Recenzovaná verze: PlayStation 4

Jak jsem již podotknul na začátku, hra obsahuje vše, co původní edice a nepřibylo tedy vlastně nic nového, co byste neznali, třeba i z DLCček. Jsou zachovány všechny 4 příběhové kampaně, kde si zahrajete za dvojice Leon & Helena, Jake a Sherry (mnozí z vás si určitě vzpomenou na malé blond děvče z Resident Evil 2, kde ji zachránil Claire a Leon) a také Chrise a Pierse. Následně je zde ještě kampaň za Adu Wong, která jako vždy pracuje sama na vlastní triko a kolegu do boje i díky svým schopnostem nepotřebuje. Je dost zvláštní, jak jsou kampaně diametrálně odlišné, až to chvilkami vypadá, že Capcom prakticky spojil čtyři hry do jednoho celku. Ačkoliv strach, hrůzu, běs a další děsivé momenty, tolik charakteristické pro první díly Resident Evil série, ve hře nenajdete, tak musím říct, že první kampaň právě za Leona a Helenu mě bavila asi nejvíce, protože má slušnou atmosféru a navíc se během jejího hraní dostanete například do zatuchlých kobek pod kostelem, hřbitov či do děsivých ulic v Číně, kde budete bojovat proti lidem, kteří mají na svědomí rozšíření C-Virusu, a také to, že se světem šíří nákaza tohoto zhoubného viru pod záštitou Neo Umbrelly.

Část za Leona a Helenu je fajn, hraje se slušně, ale jako zbytek hry je až příliš přerušována otravnějšími QTE sekvencemi, které narušují tempo a kolikrát si jimi vývojáři jen pomáhají ke zjednodušení hratelnosti a své práce. To kampaň za Chrise a Pierse by v klidu mohla konkurovat nejnovějším dílům Call of Duty, protože je nabitá akcí, a kolikrát v ní ani nebudete vědět, po kom dřív střílet, jestli do nemrtvých protivníků a dalších potvor či raději do autorů samotné hry. Kampaň za Jakea a Sherry se blíží spíš k té Leonově, a také rozhodně patří k tomu zajímavějšímu, co Resident Evil 6 obsahuje, protože se postupně oba protagonisté dostanou k mnoha informacím a zjistí, že Jake není tak úplně normální a je synem jednoho z velkých padouchů celé Resident Evil série. V jejich lince je bude pronásledovat poměrně dlouho hrůzostrašné monstrum Ustanak, a stejně jako třeba Nemesis ve třetím RE, se je bude snažit zabít za jakoukoliv cenu. Ačkoliv Resident Evil 6 během celé příběhové kampaně střídá lepší momenty s těmi horšími, za které byste vyškrabali vývojářům oči, vydrží na zhruba 20 hodin hraní, což není vůbec špatné a díky možnosti kooperace, kterou si rozebereme níže, vám vydrží opravdu na hodně dlouho. Zvláště pokud přistoupíte na fakt, že hororovým momentům a survival hratelnosti v Resident Evil 6 odzvonilo, a soustředí se hlavně na akci.

Z Resident Evil 6 je prakticky jen koridorová akční jízda od začátku do konce, a možná i proto nepochopím, proč vývojáři vlastně přidali šipku, která po celou dobu ukazuje, kam máte jít, abyste v onom tunelu asi nezabloudili. Autoři tímto ještě více chtějí hráčům zjednodušit hraní a průchod samotnou hrou, což mi doslova rve srdce jako fanouškovi série, protože hry z minulosti vám opravdu nic nedarovaly a byly výzvou do posledního levelu, v nichž jste kolikrát bloudili a museli přijít na to, jak pokračovat dál. To je už ale problém novodobých her a nikoliv jen Resident Evilu (čest výjimkám jako například Bloodborne nebo Souls série).

Jako pátý díl i Resident Evil 6 staví hratelnost hlavně na kooperaci. Kampaň můžete projít s umělou inteligencí, ale nejlepší je, když si pozvete k hraní kamaráda. Přítomen je jak online režim, tak kooperace ve split-screenu, k níž mám jednu velkou výtku. Když v tomto režimu hru s kamarádem zapnete, budou vás rušit dva černé pruhy, navíc obrazovka bude díky tomuto zase o něco menší. Tento neduh měl už Resident Evil 5 a následně 6ka na starých konzolích, a je škoda, že ho vývojáři nedokázali do remasteru opravit. Naštěstí pořád funguje dobře online kooperace, kterou bych určitě preferoval, protože jen tak si s kamarádem hru užijete asi nejvíce.

Každá hra má třešničku na dortíku, občas kladnou, občas negativní, a právě proto mě jedna taková dost pobavila u této hry, protože od hraní RE6 na Xboxu 360 uplynula nějaká doba a na tuto hrůznost jsem stačil pozapomenout. Jedná se o ukládání hry a systém checkpointů, neboli záchytných bodů. V dobách autosavů jsme všichni zvyklí na to, že při aktivaci checkpointu se hra uloží a v případě, že skončíme, tak můžeme začít od záchytného bodu. V Resident Evil 6 je však vše jinak a tvůrci šli na tuto featurku od lesa… nebo možná spíš kanalizace, protože tam ten nápad zřejmě objevili. Hra vás samozřejmě ráda upozorní, že jste dosáhli záchytného bodu, ale to neznamená, že se uložila. Občas se tak stane, že odehrajete docela velkou část, a když se do hry vrátíte, tak ji musíte opakovat, protože jste sice dosáhli několika záchytných bodů, ale ukládacích ne, a tak vám už dopředu doporučuji tohle sledovat, abyste na hru nezanevřeli následně úplně. Je škoda, že tento nešvar vývojáři do remasteru neopravili.

Velkým plusem určitě je, že remaster pro PlayStation 4 a Xbox One obsahuje veškerý dodatečný obsah, který jste museli dokupovat do původních verzí formou DLCček. Vzhledem k ceně mezi 550-600 korunami je tohle skvělá zpráva, protože za tuto částku dostanete celou hru se vším všudy, a remaster je tak rázem lákavý i pro ty hráče, kteří třeba původní hru dohráli, ale bez dodatečného obsahu, který nyní naleznou v základu. Ve hře se objevil režim Mercenaries, který fanoušci dobře znají už od třetího dílu, a který je pro mě tím nejzajímavějším z dodatečného obsahu. Následuje například Onslaught, kde zabíjíte monstra a získáváte body, podle kterých jste hodnoceni, či Predator, kde se dostanete do kůže zmiňovaného Ustanaka a snažíte se vydržet proti 4 dalším hráčům, kteří se vás snaží zabít. Tento mód mi hodně připomíná Left 4 Dead, protože i zde se role samozřejmě střídají, a tak má každý možnost být jak lovcem, tak i loveným. Mezi režimy pak najdete i Siege nebo Agent Hunk, který mě hodně pobavil, jelikož v něm fungujete jako záškodník v kampani jiných hráčů.

Vývojáři v remasteru upravili rozlišení textur a vůbec vizuální stránku učesali a vyleštili, aby byla pro nové hráče lákavější, ačkoliv pochopitelně roky jsou na ní sem tam vidět a na moderní akce nedosahuje. Na druhou stranu ani neurazí, navíc si hru můžete nově i na konzolích užít prakticky ve stabilních 60 snímcích (na starých konzolích hra běžela mezi 20-30 snímky), což se kladně podepisuje hlavně na ty nejakčnější pasáže. Vylepšená vizuální a technická stránka je tedy přesně taková, jakou od remasteru očekáváte.

Resident Evil 6 není rozhodně tak špatnou hrou, za jakou ji mnozí považují, ale je nutné si uvědomit, že nostalgické momenty plné strachu jsou dávno pryč, a dnes se jedná o akční podívanou plnou explozí a dalších rádoby epických akčních momentů. Přestože obsahuje hra několik vad na kráse, remaster se celkem povedl, vizuálně je hra hezčí a běží lépe, navíc obsahuje všechen původní i dodatečný obsah. Pokud jste měli Resident Evil 6 rádi, remaster určitě stojí za pozornost. Jestli jste si ho ovšem nezamilovali, remaster na tomto nic nezmění, a raději si počkejte na nové vydání Resident Evil 5 nebo Resident Evil 4, které je na cestě.