Recenzovaná verze: PlayStation 4 (obrázky pocházejí z recenzované verze)

Hra Outlast vám už po pár minutách dá vědět, že zde se nehraje na velký příběh, ale jde hlavně o strach a děsivé momenty, které před vás hází v rozumných intervalech, aby měly ten správný účinek. Říci ale, že je úplně bez příběhu, to rozhodně nejde. Věc se má tak, že hrajete za zvídavého novináře Milese Upshura, který dostane tip, že v ústavu Mount Massive Asylum hluboko v lesích není vše úplně v pořádku, což dá samozřejmě rozum. Na takovém místě se ani nic normálního dít nemůže. Měl by se tak na místo vydat, nejlépe v noci, aby měl následně materiál pro jistě vydatný článek. Jak ale tušíte, hned po několika minutách Miles zjistí, že se opravdu, ale opravdu nachází na špatném místě, a vše se rázem zvrtne v boj o život a hlavním cílem je utéci. Na tomto hra staví, ale rovněž můžete během hraní sbírat dokumenty, abyste se dozvěděli další informace, které vysvětlují, jaké hrůzné věci se v Mount Massive Asylum dějí. O samotném ústavu můžete zjišťovat další informace i z komentářů přímo hlavního hrdiny nebo od několika postav, které potkáte. Jich ale moc není, a spíše vždy slouží jen jako oživení.

Daleko více je ve hře bláznů, kteří obávají temné pokoje i chodby. Většinou jsou neškodní, jen sem tam dokážou vylekat, třeba když se plazíte chodbou a z ničeho nic dostanou třeba na lůžku záchvat nebo ono stačí, aby vykoukli z temného koutu. Na druhou stranu komicky působil pacient, který chodil po místnosti a bouchal hlavou o zeď, čímž si ji samozřejmě poranil a tekla mu krev. Kromě těchto pacientů, kteří vzbuzují spíše lítost, potkáte i ty, kteří zrovna nejsou z návštěvy Milese nadšeni. Jsou tu klasičtí pacienti s nějakou tou lehčí zbraní, ale i velcí bossové, kteří dokážou po úrovni pořádně prohnat, musíte se před nimi skrývat ve skřínkách nebo pod lůžky a správně načasovat postup, jinak hrozí chycení a následná eliminace. Právě tady se začnete bát o život, z čehož se musí rozbušit srdce naprosto každému. Těchto velkých protivníků sice moc není, ale když už se objeví, dlouho na něj nebudete moci zapomenout. Zmíním jen nahého doktora pouze s pláštěm a velkými nůžkami, který Milesovi trochu zastřihne nehty. Jen těžko si vzpomínám, kdy jsem u hry zažil takový adrenalinový střet s protivníkem.

Ještě se vrátím k onomu schovávání. Pokud vás nepřátelé spatří, nemůžete si být jisti, že před nimi jednoduše utečete nebo se schováte, protože i když potkáte blázny, mají celkem slušnou umělou inteligenci. Docela dlouho vás pronásledují, vykopávají zavřené dveře, které zabouchnete, a dokonce dokážou Milese vytáhnout ze skřínky nebo zpod postele, aby si s ním následně pohráli a ukázali mu, že lézt do zařízení byl špatný nápad. Hra je v tomto reálná, ale pořád hodně zábavná, za což můžou checkpointy, které jsou celkem rozumně rozmístěny a nikdy tak neopakujete po selhání delší kus znovu. Většinou se vrátíte jen několik vteřin před poslední selhání, takže můžete vše hned napravit. Pokud si tedy nezvolíte Insane režim, v němž po jednom selhání je prostě konec, a může se vám to líbit nebo ne.

Schovávání se a útek před nepřáteli je vždy ta jediná správná cesta, protože k Miles nemá k dispozici žádnou zbraň, s níž by se jim mohl postavit. Má jen svoji kameru, kterou může zapnout a na ní aktivovat noční vidění, aby viděl v temné chodbě na cestu. Kamera je tak nepostradatelným pomocníkem, ale také docela velkým žroutem energie, takže musíte neustále hledat nové a nové baterky, protože když dojdou, je to vždy problém docela velkých rozměrů. Kromě útěku je tak nutné prozkoumávat vedlejší cestičky nebo místnosti. Zvláště pokud si zapnete nějakou vyšší obtížnost, na které baterek je hodně málo.

Ačkoliv se celá hra odehrává v blázinci Mount Massive Asylum, nebudete bloudit jen v jeho chodbách, ale podíváte se i do kanálů, zahrad a několika dalších lokací. Rozmanitost je tedy v rámci možností dobrá, a musím ji ocenit. Také se mi líbil fakt, že ačkoliv je hra lineární a vede vás prakticky za ručičku, nechává na hráči, jak bude jednotlivé situace řešit, když už se narazí na nějakého toho protivníka nebo problém. V tomto je tedy absolutní volnost.

Hra Outlast nemá zrovna velkou znovuhratelnost, takže pokud ji dohrajete, zřejmě se do dalšího hraní nepustíte. Pokud tedy nebudete chtít vysbírat všechny deníčky, abyste získali trofej. Malé znovuhratelnosti jistě pomáhá fakt, že hra je celá naskriptovaná, takže na druhé hraní už nemá takovou sílu právě u lekacích momentů, protože je automaticky očekáváte. Každopádně během prvního průchodu se budete skvěle bavit. Délka záleží většinou na schopnostech hráče. Někteří říkají, že hrou prolétli za nějaké tři hodiny, ale pokud půjdete pomaleji a zvolíte jinou strategii, můžete se dostat až k pěti hodinám a více, což byl i můj případ.

Vývojáři z Red Barrels vsadili na osvědčený Unreal 3 engine, který sice byl stavěn na předchozí konzolovou generaci, ale je vidět, že když máte dobrý hardware a nemusíte se omezovat, dají se s ním udělat divy. Outlast staví především na temných prostorech, v nich není moc co obdivovat, ale vše vynahrazuje maximálně děsivými protivníky, a nejrůznějšími malými detaily, které si zamilujete. Framerate po většinu hry je stabilní, a běží i na oněch slibovaných 60 snímcích, jen v několika momentech mi přišlo, že klesl tak, že to bylo vidět, a občas se objevil i tearing, ale těchto momentů je opravdu jen minimum. Vzhledem k tomu, že v Red Barrels sedí jen několik vývojářů, dá se tohle lehce přehlédnout. Co ovšem musím vyzdvihnout, a o čem bych tedy mohl psát hodiny, je ozvučení. To je totiž kapitola sama o sobě. Ozvučení je prostě parádní, navozující skvělou hororovou atmosféru, zvláště pokud máte kvalitní domácí kino, užijete si hru na maximum. Sem tam začne hrát i nějaká ta melodie, ale jen v momentech, ve kterých se to hodí, aby se ještě více dokreslila atmosféra. Je vidět, že právě na ozvučení si dali vývojáři velmi záležet, a to je i dobře. Věděli, že právě ozvučení udělá u této hry hodně.

V době, kdy všechna velká studia jdou spíše cestou neustálé akce a z kdysi slavných sérií se staly parodie na všechno možné, působí Outlast jako zjevení. Od začátku do závěru šokuje děsivými scénami a momenty, u kterých před televizí vyskočíte, navíc vše je zabaleno do líbivého grafického kabátku. Jen těžko byste na Outlastu hledali nějakou větší chybu. Ačkoliv je Red Barrels jen malé studio, je vidět, že vývojáři mají dostatek zkušeností, aby i z mála peněz udělali hru, která se vyrovná a dokonce i předčí o hodně dražší kousky s velkým vydavatelem. Jednoznačný děsivý tip měsíce, který by neměl minout žádný konzolista.