Sniper Elite 3

recenze  11
Martin Šmíd, 27. 6. 2014 17:00
Před dvěma lety vývojáři ze studia Rebellion vytvořili střílečku Sniper Elite V2, která ačkoliv byla hodně lineární, skvěle se hrála, navíc nabídla několik zajímavých novinek. Protože hra slavila mezi hráči úspěch, vývojáři se mohli vrhnout na třetí díl, který měl od začátku daleko větší ambice. Vývojáři navíc slibovali, že dali na zpětnou vazbu od hráčů a překopali řadu herních prvků, aby hra byla nejen větší, ale hlavně lepší a zábavnější. Jestli se jim to podařilo, vám nyní řekneme.

Recenzovaná verze: PlayStation 4 (obrázky u textu vytvořené za pomoci SHARE tlačítka)

V posledních letech jsme se moc her z druhé světové války nedočkali, všude samá moderní akce proti teroristům, výjimkou je ale právě série Sniper Elite. Třetí díl se tentokrát neodehrává v nějakém tom rozbombardovaném evropském státě, ale v pískem pokryté Africe. I zde probíhaly tuhé a nutno říci, že hodně krvavé boje o každý metr čtvereční. Zasazení rozhodně zajímavé, ale bohužel vývojáři nedokázali vše propojit smysluplným příběhem, který je hodně slabý a moc nezaujme. Ostatně podobných příběhů, které se točily kolem jednoho většího padoucha (zde navíc maximálně nezajímavého) a zbraně, jsme tu měli několik, navíc Sniper Elite 3 má tu smůlu, že vše podává až moc nudným způsobem, a jistě ani nepomáhá hlavní hrdina – agent OSS Karl Fairburne, který postrádá charisma a prostě na utáhnutí hry nestačí. Za to může i nevýrazný a slabší dabing všech postav. Vývojáři tady tedy mají mezeru, a je určitě škoda, že si nepočínali lépe. Naštěstí slabší příběh je jednou větší kaňkou na této hře, protože jinak jsem se slušně bavil, jak se ostatně dozvíte hned níže.

Někteří si u předchozího dílu stěžovali, že je až moc lineární a hráče spíše vedl za ruku z jednoho bodu do druhého. V tomto se vývojáři poučili, protože Sniper Elite 3 má úrovně daleko otevřenější a větší úrovně a je více možností, jak dosáhnout požadovaného cíle. Můžete si třeba zvolit tichou likvidaci protivníků nebo rovnou jejich obcházení, je tu celkem fungující stealth systém, ačkoliv bych si možná představil více zakončovacích úderů, je jich tu jen pár. Je tu ale možnost i využívat pušku a protivníky odstřelovat na dálku, případně můžete jít na vaše Rambo stylem, ale ten hlavně na vyšší obtížnosti není moc účinný, protože nepřátel je vždy hodně a jsou navíc celkem přesní, takže hlavního hrdinu snadno udolají. Poplachu se ani na maximální opatrnost sem tam nevyhnete. Naštěstí úroveň je rozdělena vždy do několika plácků a spuštěný poplach platí vždy jen v jednom z nich, takže stačí utéci nebo se někde schovat, alarm po chvilce ustane. Hratelnosti větší otevřenost a volnost určitě pomáhá, stejně tak lokace s pěkným designem, navíc navštívíte několik známých míst, jako třeba město Tobrúk, oázu Gaberoun a Siwa nebo kaňon Halfaja.

Hlavním hrdinou je agent OSS Karl Fairburne, který ovšem postrádá na rozdíl od takového Williama B.J. Blazkowicze charisma a těžko se s ním sžijete.

Protože se nyní vše odehrává ve větších lokacích, vývojáři mohli přidat kromě hlavních úkolů i vedlejší, které nemusíte sice plnit, ale jejich plnění se vždy promítne v hodnocení mise a XP bodech, k nimž se ještě dostanu. Úkoly, ať už hlavní nebo vedlejší, jsou docela rozmanité (hledání dokumentů, likvidace cílů, ničení tanků nebo pomáhání kolegům), takže je radost je plnit, navíc si plněním vedlejších úkolů i prodloužíte herní dobu. Ta se pohybuje kolem deseti až dvanácti hodin, samozřejmě záleží na zvolené obtížnosti, což považuji za dobrý čas pro podobnou hru. Navíc každá mise má spoustu skrytých dokumentů a dalších věcí, takže pokud budete chtít vše vysbírat, dostanete se na daleko větší číslo.

Protože hrajete za odstřelovače, není třeba říkat, co bude vaší primární zbraní. Střelba z pušky byla dobrá už v předchozím dílu, ale nyní ji vývojáři ještě dotáhli a je radost s ní rozdávat kulky nebohým, nic netušícím nacistům. Střelba z pušky neomrzí do konce hry a je radost ji používat. Do hry se vrací i vylepšený X-ray-vision, díky němuž můžete vidět, jaké škody kulka napáchá v těle nepřítele, a že kolikrát nejde o moc pěkný pohled, když vidíte, jak se třeba rozpadají kosti v hlavě. Jde tedy o docela efektivní podívanou, ačkoliv po čase se možná trochu ohraje. Kromě pušky můžete využívat i pistole či samopaly, střelba z nich vyžaduje trochu cviku, protože se nejedná moc o prostou arkádovou střelbu. Zbraně kopou, jsou při full střelbě nepřesné a je třeba tak střelbu dávkovat. Tím se tedy Sniper Elite liší od her jako Call of Duty, a to je určitě dobře. Před každou misí si navíc můžete zvolit, s jakým náčiním na nacisty vletíte, přičemž další zbraně se vám odemykají spolu s levelem. Za každou akci totiž získáváte speciální XP body, které se vám sčítají. Levelový systém je pak propojen se všemi herními režimy, což je jistě fajn.

Zatím jsem si na hratelnost moc nestěžoval, ale přesto má jedno mínus, které nejde zamlčet. Ačkoliv umělá inteligence je nyní lepší, stále má k dokonalosti docela daleko. Nepřátelé vás sice mohou spatřit na docela velkou vzdálenost, ale při akci se moc nekryjí, neustále je máte na mušce, abyste je mohli jednoduše sejmout. Nepřátelé tedy spíše budí strach svým počtem, nikoliv umělou inteligencí, která navíc občas hodí i nějakou tu spíše úsměvnou chybu. Občas se mi stalo, že se protivník o něco zaseknul a už nedokázal reagovat. Ostatně Sniper Elite 3 má podobných chyb a bugů daleko více, což by se u takové hry dít nemělo. Sem tam se třeba hra trochu zasekla při animaci, třeba výbuchu, a následně skočila na její konec, a to je jen jeden z mála bugů. Snad chyby vývojáři v následujících týdnech ještě opraví, protože zbytečně jen narušují jinak celkem dobrý dojem.

Ačkoliv je Sniper Elite 3 zase o kus lepší, vývojáři musejí zapracovat ještě na několika dalších částech, aby se dostali do první ligy. Na tu zatím nemají, ale moc jim do ní už nechybí.

Zajímavostí určitě je, že celou kampaň můžete projít ve dvou hráčích, což přidává spoustu nových možností, jak zadané úkoly plnit. Jeden hráč se třeba může pustit do infiltrace táboru nepřítele, zatímco druhý ho bude z dálky jistit a pomáhat mu odstřelem nepřátel. Možností je samozřejmě daleko více, můžete se klidně oba pustit do nelítostné čistky. Kooperativní multiplayer je každopádně vítanou možností, která hru obohacuje, dělá ji daleko zajímavější a samozřejmě i lepší. Možná bych i doporučil hru hrát jen v tomto režimu. Po dohrání se můžete pustit i do několika dalších bonusových režimů. Je tu klasický survival, v němž musíte přežít vlny přibíhajících nepřátel, samozřejmě i zde je možnost kooperace s druhým hráče, stejně jako v režimu Overwatch, v němž jeden hráč může pozorovat scénu pomocí dalekohledu a jistit vše puškou, zatímco druhý se chopí samopalu a je takovým tím tankem, který likviduje nacisty po desítkách. Tento režim slabil úspěch v předchozím Sniper Elite V2 a je dobře, že se zde vrací, i když v téměř nezměněné podobě. Bonusové režimy určitě fajn, zabaví na další desítky minut, což se cení.

Sniper Elite 3 kromě hlavní příběhové kampaně a bonusových režimů obsahuje i klasický konkurenční multiplayer pro dvanáct hráčů, který nabízí několik herních módů. Je tu klasický Deathmatch i s týmovou variantou, zajímavější je Distance King, v němž se nezapočítávají jen samotná zabití, ale hlavně počet metrů, na které protivníka zabijete svoji puškou. Pokud zabijete protivníka na 6 metrů, dostanete 6 bodů, pokud na 186, dostanete 186 bodů. Je tu samozřejmě i týmová varianta. Posledním pátým módem je No Cross, což je varianta na Distance King, jen s tím rozdílem, že mapy jsou uprostřed přeseknuty a musíte druhý tým odstřelovat na dálku. Všechny mody se odehrávají na docela velkých mapách, možná i proto bych ocenil, pokud by mohlo do hry skočit více hráčů. Takto je v mapách docela prázdno a najít protivníka je občas problém, což na zábavě nepřidá. Každopádně podle spíše chudší nabídky herních módů je vidět, že multiplayer je tu jen do počtu a velká budoucnost ho nečeká, což se mi potvrdilo po několika hrách. Navíc ačkoliv servery nyní rozhodně nejsou přeplněné, hry kolikrát lagují, což je zvláště u hry, v níž je hlavní zbraň puška a vše je založeno na maximální přesnosti, docela problém. Toto asi vývojáři v brzké době opraví, alespoň doufejme.

Ačkoliv vývojáři z Rebellionu se nemohou rovnat rozpočtem větším studiím, hra Sniper Elite 3 vypadá určitě hodně pěkně. Vývojáři vytvořili svůj vlastní engine, který nabízí nejen detailní postavy, ale i prostředí a vše doplňují pěkně vypadající efekty, třeba výbuchy. Hra je tedy pěkná, má i slušné osvětlení, takže si na zpracování nemůžu stěžovat, navíc vše běží na konzoli PlayStation 4 v 1080p a při stabilním frameratu, žádných propadů jsem si během hraní nevšiml. Menší rozpočet hry je vidět jen na slabších animacích nepřátel, občasného prolínání textur a horší fyzice, ale to pro tuto hru není důležité a hratelnost tímto postihnuta není. Za co musím vývojáře pochválit, je velmi dobré ozvučení, které vás vtáhne přímo do Afriky. Co se týče původní hudby, je tu několik skladeb, ale na ty asi po dohrání hned zapomenete.

Sniper Elite 3 zaujme svoji rozmanitou a zábavnou kampaní, kterou je radost hrát především v kooperativním režimu. Vylepšený X-ray-vision režim hru dělá zajímavější a střelba z pušky jen tak neomrzí. Na druhou stranu vývojáři měli zapracovat na stále slabší umělé inteligenci, bugy určitě také nikoho nepotěší, a je škoda, že multiplayer je tu jen do počtu. V konkurenci daleko lepších her nemá multiplayerová část šanci a tipl bych si, že za pár týdnů si na něj nikdo nevzpomene. Kupujte tedy jen kvůli hlavní kampani.

Sniper Elite 3

ps4ps3x360xone
505 Games, Rebellion
Datum vydání hry:
1. 7. 2014
KARTA HRY
7/10

Komentáře