Red Dead Redemption

recenze  24
Petr Strecker, 12. 6. 2010 0:19
„Na koho to čumíš ty smrdutej kojote?“ ... jsou pravděpodobně první slova, kterými vás budou častovat občané divokého západu v novince Red Dead Redemption, kterou ze své pece vyvrhlo samotné sídlo zla v podobě studia Rockstar. Tolik milovaný a nenáviděný systém sandbox her se vrací v hávu divokého westernu, kde rozhodně nenajdete vytoužený odpočinek, po kterém tolik prahnete. Jako bývalý renegát se vydáváte na obchodní cestu, která vám má změnit život. Respektive jej může změnit, ovšem i do podoby, kterou si raději nechcete ani představit. Během svého putování za pomstou naopak mnoha ostatním život změníte. Změnil Rockstar svůj přístup od doby Grand Theft Auto 4, nebo se díváme do očí kopie, na které se podepsala jen změna doby? To se dočtete v následujícím článku. Předem vám ale prozradíme, že Red Dead Redemption je ten sladký bonbón s příchutí zrady a nezkresleného pohledu na tehdejší dobu, který budete velice rádi přemílat v ústech, než jej dokonale zpracujete. Nasaďte si slušivý klobouk a do úst vražte půl kilogramu žvýkacího tabáku... tady se vám bude hodit stejně jako dávka střelného prachu.

Kombinace roku 1911 a Nového Austinu vykreslí na tváři mnoha nadšenců westernových filmů úsměv podobný obětem Jacka Rozparovače. Doba velkých rebelií, nespoutanosti, tvrdé dřiny, ale také nezřízeného násilí a osobní cti. Jako někdejší člen gangsterské bandy jste byli vysláni úřady do Nového Austinu, abyste dopadli vašeho bývalého kolegu a přítele, který se rozhodl pokračovat ve svém řemesle, zatímco vy jste se vydali na cestu dobra. Po příjezdu ale zjistíte, že váš přítel už nesdílí ono nadšení a velice rád vás pošle k zemi jednou dobře mířenou kulkou, aby vás posléze mohla najít jedna z osudových postav hry a vdechla vám opět život. Austin je místo, stejně tedy jako celá doba divokého západu, kde je snad každý muž ozbrojen a ženy vypadají jako muži, tudíž je nebezpečný úplně každý, včetně místního zvířectva. Stejně jako má náš hlavní hrdina zjizvenou tvář, i zdejší pobyt vám přinese mnoho zajímavých šrámů. Příběh je samozřejmě prvořadý a skvěle reflektuje tehdejší dobu, kdy se například po boku šerifa vydáváte na hon zdivočelých banditů, na koni uháníte po prachem zalité pláni za doprovodu zapadajícího slunce a divokého vytí kojotů. Atmosféra se zkrátka povedla, a pokud si myslíte, že zpustošené prostředí musí být zákonitě nudné, nemáte pravdu. Nakonec se stanete terčem mnoha zvratů a nečekaných událostí, až se dostanete i do samotného Mexika, centra všech gringos s obřími klobouky a kukuřičnými plackami mezi zuby. Pravdou ovšem je, že náplň misí, zejména tedy jejich styl plnění se často opakuje, nic to ale nemění na tom, že se budete na každou z nich těšit a postupně si je všechny užívat až do samotného konce. Nicméně každá z misí dává určitý smysl a jasný sled událostí, což se v dnešním herním chaosu mnohdy vytrácí.

Při postupu v příběhu se tak setkáte s lidmi všeho druhu, přičemž každému z nich jde o něco jiného. Všichni se ale shodneme na tom, že přežití je pro každého na prvním místě, tudíž se setkáte se zradou a podrazy na každém kroku i ze strany lidí, od kterých byste to možná nečekali. Zkrátka a jistě, jediným vaším přítelem jste vy sami a váš dopravní prostředek v podobě koně, případně muly, kteří vás budou doprovázet jako zápach několik let nemytého chrupu místních krasavců. Ale právě lidé, pro které děláte, abyste se nakonec dostali k vámi stanovenému cíli, jsou na hře to nejzajímavější. Maršál Johnson je typický strážce zákona, jenž by udělal cokoliv, aby svou zemi očistil od všeho špatného. Sám ale neuznává zákony a nesnáší vládu, stejně jako většina obyvatel Austinu. Dalším charakterem, jehož by byla ostuda nezmínit, je Seth, vykradač hrobů, nekrofil a pravděpodobně i těžce narušený jedinec zabývající se hledáním pokladu. Jak svým vzezřením, tak charakterem bychom jej mohli přirovnat například ke Gloomovi z Pána Prstenů, jelikož jakmile jej spatříte, možná vám naběhne i husí kůže na zádech. Setkáte se také s nespočtem ožralů, trosek, sličných děvčat v salónech, namachrovaných špinavců z kopců, nebo také kanibalů. Všichni se ale chovají dokonale podle předpisů divokého západu, přičemž není bezpečno ani na cestách. Ale o aktivitách až poději, v tomto ohledu RDR naprosto exceluje, občas máte totiž na pořadníku tolik věcí, že byste si nejraději dali rozstřel s Chucken Norrisem.

Pokud jste hráli některé z posledních dílů série Grand Theft Auto, tak vězte, že hra sdílí defakto celou svojí myšlenku a celkový koncept s touto oblíbenou sérií. Aby také ne, když je ze stejného vrhu. Otevřené město, nádech podsvětí a nekalostí, zábava pro dospělé publikum a mnohdy i vtipy parodující nejen samotné aktéry hry. Některé scénky a dialogy si prostě zapamatujete, i kdybyste nechtěli. Když jsme hru svým konceptem přirovnali ke GTA, neměli jsme tím na mysli jen nadávky, násilí a divoké honičky. Tím hlavním je otevřená mapa, která je vám přístupná téměř od samotného počátku hry, kde jste limitováni pouze nedostatkem prostředků. Jakmile ale osedláte svého prvního oře, můžete se vydat napříč přírodou, poznávat městečka nebo se jen bezcílně potulovat po krajině. Mapa je opravdu rozlehlá a zároveň členitá. Ačkoliv dosti podstatnou část povrchu tvoří širé pláně a vyprahlé kaňony, často narazíte na městečka, malé usedlosti nebo třeba domky uprostřed ničeho, což vás potěší o to více. Potom už je otázka, jestli jej obývají slušní lidé nebo bandité. Tak jako tak, provést jim můžete to samé. Perfektně zvládnuté prostředí v kombinaci s mnoha efekty a působivou grafikou dodávají hře neuvěřitelný šmrnc a obrovský kus atmosféry divokého západu. A popravdě, atmosféra je na RDR to nejlákavější. Co si budeme povídat, nikomu se v tomto místě neříká smrdutý skunk jen tak. Dlouhé louky poseté písčitými a hornatými převisy pokrytými kaktusy střídají hluboké kaňony, kde překupníci střádají své zbraně a alkohol. To vše završuje zasněžená oblast v horách, kde se setkáte s nejnebezpečnějšími zvířaty ve hře, stejně jako s jedním z nejvýše položených míst. Tím ale chceme říct, že jen málo her vás donutí se zastavit a rozhlížet se po krajině. Pokud se postavíte na vysoký útes a budete sledovat, jak běží čas, tak se vám hned několikrát otevřou ústa. Každý den se totiž nevidí, jak slunce pomalu zalévá městečko Armadillo, stejně jako příchod soumraku, kdy se mraky pomalu pohybují nad krajinou a odráží svůj obrys na zemi. Kapitolou samou pro sebe je pak nástup bouře a hustého deště, kdy se prašné cestičky změní v zabahněné tratoliště plné všeho bordelu z okolí. V tomto případě rozhodně smekáme. Do většiny staveb navíc můžete vstoupit, a ačkoliv v nich krom úkrytu před kulkami či drápy zvířat dychtících po vaší krvi nenajdete nic, rozhodně není na škodu mít takovouto možnost po ruce.

Po takto velké mapě je samozřejmě nutné se nějakým způsobem přepravovat a věřte mi, že pěšky to jde opravdu, ale opravdu velmi pomalu. Takže pořádně podřaďte, skočte na oře, ať už je váš nebo někoho jiného, upalujte prašnými cestami napříč výdělkům a spravedlnosti. Vozit se můžete přímo na hřbetu koně, vozu (poháněného koňmi kupodivu) nebo také muly, což působí lehce legračně, jako byste přišli na start F1 se svým vytuningovaným Favoritem. Ale jak rčení říká, darovanému koni na zuby nekoukej, občas totiž budete rádi za cokoliv, zvláště když vaše čtyřnohého miláčka pošlou jednou hezky mířenou kulkou do salámu. Jakmile ale nějaký kůň, ať už koupený či získaný, spadá pod vaše vlastnictví, můžete si na něj jednoduchým stisknutím tlačítka zapískat a on přiběhne, ať už se nacházíte kdekoliv, což je rozhodně užitečná možnost. Ačkoliv to v Red Dead Redemption občas žije až moc, pořád se pohybujete v pustině, takže být opuštěný na konci mapy není nic příjemného, zvláště když kolem vás brousí panteři, kteří určitě nechtějí Whiskas, jenž vám čouhá z kapsy. Jakmile se chopíte opratí, zjistíte, že se koně řídí typicky... koňsky, překvapivě. Ovládání koní je perfektní, což se ovšem nedá říct v momentu, kdy se pohybujete v těsnějších místech, což je ostatně potíž celé hry. Ve hře se samozřejmě nachází mnoho druhů koní s odlišnými vlastnostmi, které se projeví zejména na rychlosti a na výdrži. Proto jsou tito čtyřnozí bastardi kriticky důležitou součástí hry, bez které se nikam nepohnete. A střelba ze hřbetu zkroceného mustanga při divokých honičkách nebo lovech má zkrátka něco do sebe. Co nás ale upřímně zarazilo je fakt, že všechno živé ve hře neumí plavat! Ano, uznáváme, v RDR je opravdu minimum míst kromě baru, kde byste se mohli smočit, ale jde spíše o princip. Chápeme, že místní mají dobový odpor k hygieně, ale občas se přeci jen stane, že zařadíte špatný kvalt a s koněm nacouváte přímo do jezera. "Občas " berte s extrémní nadsázkou, stane se to jen těm největším smolařům, ale přece...

To všechno je moc krásné, ale řečmi nikdy míru nedosáhnete. K dobové atmosféře nemyslitelně patří dobové zbraně. Když jsme v úvodu tvrdili, že zde nosí zbraně opravdu každý, tak to také tak myslíme. Když už někdo něco říká, tak to má koukat říkat a ne neříkat. Díky některým chybám narazíte i na vlky, kteří jsou schopni držet zbraně. Ale o tom až později. K ruce dostanete vcelku rozsáhlé množství historického arzenálu, od klasických revolverů, pistolí, přes Winchestrovské opakovačky nebo přesné pušky, brokovnice s upilovanou hlavní, až po odstřelovačky se zaprášeným hledím. Pokud už nemáte čím vystřelit, dobře také poslouží ruce, včetně nože nebo vrhacích píchátek, rozuměj nožů. Většinou tak budete přepínat mezi puškami a klasickými revolvery, jelikož v podstatě nic víc nepotřebujete. Pokud byste rádi nějaký nový model, můžete zaskočit do jednoho z mnoha obchodů, kde najdete po několika splněných úkolech i vzácnější kusy. Veledůležité je ale kovbojské laso, které vám poslouží zejména na lovení divokých koní a nepřizpůsobivých obyvatel Austinu a Mexika. Za živého je od přírody větší odměna jak za mrtvého, navíc můžete své oběti hodit na koně a prohánět se s nimi po přírodě, nebo je položit na koleje a sledovat výraz strojvůdce, až žvejkne jednoho většího slimáka. Hra je stavěna na akci, která má hned několik podob a bohužel ne všechny podoby jsou předlohou krásy a dokonalosti. Nepřátelé nejsou nijak zvláště vyspělí, samozřejmě zvládají základní úkony jako je krytí se za překážkami nebo kradení koní v největší tísni, ale jinak působí jako ovečky na jatkách. Jakmile je vyprovokujete a poté se schováte, okamžitě běží za vámi, nebo naopak stojí na místě. Většinou tak jejich výhoda tkví v tom, že jste několikanásobně přečísleni. K jejich eliminaci dobře poslouží režim DeadEye, což je obdoba bullet-time, tedy zpomalení času, kde si navolíte cíle a poté jen stisknete kohoutek, což je nedílnou součástí kovbojských duelů.

To ale není problém jen AI nepřátel, která se v mnoha situacích rovná počtu končetin běžného lidského jedince. Dalším problémem může být manévrování jak postavy, tak koně v těsných místech, zejména díky pomalé rotaci kamery a mnohdy nepříliš agilnímu ovládání. Akce v těsných koridorech, jako jsou například domy, může být i díky nemožnosti rychlého přepínání pohledu kamery z ramena extrémní bolestí, přičemž mnohdy zemřete jen díky tomu, že jste přes klobouk neviděli vyčnívající rameno bandity. Tento neduh se ještě více prohlubuje v kompetitivním multiplayeru, který i přes svou zábavnost není zrovna dvakrát stavěný na podobné hrátky. Ale samozřejmě z dosti podstatné části závisí na vaší chuti, a jak se k tomuto problému postavíte. S tím vším se pojí i režim míření, který si můžete zvolit v nastavení, a osobně doporučujeme nastavit ihned po spuštění hry míření na položku Expert. To vám umožní zacílení bez jakékoliv pomoci a zároveň vám tak hra dává v tomto ohledu absolutní volnost. Nemusíte tak řešit přeskakování kamery na ostatní obyvatele této kojoty vyštěkané zemi. Casual možnost má jedinou výhodu v tom, že automaticky zacílí na blízkou osobu, což umožňuje vcelku spolehlivou lokaci nepřátel i za špatných podmínek, jako je třeba tma. Na druhou stranu musíte zbytečně kroutit analogy, abyste mohli trefit cíl tam, kam potřebujete. Samozřejmě si zvyknete na vše, ale s pokročilým nastavením je hra daleko přirozenější a možná i více uživatelsky přívětivá.

To nejlepší na tomto stylu her je ale volnost a nespoutanost, která vás provází po celou dobu hry. Kdykoliv se můžete nasr*t, všechno hodit za hlavu a utíkat mimo civilizaci. V Případě Red Dead Revolution budete možná naopak utíkat směrem k civilizaci, ale jde o tu myšlenku... taky jste se určitě někdy chtěli sebrat a odejít od všeho stávajícího s tím, že začnete nový život někde na venkově. Skutek utek, a při pomyšlení na to, že budete místo surfování po internetu kydat hnůj jste se vrátili zpět na zem. Ale Red Dead Redemption je úplně o něčem jiném. Když už jsme se zastavili u posledního regulérního GTA, RDR je v ohledu postranních misí, aktivit a různých maličkostí zase o něco dále. Nejenže máte spoustu možností jak se realizovat, ale zároveň jste k tomu motivováni hned několika důležitými skutečnostmi. Pokud vás nebaví střílení zloduchů, v klidu se můžete vybít na mírumilovných zvířatech v celé širé divočině, od plachých jelenů, králíků, skunků a mývalů až po divoké pumy, medvědy nebo třeba vlky, kteří vám svou kožešinu nedají rozhodně zadarmo, a třeba taková puma vás velice ochotně poškrábe na zádech. Takže pokud se budete chtít porvat, raději zaskočte do salónu než do pustiny. Zabité zvíře pak lze stáhnout z kůže, kterou můžete v obchodech prodávat, stejně jako většinu surovin, jenž vytěžíte v poušti. Po divočině se také nachází mnoho druhů keříků a divoce rostoucích květin, se kterými lze naložit stejně jako s kožešinou. Samozřejmě už je není potřeba lovit. Peněz je málo, tudíž se hodí každý kšeft bokem. Sestřelováním klobouků či přímo celých hlav s klobouky si těžko něco vyděláte. Až na výjimky v podobě hledaných banditů, na jejichž reklamní letáky narazíte v každém větším městě. V podstatě se jedná o špinavou práci, kterou samozřejmě vezme každý špinavý kojot bez peněz, jako jste vy, ale vězte, že z živého jedince máte daleko větší profit, takže pohlaďte svoje kolty, ať jsou hezky v klidu.

Dále pak musíme zmínit i klasické karetní nebo jiné i nehazardní hry, které vám mohou vcelku rychle vynést opravdu slušné peníze, stejně jako je lze během několika minut všechny projet. Zde vám nikdo naštěstí nemá co vzít. Dneska opravdu oblíbený Poker bude určitě vaší živnou půdou, stejně jako Blackjack, či Lhářova kostka. Mimo hazardu si můžete vyzkoušet hod podkovou, nebo třeba krocení divokých koní, co je zároveň součást některých misí. Nejdřív je potřeba koně svázat a posléze rychle naskočit a uklidnit v krátké minihře. Poté si jej můžete nechat nebo ho zavést do stáje. Rozhodně nedoporučujeme krocení grizzliů nebo jiných divokých šelem. Situace by se mohla obrátit a vy byste se v mžiku nacházeli sami v opratích, v horším případě v zubech. Když jsme ale mluvili o motivaci, tak jsme neměli na mysli jen hordy peněz, které nikdy neuvidíte, ale zejména možnost plnění challengeů, za jejichž dokončení získáte nějaké ty drobnosti jako nové obleky, které nejsou jen na parádu, ale přináší vám určitě výhody. To je přesně to, co dnešní hry potřebují – vzhledem k jejich mnohdy nepříliš přesvědčivým kvalitám je potřeba, aby hráče alespoň něco motivovalo ke hraní. Což rozhodně není případ Red Dead Redemption, ale právě tento titul hezky ukazuje, jak by měly ideální hry a herní principy vypadat. Hra je rozsáhlá, ale zároveň komplexní, což jsou body navíc. A pokud jste se narodili ve znamení Arnolda, určitě vás potěší několik zlodušských skrýší, které můžete pohodlně vymlátit a získat tak vcelku zajímavé odměny.

Karma a svědomí je zlá věc, ještě více zásadní je ale vaše reputace v takto divoké a tvrdé zemi. Když budete moc tvrdí, lidé vám nebudou důvěřovat a nakonec zemřete sami bez rodiny, když naopak budete moc měkký, bude si z vás dělat močící patník i šerifův pes nebo sám šerif. Veškeré vaše činy jsou tak zaznamenávány jak místním justičním orgánem, tak běžným obyvatelstvem. Pokud se chováte ukázkově, obyvatelé k vám budou vzhlížet a zákony budou vůči vám o něco tolerantnější. Největší výhodou jsou například dosti značné slevy v obchodech a možnost plnění úkolů pro speciální postavy, na které narazíte po celé hře. Pokud hodláte dělat problémy tak počítejte s tím, že po vás půjde policie a s rostoucí odměnou na vaší hlavu poroste i počet a agresivita jednotek, které se vám budou věšet na paty. Místní policie je zde opravdu nepříjemná, přičemž vy sami nevydržíte nijak výrazně moc. A rozhodně se nikdo nebude ptát, jestli chcete být zatknuti nebo zastřeleni. Nejdříve mluví kolty a až potom odznaky. Ale konání dobrých či špatných skutků vám ovlivňuje i ukazatel slávy a osobní pocty. Zde do hry vstupuje vaše osobnost, jelikož záleží jen na vás, jestli budete spolupracovat a chránit nebohé obyvatele divokého západu, nebo jim budete sami dělat potíže. Nemusíme vysvětlovat, že veškeré chování má nějaké následky. Pokud si tedy vyberete tu zlou cestu a půjde po vás místní policie, dokud se nevyplatíte, stále bude na vaší hlavu vypsána určitá odměna a pokud bude vysoká, ani obyvatelé se nebudou bát a přiloží ruku k dílu, aby vás potopili. Samozřejmě lze vše splatit ať už cash nebo omluvným dopisem.

Člověk byl odjakživa člen smečky, ať už se někteří z nás přiklání k lidem, zvířatům nebo i mrtvolám (viz. Seth), stále chceme mít někoho při sobě. V tom je síla a možná i slabost člověka. V tom případě se můžete dosyta vyřádit v multiplayeru Red Dead Redemption, který má ovšem dvě strany mince. Rub a líc. Vepřové koleno a hovězí hlavu... ať je to jak chce, zkrátka by se dal rozdělit na dvě části, přičemž jedna z nich je lehce našedlá. Celou kostru multiplayeru tvoří otevřený režim Free Roam, což je v podstatě po vzoru hry otevřený celý svět, včetně měst a hideoutů zločinců. Zde se setkávají náhodně, či na pozvánku lidé, kteří se do hry připojí a přímo z této volné jízdy si můžete vybírat režimy, či svolávat jiné přátele do své bandy. Být v partě má několik výhod, tou hlavní je, že jakmile zemřete, objevíte se poblíž svých ostřílených kumpánů. Spolu tak můžete brázdit libovolně sluncem zalitý Austin a Mexiko, eliminovat koho se vám zachce, společně utíkat před zákonem, nebo se drtit mezi sebou. Tento režim je právě to nejlepší na celém multiplayeru RDR. Nikdo vás ničím nesvazuje a není nic uspokojivějšího, než když se proháníte s přáteli na koních po zaprášených cestách. Pak ale přichází lehčí políček o síle několika stupňů Richterovi škály. Ve městech, případně skrze ingame menu lze libovolně zapínat kompetitivní režimy a řekněme si pravdu, právě tyto módy nejsou pro hru přímo tím pravým. Může za to styl ovládání hry? Možná. Neohrabanost postavy? Ano, taky nese své břemeno. V základních režimech je to ale také navíc Auto-Aim, tedy automatické zaměřování, kde jde posléze zkrátka jen o to, kdo dříve zaměří. Větším přínosem jsou tzv. Hardcore režimy, které vás alespoň trošku naučí opatrnosti a rozhodně připomínají soupeřivá jatka taková, jaká by měla být už od základu. Ve všem ostatním je ale multiplayerová část vyřešena skvěle, zejména když mluvíme o levelování, které je doprovázeno upravováním postavy, či odemykáním nových dopravních prostředků. Vývojáři si také očividně vzali příklad z aktuální podoby série Call of Duty a do multiplayeru přidali obrovské množství challengeů, za jejichž plnění získáváte zkušenosti. Zkrátka se nenudíte a my jen vítáme podobný systém odměňování.

Stejně jako oslňující je hra, jsou oslňující i mírné technické nedostatky. Nebojte se ničeho, nejde o nic extrémního, co by změnilo váš názor na hru, ať je jakýkoliv, ale zkrátka by byla škoda je nezmínit, zvláště když některé z nich jsou tak legrační. Pokud v nějaké hře uvidíte vlka schopného držet zbraň a střílet, tak je to právě Red Dead Redemption. Chybka se občas vloudí a tak se může stát že narazíte na lidskou bytost obdařenou umělou inteligencí zvířat a případně naopak. Pokud něco takového zahlédnete tak nám věřte, že vám takováto situace vykouzlí úsměv na tváři a možná vám i narovná pevně přibitý knírek. Co už je ale daleko nepříjemnější, jsou nepřátelé schovaní ve zdech, na které nemůžete, ale oni na vás naopak mohou pohodlně střílet. V Counterstrike by dostali ban za wallhacking, zde je to součástí hry. Rozkošné! PS3 verze občas také utrpí menším trháním obrazu, což se stává jednou za uherský rok, a vlastně jen když vjedete v plné rychlosti do města plného lidí. Ale jinak nic zásadního, co by vám mělo vystřelit žlučník až do mozku. Graficky je hra skvostem – ostrý obraz a detailní prostředí vás chytne za vlasy okamžitě po spuštění hry a i po mnoha desítkách odehraných hodin se budete stále rádi dívat na to, jak skvěle prostředí vypadá, což se násobí při různých podnebných situacích. To samé se dá říct o zvuku, zde si hoši perfektně vyhráli, od dusotu koní, přes zvuky výstřelů až po samotný dabing. Právě v oblasti dabování postav byly použity některé prvky klasické západoamerické angličtiny, aby byl zážitek pokud možno co nejvíce stimulován. Věřte nám, že kdyby byla hra vyvedena celkově v této jižanské angličtině, nerozuměli bychom ani slovo. Na vývoj hry byl použit engine RAGE v kombinaci s enginem Euphoria, který byl úžasně demonstrován právě v Grand Theft Auto 4 při porážení lidí autem. Zde už tak úžasně nevyniká, přestože není problém srážet ostatní při jízdě na koni, ale stále jsou jeho fragmenty dosti patrné.

Co říct na závěr... Red Dead Redemption je titul, který dokonale odkazuje na divoký západ svou téměř bezchybnou atmosférou a detaily, které byste jinde museli hledat lupou. Skelet série GTA obestavěný westernovým životem a v mnoha ohledech ještě více utáhnut, je vynikající a dlouho budete hledat takto zvládnutý a originální titul, který vás jak oslní svou komplexností, tak zabaví osobitou hratelností. Že jsou mainstreamové tituly pouze několikrát přežvýkané kousky, které jsme tu měli již několikrát? Ano, ale RDR je přežvýkán tak, že po vyplivnutí chutná ještě lépe. Rozhodně si jej nenechte ujít, John Marston v čele se smečkou špinavých banditů má šanci se usadit v žebříčku TOP her pro rok 2010. On na to má a kdo nesouhlasí, tak je prachobyčejnej skunk, kterej si nezaslouží ani dávku z šestiraňáku. Pronto!

Red Dead Redemption

ps3x360
Rockstar Games, Rockstar San Diego
Datum vydání hry:
18. 5. 2010
Žánr:
Střílečka, RPG, Adventura
KARTA HRY
9/10

Komentáře