Dejme tomu, že State of Decay nabízí jakýsi hlavní příběh a ústřední linii úkolů, ale zcela upřímně, o tu jde až v úplně poslední řadě. Hra se vás sice snaží tlačit tomu, abyste utekli ze zombíky zamořené oblasti, ale vězte, že vám půjde o pravý opak. Survival hratelnost v americkém zapadákově je totiž extrémně návyková a uspokojivá, variability nabízí na poměry ryze stahovatelných titulů až až, a člověk se chvílemi dokonce diví, proč vývojáři tenhle projekt nedotáhli do něčeho většího a nevypustili ho do kamenných obchodů.

State of Decay nabízí naprosto otevřený svět bez hranic... skoro. Pochopitelně jde jen o jistý, velice jasně vymezený, čtvercový úsek, jehož obsah ale nijak neomezuje hráčův pohyb. Jeho velikost je úměrná ceně a datovému objemu (2 GB) a kupodivu nijak neválčí s obávanou prázdnotou. Prostředí je narvané desítkami přístupných budov, přičemž každá, když opomeneme pár nemrtvých obyvatel, ukrývá užitečné zásoby. To znamená nejen jídlo a pití, ale také stavební materiály, léky a v neposlední řadě zbraně, a to jak ty střelné, tak studené.

Ne vždy je ale vhodné naběhnout mezi hordu krvelačných zombíků a mlátit jim do hlav obřím kladivem či ustřelovat končetiny puškou. Zbraní, která musí vstřebat paradoxně nejvíce nahnilé krve, je jednoznačně auto, jehož síla a průraznost si hravě poradí i s desítkami uřvaných netvorů. Dejte si ovšem pozor na stav svého vozidla - může se stát, že čtyřkolá bestie si tak úplně neporadí se všemi těmi nárazy a v krajním případě zkrátka vybuchne. Věřte nám - rozhodně nechcete, aby se něco takového stalo.

Smrt ve videohrách prý nebolí.. haha. Kecy. State of Decay předvádí, že smrt nemusí být pouze otravným zbrzděním nekonečné akce, nýbrž opravdovou smrtí, která znamená konec. Naštěstí pro nás se nejedná o konec úplný - to, že vaší postavě zombáci vytrhají všechna střeva a nechají utopit v kaluži vlastní krve, má za následek takový menší začátek. Přestože váš usmrcený charakter všechno ztratí, veškerý další progress zůstává zachován, ačkoliv si všechny vypracované statistiky, jakými jsou výdrž, schopnost bojovat či umění ovládat střelné zbraně, budete muset namakat znovu od nuly.

To se v pokročilejších fázích hry může stát docela nepříjemným problémem. Nejenže tupých zombie neustále přibývá, ale zároveň se postupně začínají objevovat speciální typy, které skutečně dokážou zavařit. Těžkotonážní tlusťoch je ještě relativně řešitelnou obtíží, avšak zrychlené zrůdičky mohou představovat to nejnebezpečnější nebezpečí. Rychlost a síla je totiž právě to, co všem hratelným postavám zcela chybí, nezávisle na tom, jak vysokými hodnotami atributů se mohou pochlubit. Docela často nastává situace, kdy hrdina pokulhává vyčerpáním, což vám dává jen dvě možnosti - nalít do sebe půllitru energeťáku, nebo hrdě umřít. V případě úbytku zdraví platí to samé, jen plechovku vitamínů nahradíte lahvičkou aspirinu či dávkou morfia.

Lze bez výčitek svědomí jasně říci, že prozkoumávání území, vykrádání mrtvých domů a válcování zombíků ve velkém je to hlavní a zároveň nejlepší, co State of Decay nabízí. Zdaleka to ale není vše, čím se čerstvý Xboxový hit může pochlubit - hra disponuje i několika strategicky-budovatelskými prvky a hráče nutí se alespoň trochu starat o svou komunitu přeživších. Ti samozřejmě mají roli neschopných kriplů, kteří se bez vás-všemocného hrdiny jednoduše neobejdou, tudíž vám nezbude nic jiného, než občas zabezpečit novou výspu, investovat čas a energii do výstavby některého z mnoha rozšíření pro základnu, nebo prostě vytáhnout jednoho či více "kamarádů" z bryndy.

State of Decay zvládá zdatně generovat mise a úkoly v takovém tempu, že se zkrátka málokdy stihnete nudit. Pro veřejné dobro je potřeba preventivně likvidovat nekonečně zástupy zombáckých hord, každou chvíli se ve vysílačce ozývají hlasy přeživších v nesnázích a o pořádnou zábavu se stará i krásnými hračkami vybavená armáda. Jak jsme již na začátku recenze nakousli - můžete se věnovat hlavní linii, ale ta doopravdy hraje až druhé housle. Absolutní volnost vyzývá k maximálnímu prošmejdění všeho a všech, což se ukáže být překvapivě návykovou činností.

Bohužel se na scéně pravidelně objevuje ten nejpodstatnější problém celé hry. Technické zpracování. O konzolích se obecně říká, že na nich člověk může hrát bez obav z toho, že by musel řešit hardwarovou konfiguraci s ní spojené špatné chování hry. Trošku té temné PC atmosféry se Undead Labs zřejmě pokusili přenést i na konzole, protože State of Decay je, co se čistě technické stránky týče, prasárnou všech prasáren. Neustále kolísající framerate, oči drásající tearing a nechutné téměř pokaždé, kdy se "něco děje". Když navíc zvážíme, že State of Decay vypadá nanejvýš průměrně, nenacházíme pro mizernou produkci pochopení.

State of Decay je údajně jakousi předehrou k vyvíjenému plnohodnotnému zombie MMO. Souhlasíme. Nebýt toho, že hra naprosto zoufale postrádá jakýkoliv multiplayer, a že kooperace s alespoň jedním kamarádem by jí neuvěřitelně sedlá, a skutečnosti, že State of Decay na Xboxu 360 neběhá, ale nemotorně kulhá, klidně bychom si ji dokázali představit v regálech kamenných obchodů. Chtělo by se říci "škoda", ale teprve chystaný projekt Class4 ukáže, zda všechno tohle bylo zbytečné, nebo doopravdy šlo jen o předzvěst něčeho opravdu velkého.