State of Decay 2

recenze  83
Martin Šmíd, 17. 5. 2018 10:00
Před pěti lety nezávislé studio Undead Labs vydalo pro konzoli Xbox 360 povedenou zombie survival hru State of Decay, která se ihned stala obrovským hitem. Prodalo se jí několik milionů kopií a početná skupinka fanoušků na ní nedá dopustit ani dnes. Zvláště když před několika lety vyšla i definitivní edice pro konzoli Xbox One, která se zbavila spousty technických problémů a bugů, ale také nabídla upravenou hratelnost a několik novinek. Vývojáři se každopádně už po dokončení prvního dílu pustili do vývoje pokračování, které je daleko ambicióznější. Měli na něj více času i více peněz, takže určitě každý očekává, jak dopadlo. Vše se nyní dočtete níže v mé recenzi.

Recenzovaná verze: Xbox One X

Pokud jste hráli první State of Decay, budete si ve druhém dílu připadat jako doma, protože vývojáři ze studia Undead Labs staví na jeho základech, a to možná i kolikrát více, než by bylo zdrávo. Pořád jde tedy o hodně silnou survival hru, v níž je vaším hlavním cílem přežít. Příběh nebo tedy spíše hra se točí jen kolem toho, abyste přežili, našli další přeživší a vybudovali komunitu, s níž se následně pokusíte zničit co nejvíce morových srdcí. To je mimochodem docela těžké. Na propracovaném a zajímavém příběhu nestál první díl a nestaví ani druhý. Co se mi ale na State of Decay 2 hodně líbí a zároveň bylo největším strašákem, je skutečnost, že postavy, které máte v komunitě a můžete je tedy ovládat a vydávat se s nimi do světa, mohou napořád zemřít. Pokud si nedáte pozor, můžete o svoji dobře vylepšenou postavu přijít – hra obsahuje i lehčí a dobře fungující RPG prvky. To pochopitelně vždy pořádně zamrzí. Zvláště, když jste si k ní udělali nějaký vztah a oblíbili jste si ji, což ostatně není zase tak těžké. Ačkoliv tedy hra State of Decay 2 neobsahuje nějaký epický příběh a není jim hnaná, k postavám si snadno vybudujete nějaký ten vztah a jejich osud vám určitě nebude ukradený.

Když hru poprvé zapnete, můžete si projít celkem krátký a lineární tutoriál, v němž vám budou vysvětleny základní herní mechanismy. Po jeho dokončení se následně dostanete do otevřené oblasti, kde budete pokračovat ve snaze přežít. Mapa herního světa je spíše středně velká, takže nečekejte, že budete cestovat přes obří mapu jako třeba v posledním Assassinovi. Popravdě po několika hodinách jsem si říkal, že by mohla být i větší, protože mi přišlo, že ji prozkoumám až moc rychle. Co mě ale překvapilo, je skutečnost, že když jsem hru rozehrál dvakrát, ocitl jsem se pokaždé na jiné mapě. Ano, vesničky a různá menší města vypadají na mapách stejně, ale když hru rozehrajete vícekrát, nebudete od začátku vědět, kde se co nachází, což určitě oceňuji. Jen ještě dodám, že mapy nejsou náhodně generované, ale existují tři.  

Mapa světa jinak funguje prakticky stejně jako v jiných open-world hrách, dokonce vývojáři převzali i věže, díky nimž si odkrýváte prostředí. Na věže ovšem nestačí jen vylézt a stisknout tlačítko, ale když na věž vylezete, musíte se rozhlížet a identifikovat zajímavá místa, případně vozy, které je možné používat. Automobil je ve hře totiž dost možná nejdůležitější společník, protože vás jednak dostane rychle z místa na místo, navíc do jeho kufru můžete dávat batohy se zásobami nebo jiné důležité věci. To je myslím novinka ve druhém dílu, kterou jsem určitě ocenil, protože toho tak mohu najednou dovést do základny daleko více. Na druhou stranu si myslím, že práce s inventářem mohla být o něco jednodušší, protože vše zabere až moc času. Chápu, že vývojářům šlo hlavně o realismus, aby ten může být ve spojení s hrou, která má hlavně bavit, trochu na škodu.

I když State of Decay 2 nestojí na nějakém propracovaném příběhu, tak pořád má nějakou hlavní linku s úkoly, které budete postupně plnit. A je prakticky i jedno, jestli ji dokončíte s postavami, s nimiž jste začínali, nebo se zcela jinými. Každopádně hlavní linka je jedno, ale daleko důležitější či spíše častěji budete plnit úkoly pro komunitu i další skupiny přeživších ve vašem okolí. Nechci moc říkat, že se jedná o vedlejší úkoly, protože jsou docela důležité. Díky nim budete moci nabírat do své komunity nové členy, případně si budete moci spřátelit ostatní komunity. Na druhou stranu propracovanost někdy dost pokulhává. Vývojáři sem tam sice připravili nějakou tu delší misi, ale jindy se vše zvrtne jen v nalezení určitých zásob a donesení zpět, případně jen z dostání se z bodu A do bodu B, což může po čase trochu omrzet. Vše ale pak dokážou oživit i mise, v nichž budete muset učinit i nějaké to rozhodnutí, které se následně promítne pro zbytek vašeho hraní. Chytnete zloděje a řeknete mu, aby vám vrátil zásoby s tím, že na to zapomenete, nebo mu budete vyhrožovat, aby se vše zvrtlo v přestřelku a jeho následnou smrt? Je to jen na vás.

Abyste ale mohli v tomto dosti nehostinném a nebezpečném světě přežít, budete muset hledat zásoby, různé zbraně i další důležité věci, a to prostým prozkoumáváním okolí. Jako v prvním dílu můžete vlézt prakticky do každého baráku či zařízení, a to následně prozkoumávat. Líbilo se mi, že když vlezete do baráku, vždy je vám ukázáno, kolik obsahuje krabic k prohledání. Vždy tedy víte, jestli jste už našli vše, takže odpadá hledání už v prázdném baráku. Když naleznete krabici s věcmi, můžete ji prozkoumat pomalu a hlavně potichu. Vývojáři ale přidali i možnost rychlého prozkoumání, čímž ovšem riskujete, že uděláte hluk a uslyší ho věčně hladové zombie, které se pochopitelně hned vydají prozkoumat, co že se to vlastně v jejich okolí děje. Hra tedy před vás i v tomto staví nutnost se rozhodnout, jestli pro rychlejší průzkum se vyplatí více riskovat. Abyste dále měli větší šanci během průzkumu přežít, je nutné, aby postava, s níž se na cestu vydáte, byla dostatečně odpočatá a hlavně zdravá. Pokud není postava odpočatá, nemá tolik staminy, takže nedokáže déle běžet ani tak dlouho mlátit zbraní do protivníka. Zraněná postava má pak zase méně zdraví, takže šance, že o ní přijdete, zvláště když se vám postaví silnější protivník, je o dost větší.

Velkou roli ve State of Decay 2 opět hraje vaše základna, která neslouží jen jako bezpečné místo. Základnu obývají i další obyvatelé různých schopností, pro které budete muset plnit úkoly a vůbec se o ně starat, aby neklesla morálka. Musíte proto základnu i dobře zásobovat jídlem, lékařskými potřebami nebo střelivem, případně základnu dále vylepšovat, aby si sama vyráběla jídlo či měla přístup k vodě nebo ošetřovně. Jde tedy o takovou menší simulaci, která je oproti prvnímu dílu daleko propracovanější a nabízí v tomto více možností. Navíc základnu můžete později i upgradovat, abyste mohli získat pod svoji správu více dalších nemovitostí, a tím i pravidelný přísun zásob nebo třeba i počet postelí. Obyvatelé totiž nemají rádi, když se musejí mačkat na jedné posteli třeba dva. Hlavně na začátku jsem měl pocit, že správa základny je komplikovanější, než by mohla být, ale jak jsem správně pochopil její chod, přišla mi docela zábavná a dobře oživující samotnou hru. 

Protože je State of Decay 2 hlavně zombie hrou, asi nemusím moc říkat, že mezi hlavními protivníky patří tyto neustále hladové potvory. Vývojáři ze studia Undead Labs připravili hned několik druhů zombií, přičemž každý se značně liší a je třeba se naučit, jak ho porazit. Základní pěšáci různé tloušťky vám budou dělat problém hlavně v momentě, když vás překvapí a bude jich třeba více. Pak ale také sem tam narazíte na uřvané zombie, volající pomoc, případně jejich hodně rychlou verzi, s níž jsem měl nemalé problémy. Velmi obezřetní musíte být i nad vybuchujícími zombiemi, které zamoří na chvilku část mapy, případně na velké tlusté zombie, které umí uštědřit pořádnou facku, která zacloumá vašim zdravím. Umělá inteligence zombií je v pořádku a taková, jakou očekáváte. Sem tam přijdou na řadu i přestřelky s lidskými protivníky, kteří ale jen zmateně běhají po místnosti nebo venku, nijak se nekryjí a jsou tedy snadným cílem. Naštěstí těchto soubojů moc není. Je vidět, že jim vývojáři nevěnovali takovou pozornost, když nepatří mezi to hlavní.

Abyste mohli likvidovat zombie, budete moci najít po herním světě docela dost zbraní. Základem jsou pochopitelně zbraně na krátkou vzdálenost jako páčidla, různé mačety, sekyry, pálky a tak dále. Většinou se mi vyplatilo mít při sobě ještě jednu zbraň v inventáři, protože zbraně se samozřejmě opotřebovávají a mohou se rozbít, přičemž pokud nemáte u sebe jinou dobrou zbraň, musíte si vystačit s malým nožíkem. S ním dokážete zombie zabít, ale už o poznání hůře, navíc na silnější zombie moc nestačí. Soubojový systém na krátkou vzdálenost je jednoduchý a uspokojivý, snadno se s ním sžijete, nechybí ani efektivní zakončovací údery plné krve. Jen k němu mám dvě výhrady. Zatímco venku zombie lehce posekáte, když s nimi bojujete uvnitř třeba obchodu, postava má tendenci se zasekávat o překážky a když stojí nešikovně u poličky, vedle níž je zombie, kolikrát jen máchá do prázdna. Nehledě tedy na to, že kamera v interiérech také není úplně nejlepší. Ostatně hra je celkem háklivá i mimo souboje na to, kde a jak stojíte a mohli následně interagovat s předměty či komunikovat s dalšími lidmi. Každopádně kromě zbraní na krátkou vzdálenost budete moci nosit i nějakou tu palnou zbraň jako jsou různé druhy pistolí, pušek, brokovnic nebo samopalů. Nábojů pochopitelně není moc, takže jsem hlavně na začátku přemýšlel nad každým nábojem, který vystřelím. K soubojům se zombiemi se hodí zmínit, že vývojáři zapracovali i stealth možnost hraní, ale tu jsem popravdě moc nevyužíval a přišla mi i trochu zbytečná.

Řekl bych, že State of Decay 2 je hlavně hrou pro jednoho hráče, ale vývojáři pochopitelně nezapomínají ani na možnost kooperativního hraní, nyní pro čtyři hráče. Do své hry si můžete pozvat kamarády, s nimiž následně budete plnit úkoly, přičemž hraní ve více hráčích je docela zábavné a slušně jsem se u něj bavil. Sice odpadne trochu strach z toho, že umřete, když máte po boku kamarády, ale rozhodně to hře nijak neubírá. Pokud vám kamarádi pomohou, loot si samozřejmě odnesou i do své hry, takže se nemusí bát, že by odešli s prázdnou. Jediné, co se mi nelíbilo, je skutečnost, že všichni musí být v okruhu hlavního hráče. Tím padá volnost a jakákoliv větší kreativita, na níž je hra jinak založená, což je docela škoda.

State of Decay 2 běží na hodně upraveném Unreal enginu poslední generace. A rovnou mohu říci, že hra nevypadá špatně. Samozřejmě, na ty nejhezčí open-world hry nemá, ale rozhodně nejde o žádnou ošklivku, zvláště pokud si hru pustíte na konzoli Xbox One X. Prostředí je slušné, občas se naskytne i nějaká ta pěkná scenérie a pochválit musím vývojáře i za pěkné hrátky se světlem, které přidávají na kolikrát až hororové atmosféře. Zatímco vizuální stránka je slušná, musím bohužel zmínit i technický stav samotné hry. Ten je totiž docela špatný. Začnu frameratem. Pokud normálně běháte po světě, hra se snaží jet stabilně ve 30fps. Když se ale objeví na scéně více nepřátel, začne to už povážlivě drhnout a pokud jedete navíc autem, pokles je hodně znatelný. A problém se ještě více prohloubí, pokud hrajete v kooperaci. Prakticky tedy State of Decay 2 trápí stejné problémy v tomto, jako první díl. Což při značně větším rozpočtu je ostuda. Abych ale zase něco trochu vypíchnul, tak zmíním zvukovou stránku. Ta je totiž povedená, navíc z některých zvuků doslova mrazí.

V předchozím odstavci jsem zmínil framerate, který rozhodně není tak stabilní, jak bych si představoval. Zvláště u first-party hry a na nejvýkonnější konzoli současnosti. Bohužel to ale není jediný problém, kterým State of Decay 2 trpí. Hra je doslova provrtaná nejrůznějšími bugy. Nad některými grafickými glitchemi se dá pousmát, ale když přímo ovlivňují hratelnost, budete pěkně zuřit. Nyní nemluvím jen různé zasekávání se, vypadávání textur, případně padání zombií z nebe (zřejmě na mapu skáčou podobně jako hráči ve Fortnite), ale také naprosto katastrofální kolizní model auta. Díky němu totiž není problém celkem snadno přijít o auto, kterých není zrovna ve hře přehršel, takže se následně cestování na chvilku stane hodně obtížné. Navíc budete zuřit, že musíte opustit auto, v němž máte třeba několik batohů se zásobami a další věci. Rovněž se mi stalo, že mi několikrát během mise zmizel AI kolega, který sice byl vidět na mapě, ale nikoliv v herním světě, případně se bugla mise, která nešla následně dokončit. A rozhodně nejsem jediný, kdo má tyto problémy, alespoň soudě dle kolegů, s nimiž jsem mluvil. V současnosti tedy bude potřebovat State of Decay 2 ještě hodně péče, protože spíše mi přijde, že jde o betu, kterou budou vývojáři v dalších týdnech ještě hodně ladit. Ostatně už slíbili, že budou chyby řešit po vydání, ale je otázka, jak moc jim toto je možné věřit, zvláště když stav prvního dílu ani po letech nebyl úplně ideální.

State of Decay 2 je slušná zombie survival hra, která staví na dobré atmosféře, neustálé hrozbě smrti, zajímavých situacích i zábavných herních mechanismech. Je jen škoda, že vývojáři nebyli odvážnější a nepřipravili více velkých novinek, protože jsem si během hraní několikrát říkal, že hraji jen vylepšenou jedničku. Kromě kooperace pro čtyři, nových zombií a několika drobných vylepšení tu není nic, co by nějak výrazně hru posouvalo dále. Navíc jsem byl zklamán i z toho, v jakém technickém stavu hra vychází, protože framerate má do dokonalosti daleko i na konzoli Xbox One X, a to nemluvím o různých chybách a dalších problémech, kterým se budou muset vývojáři v následujících týdnech věnovat. 

State of Decay 2

xone
Microsoft, Undead Labs
Datum vydání hry:
22. 2. 2018
Žánr:
RPG, Simulátor
KARTA HRY
7/10

Komentáře