PlayStation VR - První dojmy

special  77
Martin Šmíd, 25. 8. 2016 21:13
Hned na začátku je třeba říci, že s virtuální realitou moc zkušeností nemám, a vlastně mě nechávala zatím celkem v klidu, zvláště po zkušenostech s 3D efekty, pohybovými ovladači k Wii nebo Move, případně Kinectem. Všechny tyto zmíněné technologie/periférie na začátku dokázaly zaujmout, ale následně i vinou malé nabídky her prakticky zanikly. Virtuální realitu jsem možná i kvůli těmto zkušenostem považoval za další podobný pokus oživit prakticky neustále stejné herní žánry něčím novým, co ale po nějakém tom čase zase upadne. I proto jsem nepohrdl nabídku Sony si jako jeden z prvních vyzkoušet u nás headset PlayStation VR, který se připravuje na říjen exkluzivně pro PlayStation 4. Zatím samozřejmě nemohu říci, jak se virtuální realita uchytí mezi hráči, záležet bude pochopitelně hlavně na obsahu, ale první dojmy jsou překvapivě velmi dobré, ačkoliv jsem byl spíše k této technologii zatím docela skeptický.

Na internetu jsem v posledních měsících četl, jak výkonné počítače potřebují headsety pro virtuální realitu, takže jsem byl i zvědav, jak se s VR headsetem popere hardware, který je už starší a výkonem se moderním počítačům nemůže rovnat. Asi nejlepší bude, když napíšu, že PlayStation VR opravdu funguje a má onu sílu vás vtáhnout do virtuální reality a zažít zážitky, o kterých se vám ani možná nesnilo. Je ale jasné, že hráče, kteří preferují hlavně co nejmodernější grafiku a všelijaké efekty, může kvalita her, co se vizuální kvality, trochu zklamat. Nejde o nějaký velký problém z mého hlediska, ale čeho si určitě všimnete, je prakticky chybějící vyhlazování, případně pomáhání si rozmazanějším pozadím a ne tolik ostrým obrazem, záleží pochopitelně i na hře, u každé je to trochu jiné. To je pochopitelně daň za slabší hardware konzole, na druhou stranu jsem po pár minutách každé hry přestal tyto technické neduhy vnímat a mohl jsem si začít užívat hry a jejich hratelnost, o kterou jde asi především. Mnozí z vás si určitě ještě pamatují, když hry byly ještě v plenkách, a stejné to bude i v následujících letech s hrami pro virtuální realitu. I proto zatím pochybuji, že hry pro virtuální realitu nahradí klasické hry, spíše se otevírají dveře zcela novým herním zážitkům, a právě rozmanitost je to, co herní svět nyní potřebuje. Těžko dnes třeba své rodiče nalákám třeba na Destiny nebo Call of Duty, ale pokud jim dám na hlavu VR headset a pustím potápění se žralokem, určitě budou hodně nadšení.

PlayStation VR jsem ještě na sobě neměl, takže jsem byl celkem překvapený z jeho váhy. Prakticky jsem ho na hlavě necítil, je opravdu hodně lehoučký, stejně tak jeho obsluha v podobě nasazení na hlavu a následné sundání. Pro PlayStation VR není problém ani to, když nosíte brýle, i s nimi ho můžete bezproblémově využívat, ostatně já jsem toho důkazem. Dále jsem byl překvapen, že headset nevyžaduje zase tolik místa, prakticky jsem seděl či stál maximálně dva metry od konzole. To by na začátek stačilo, nyní se rozepíši o několika hrách, které jsem mohl vyzkoušet.

Into the Deep – je součástí kolekce PlayStation VR Worlds
Když jsem do Sony přišel, jako první mi byla nabídnuta k vyzkoušení hra Into the Deep. Tedy hra, o klasickou hru zase tolik nejde, protože stojíte ve zdánlivě pevné kleci proti žralokům, která je pomalu spouštěna do mořských hlubin. U hladiny moře plavou mořské želvy, různé ryby, přičemž tato vodní zvěř se postupně mění, jak postupujete ke dnu. Na úplném dně pak následovaly hrátky se žralokem, tedy hrátky, žralok si hrál spíše s mojí klecí a následně i se mnou, přičemž já jsem mohl obdivovat docela pěknou grafiku a hlavně nádherné animace mořského zabijáka, takže jsem si chvilku připadal, jako bych byl ve skutečné kleci. Ačkoliv nešlo o hru jako takovou, Into the Deep posloužilo, abych viděl, jak dobře dokáže headset vtáhnout do herního světa.

The London Heist – je součástí kolekce PlayStation VR Worlds
Druhou hrou, kterou jsem si mohl vyzkoušet, byla akce The London Heist. Demo se odehrávalo na dálnici, po níž jsem ujížděl v autě i se svým komplicem, přičemž po několika vteřinách jsme byli přepadeni. Hned mi byl hozen UZI samopal, abych se nezvané návštěvy zbavil, takže jsem začal pálit po všem, co se pohnulo. Šlo o klasickou arkádovou střílečku, v níž jsem jedním Move ovladačem střílel, druhým následně zasunoval do samopalu nekonečné množství zásobníků, takže šetřit s náboji jsem rozhodně nemusel. Demo na The London Heist se hrálo fajn, ale pochopitelně nabídlo málo na to, abychom mohl hodnotit, jaká bude finální hra. Kdo má ale rád střílečky, bude zřejmě spokojen, zvláště když vtáhnutí do herního světa je více než solidní, i přes poněkud slabší vizuální zpracování.

Until Dawn: Rush of Blood
Horor Until Dawn byl jedním z příjemných překvapení minulého roku, takže jsem si nemohl nechat ujít demo na spin-off Until Dawn: Rush of Blood. Ten na původní hru vůbec nenavazuje. Ano, také jde svým způsobem o horor, ale pokud by demo neobsahovalo ikonickou postavu, ani bych si ho s Until Dawn nespojil. Každopádně jde o klasickou kolejnicovou střílečku, v níž jedete ve vozíku a následně na vás vyskakují nejrůznější zombie a duchové, o které se musíte postarat, případně sestřelovat označené vázy nebo bedny pro nahrání co nejlepšího skóre. Já jsem obě pistole/brokovnice ovládal pomocí PlayStation Move ovladačů, střílel jsem klasicky triggery, nabíjel máchnutím ovladačů nebo tlačítkem Move. Co u této hry musím zmínit, je velmi dobrá atmosféra a líbivá grafika, hned na začátku mě vylekala skupinka duchů, po čemž jsem myslel, že si budu muset headset sundat, protože můj tep se neuvěřitelně zrychlil. Následné hraní už ale bylo prakticky bez dalších podobných lekacích momentů, to ale neznamená, že v plné hře nebudou. Každopádně se tento Until Dawn hrál dobře, určitě si dokážu představit, že na pár hodin slušně zabaví.

Robinson: The Journey
Také patřím mezi ty, které v dětství ohromil film Jurský park, následně jsem pak sbíral figurky dinosaurů a o těchto nádherných, dnes už bohužel vyhynulých tvorech jsem zjišťoval spoustu informací. Když jsem zjistil, že má Sony nově k dispozici demo na připravovanou hru studia Crytek Robinson: The Journey, asi netřeba říkat, že jsem ji musel hned vyzkoušet. Grafika prostředí mi přišla taková neostrá a nevyhlazená, ale nešlo o nic, co by nějak vyloženě vadilo. To dinosauři, měl jsem dostaveníčko hned na začátku s raptory, jsou docela detailní a mají nádherné animace, takže je radost je pozorovat. S ovládání jsem trochu bojoval, a poté, co jsem nedokázal vylézt na strom, zřejmě i kvůli ne zatím moc dobře vyladěnému ovládání, raději jsem se pustil do další hry. Na Robinson: The Journey se ale docela těším, a už se nemůžu dočkat, až se do prozkoumávání planety plné dinosaurů znovu pustím, zase ze mě bude onen malý kluk, jako před dvaceti lety.

Driveclub VR
Když mi kolegové z ostatních redakcí řekli, že Sony nemá k vyzkoušení Driveclub VR, byl jsem trochu zklamaný. O to více jsem byl překvapen, když mi bylo řečeno, že Driveclub dnes získali a jako první si ho budu moci vyzkoušet. Ze všech her, které jsem mohl hrát, jde rozhodně o technologicky nejpokročilejší hru, s detailními vozidly, nádhernými a do detailu propracovanými interiéry. S čím jsem měl během zkoušení velký problém, byla skutečnost, že jsem neustále musel si během jízdy prohlížet okolí tratě a interiér vozu, čehož jsem se nemohl nabažit, takže je jasné, že jízda za moc nestála. Jinak kdo hrál původní Driveclub, asi ho hratelnost nepřekvapí, nijak se nezměnila, alespoň co jsem si tak všimnul během klasického závodu, kde byl jen snížen počet závodníků, a následně i jedné časovce. A je tedy grafika totožná s původní verzí? Popravdě, není. Určitě si všimnete horšího vyhlazení nebo chybějících efektů počasí či horších detailů v prostředí, ale grafika vypadá i tak pěkně a nemůžu si na ní stěžovat. Do vydání mají vývojáři navíc čas ještě ji zlepšit.Jen ještě doplním, že Driveclub VR je hra viděná pouze z první osoby, tedy z kokpitu, přičemž výšku volantu/palubky si nastavujete šipkami nahoru nebo dolů.

EVE: Valkyrie
Pokud byla jedna z her, kterou jsem byl trochu zklamán, tak je to EVE: Valkyrie. Možná to bylo prezentovanou demoverzí, kdo ví, ale očekával jsem, že půjde o něco více, než jen prostou arkádovou střílečku ve vesmíru. Ano, EVE: Valkyrie vypadá dobře, ale to je zatím z prezentované demoverze tak vše, co mohu říci. Každopádně ovládání bylo v pořádku, neměl jsem s ním problém, a dokonce jsem nepocítil závratě či jiné problémy, když jsem se ve svém plavidle neustále točil dokola, abych zaměřil dotěrné protivníky. Demoverze každopádně byla docela krátká, takže více říci nemohu, třeba nakonec plná verze překvapí, až si hru pořádně osahám.

Rigs Mechanized Combat League
O hře Rigs jsem sem tam něco četl, ale moc jsem se o ní nezajímal. To se ale asi nyní změní, protože se z ní vyklubala velmi zábavná akční multiplayerová hra, která hlavně v týmu může být i hodně napínavá. Na začátku jsem si mohl vybrat jednoho z několika robotů s odlišnými režimy střelby, do něhož jsem následně usednul a byl poslán do arény. V ní jsem s dalšími dvěma AI kolegy musel bojovat proti druhému týmu, přičemž když jsem měl tři zabití nebo sebral šest speciálních orbů, mohl jsem uprostřed arény skórovat. Jen těžko se hratelnost k něčemu konkrétnímu přirovnává, jde o rychlou arénovou akci ve stylu Quake 3, se svými vlastními pravidly a nezvyklým ovládáním. Pohybujete se klasicky analogovou páčkou, ale zaměřujete pomocí headsetu, což mi činilo trochu problém během prvního zápasu, takže nepřekvapila drtivá porážka. Druhý zápas byl už ale hodně vyrovnaný a možná i proto mrzela porážka až v prodloužení. Na ovládání je třeba si zvyknout, ale myslím si, že po delším hraní nebude činit problémy, a z Rigs by se mohla vyklubat ona velká akční online hra, která mnohé donutí si běžet do obchodu pro PlayStation VR. Takovou hru VR headsety přesně potřebují, a letos ji nabídne jen řešení od Sony.


Headmaster
I když bych si přál, abych mohl v Sony dřepět do zítra, nebylo mi to umožněno, takže jako poslední hru jsem si vyzkoušel Headmaster. V ní ovladače můžete hodit před televizi, protože ji ovládáte jen pomocí headsetu a jeho pohybových senzorů. Prakticky jde o to, že hlavičkujete míče, které jsou na vás posílány nejprve zepředu, následně i z dalších úhlů, a musíte se s nimi trefovat do brány, případně cedulek s různými body. Hříčka zajímavá, na chvilku určitě zabaví, ale jde pochopitelně hlavně o ukázku toho, jak headset dobře funguje jako pohybový ovladač. Na ukázku návštěvě asi proč ne, ale na delší hraní Headmaster určitě nebude. Jo, a hlavičkování není moje silná stránka. Přesvědčil jsem se o tom už před lety ve škole během tělocviku, a dnes znovu v Headmasteru.

Většinu z testovaných her, jako Driveclub VR, Robinson: The Journey, Rigs Mechanized Combat League nebo EVE: Valkyrie jsem hrál klasicky na DualShocku 4, přičemž Until Dawn: Rush of Blood by ho měl rovněž podporovat, ačkoliv jsem tuto hru hrál s PlayStation Move ovladači. Pak je ovšem malá skupinka her, která bude pro hraní využívat právě zmíněné PlayStation Move ovladače, bez kterých je zřejmě nezapnete. Jde třeba o hru The London Heist, kde by ovládání DualShockem 4 asi nedávalo zrovna smysl, navíc si myslím, že i takový Robinson se s Move ovladači bude ovládat daleko lépe. PlayStation Move ovladače tedy na rozdíl od PlayStation kamerky nejsou nutností, ale velmi doporučovanou periférií, která vám herní zážitky z VR ještě více obohatí. Ano, hned jsem začal po příjezdu domů ovladače hledat, jestli je náhodou ve sklepě nesežrali pavouci.

Pokud byste měli nějaké otázky ohledně headsetu, rád na ně odpovím do komentářů.

Komentáře