Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

V předchozím odstavci jsem zmínil, že Sekiro: Shadows Die Twice se hodně liší od Souls her, což je vidět už na samotném příběhu. U Souls her jsme byli zvyklí, že vývojáři nevypráví příběh skrze klasické filmečky, jako je to u většiny her, ale příběh vyprávěl samotný svět, který bylo nutné důkladně prozkoumávat, případně popisky předmětů a zajímavé NPC postavy s propracovanou historií. V tomto se novinka From Software značně liší a jde spíše klasičtější cestičkou, značně lineární plnou skvěle zrežírovaných filmečků s bohatými rozhovory, ačkoliv se pořád můžete dozvědět další informace z popisků předmětů či od NPC postav během samotného hraní. Tento prvek je tedy stále částečně přítomen, ale není důležitý pro hlavní zápletku. Jen slouží jako takové doplnění pro největší fanoušky, kteří se chtějí dozvědět o zdejším světě a jeho historii co nejvíce informací. 

Co se týče samotné zápletky, která se odehrává na konci éry Sengoku během obří války, ta je rozhodně zajímavá, má potřebnou hloubku, řadu skvěle napsaných postav včetně hlavního hrdiny a nechybí v ní ani potřebné zvraty. Na začátku se sice může jevit, že jde jen o prostou zápletku točící se kolem pomsty, jak naznačovaly i trailery, ale opak je pravdou. Vše je daleko složitější, než se na začátku zdá. Navíc během hraní můžete dělat jako v Souls hrách různá důležitá rozhodnutí a tím i ovlivnit konec. Vývojáři připravili několik konců, takže tu nechybí ani velká znovuhratelnost, podpořená skutečností, že ať už dosáhnete jakéhokoliv konce, rozhodně neuvidíte na jedno zahrání vše. Konce se neliší jen finálním filmečkem či soubojem.

Sekiro: Shadows Die Twice není jen další Souls hra

Nejen tím, jak je podán příběh se liší Sekiro: Shadows Die Twice od Souls série. Je to i samotná hratelnost. Vývojáři se netajili tím, že nevytváří další Souls hru, ale spíše chtějí navázat na klasické hry jako Tenchu. Ostatně původně mělo jít o pokračování Tenchu, než se vývojáři rozhodli vytvořit zcela novou originální značku ve spolupráci s Activisionem. Ten jim navíc nechal naprostou volnost, což se dnes už jen tak nevidí, ale dle výsledku je vidět, že se to rozhodně vyplatilo. Sekiro: Shadows Die Twice má tak se Souls sérii několik charakteristických prvků, ať už jde o vysokou obtížnost, penalizace po smrti, podobně navržený svět nebo interface, ale jinak si jde prakticky svoji vlastní cestičkou, což je po několika letech a hrách od From Software vítané oživení.

Sekiro: Shadows Die Twice je pořád akční hardcore hra s lehkými RPG prvky, jejíž hratelnost je založená na soubojích s těžkými protivníky. Soubojový systém byl ale kompletně přepracován, aby hratelnost byla mnohem svižnější a a vy sami jste byli nuceni do aktivnějšího hraní, během něhož musíte útoky protivníků vykrývat místo toho, abyste uskakovali jako v Bloodborne nebo Dark Souls. Samozřejmě, uskakovat pořád můžete, ale nejde o tak efektivní obranu, navíc aktivním vykrýváním můžete protivníka po čase unavit a prolomit mu obranu, čímž je následně dovoleno zasadit smrtící úder a ušetřit si tak hromadu času. Platí to u řadových protivníků, ale i bossů. Kolikrát pak vykrývání úderů protivníků připomíná spíše menší rytmickou hru, během níž následně čekáte na příležitost protivníka nadobro poslat na věčnost. 

I když se budete hodně snažit, chybu můžete udělat kdykoliv vzhledem k obtížnosti. I proto vývojáři zakomponovaly systém, který vám umožní se jednou během souboje oživit (později během jedné fáze souboje s bossem), čímž dostanete možnost jedno zaváhání napravit. Tento nový prvek funguje skvěle, zároveň ale nijak nenabourává samotnou hratelnost a rozhodně ji nedělá lehčí.  

Teď jsem ale popsal jen jednu část hratelnosti, protože hra staví hodně i na stealth systému. Řadu protivníků můžete likvidovat pěkně potichu, k čemuž jsou uzpůsobeny nejen možnosti hlavního hrdiny, ale také design lokací a rozmístění protivníků. Pokud se nechcete pustit s protivníky do přímého souboje, je možné je tedy často likvidovat potichu ze zálohy. Ne vždy, ale většinou ano. Ušetříte si tak hromadu času a nervů, navíc postup lokacemi bude i daleko jednodušší. Stealth v Sekiro: Shadows Die Twice funguje prakticky bezchybně a po celou dobu jsem si užíval tichou likvidaci nepřátel, což je samozřejmě něco, čím se hra opravdu hodně odlišuje od Souls série. Jediné, co bych trochu vytkl, tak je umělá inteligence protivníků. Ta je založena na stejných principech jako u Souls her. Zatímco v Souls hrách nevadilo, když jste na sebe lákali různá monstra pěkně po jednom, tady už je trochu divné, když zaříznete samuraje a jeho kolegovi to nepřijde divné, když nejste v jeho zorném poli. Zároveň mi i přišlo, že jsou protivníci maximálně hluší. Můžete tak za nimi shazovat lampičky a další předměty, aniž by je to nějak vzrušovalo.

Ačkoliv má hlavní hrdina jen svoji pořádně nabroušenou katanu a nemůže mít tedy klasickou sekyru a další zbraně, rozhodně souboje nejsou monotónní a stereotypní, protože o rozmanitost se stará jeho mechanická paže, kterou může upgradovat a měnit její vlastnosti. Přes modifikace se z ní může stát sekyra, kopí, ale také umí chrlit oheň případně vybuchující šrapnely, které rozhodí většinu protivníků, případně je možnost z ní udělat i efektivní štít. Využívání mechanické ruky a jejích možností je během soubojů naprosto klíčové a hlavně zábavné, navíc na každého protivníka platí trochu něco jiného. Ačkoliv je Sekiro: Shadows Die Twice rychlá akční hra v mnoha pasážích, pořád je i taktická a nestačí jen bušit slepě do R1, ale musíte se i učit jednotlivé pohyby protivníků, zjišťovat jejich slabiny a postupovat nanejvýš opatrně, jinak vás to bude stát nejen život. Mechanická paže ovšem není důležitá jen pro přímé souboje s protivníky jako takové, ale také pro pohyb po prostředí. Díky ní se může hlavní hrdina snadno přitahovat na větve stromů, na střechy budov či prostě jen vyšší místa.To se hodí nejen při průzkumu, ale také během soubojů s protivníky, protože tak máte šanci na chvilku utéci a vyléčit se. 

A co nepřátele? Těch je tu celá řada. Parádní design mají už základní řadoví protivníci, kteří jsou navíc i velmi rozmanití a potkáte řadu druhů, od klasických samurajů po vlky, mnichy, duchy či různé obry. Druhou skupinu tvoří minibossové. Takových protivníků je ve hře několik desítek a vlastně se od hlavních velkých bossů liší jen tím, že mají méně života. Jinak jsou hodně těžkými protivníky a musíte se mít před nimi maximálně na pozoru. No a hlavní bossové pochopitelně patří k vrcholům celé hry. Ti vždy prověří vaše schopnosti a kolikrát vás i tlačí na pokraj možností. Zároveň ale vyžadují i hodně velkou trpělivost a chladné nervy. Souboje s hlavními bossy i některými menšími minibossy jsou naprosto mistrně navržené s řadou až epických momentů a po stránce choreografie nemají chybu. Pokud se soubojový systém naučíte, chvilkami souboje s bossy připomínají tanec, na který se navíc i pěkně dívá a potěší maximálně i přítomné diváky, jenž se dívají, jak hrajete. Co bych jen u některých soubojů s bossy vytkl, je kamera. Ta občas dělá u rychlých bossů v menších prostorách psí kusy hlavně ve spojení s lockováním cíle. Na toto by se mohli vývojáři ještě podívat.

Zatímco v Souls sérii jste při každé smrti přišli o všechny duše, které jste následně mohli získat zpět, zde jsou penalizace za smrt hodně odlišné a svým způsobem i krutější. Jednak přijdete vždy o polovinu nahraných XP bodů z dalšího načatého levelu a peněz, což je něco, co prostě nemůžete získat zpět, ale také se každou vaší smrtí více šíří světem nákaza Dragonrot. Ta má vliv na samotný svět, protože NPC postavy začnou kašlat a pokud si nebudete dávat pozor, mohou i zemřít a následně nebudete mít přístup k řadě úkolů. Naštěstí je možné nákazu léčit, ale i tak je nutné si na ní dávat pozor, protože hraje velmi důležitou roli. Na nový systém penalizací jsem si musel popravdě docela dlouho zvykat a na hráče vrhá ještě větší tlak, protože ztráta třeba půl levelu v pozdějších fázích hry sakra bolí, o penězích ani nemluvě. 

Sekiro: Shadows Die Twice se od Souls série liší i tím, jak si postupně vylepšujete svoji postavu. Pochopitelně zde levelujete, ale tento systém byl kompletně přepracován. Naplněním ukazatele s XP body prakticky získáte jen dovednostní bod. Ten následně můžete investovat do nových skillů a pasivních perků, které jsou ale velmi důležité pro boj s protivníky a dělají soubojový systém ještě dále rozmanitější. Pokud si ovšem chcete zvýšit zdraví a útočnou sílu, musíte zabíjet bosse. Když porazíte čtyři menší bosse či budete hledat po světě ukryté speciální předměty, můžete si zvednout zdraví. Za každého hlavního bosse je pak možné si zvýšit útok. Tím pádem se tak nemůžete dostat nad úroveň bossů, ale vždy představují rovného soupeře, takže souboje probíhají přesně tak, jak vývojáři zamýšleli. Tento nový systém vylepšování, který dává možnost odemknout si nové skilly, se mi popravdě zamlouvá a zvykl jsem si na něj rychle. Je mi ale jasné, že nemusí moc sedět méně zkušeným hráčům. Ti pochopitelně budou mít hlavně s bossy daleko více problémů, když před nimi není možné si zvýšit zdraví ani útočnou sílu.

Dostávám se k samotnému světu, v němž se budete pohybovat. Ten je svoji strukturou stejný jako v jakékoliv Souls hře, takže jde o takový pseudo open-world, v němž si postupně odemykáte přístup do nových lokací a následně i nejrůznější zkratky. Vrací se i oblíbený systém Bonfirů, u nichž si vždy můžete odpočinout, doplnit zásoby, případně odemknout nové skilly. Samotný svět hry Sekiro: Shadows Die Twice je nádherný, nikdy nevypadalo Japonsko éry Sengoku tak krásně. Je i dostatečně rozmanitý, s řadou parádně navržených lokací. Vývojáři z From Software vždy uměli navrhnout výborné světy a Sekiro: Shadows Die Twice v tomto není výjimkou. Hodně se mi i líbí skutečnost, že svět v Sekiru je nyní daleko více vertikálnější a nepůsobí jen jako placka, což odemyká nové možnosti v prozkoumávání. Navíc není naplněn jen protivníky, ale i různými obchodníky či NPC postavami, pro které můžete plnit vedlejší úkoly, jako tomu bylo v Souls hrách. Jen tedy tyto úkoly jsou srozumitelnější a hned tedy víte, co po vás kdo chce.

Sekiro: Shadows Die Twice je náročná hra, ale naprosto férová

Pokud sledujete tvorbu From Software posledních let, tak vám určitě neuniklo, že se jedná o relativně náročné a těžké hry. Alespoň ve srovnání s klasickou produkcí, která chce zaujmout co největší počet hráčů. Během víkendu jsem si všiml řady otázek, jak na tom vlastně Sekiro: Shadows Die Twice je . Užijí si ho i začátečníci nebo je vytvořen hlavně pro ty největší fanoušky Souls her? Za sebe mohu říci, že Sekiro: Shadows Die Twice je vhodné i pro nováčky, má solidně zpracovaný tutoriál a na rozdíl od Souls série vám toho na začátku více vysvětlí. Přesto si zachovává i velmi vysokou obtížnost, která je v mnoha částech možná i trochu vyšší jak u Souls her. Mohou za to dvě skutečnosti. Jak už bylo zmíněno, ve hře nelevelujete, takže se nemůže stát, že bosse jednoduše přelevelujete a zkusíte ho porazit, až budete nad ním. Takto mnozí hráči řešili souboje s bossy, což samozřejmě byl legitimní způsob hraní a vývojáři ho nezatracovali.

Sekiro: Shadows Die Twice je pak těžší i kvůli skutečnosti, že si tentokrát nemůžete přivolat pomoc a na vše jste sami. Kooperaci rovněž používalo u Souls série hodně hráčů, čímž se souboje s bossy trochu rozbily. Ačkoliv i tak bossové byli těžcí, nebyli a ani nemohou logicky být plně optimalizováni na to, že se jim bude věnovat více hráčů. To by se museli rozdvojit. I proto budou pro mnoho hráčů někteří bossové v Sekiro: Shadows Die Twice velmi tvrdým oříškem. Na druhou stranu je ale nutné říci jednu věc. Souboje jsou naprosté férové a každý boss má jasně čitelné pohyby, takže je to jen o učení se a pochopitelně i trpělivosti. Bez ní to nejde, protože jakmile se začnete rozčilovat a svádět vinu za nezdary na samotnou hru, je velká šance, že bosse prostě neporazíte. Hra rozhodně nehází zbytečně klacky pod nohy, ba naopak je hodně transparentní a spravedlivá.

Sekiro: Shadows Die Twice je pěkná podívaná

Vývojáři ze studia From Software použili pro Sekiro: Shadows Die Twice svůj vlastní engine, který byl původně vytvořen pro Bloodborne a následně byl využit i pro Dark Souls 3. V obou případech odváděl velmi dobrou práci, a tak nebyl důvod ho měnit. Vývojáři se spíše zaměřili na jeho vylepšení. I proto vypadá Sekiro: Shadows Die Twice velmi lákavě a jde rozhodně o nejhezčí hru, jakou kdy ve From Software vytvořili. Pěkné je nejen prostředí, kterému pomáhají detailní textury, ale také skvělé nasvícení. Výborně vypadají i veškeré postavy, hlavně tedy nepřátelé s parádním designem, navíc hra nešetří různými pěknými efekty a detaily. Vizuální stránka rozhodně nikoho nezklame. To už se nedá moc říci o optimalizaci, která by mohla být rozhodně lepší. Hru jsem testoval nejprve na klasické PS4, kde si drží po většinu času 30 fps, ale jsou momenty, kdy framerate klesne. Co ovšem více zamrzí je přítomný frame pacing, jako u Souls her. Na konzoli PlayStation 4 Pro má pak hra vyšší rozlišení, ale také odemčený framerate. Ten se tak pohybuje mezi 30-50 snímky, dle situace, přičemž poklesy jsou občas tak velké, že si jich prostě všimnete. Tady bych spíše ocenil, pokud by hra měla jen 1080p rozlišení, ale stabilnější framerate. Optimalizace byla vždy problém u Souls her a nikdy nebyla ideální. Sekiro: Shadows Die Twice ukazuje, že mají v tomto vývojáři z From Software stále mezery a je tu prostor pro zlepšení.

Zpět ale na pozitivní vlnu. Sekiro: Shadows Die Twice se může pochlubit kvalitním soundtrackem se spoustou rozmanitých skladeb, které hru krásně doplňují a pomáhají vytvářet výbornou atmosféru. Velmi dobře je na tom i ozvučení, ať už jde o svět jako takový, různé zvukové efekty a tak dále, vše je na výborné úrovni. No a samostatnou kapitolu následně tvoří dabing. Hru jsem nejprve testoval s anglickým dabingem, který není špatný, ba naopak je kvalitní a je vidět, že mu vývojáři věnovali potřebnou péči. Věřím ale, že pro největší autentičnost mnozí zvolí kvalitní japonský dabing. Jsem rád za tuto možnost volby.

Sekiro: Shadows Die Twice je téměř dokonalou akční hrou, kterou od maximálního hodnocení dělí jen několik menších mušek. Zaujme vás kvalitním příběhem, skvělým soubojovým systémem s dobře zakomponovanými stealth prvky, nezapomenutelnými a kolikrát epickými souboji s bossy, na které budete vzpomínat ještě dlouho po dohrání, povedeným designem a pohledným vizuálním zpracováním. Navíc si Sekiro: Shadows Die Twice užijí nejen hardcore fanoušci Souls her, ale i začátečníci, pokud přistoupí na určená pravidla a budou mít trpělivost.