Splatoon

recenze  8
Martin Šmíd, 30. 5. 2015 14:00
Nintendu hodně hráčů v posledních letech vyčítalo, že nedokáže přijít se zcela novou originální značkou, která by značně oživila knihovnu her na Wii U. Tato kritika samozřejmě je oprávněná a Nintendo se na ní rozhodlo reagovat v minulém roce, když oznámilo multiplayerovou hru Splatoon, která z ukázek vypadala prostě náramně. Navíc na vydání finální verze navnadily i vlastní dojmy z hraní. Jestli se Nintendu podařilo vytvořit další nezapomenutelný klenot a novou značku, vám nyní dá odpověď má recenze.

Hra vychází exkluzivně pro Nintendo Wii U

V Nintendu nikdy neměli problém přijít sem tam s opravdu zajímavým a hlavně originálním konceptem. Splatoon totiž není klasická multiplayerová hra, protože v ní není důležité ani tak zabíjení protivníků, jako třeba v Battlefieldu, Destiny nebo Call of Duty, ale v přebarvení arén pomocí nejrůznějších zbraní a nástrojů. Nintendo pojalo koncept multiplayerové hry novým způsobem, který je navíc hodně zábavný a otevírá dveře velkému okruhu hráčů, protože kromě hráčů vyznávající akce zaujme i fanoušky plošinovek a dalších žánrů. Když byl Splatoon poprvé oznámen, byla trochu obava, aby se nejednalo o menší hru, v níž bude jen a pouze multiplayer. Naštěstí Nintendo tady nezklamalo, protože jako u jiných her od tohoto vydavatele, nechybí část pro jednoho hráče, která navíc působí velmi dobře a nikoliv jako násilně naroubovaný dodatek.

Pokud jste viděli nějaká ta videa ze Splatoonu, určitě se ptáte, jak vůbec singleplayerová část funguje. Jedná se o arény s boty? Nejedná. Nintendo příběhovou část, v níž je nutné zachránit inkoustové městečko, pojalo jako klasickou 3D hopsačku, v níž za pomoci inkoustové pistole přebarvujete úrovně s velmi dobrým designem, který připomíná poslední 3D Maria, ničíte protivníky a sem tam vyřešíte nějaký ten puzzle, abyste se dostali dál. Příběhová část, ačkoliv nemá propracovaný příběh, určitě příjemně překvapila, protože slouží i pro vypilování skillu do multiplayeru, navíc je sama o sobě zábavná a má řadu zajímavých nápadů, díky čemuž se může směle rovnat s dalšími plošinovkami od Nintenda. Navíc musím vypíchnout i zajímavé souboje s bossy, na které musíte vždy použít trochu jinačí strategii k poražení, a souboje s nimi patří prakticky k tomu nejlepšímu, co příběhová část nabízí. Jen je možná trochu škoda, že příběhová část je docela krátká, protože vydrží zhruba na pět až šest hodin. Můžete se do ní sice vrátit, abyste vysbírali všechny sběratelské předměty, ale to samo o sobě k návratu moc hráčů nedonutí.

Je jasné, že příběhová část s vlastním systémem upgradů slouží jen jako seznámení se s ovládáním a základními herními prvky, navíc si díky jejímu dohrání odemknete spoustu bonusů v podobě oblečků a zbraní do toho hlavního, čímž je online multiplayer. Hned na začátku si svého chobotničáka můžete upravit díky nákupu nových zbraní, dokonce tu je několik desítek různých kombinací oblečení, které nemají jen kosmetický dopad na ovládanou postavu, ale přidávají i spoustu pasivních bonusů, třeba rychlost nebo odolnost. Následně jde dokupovat další kousky podle toho, jak se vám daří, protože za hraní dostáváte virtuální měnu.

Pak už se můžete pustit do hraní, jehož základem je režim Turf War. V něm hrají dva týmy o čtyřech hráčích proti sobě, přičemž cílem je přebarvit největší možnou plochu arény. Komu se podaří dosáhnout největšího procenta přebarvení, ten vyhrává. Ačkoliv zní takto koncept jednoduše, právě v této jednoduchosti je krása, navíc samotná hratelnost má vysokou návykovost a jen tak se hra neohraje, a to i díky spoustě předmětů, s nimiž se můžete do boje pouštět, a to ani nemluvím o speciálních schopnostech, které boje dále oživují. Každá hra je jiná, jen bych asi ocenil, pokud by tu bylo více map, tedy arén, v nichž souboje probíhají. Těch tu opravdu moc není, v základu jich je pouho pouhých pět, pokud jsem se tedy nepřehlédl, což je jedna z bolístek hry, stejně tak jako počet herních režimů.

Kromě Turf War tu pak je jen Ranked režim, který si musíte odemknout na desátém levelu. V němž vždy dva týmy bojují o střet mapy, který musí po vzoru King of the Hill zabrat a udržet. Na rozdíl od klasického režimu je na přebarvení více času, ale na druhou stranu mohu říci, že když se jednomu týmu podaří střet zabrat a obsadí ho, druhý tým ho jen těžko dobývá zpět. Každopádně režim zajímavý, ale nemá takový spád, jako klasický Turf War. To je z herních režimů vše, protože stejně jako map jich tu více není. To je opravdu zarážející na hru, která sází především na multiplayer, naštěstí Nintendo už další obsah slíbilo zdarma do následujících týdnů, ale to nic nemění na tom, že ho na začátku mělo být více.

Splatoon je zábavná multiplayerová hra, ale do revoluce, kterou všichni očekávali, má bohužel daleko díky omezenému obsahu a chybějícímu voice chatu.

Je jasné, že u podobné hry musí perfektně fungovat ovládání, jinak by hráč zažíval spíše frustraci. Nintendo se rozhodlo, že dá hráči dvě možnosti, jak hru ovládat. První je ovládat kameru skrze pohybové senzory ve Wii U Gamepadu, což je na začátku primárně nastavené ovládání. Musím říci, že se mi takto hra hlavně v multiplayeru neovládala moc dobře, s ovládáním jsem bojoval, a nevýhodou samozřejmě je, že nemůžete u hraní ležet. Ano, už jsem asi moc líný šaškovat před televizí. Naštěstí jde ovládání změnit a můžete kameru jednoduše natáčet pravou analogovou páčkou, čímž se ze Splatoonu stane klasická akce ze třetí osoby, ovládání v tomto režimu mi ale přišlo nejvíce intuitivní a přesné, takže jsem si mohl hraní užívat.

Kromě příběhové části a online multiplayeru, má Splatoon ještě jednu část Battle Bojo, určenou pro dva hráče na jedné obrazovce, tedy vlastně konzoli. V ní se jeden hráč chopí Wii U Gamepadu, na němž má svůj vlastní obraz, druhý hráč musí mít klasický gamepad, případně Wii U remote, no a následně se oba vrhají do pěti připravených arén. V nich není úkolem obarvit co největší plochu, jak byste asi čekali, ale sestřelit co nejvíce balónků, které se postupně objevují. Režim je docela zábavný a pár zápasů jsem v něm dal, jen je škoda, že tu není jeho online obdoba pro osm hráčů. Takto je určen jen pro takového to vyzkoušení na pár minut, ale dobře se hodí i na různé párty večírky, na kterých už nechcete rozbíjet nábytek díky Kinectu.

Splatoon je pro Nintendo prakticky první hra, která staví hlavně na online multiplayeru, a to se bohužel projevilo i na řadě nedostatků, které má. O omezeném obsahu jsem se už zmínil, to samo o sobě je samozřejmě problém a je zarážející, že Nintendo nepřipravilo více arén a herních režimů. Snad se vše zlepší v nadcházejících týdnech. Kromě menšího obsahu tu jsou další nedostatky. Třeba během vyhledávání nemůžete dělat prakticky nic – hlasování o mapu tu není, ani třeba vyskočit nemůžete, navíc když hra nenajde do určitého času požadovaný počet hráčů, v tomto případě osm, máte prostě smůlu, a to i v případě, kdy chybí jeden hráč. Musíte skočit do menu a začít vyhledávat znovu. Pak znovu čekáte, jestli se podaří vyhledat hráče, a takto to opakujete, dokud se vyhledání nezdaří. Naštěstí nyní po vydání jsou servery plné, ale po delší době v tomto vidím problém. Nintendo během vyhledávání dá možnost zahrát si jednoduchou skákačku, abyste se asi neunudili k smrti, ale spíše by mělo prostě tento problém vyřešit, než ho obcházet pitomou skákačkou, která vás bude bavit asi tak minutu.

Dále velkou chybou je nepřítomnost voice chatu, který by hře dodal na taktičnosti, a týmy kamarádů by se mohly lépe sehrát. Ona souhra hráčů by se hned promítla do celkového hraní a zábavnosti, navíc Nintendo vždy sázelo na komunikaci hráčů, proto má řadu her s offline multiplayerem. Nepřítomnost voice chatu je prostě obrovskou chybou u multiplayerové hry, zvláště u Ranked režimu. Možná jde ale o skrytou reklamu na konzole PlayStation 4 a Xbox One, na kterých si hráči budou zakládat party chat, aby mohli spolu komunikovat ve Wii U. To je opravdu bizardní. Nepochybuji, že takto se hráči budou v nadcházejících týdnech dorozumívat a takové týmy pak budou mít samozřejmě obrovskou výhodu nad hráči, kteří si zapnou hru jen tak a nebudou mít sehraný tým, ale to je problém, který mohlo Nintendo jednoduše odstranit. Pak už hra má jen ony klasické nedostatky, jako vykopnutí z rozehrané hry, případně nedostupnost serveru, lagů jako takových jsem si během hraní moc nevšiml.

Abych se ale zase dostal na pozitivní vlnu, musím pochválit vývojáře za pěkné vizuální zpracování, které hraje pestrými barvami a na svět, po němž jde cákat barvičky, je hned radost pohledět, stejně tak na pěkně animované postavičky. Sem tam si sice můžete všimnout chybějícího vyhlazování, ale jinak budete spokojeni, navíc Nintendo se zaměřilo hlavně na plynulost, takže hra běží po většinu času v 60fps. Jen když hrajete s kamarádem Battle Bojo režim, hra se zpomalí na 30fps, pravděpodobně kvůli nutnosti vypočítat obraz hned dvakrát. Kromě vizuálního zpracování s nezaměnitelným stylem, se vývojářům povedl i hudební doprovod, dotvářející dobrou atmosféru nejen během singleplayerové kampaně, ale také v multiplayeru, některé skladby si navíc oblíbíte tak, že vám budou znít v uších ještě dlouho po dohrání, navíc jsem přesvědčen, že některé se stanou tak kultovními, jako skladby z Maria a dalších her od Nintenda.

Splatoon je slušná multiplayerová hra s velkou návykovostí a zábavnou hratelností, jen Nintendo bude muset vyřešit řadu nedostatků, které ji sužují a strhávají z podstavců pro vítěze, jinak se může klidně stát, že za měsíc nebo dva budou servery prázdné jako české lesy pro nájezdu houbařů. O značně omezeném obsahu byla řeč v recenzi, vydat multiplayerovou hru s pěti mapami a dvěma režimy je hodně odvážné, stejně tak bude mnohým vadit chybějící podpora voice chatu a další drobné chybičky, pramenící z menší zkušenosti Nintenda s tímto typem her.

Splatoon

wiiu
Nintendo, Nintendo
Datum vydání hry:
29. 5. 2015
Žánr:
Střílečka, Plošinovka, Strategie
KARTA HRY
8/10

Komentáře