Recenzovaná verze: Xbox One

První Resident Evil měl řadu předností a jednou z nich byl už příběh, který nabídl zajímavou zápletku s nezapomenutelnými hrdiny, které dnes zná, no prostě každý. Každopádně příběh se odehrává několik hodin poté, co velitelství S.T.A.R.S. ztratilo kontakt s Bravo týmem. Proto vysílá do Arklaynských hor svůj vlajkový Alpha tým, kterému velí kapitán Albert Wesker, aby zjistil, co se vlastně stalo. I tento tým je ovšem napaden, a členy nenapadne nic lepšího, než se ukrýt v nedalekém sídle, které se zdá být opuštěné, ale určitě tušíte, že tomu tak není. Zápletka se následně zaměří na dva hrdiny Jill Valentine a Chrise Redfielda, kteří mají po boku i své dva kolegy, tedy alespoň v několika částech. Každá z těchto postav má svojí vlastní linku, takže se určitě vyplatí hru rozehrát vícekrát, i díky několika různým zakončením. Pokud jste hráli jen originál a ne remake na GameCubu, určitě budete překvapeni, že vývojáři dost příběh obohatili, dokonce přidali novou postavu. Vše je hned zajímavější a zvláště fanoušci, kteří budou odkrývat hrozivé pokusy Umbrella Corporation s T-virem si přijdou na své.

Pokud jste nikdy nehráli první tři díly Resident Evil série, asi bude pro vás šok, jak moc se liší od svých moderních dílů. Nemají totiž důraz na akci, ale spíše je hratelnost založena na jejím předcházení a spíše se vyhýbání střetů s protivníky, což samozřejmě v tísnivých a úzkých chodbách kolikrát není zrovna jednoduché. Jednak nábojů není nikdy dost, zvláště na vyšší obtížnosti, a nepřátelé dokážou způsobit docela velká poškození. Resident Evil je tou pravou survival adventurou, v níž se klepete za každý náboj nebo naleznutou lékárničku, a samozřejmě i ukládací inkoust, k němuž se ještě vrátím. Hratelnosti samozřejmě dopomáhají nepřátelé s pěkným designem, kterých je několik druhů – od zombií až po různé mutanty, sem tam se navíc dostane na plac i nějaký ten silný boss, kterému je třeba vyprášit šupiny, případně před ním uniknout. Souboje s bossy se mi líbily, jdou vyřešit několika způsoby, jako ostatně řada dalších situací.

Přímo hororová a děsivá atmosféře prvního Resident Evila, která by se dala krájet, jistě dopomáhá i samotné prostředí s pohlcujícím designem, v němž se hlavní hrdinové pohybují. Na začátku je to hlavně zmínění panství, které má spoustu chodeb a místností, které si postupně odemykáte díky nalezeným klíčům nebo řešením hádanek. Ty jsou chytré a velmi zdařilé, do hry pěkně zapadají a kolikrát je při nich nutné pořádně zapojit mozek. Každopádně už samo panství se pyšní pěkným designem, ale samozřejmě nechybí ani další lokace z pozdějších fází, takže se nemusíte bát, že byste neustále pobíhali po několika místnostech. Rozmanitostí lokací rovněž Resident Evil boduje a tím si zajišťuje, že rozhodně stereotyp nehrozí.

Resident Evil se hraje parádně, ale v jedné věci je přímo nadčasový. Jde o ona rozhodnutí, která budete během hraní dělat. Ačkoliv je Resident Evil spíše lineární, důležitá rozhodnutí se promítají do dalších událostí a samozřejmě i do následného konce. Je jen na vás, kdo zemře, koho zachráníte, případně jak se budou odehrávat některé scénky, které už tak velký vliv následně nemají na hraní. Třeba jen souboj s obrovským hadem v prvních hodinách jde vyřešit několika způsoby, to stejné pak platí i o záchraně. Na každé rozehrání tak můžete hrát hru trochu jinak a pokoušet se vyřešit dříve špatně vyřešené situace, čímž má Resident Evil velkou, opravdu velkou znovuhratelnost, navíc si můžete za dohrání na různé obtížnosti odemknout další kostýmy pro hlavní hrdiny (v základu jsou pro každého hrdinu dva – starší a modernější verze). Na první zahrání vám vydrží zhruba osm hodin, pak už o něco méně, když budete znát postup, i když sem tam odbočíte trochu jinak. Každopádně za své peníze dostanete nadstandardní porci výborné nadčasové zábavy.

Hned na začátku si můžete zvolit, s jakým ovládáním se do hraní pustíte. Vývojáři zachovali jednak původní, které je pomalejší a z dnešního pohledu už zastaralé, ale přidali i moderní. Když ho zvolíte, hlavní hrdiny jde jednoduše ovládat po vzoru moderních akčních her a posledních dílů, takže ovládání je daleko intuitivnější a hráči dává nebývalou volnost, padne prostě do rukou po několika minutách. Nové ovládání se vývojářům určitě povedlo, ocení ho jak fanoušci, tak hlavně nováčci, kteří doposud k sérii nepřičuchli. Jen občas trochu zazlobí ovládání v momentech, kdy přejde kamera do jiného úhlu. Občas se trochu v těchto chvílích s ovládáním zápasí, ale nejde o něco, co by vyloženě kazilo zážitek. Jen je s touto změnou směru pohybu nutné počítat.

Ačkoliv vývojáři upravili ovládání, aby bylo přístupné novým hráčům, přidali několik obtížností, pořád je remaster Resident Evilu onou hrou, která se stala před lety tak oblíbená a neztratila nic na svém jedinečném, i když hodně těžkém kouzlu. Hardcore hratelnosti navíc dopomáhá i fakt, že hru nemůžete kdykoliv uložit, ale jen po získání speciálních inkoustových kazet, které sbíráte po úrovních. Jejich počet je značně omezen (na easy seberete najednou 6, na normal 3 a na hard jen 2), takže si vždy musíte pořádně rozmyslet, jestli hru zrovna nyní uložit, nebo ještě počkat, načež se budete třást strachy, aby vás další zombie nestála nejen život, ale i poslední desítky minut hraní. Právě tohle ale na prvních dílech Resident Evil série fanoušci milují, protože jde o tu pravou survival atmosféru, která se nyní vrací v plné parádě. Každopádně pro začátečníky doporučuji startovat s Jill. Hraní za ní je jednodušší, navíc umí odemykat dveře a zásuvky, v nichž jsou užitečné předměty, a výhodou jistě je, že má o dvě políčka více v inventáři. Se systémem ovládání nemám problém, ale proč vývojáři po smrti neumožňují hned nahrát poslední pozici, je záhadou. Musíte vždy skočit do menu a z něho ji nahrát, což nějaký ten čas zabere. Oldschool jak se patří, i když z tohoto asi moc hráčů mít radost nebude.

Remake na GameCube se mohl pyšnit i zcela novým grafickým enginem, který nabídl na svoji dobu nevídané efekty. Je jasné, že dnes už by tolik hra neoslnila, pokud by se na vizuální stránku nesáhlo, a toho si byli i vědomi vývojáři. Ti engine značně vylepšili a vyleštili, takže postavy mají spoustu detailů, přidaly se nové efekty, zvláště světelné jsou naprosto pohlcující a dotváří nevídanou atmosféru, a samozřejmě je všechno krásně vyhlazené. Jen prostředí si občas vybere slabší chvilku. Někdy je pěkné s nádherným osvětlením, poté ale zase spíše rozmazanější s horšími texturami. I tak si myslím, že každý bude ve výsledku spokojen, na remaster se dobře dívá, širokoúhlé zobrazení mu dodává na atraktivitě, navíc běží ve stabilním frameratu, nevšiml jsem si žádných problémů. Výborný je pak i soundtrack, jeden z nejlepších, jaký se ve videohrách objevil. Melodie vždy doprovází určité situace, aby navodily atmosféru, a i po třinácti letech to funguje na jedničku. Výborné je i ozvučení, zvláště s kvalitním domácím kinem kolikrát nadskočíte a budou vám stát všechny chlupy na těle.

Resident Evil byl v roce 1996 naprostým zjevením a remake, který ho značně vylepšil po stránce příběhu i hratelnosti je v remasterované verzi zjevením i dnes. Po všech stránkách dokonalá hororová hra, která nabízí výbornou atmosféru, chytré hádanky i střety s protivníky, strká do kapsy veškerou dnešní konkurenci. Pokud si chcete hned na začátku letošního roku udělat obrovskou radost, Resident Evil si tento týden kupte a ponořte se do jedné z nejlepších her videoherní historie. Je i docela smutný, že nejlepší Resident Evil za poslední roky je remaster, ale co se dá dělat. A teď nám Capcome naservíruj remaster Resident Evil Zero!