Rag Doll Kung Fu: Fists of Plastic

recenze  12
Petr Strecker, 24. 5. 2009 23:00
Vydavatelé jsou mnohdy velice ošemetní lidé, kteří překypují drzostí nám neustále vnucovat hry, které ani zdaleka neodpovídají poměru cena / obsah a ještě nám směle tvrdí, že se jedná o hru, která je ve svém oboru naprosto nepřekonána, o prodejní hit, o hru roku a kdo ví, co všechno, přičemž se vám smějí do tváře s ledově chladným výrazem. Jednou z těchto malých-velkých her je i exkluzivní PSN novinka Rag Doll Kung Fu: Fists of Plastic, jenž přesně splňuje požadavky na oprávněné nářky, které jste již několikrát četli. Že je takovýto úvod, ve kterém si stěžujeme už na počátku velice neobvyklý? Uznávám, je to tak. Po zahrání hry ale nakonec zjistíte, že za ty peníze, které činí něco kolem dvou stovek korun, bude daleko výhodnější si koupit hromadu čínských nudlí a přejíst se k smrti.

Po stažení balíčku s hrou a jejím nainstalování naběhnete natěšeni do hry, přičemž náhle zjistíte, že kde nic, tu nic. Vše začíná editací vaší Rag Doll postavičky. V podstatě si lze z postavičky udělat šaška, na kterého navlečete každou kravinku. Zpočátku máte na výběr z velice omezeného počtu oblečků, plněním speciálních úkolů ale odemykáte nové, ještě vypečenější. Výhodou je, že vás toto oblečení nijak neomezuje a ani vám nepřidá nic navíc, takže si můžete opravdu s klidným svědomím vybrat, zdali chcete klasickou postavičku ala Bruce Lee, nebo zarostlého překupníka dobytka. Než ale získáte veškeré oblečení, bude vás hra stát mnoho nervů a možná i bolesti.

Jak název napovídá, ve hře je použit fyzikální engine, jenž využívá rag doll fyziku. Postavy tak nemají přednastavený repertoár pohybů, ale reagují podle vašich pokynů zcela spontánně. I když postavičky vypadají při soubojích lehce přiblble, ovládnutí všech pohybů je celkem náročnou záležitostí, která může leckoho odradit. Při prvním hraní jsem také s hrozivým výrazem a několika slovy, které bych tu nemohl zveřejnit ani po desáté hodině, vypnul hru rychlostí zdrogované myši. Ve hře si totiž projdete postupně deset různorodých výzev, které dokáží být oříšek, snažíte-li se získat platinovou medaili. O tom ale až později. Jak jsem již řekl, pohybů je hned několik a jejich zvládnutí je oříšek i pro opravdové maniaky. Základem je používání klasických tlačítek pro kopání, mlácení, chytání a vyrážení. Později ale budete muset zapojit i pohybový senzor, díky kterému lze použít ty nejsilnější a nejvýhodnější pohyby. Ve všem totiž hraje roli síla Chi, kterou nabíjíte řezáním protivníků hlava nehlava, nebo skákáním z plošiny na plošinu a prováděním přemetů ve vzduchu. Pomocí naakumulované energie si tak můžete třesením ovladače nabíjet speciální silové rány, které lze vrhat po nepřátelích. Nejenže je efektně odpálí pryč, ale také jim velice silně uberou na zdravíčku. K léčení lze použít předměty, které vypadnou z dárkových balíčků, nebo meditaci, kterou taktéž vyvoláte poctivým třesením ovladače, jako kdybyste zrovna dostali epileptický záchvat. Sečteno podtrženo, můžete kopat, mlátit, vrhat, kousat, štípat, kvičet, prostě vše, co vám pomůže k přemožení protivníka. Pokud ale budete chtít získat co nejlepší umístění v jednotlivých úkolech pro jednoho hráče, počítejte s několika hodinami tréninku. Ke všemu musíte ještě poctivě mířit tím směrem, kterým by váš avatar měl mlátit. Občas tak vaše postava bere vaše příkazy spíše jako doporučení.

I prostředí je mnohdy velice shovívavé vůči vašim potřebám. Úrovní je hned několik, a i když jsou tyto arény velice malé, poslouží dokonale pro ničení vašich (ne)přátel. Po několika projetých kolech si ale začnete pomalu všímat, že postrádají nápad a působí lehce lacině. Důrazně vám doporučuji pokud možno přeskočit část pro jednoho hráče a vrhnout se s přáteli okamžitě na bitky ve více lidech. Což se vlastně od hry také tak nějak očekává. Ale pokud o to nestojíte, v části pro jedince naleznete 10 challengů, které čekají na vaše pokoření. Ano, těchto úkolů je opravdu málo, ale jak jsem již zmínil, jejich kompletní dokončení vám zabere opravdu mnoho času. Bohužel je plnění těchto úkolů stejně frustrující jako nudné. Většinou se jedná o eliminaci několika nepřátel za různých podmínek, ničení cílů shurikenem, zabírání si území nebo žonglování nepřáteli. Ano, slyšíte dobře. Musíte co nejdéle udržet ve vzduchu nepřítele za pomocí vašich silových střel. Smích? Přejde! Jakmile se totiž pustíte do plnění, do mozku vám začne proudit smrtelné množství adrenalinu. V podstatě se nejedná ani tak o mise, jako spíše celkový tutoriál, který vás připraví do tvrdých podmínek multiplayeru. Naučíte se točit na plošinách, manipulovat s nepřáteli nejen na zemi a používat zbraně v takových polohách, že i aktéři v kamasutře působí jako nevinná hromádka potu a masa. Ta pravá a v podstatě jediná zábava začíná právě teď.

Potom, co si odnesete dostatečné množství modřin a podlitin všeho druhu, doporučuji se poohlédnout po minimálně jednom člověku, který má o hry alespoň minimální zájem. Pokud najdete tři hráče, užijete si v multiplayeru legrace jako na pouti. Lze hrát až ve třech lidech, přičemž si musíte povinně vybrat ze čtyř dostupných režimů, které jsou k dispozici okamžitě a dělí se podle arén, jaké si vyberete. Deathmatch - co říct k tomuto módu. Klasická řezničina, kde vyhrává hráč, jenž je schopen rozdat pokud možno co nejvíce ran, jak končetinami, tak předměty, které jsou všude kolem vás. Tyče nevyjímaje. Pokračujme přes King of the Hill, což je vlastně obdoba "všichni proti všem, ale organizovaně". Musíte se totiž dostat na plošinu, která se nachází na vršku arény a udržet se na ní sám co nejdéle. Jak asi tušíte, spoluhráči budou natolik kolegiální, že se vás budou snažit udržet pokud možno pod plošinou. Capture the Fish je pravděpodobně nejzábavnější režim ze všech. V podstatě se jedná o basketball s velkou rybou. Cílem hráče je rybu uchopit a dovléct ji až do velikého koše, který spíše připomíná necky na prádlo. Jak asi tušíte, nedostanete body zadarmo. Poslední je Dodgeball, kde hraje hlavní roli modrý míč, kterým musíte vybíjet ostatní hráče. Záleží na vašem vkusu, ale dva výše zmiňované režimy v podstatě drží hru nad vodou. Jakmile se sejde více hráčů, je nesmírná zábava handrkovat se mezi sebou o kus zdechlé ryby. A možná dojde i na smích.

Jak jsem již napsal, deset dolarů za Rag Doll Kung Fu: Fists of Plastic je opravdu velice přestřelená cena. Kdyby Sony srazila hru na polovic, dobře by udělala, jelikož hráč, vlk samotář, rozhodně nebude zrovna potěšen, pokud si stáhne tento kousek a zjistí, že nemá prakticky co dělat. Naopak, pokud víte, do čeho jdete, a jste připraveni na zábavu ve více hráčích, rozhodně se budete bavit. Stále ale nelze popřít, že se jedná spíše o velice předraženou demoverzi, kterou drží na živu právě multiplayer.

Rag Doll Kung Fu: Fists of Plastic

ps3
Sony Computer Entertainment, Tarsier Studios
Datum vydání hry:
9. 4. 2009
Žánr:
Bojovka, Hack and slash/Beat 'em up
KARTA HRY
4/10

Komentáře

Související články

RAGE si v recenzích vede dobře