of Darkness daleko více nutí hrát hru potichu a nepouštět se do přímých soubojů s protivníky, což pro mě bylo hlavně v první třetině hry obrovský problém. Ve chvíli, kdy jsem spustil nějaký ten poplach, jsem obvykle nebyl schopný situaci ustát a dříve či později mě nepřátelé dostali. Na rozdíl od jiných her je tak možnost přímých soubojů hodně potlačena a vy se tak budete muset po většinu času spolehnout jen na své stealth schopnosti. Když už se ale náhodou do nějakého toho střetu dostanete, máte možnost rychle vykrýt útok jednoho, maximálně dvou nepřátel, a protiútokem je skolit k zemi. Propracovanější soubojový systém zde nehledejte, protože ho nenajdete. Nepřátelé ovšem dokáží i vás často zlikvidovat jedním či dvěma údery, abyste si následně mohli vychutnat Game Over obrazovku, na které Styx srší humorem a naráží na vaše hráčské schopnosti.

Nepřátel je ve hře několik, setkáváte se hlavně s žoldáky a rytíři, ale také s elfy, brouky nebo trpaslíky, které můžete podříznout, a to jak potichu, tak i poměrně nahlas a bolestivě, čímž chtěli vývojáři hratelnost trochu obohatit o brutální scénky. Střety s jednotlivými protivníky mi trochu nabourával jeden podstatný nedostatek, a to ne zrovna povedená umělá inteligence, která je slabá a kolikrát i dost nepředvídatelná. Občas vás nepřátelé vidí opravdu na velkou vzdálenost, i když se krčíte za sudy nebo nějakou jinou překážkou, jindy jsou doslova slepí a nevidí vás ani na několik metrů. Pak pochopitelně jen těžko odhadujete, čeho se můžete nebo nemůžete dopustit, což přináší sem tam doslova frustrující momenty.

Hra nabízí režim odměňování na základě několika kategorií, jako je například rychlost dohrání, počet zabitých nepřátel nebo také spuštěné poplachy, a tak vás nutí a tlačí, abyste se soubojům vyhýbali a řešili je nenásilnou cestou. Ačkoliv je tedy ve hře několik možností, jak se s danou situací vypořádat, ta správná je obvykle jen jedna, a to ta, v níž se vyhnete nepřátelům a nespustíte poplach, čímž získáte maximum bodů. Osobně je za mě velká škoda, že ačkoliv hra nabízí i možnosti nastražit různé pasti, jako například uvolnit lustry na nepřátele či otrávit vodu gobliním jedem, tak jste za vše penalizováni, což za mě dost shazuje samotnou hratelnost a možnost experimentování. Tento fakt je pro mě malým trnem v oku, protože ačkoliv je level design poměrně povedený a jednotlivé úrovně jsou rozlehlé, což je oproti prvnímu dílu rozhodně velký posun, tak vás hra neustále nepřímo tlačí do přímočarých a nepříliš kreativních řešení.

Nyní se dostávám k dost možná největší slabině, kterou je technická stránka a celková nedoladěnost hry. Na každém kroku vás totiž čeká řada bugů a chyb. Ať už to jsou rušivé propady frameratu, zasekávání se nepřátel o okolní předměty, což platí i pro postavu samotného hlavního hrdiny, nebo zmíněná nepředvídatelná umělá inteligence. Co se chyb týče, tak jsem si už tak nějak zvykl, že bezchybné hry nejsou a asi ani nebudou, i když nějaké drobnosti se u kvalitních her dají lehce přehlédnou, zatímco zde je těch chyb tolik, že si člověk říká, jak se to v tomhle stavu dostala ven a kde udělali naši francouzští přátelé ze Cyanide chybu a zdali vůbec znají pojem betatestování, protože jsem si na 99% jistý, že zde museli být betatesteři pod neustálým vlivem lihovin nebo nebyli příliš svědomití, co se docházky týče… a na hře se to nemile podepsalo.

Již na začátku jsem naznačil Styxův smysl pro humor, ke kterému bych se ještě rád vrátil, jelikož, jak se říká – všeho s mírou. Dle mého jsou jednotlivé vtipy dobře vybrány, často velmi trefně mířeny, ale pořád zde zůstává jedno velké ale, kterým je jejich množství. Díky tomu, že vás Styx zasypává nějakou tou salvou na každém kroku, se jich po chvíli přejíte a časem se vám může stát, že vám začnou lézt lehce krkem, proto hru doporučuji dávkovat v menších dávkách. Naštěstí se nejedná o žádný killer titul a tak asi nebude moc lidí, kteří by dokázali, jako například u Horizonu či Gears of War, sedět u hry od rána do noci.

V dnešní době velmi oblíbené RPG prvky jsou zahrnuty i zde a tak si během vašeho putování můžete na svou listinu připisovat body, za které si následně vylepšíte své schopnosti zloděje, zabijáka a alchymisty. K dispozici je pět kategorií: výroba předmětů, upgrade klonů, vnitřní smysly, boj a nakonec i samotná stealth kategorie. U mnohých her se setkáte s velmi dobře zvládnutým stromem dovedností, kde každá nová dovednost je zajímavá a má svůj smysl. To ale nemohu říci zde. Opravdu zajímavých schopností je jen pár, navíc některé jsou až přehnané a daly by se označit i za menší cheaty, takže hra následně nebude představovat takovou výzvu, jakou by představovat měla. Řadu schopností si ale každopádně odemknete jen z toho důvodu, že na ně máte body, kterých budete dostávat po hrstech, než že by měly nějaké větší opodstatnění a uplatnění jako třeba v Dishonored 2.

Ve hře si můžete vytvářet i svůj vlastní klon, čehož autoři využili k vytvoření kooperativního režimu, který je k dispozici pouze online. Pokud byste si chtěli zahrát s kamarádem na rozdělené obrazovce, máte smůlu. V dnešní době v tom ale zase moc velký problém nevidím. V co-opu máte možnost spolupracovat, vzájemně si pomáhat a nalákat si nepřátele přímo do rány, což značně usnadňuje postup přes celou hru, zvláště, když máte při sobě nějakého zdatnějšího hráče, který pochopil systém hry, komunikuje přes headset a s nímž se dokážete dobře doplňovat. Pokud ho nemáte, je zde pochopitelně i vysoká šance, že se prozradíte. Jen je škoda, že i po několika týdnech od vydání hry hru moc hráčů nehraje, takže když jsem chtěl kooperaci vyzkoušet, musel jsem čekat na připojení docela dlouho. Nejlepší tedy bude, když si seženete přímo kamaráda a nebudete se spoléhat na cizí hráče, s nimiž vás to ani nemusí spojit. Kooperaci každopádně považuji za povedený prvek, který hru dobře obohacuje a pokud máte kamaráda, dokáže zabavit na zhruba 12 hodin.

Styx: Shards of Darkness je hra a první díl ze série, který běží na moderním Unreal 4 enginu, což vývojáři dali několikrát hlasitě najevo v tiskových zprávách nebo trailerech. Na první pohled hra vypadá opravdu dobře a nabízí občas pěkné scenérie i líbivé nasvícení, ale následně si začnete všímat řady nedostatků, u nichž je patrné, že vývojáři se nemohli rozpočtem rovnat konkurenci. Je to vidět hlavně na nedotažených animacích, mimice obličejů, případně ztuhlosti tváří. O frameratu, který sem tam zazlobí, už byla řeč výše. O poznání lépe je na tom hudební doprovod, který se mi osobně poměrně zamlouval a dobře mi doplňoval samotnou hru, takže alespoň jedna kategorie, která může zůstat bez šrámu a krvavých ran.

Styx: Shards of Darkness je jen o málo lepší hrou, než byl její předchůdce. Rozhodně nevyužívá svůj poměrně velký a vývojáři slibovaný potenciál a na poli stealth her je spíše chudším bratříčkem her jako Dishonored, Metal Gear Solid nebo Hitman. Vzhledem k tomu, že zmíněné hry jsou o jednu až dvě úrovně výše, doporučuji šáhnout raději po nich a do Styxe se pustit až v případě, že se budete hodně a dlouho nudit, jste velkými fanoušky prvního dílu nebo ho někde uvidíte za sníženou cenu. Chyby, špatná umělá inteligence nepřátel, nerovnováha schopností a opakující se humor dělá ze hry jen lehce nadprůměrnou záležitost, kterou bez problémů nahradíte jinými a mnohem zábavnějšími tituly.

Styx: Shards of Darkness

ps4xone
Focus Home Interactive, Cyanide
Datum vydání hry:
14. 3. 2017
Žánr:
Adventura
KARTA HRY
6/10

Komentáře