Prvně zkusíme krátce zabrousit do historie této akční pecky. Poprvé se o Prey začalo mluvit v roce 1995. O dva roky později byla tahle nadějná hra dokonce prezentovaná na E3 (kromě ročníku 1997 také v roce 1998). Roku 1999 byla ,,indiánská“ střílečka odložena. Za dva roky odkoupilo vývojářské studio 3D Realms práva na značku Prey od Infogrames. A až v roce 2005 byla hra oficiálně oznámena. To by bylo z historie všechno (ti, kteří nemají v lásce dějepis, se určitě po této větě zaradovali).

Většina hráčů si stěžuje, že herní scéna dnešní doby je bez nápadů a vývojáři se bojí riskovat. Ale jsou i výjimky. A jednou z nich je právě Prey, hra, která se nebojí vjet na jinou kolej, než po kterých jezdí ostatní hry. Hlavním hrdinou byl indián Tommy, který byl nešťastný z toho, že patří do indiánské rodiny a toužil po opuštění indiánské rezervace. Jediným člověkem, který ho tam držel je jeho přítelkyně Jen. Proto nebylo divu, že když ji obtěžovali dva přiopilí barbaři, Tommy vzal do rukou hasák (zapomněl jsem vám říct, že pracuje jako automechanik) a oba dva zabil. Avšak krátce potom se začínaly dít divné věci. Televize vysílala nouzové vysílání, a než se celá trojice (Tommy, jeho děda a Jen) stačila rozkoukat, už se ocitla i s ostatními lidmi planety Země v mimozemské lodi. Po malé exkurzi ( zde se zřejmě vývojáři inspirovali Half Life) interiérem lodi se Tommy pustil do nerovné bitvy (jak jinak ve FPS, že?) během níž ztratil dědečka a pokouší se zachránit svou milovanou Jen.

Po krátkém čase však Tommy zjistil, že být indiánem není zrovna špatná věc. Dostal se do posmrtných indiánských lovišť a dědeček ho zasvětil do zvláštních schopností. Jednou takovou je převtělení se v ducha. Bez této schopnosti se hráč ve hře vůbec neobešel. Uvedu jeden příklad z herní praxe. Když jste uviděli jedinou možnou cestu, kde zrovna působilo silové pole, co jste udělali? Ano, určitě jste uhodli. Převtělili jste se do svého druhého já ( tzv. spirit walk) , prošli jste polem a na druhé straně ho vypnuli. Přeměnili jste se na ,,živého“ Tommyho a mohli jste bez problémů přejít.

Další novinkou byly hrátky s gravitací. Autoři nás od začátku přesvědčovali, že fyzika není všechno. A měli v podstatě pravdu. Zatímco Doom 3 a podobné hry měly klasickou fyziku, tato hra přinesla do FPS žánru gravitaci a pěkně ukázala, co se s ní všechno dalo dělat a jak se rázem mohl změnit strop v zemi. Na tuto ,, fyzikálně nemožnou“ změnu byly na lodi točité chodníky či zvláštní tlačítka, do kterých stačilo pouze střelit a v tu ránu bylo všechno obráceně. Kvalitní pocit gravitace vám zanechali i různé malé měsíční objekty (nejvíc se to dá asi přirovnat k planetám), po kterých hráč chodil a bojoval. Další zajímavostí této ,,pařby“ byly tzv. portály umístěné buď uprostřed místnosti nebo v malých bednách. Stačilo jimi projít a byli jste v úplně jiné části lodi. Spirit walk, gravitace i portály byly ve hře velmi dobře zakomponované a propracované.

Nedílnou součástí akčních her jsou bezesporu zbraně. Na výběr hra nabízela celkem ze sedmi kousků. Kromě již zmiňovaného hasáku (moc ho ve hře nevyužijete) jste měli na výběr ve svém arzenálu už jen samé mimozemské hračičky. Například pušku, která vysávala energii ze speciálních přístrojů, a tak pro sebe získávala střelivo, kyselinový samostříl, ,,rotačák“ (aspoň to tak zní, ale má jiný vzhled než v ostatních hrách). K dispozici jste měli také i malé příšerky, které vám zdárně posloužily jako granáty za to, že jste jim utrhli nožičku. Něco podobného už ale bylo k vidění v Doom 3.

Teď přejdu ke stinným stránkám hry. I když se to zdá zvláštní, byli jste po celou hru nesmrtelní. Žádné nahrávaní poslední uložené pozice. Tommy se jen přesunul do „jiného světa“, kde si z luku zastřílel do velkých ptáků a tak jste si měli možnost dobít život na maximum. Avšak za několik sekund už jste znovu vstupovali do litého boje. Pro ostřílené hráče (pokládám se do této skupiny) tohoto žánru to zřejmě byla největší slabina. Ztrácela se ta pravá motivace. Naopak toto možná uvítali herní začátečníci. Stejně jako zbraně, tak i nepřátelé samozřejmě nemohli chybět. Hra měla v tomto ohledu značné nedostatky. Množství nepřátel byl tristní a o jejich AI to platilo dvojnásob. Tak se stalo, že jste bojovali proti hloupým a nespolupracujícím nepřátelům. Slabá byla i finální bitva (o níž raději pomlčím).

Tento retro článek zakončím dvěma klady. Hudbou a grafikou. Při zapnutí hry vás okamžitě okouzlila hudební stránka. Soundtrack byl jedním z těch, které se vyplatilo koupit a poslouchat i samostatně. Grafika této hry byla postavena na Doom 3 enginu, který působil velmi dobře. Ve hře se nevyskytovalo dlouhé loadování při přechodu mezi jednotlivými levely, jako jsme to zažili v Doom 3. Vývojáři z Human Head Studio si zasloužili za toto velké uznání, protože podle mého názoru vytěžili z grafiky mnohem více než samotný tvůrci tohoto enginu.

Hra Prey vyšla jako jedna z prvních na herní konzoli Xbox 360. Stále si ji tak můžete na tuto konzoli bez problémů sehnat. V příštím roce vyjde pokračování, na které vám už brzy přineseme preview.