Recenzovaná verze: PlayStation 4

Pokud jste nehráli první díl, určitě doporučuji chybu napravit, protože i dnes jde o zajímavý horor, který dokáže pořádně vyděsit a nahnat husí kůži. Každopádně jeho hraní není podmínkou, abyste pochopili události ve dvojce, která hází události z Mount Massive Asylum za sebe a jde si svoji vlastní cestičkou a vypráví zcela novou zápletku. Vy se zhostíte investigativního reportéra a zároveň kameramana v jedné osobě, Blaka Langermanna, který se i se svou ženou Lynn vydává do Arizony, aby odhalil záhadu ztracené těhotné ženy Jane Doe. Jak už to ale tak bývá, při cestě na místo s nimi spadne vrtulník a najednou se musí Blake pokusit rozluštit nejen velkou záhadu zdejšího místa, ale také vyhrát boj o svůj drahocenný život. Zápletka jako taková, postavená na okultismu a náboženství, mi přišla docela povedená, navíc si vše můžete prohloubit sběrem různých sběratelských článků, dopisů a nahrávek. Jen je možná škoda, že na některé otázky vývojáři nedali konkrétní odpověď, dost ponechávají odpovědi vlastní interpretaci, ale možná si i tímto dělají půdu pro nějaké to rozšíření, případně pokračování. Rozhodně mají na co navázat.

Zatímco první díl se odehrával především v ústavu Mount Massive, kde se to hemžilo nejedním bláznem, druhý díl je co do lokací a rozmanitosti daleko bohatší, protože procestujete docela velkou plochu Arizony, od lesů po různé vesničky a prolezete i docela strašidelné doly. Design je velmi kvalitní, lokace jsou pěkně strašidelné a nahání doslova husí kůži, ostatně obsahují nejen rozřezané kusy dobytka, ale i rozřezané kusy lidských těl. Vývojáři ze studia Red Barrels už v prvním díle těmito scénkami nešetřili a nešetří s nimi ani ve dvojce, až už jsem si občas říkal, jestli nepřekročili onu pomyslnou čáru. Na druhou stranu jsem ale nikdy neměl pocit, že by brutalita a další výjevy byly zbytečné a byly zde jen proto, aby šokovaly. Vše dobře zapadá do světa, který vývojáři vytvořili a zároveň pomáhají vyprávět příběh.

Vše se odehrává během jednoho večera, přičemž vaším nejlepším kamarádem je opět kamera s nočním viděním. Díky ní vidíte i dále než pár centimetrů před sebe a je nedocenitelným pomocníkem při navigaci po prostředí, které je sice lineární, ale má i řadu odboček, překážek a také místní obyvatele, kteří by vás nejraději viděli všude možně, jen ne mezi sebou. Kamera doznala oproti předchozímu dílu jednoho podstatného vylepšení. Je obohacena o jakési zvukové čidlo, takže když se schováte do sudu, můžete přesně určit směr, z jakého se k vám blíží protivníci, případně jak jsou daleko. Tuto novinku jsem si docela oblíbil, protože mi pomohla přežít několik opravdu vypjatých situací.

Po celou dobu hraní máte v ruce jen kameru, takže můžete zapomenout na zbraně a další věci, které by vám pomohly v boji proti protivníkům. Těm se tedy musíte vyhýbat. Outlast 2 je hrou hodně zaměřenou na stealth průchod a schovávání se před nepřáteli. Pokud na tento způsob hraní přistoupíte, budete se dobře bavit, i díky velmi jednoduchému a intuitivnímu ovládání, které bylo navrženo i pro naprosté nováčky. Nepřátel oproti prvnímu dílu značně přibylo, dokonce dojde i na nějaké ty menší souboje či střety s bossy, kteří obývají jednotlivé lokace a patří k tomu nejlepšímu, co hra nabízí. I když na druhou stranu nevzbuzují takový respekt, jako jejich kolegové z prvního dílu. Co bych možná také vytkl, je diskutabilní umělá inteligence, která občas zaškobrtne. Vidíte například protivníky, jak si vás nevšimnou ani metr před sebou, případně se zasekávají o různé překážky.

Každopádně ani slabší umělá inteligence nepřátel nijak nesnižuje výslednou kvalitu střetů, přičemž ke klasickým stealth pasážím a průzkumu prostředí přibyly i pasáže, v nichž musíte utíkat před nepřáteli a rychle reagovat na měnící se prostředí. Ty dobře doplňují hratelnost a dělají ji zase o něco rozmanitější, přičemž bych řekl, že vše do sebe pěkně zapadá. Co jen trochu zamrzí je skutečnost, že některé střety jsou dělány stylem pokus omyl, takže se může dostavit sem tam lehká frustrace. Nikdy ale ne tak velká, abyste chtěli s hraním praštit. Alespoň já takový pocit neměl, protože vždy po zdolání nějaké těžší lokace se dostavilo docela velké uspokojení a hlavně tedy úleva, že jsem zase o kousíček dál.

Outlast 2 má šest kapitol, které vám na první průchod vydrží na nějakých šest hodin. Pochopitelně bude hodně záležet na tom, jakou obtížnost zvolíte. Můžete zvolit základní normální, přičemž už na ní jde o docela slušnou výzvu. Jsou zde ale na výběr i daleko těžší, kde vás protivníci sundají na jeden škrábanec a kde najdete jen omezené množství baterek a obvazů. Znovuhratelnost je pak vzhledem k naskriptovanosti celé hry spíše průměrná, hodně bude záležet, jak moc budete chtít vysbírat všechny dokumenty a hlavně trofeje, kterých není moc, ale vyžadují alespoň dva nebo tři průchody.

Vývojáři z Red Barrels opět vsadili na osvědčený Unreal Engine, i když předchozí generace, což se opět ukázalo jako dobrá volba. Hra Outlast 2 vás sice neohromí nějakými přehnanými detaily, což samozřejmě ani nejde, když se vše odehrává za tmy a vy sotva vidíte metr před sebe, ale zaujme některými pěknými efekty, parádním osvětlením a faktem, že běží velmi plynule bez jakýchkoliv problémů. Navíc i nahrávací časy po nějaké té nešťastné smrti jsou velmi rychlé, trvají jen několik vteřin. Vizuální zpracování bych nazval funkčním, čím vás ale Outlast 2 odrovná je povedený soundtrack a hlavně dech beroucí ozvučení, starající se o nezapomenutelnou atmosféru po celou dobu hraní, z níž vás bude pořádně mrazit. Zvláště pokud budete hrát večer a na hlavě budete mít sluchátka. V takovém prostředí budete mít požitek ze hry maximální a užijete si ji na plné pecky.

Outlast 2 je povedená hororová hra se zajímavou zápletkou, povedeným designem, slušnými stealth pasážemi a děsivými momenty, z nichž dost možná následnou noc neusnete. Rozhodně jde o povinnost pro každého fanouška žánru a prvního dílu. Škoda jen skutečnosti, že na některé otázky vývojáři neodpověděli. Dalším problémem je rozporuplná umělá inteligence a několik frustrujících úseků. Nebýt těchto věci, hodnocení mohlo být ještě o stupínek vyšší.