Recenzovaná verze: PlayStation 4

Nový Shadow of the Beast není jen prostým remakem originálu, vývojáři toho změnili celkem dost, ale zachován zůstal příběh. Ten vypráví osud Aarbrona, bojovníka, který byl v dětství unesen mocným čarodějem Maletothem, a následně zotročen, aby mu sloužil a vraždil pro něj. Vše se ale zvrtne hned na začátku, kdy Aarbron zabije omylem svého vlastního otce, čímž si na vše vzpomene a podaří se mu následně osvobodit, čímž odstartuje cestu za pomstou. Příběh je docela jednoduchý, navíc v základu se prakticky nic nedozvíte, abyste si ho obohatili a zjistili, co se vlastně děje, musíte sbírat orby a odemykat si proroctví s vysvětlením. Toto odemykání příběhu mi přijde trochu nešťastné, protože orby třeba nebudete odemykat popořadě, a pak budete mít ze všeho jen jeden velký guláš a skládačku, kterou ani nemusíte dát dohromady. Klasické vyprávění příběhu by bylo určitě lepší. Alespoň dle mého názoru.

Když byl nový Shadow of the Beast oznámen, dlouho se spekulovalo, jestli vývojáři zachovají klasický pohled na scénu, nebo půjdou cestou moderních akcí jako God of War. Nakonec se jedná o 2D/2.5D akční plošinovku, což se mi ve výsledku jakožto fanouškovi originálu líbí. V základu je Shadow of the Beast pořád akční hra, v níž likvidujete zástupy nabíhajících protivníků, a to docela brutálními údery, během nichž cáká krev, a končetiny létají na všechny strany. Oproti originálu tedy vývojáři značně přitvrdili v brutalitě, až hra spíše připomíná God of War. Ačkoliv se mohou zdát souboje na začátku hodně jednoduché, následně jsem začal oceňovat intuitivní, zábavný a dobře navržený soubojový systém. Ten vyžaduje od hráče nejen bezhlavé bušení do čtverečku, ale rovněž dobré načasování a vykrývání úderů protivníků, zvláště v pozdějších úrovních, kde se nepřátelé hrnou ve velkém množství a při troše nepozornosti vás dokážou na pár útoků udolat.

Souboje probíhají vždy v ohraničených úsecích, v nichž musíte vždy zlikvidovat vše, co se jenom pohne, a pokusit se během šíleného běsnění nahrát co nejvíce bodů. K tomu máte později i několik speciálních útoků ve zpomaleném režimu, během nichž si můžete i obnovit část zdraví. Řekl bych, že u soubojů vývojáři dobře vystihli podstatu originálu, a to i přes skutečnost, že hru na začátečnickou a střední obtížnost udělali až příliš jednoduchou, aby byla více přístupná dnešním hráčům. O možnosti navrátit si skrze speciální útok zdraví jsem se už zmínil, ale rovněž smrt nepředstavuje zase tak velký problém, protože se můžete hned za menší poplatek zvednout. Vývojáři celý soubojový systém obohatili i o lehčí a dobře fungující RPG prvek, kdy si své schopnosti můžete za nahrané body vylepšovat.

Co se mi na novém Shadow of the Beast líbí, je design jednotlivých kapitol, který je velmi dobrý, navíc každá kapitola přichází se zcela novým prostředím a dokonce i protivníky. To se pak pochopitelně odráží i v samotném boji, protože na každý druh protivníka musíte používat trochu jinou taktiku a způsob likvidace. Někteří protivníci se kryjí, případně je možné je zlikvidovat jen v dobře načasovaném protiútoku. Prakticky každá kapitola obsahuje na konci souboj s nějakým tím bossem. Tito protivníci mají pěkný design a vzbuzují respekt, navíc na každého platí trochu jiná strategie. Jak ale na ni přijdete, nepředstavuje samotný souboj zase tak velký problém, dokonce bych řekl, že souboje s bossy jsou oproti zbytku hry až příliš jednoduché.

Aby vývojáři hru udělali rozmanitější a hráč si odpočinul od neustálé akce, připravili i několik hádanek a skákací pasáže. Nejprve k hádankám, které hratelnost dobře oživují, jsou zajímavé a nápadité, neustále jiné, navíc do hry dobře zapadají. Nemusíte se bát, že byste si u nich lámali příliš dlouho hlavu, protože hádanky jsou většinou jednoduché a vyřešíte je během pár minut. To ke skákacím pasážím mám docela dost připomínek, protože nejsou tak zábavné a dobře zpracované, jak bych si přál. Za vše může hlavně neohrabané a neotesané ovládání, které během skákání není tak přesné a intuitivní, což má následně za následek to, že u pasáží, kde je nutná i přesnost a dobré načasování, budete umírat a jen se zbytečně frustrovat, zvláště pokud pohyb hrdiny ovládáte skrze analogové páčky. I proto jsem u skákacích pasáží a následně i během akce přešel na ovládání hrdiny skrze D-pad, což je lepší, ale určitě ne ideální.

Jedním z největších zklamání nového Shadow of the Beast je skutečnost, že obsahuje pouze sedm úrovní (číslem 7), které můžete na začátečnickou nebo střední obtížnost dohrát za nějaké dvě až tři hodiny, což je i při ceně kolem čtyř stovek méně, než bych si dokázal představit. Ostatně včera jsem uspořádal stream, během něhož jsem mohl ukázat 3 úrovně, takže jste viděli prakticky polovinu hry. Naštěstí je alespoň znovuhratelnost docela slušná, můžete se předhánět s kamarády v žebříčcích o nejlepší výsledek, hledat v prošlých úrovních skrytá tajemství, a odhalovat tak pozadí příběhu, případně se pokoušet vše zdolat na nejtěžší možnou obtížnost, která už nic neodpouští, a troufám si tvrdit, že představuje stejně velkou výzvu, jako originál z roku 1989. A když už jsem u něj, můžete si ho v bonusech odemknout a vyzkoušet, a to i v nejrůznějších modifikacích, třeba s nekonečným množstvím životů, čímž se i pro nováčky stane daleko přístupnější. Přibalený originál trochu kompenzuje krátkost remaku.

Co se mi na Shadow of the Beast líbí, je vizuální zpracování. Vzhledem k tomu, jak omezený rozpočet měli vývojáři ze studia Heavy Spectrum, vytvořili hru, na níž se po celou dobu dobře dívá, navíc má po úrovních pěkné textury, nepřátelé jsou také detailní a vše pak podtrhává i slušné nasvícení, dodávající hře temnou atmosféru. Na vizuální zpracování s pěkným uměleckým stylem si stěžovat určitě nemůžu, navíc hra běží velmi dobře, nesetkal jsem se s žádnými propady frameratu ani jinými technickými problémy. Jen načítání jednotlivých úrovní by mohlo být daleko rychlejší. Vývojářům se povedl i soundtrack, obsahující několik kvalitních skladeb, jen jich tedy mohlo být o něco více, protože se až příliš rychle oposlouchají.

Dlouho jsem přemýšlel, kolik novému Shadow of the Beast nakonec dám. Ačkoliv se mi líbil design světa, zábavné střety s protivníky a pohledné zpracování, pořád nemohu opomenout i nedostatky, mezi které patří krkolomnější ovládání u skákacích pasáží, případně velmi krátká herní doba. Nakonec jsem se i díky přibalenému originálu rozhodl pro lepší ze zamýšlených známek, ale i tak musím zdůraznit, že hra mohla být daleko lepší, pokud by vývojáři měli více času, zkušenosti a hlavně větší rozpočet.