Příběh byl převzat z prvního dílu Silent Hillu, takže pokud jste ho hráli, tak víte, o čem mluvím. Pokud ne, v rychlosti vám ho popíšu. Harry Mason a jeho dcera Sherryl se právě vraceli z dovolené. Když tu Harry dostal smyk, auto projelo skrze plot a namířilo si to přímo k té nejpevnější překážce, která na onom místě byla - sloupu. Poté, co přišel k sobě, zjistil, že je Sherryl pryč. Tady začíná náš a Harryho příběh. Prakticky nejde o nic jiného, než že jen musíme Harrymu pomoct najít Sherryl. Možná že to zní kýčovitě a ohraně, ale cestou nás čeká spousta nevysvětlitelných jevů a nepříjemných zvratů, které naši cestu jen prodlouží, takže se je určitě na co těšit.

A jakže se to teda celé ovládá? Pohybujeme se pomocí joysticku, což sice není vyloženě špatné řešení, ale při zběsilých úprcích a hlavně v okamžicích, kdy se nesmíte zastavit, nebo najednou potřebujete rychle zatočit, to je vážení přátelé kámen úrazu. Bohužel autoři do hry nepřidali běh do boků, takže se připravte na pracné obíhání překážek. Ostatní funkce naopak sedí lépe, například podržením tlačítka R a otáčením joysticku se můžete rozhlédnout kolem sebe a případně zaostřit na nějaké předměty. Po zmáčknutí kolečka lze brouzdat v mobilu a případně si zapnout GPS a podívat se, kde je umístěn další checkpoint. Po celé hře je spousta míst, kde vám mobil najednou začne vydávat divné zvuky, které se zesilují, nebo zeslabují v závislosti na tom, jestli jdete správným směrem. Pokud ano, vše v jistém okamžiku utichne a na mobil vám přijde hlasová, nebo textová zpráva, která vám vylíčí, co se na onom místě kdysi stalo.

Nyní se podíváme, kam že nás příběh zavede. Postupně navštívíme místa jako lesy, prázdné ulice a domy, projdeme i střední školu a dokonce i nákupní centrum. Návrháři opět prokázali, že své řemeslo umí, tudíž nám kabát sedí dokonale. Všechno, na co se podíváte, je vykresleno do nejmenších detailů. Jakýkoliv plakát, či značka anebo dokonce lístek se vzkazem je ve velkém rozlišení, takže si to vše v klidu můžete přečíst. Co určitě stojí za zmínku, jsou dynamické stíny. Vše na co baterkou posvítíte, má svůj stín, který se mění v závislosti na úhlu, ze kterého na předmět svítíte. Bohužel, co už není tak dokonalé, je řešení, jakým autoři jednotlivá místa ohraničili. Mnohokrát se setkáte s obrovskou sněhovou zdí, či ledovou clonou napříč ulicí vysokou nejméně 2 metry. Holt silničáři asi zaspali.

Další věc, na kterou se u těchto her klade důraz, je atmosféra. Už se mi dlouho nestalo, abych u nějaké hry zažil takový pocit deprese a frustrace. Celou dobu procházíte městem duchů, ale když už se stane taková věc, že narazíte na živou lidskou duši, tak pokud se vám bude chystat říct něco o Sherryl. Všechno v tu ránu zmrzne a Harry se ocitne na ,,onom" světě. Teď přichází na řadu boj, což autoři vymysleli tak, že ho do hry vůbec neobsadili! Za celou dobu nesejmete ani jednoho zombíka či nějakého splozence pekel. Jediné, co můžete dělat, je utíkat. Poprvé mi to přišlo docela vzrušující, ale když tato situace přijde asi počtvrté, tak se objeví pocit stereotypu a frustrace zároveň. V pozdějších stádiích jsou daná místa čím dál větší a zapeklitější, takže než najdete cestu ven, tak už dávno ležíte na podlaze uprostřed roje nesmrtelných kreatur. Naštěstí občas na zemi najdete světlici, které se ty monstra bojí jak čert kříže, takže na vás přestanou útočit. Bohužel vše musí jednou skončit a tak je to i se světlicí. Nevydrží hořet dlouho a navíc je jich tak málo, že jsem jich posbíral okolo 5 za celou hru.

Co mě však mile překvapilo, byl můj psycholog. Samozřejmě myslím toho herního psychologa. V pravidelných intervalech vás přerušuje ve vyprávění vašeho příběhu (od toho již podtitul hry) a pokaždé na vás vyrukuje s nějakým úkolem či hádankou. Jednou mu máte pastelkami vymalovat obrázek (ne, nedělám si legraci), podruhé vám vylíčí nějaký příběh a na vás je, abyste ohodnotili jednotlivé postavy z příběhu. Celou dobu jsem se ptal sám sebe, k čemu že to vlastně je. Důvod jsem zjistil na konci. Při závěrečných titulkách vám vyjede psychologický profil vašeho já. Musím přiznat, že byl velice přesný. Zvuková kulisa výrazně podtrhuje atmosféru. Počítám i to, že asi 40% hry neslyšíte nic kromě zvuku vašich kroků a skučení větru, což je daleko děsivější, než kdyby v tu chvíli hrála nějaká hudba ať už sebehroznější. Autoři prostě věděli, kde co udělat a kde co zalepit, aby to všechno k sobě pasovalo, protože když už nastane ten okamžik, že vám do toho prázdna začne znít nějaká melodie, začnete se neklidně vrtět.

Sečteno a podtrženo tato hra si jistě zaslouží své místo v sérii Silent Hillu, i když se od zažitého systému hry odchyluje. Fanoušky asi zamrzí, že již nebudou mlátit do zombíků, což někoho může odradit od koupě hry, ale pokud se přes to dokáže přenést, čeká ho kvalitní zábava na dlouhé hodiny.

Recenzi poskytl magazín PSP Revue http://gamer-revue.cz .