Recenze se věnuje zhodnocení převážně dodatečného obsahu, který Gold edice nabízí. Recenzi na hru jako takovou naleznete kliknutím na následující - link . Rovněž jsme vám přinesli i test VR části - link . 

Pokud by o tom snad někdo pochyboval, stačí si uvědomit, že výlet k dysfunkční rodině Bakerů ocenila drtivá většina prestižních herních webů vynikajícími známkami. Hry samotné se dokázalo prodat přes 4 miliony kusů, což je na dnešní poměry skvělým výsledkem, se kterým nakonec nebyl spokojený pouze CAPCOM. A v neposlední řadě dokázal Resident Evil 7 oslovit kritiku natolik, že před časem získal v prestižní „PlayStation Awards“ hned tři ceny. Tím je řečeno vše. CAPCOM má proto dobré důvody s nadějemi vyhlížet prodeje Resident Evil 7: Biohazard - Gold Edition, který představuje komplexní výlet do sedmé kapitoly známé série, u níž nám před časem přibyla dvě velmi zajímavá DLC. Právě na ně si dnes posvítíme, i když pouze jedno z nich je integrální součástí Gold Edition. Zároveň si společně projdeme všechen dodatečný a nadstavbový obsah, jenž nám zlatá edice přináší. Vždyť pozlacené edice tu jsou především od toho, aby konečně přesvědčili nezasvěcené, že nadešla ta pravá chvíle k investici. Kromě toho kolem nich tradičně slídí majitelé originální hry, kteří zvažují, zdali se zlaté prasátko vyplatí. Obzvláště nyní, když Vánoce již klepou na dveře.

Zlatá edice RE 7 obsahuje všechna vydaná DLC za uplynulých dvanáct měsíců, což je pozitivní, i když trochu očekávaná informace. Páteří nadstavbové části je bezesporu příběhové rozšíření „End Of Zoe“, které uzavírá hlavní dějovou linku. Avšak nikoli příběh jako takový, protože CAPCOM již usilovně pracuje na přímém pokračování. V DLC End Of Zoe poodhalíme osud mladé slečny Bakerové, jedné z normálních a veskrze kladných postav z prapodivné rodinky, která v původní hře pomáhala Ethanovi vyváznout se zdravou kůží z pekla plantáží v jihoamerické Louisianě. Toto DLC se začne odehrávat ve chvíli, kdy Ethan v základní hře zvolí, že zachrání podáním protilátky svou ženu namísto Zoe. Nešťastná Zoe je tak ponechána svému osudu, avšak na scéně se naštěstí objeví její strýc Joe, který se rozhodne nalézt lék pro svou neteř. Joe je hlavním protagonistou v tomto poměrně zajímavém DLC, které vykazuje všechny bizarnosti celého univerza, kde není o pořádné šílenosti nouze. Především je Joe chlap jako hora, jenž většinu situací řeší svými pohotovými pěstmi. Jeho mocná kladiva rozdávají polibky smrti jako na běžícím páse a jen občas použije technických vymožeností, ať již oštěpů nebo dálkově řízených bomb, což si může vcelku snadno vyrobit z nepřeberného množství komponentů, které nalezne po cestě.

End Of Zoe je obvyklým DLC koridorem, na němž Joe musí zkřížit své pěsti s obvyklou sadou monster či dotěrnými aligátory v močálech. Formou obvyklých psaných zpráv nebo kratších cutscén hráč postupně odhaluje další zákulisí celého incidentu s Bakerovými. I když je DLC se Zoe chronologicky posledním příběhovým dodatkem, přece jen se po jeho dohrání, jež zabere toliko 2 hodiny, při špetku námahy a většího zaujetí dokonce i 5 hodin, vkrádá na mysl neodbytný pocit, že tvůrci v tomto přídavku naložili s vcelku sympatickou Zoe stejně jako ve hře samotné, tj. její potenciál zůstal trestuhodně nevyužit. Za promarněnou příležitost ovšem nelze považovat toto DLC, jehož příběhový smysl sice vyznívá poněkud do ztracena, ale dokáže zaujmout netradičním mixem nadsázky (jež se však bere smrtelně vážně) a zcela originálního způsobu, jak využít dřevěné klacky tam, kde svého času neobstály ani ty nejsmrtonosnější zbraně. Zmínit se musím v této souvislosti i o druhém příběhovém přídavku „Not A Hero“, jež je sice zdarma ke stažení na Store, ale jaksi přirozeně počítám s tím, že si jej hráči nenechají ujít. Toto DLC je totiž dle mého (a pravděpodobně nejen mého) pohledu mnohem zajímavější a pro sérii i stěžejní než End Of Zoe. V DLC Not A Hero se totiž vrací na scénu jedna z nejikoničtějších postav série, a to chlapák pálící ostrými Chris Redfield, jehož úkolem je zajistit a předat spravedlnosti psychopatického a extrémně šíleného staršího brášku Zoe Lucase Bakera.

Právě z tohoto důvodu představuje Not A Hero pro dlouhodobé fanoušky série tolik důležitou spojnici mezi novým příběhem a zbytkem rozsáhlého univerza, což mimo jiné umožňuje bez jakýchkoli problémů zařadit RE 7 do kroniky hororové ságy. V CAPCOM to vědí velmi dobře, a proto se rozhodli Chrisův příběh uvolnit bez poplatků. Je paradoxní, že právě toto druhé DLC, kde zřetelně dominuje veterán Chris, má všechny předpoklady pro to, aby se stalo vyhledávanou záležitostí pro staré i nové fanoušky, a mělo být jednoznačně v Gold Edition namísto nevýrazného příběhu se Zoe. Původně měli v CAPCOM s tímto DLC velké plány. Počítalo se s otevřenějšími a originálnějšími lokacemi, avšak nakonec zůstalo „pouze“ u zasazení do povědomých podzemních scenérií z hlavní hry. I hratelnost je víceméně identická, i když je zde mnohem svižnější, akčnější a plynulejší. To dává Not A Hero zřetelný náboj a drží hráče neustále v pozoru. CAPCOM zřetelně dráždí fanoušky tím, že vzhled Chrise z RE 7 jen matně připomíná jeho celkovou vizáž z předchozích dílů, což logicky zavdává prostor k mnoha konspiracím hráčů, především v tom smyslu, zdali se jedná o skutečného Chrise (klonování jsme v této sérii už také viděli).

Tyto otázky zůstávají v Not A Hero záměrně nezodpovězeny, přičemž se objeví i některé další, jež narážejí na to, že Lucas Baker nejednal tak úplně sám, ale byl po celou dobu v úzkém kontaktu s jistou tajemnou organizací. Ano, prostor pro přímé pokračování je zde zcela evidentní. Oproti Joemu je Chris vybaven základním zbrojním arzenálem a potýká se daleko častěji s nepřáteli a nastraženými pastmi, které mu přichystal Lucas. Navíc Chris musí postupně vylepšovat svou bojovou masku, aby se tak mohl dostat do dalších částí dolů, a tak tu máme i vcelku slušné adventurní pozadí. Včetně toho, že je po vzoru hlavní hry možné vylepšovat své zbraně i schopnosti. Tato parádní akční jízda trvá přibližně 3 hodiny, avšak nebudete litovat ani minuty. Kdo je majitelem PlayStation VR, nechť se připraví na vynikající akční zážitek, který mu žádná jiná hra v současnosti jen tak nenabídne.

Zoufalým nedostatkem obou DLC, nebudeme-li počítat jejich krátkou délku a „tunelovitou“ strukturu, což jsou ovšem tradiční problémy většiny dnešních DLC, je minimální variabilita monster, která se omezuje na poměrně nudné archetypy původní hry, kde jich měl člověk po několika hodinách hraní už plné zuby. I z hlediska designové koncepce se měl CAPCOM mnohem více zaměřit na představení nových a originálnějších lokací. Na druhou stranu jak Zoe, tak i Chris základní hru podstatně rozšiřují, doplňují a také oživují, a to by mělo být základním kritériem všech DLC. Nehledě na to, že jsem si při hraní obou těchto doplňků znovu uvědomil, jak mnozí lidé RE 7 křivdí, protože ani razantní změna herního konceptu nemůže zastřít, že se jednalo ze strany CAPCOM o odvážný a vyspělý tah, když uskutečnil částečný restart své klíčové značky, která v minulých letech těžce stagnovala. Základní hratelnost, grafická stránka a také geniální kompatibilita s PlayStation VR jsou v mnoha ohledech stále jedinečné, i když jako dlouholetý fanoušek RE série pokorně uznávám, že k velikosti starších dílů typu RE 2 nebo RE 4 má sedmý díl poměrně daleko. Ale zpět k zlaté edici. Čím vším nás ještě obohatí? Především dvěma staršími DLC jménem „Banned Footage“.

Banned Footage Vol. 1, jež bylo uvolněno ještě v lednu 2017, obsahuje dvě videokazety, tj. dva zcela nové mini příběhy o nešťastnících, kteří se dostali do spárů rodiny Bakerů před Ethanem. Zároveň Vol. 1 přináší režim „Ethan Must Die“, v němž bude hráč absolvovat lehce pozměněné pasáže z hlavní hry. Avšak s tím, že smrt přivodí hlavnímu hrdinovi téměř vše a je nutné se obejít bez checkpointů a možnosti uložit si hru. Smrt Ethna tak vrací hráče vždy zpět na úplný začátek. Jedná se tedy o pořádnou výzvu, při které si budete zlostí trhat vlasy na hlavě. Také Banned Footage Vol 2., jež vyšlo nedlouho po první části, obsahuje dvě videokazety a další zábavný režim. Je jím poměrně ujetý „Jack’s 55th Birthday“, v němž bude úkolem hráče přichystat hlavě rodiny Jackovi narozeninovou hostinu. V honbě za jídlem a pitím pro nenasytného taťku ovšem stojí nepřátelé, jež je třeba odstranit. Avšak co by to bylo za narozeninovou oslavu, kdyby z nepřátel po zásahu střelnou zbraní nevystřikovaly místo krve barevné konfety? Jak je tedy patrné, oproti Vol. 1 je jeho druhé pokračování o trochu myšlenkově chudší. Jedná se o doplněk, jenž není nijak zásadní. Ani jeden ze dvou Banned Footage nejsou DLC toho typu, že by se bez nich nedalo obejít. Bohužel to tak trochu platí i o End Of Zoe. Co tedy vytknout této Gold Edition? Relativně málo. V podstatě pouze to, že jediné skutečně stěžejní DLC s Chrisem Redfieldem v hlavní roli je zcela zdarma a ke stažení není nutné vlastnit Season Pass a ani kupovat zlatou edici.

Může se to zdát hloupé, ale tato malá drobnost zásadně sráží celkovou hodnotu Gold Edition, protože neobsahuje nic natolik zásadního, co by přimělo vlastníka původní hry sáhnout po této kolekci. Je totiž ekonomicky výhodnější si konkrétní DLC dle libosti zaplatit a stáhnout samostatně. Pokud však někdo o pořízení Resident Evil 7 teprve uvažuje, měla by ovšem jeho ruka v obchodě automaticky sáhnout po Resident Evil 7: Biohazard - Gold Edition, kde se mu k originální hře dostane i několika zajímavých a sympatických vylepšení, jež mu umožní více se ponořit do hutné atmosféry tohoto hororového klenotu. Na jednu stranu lze CAPCOM poděkovat, že nám naservíroval DLC s Chrisem zdarma a doslova na stříbrném podnosu, ale příště by to chtělo trochu více promyslet marketingové dopady podobného kroku, kdy se herní společnost rozhodne velkoryse a zdarma rozhazovat nevděčným herním fanouškům kvalitní DLC, jichž se potom nedostává pro zlatou edici. A ty by měly být svým způsobem vyvrcholením a důstojným zakončením celého herního cyklu. Resident Evil 7: Biohazard - Gold Edition se to příliš nepodařilo. Přesto jsme za zlatou edici rádi, protože se jí daří stejně jako samotné hře upoutat pozornost a znovu rozvířit debatu na téma, za jakou cenu se platí evolucí v herním průmyslu. A pouze hry, o kterých se hovoří, a jež vyvolávají ostré vášně, se mohou skutečně uchytit ve veřejném povědomí hráčů. Resident Evil 7 to zatím v tomto ohledu vychází znamenitě...