Recenzovaná verze: PlayStation 4

Pokud v Olympic Games Tokyo 2020 hledáte perfektní simulaci olympijských her, tak už ji nehledejte, protože ji určitě nenajdete. Letní olympijské hry jsou arkádová zábava pro celou rodinu nebo hraní online s kamarády. Nejblíže má totiž nově recenzovaný titul hrám, jako jsou Mario and Sonic at the Olympic Games. Autoři se rozhodli, že to tentokrát nepojmou vážnou cestou, ale půjdou čistě arkádovým směrem, který bývá povětšinou mnohem zábavnější a světe div se, ono to vcelku funguje. Hra je rozhodně přístupná masám a její podání je co nejjednodušší vůči širokému publiku. Na samém počátku si zvolíte svou národnost, vytvoříte si svého sportovce, což zabere pár minutek, neboť je tu opravdu mnoho nastavení a editor je v rámci arkádové hry poměrně bohatý.

Už při výběru toho, jak by vaše postava měla vypadat je znát, že tahle hra si ze sebe umí udělat srandu a nebere se moc vážně. Je úplně jedno, jestli bude postava tlustá, hubená nebo svalnatá. Autoři dávají možnost si avatara vizuálně přizpůsobit k obrazu svému, na výkony na stadionech to vliv nemá. S tím souvisí i spousta šílených oblečků a pokrývek hlavy. Nechybí například kočičí ouška, kovbojský oblek, smoking a další. Na startu některých disciplín to pak vypadá, jako dosti bizarní parodie.

Po vytvoření sportovce se konečně můžete ponořit do víru olympijského dění. Jeden z největších neduhů musím zmínit na samém počátku. Nenajdete tu žádný kariérní mód, ale ani režim Olympiády jako takové. Dají se zde spouštět rychlé hry v jednotlivých disciplínách, které nabízí kvalifikaci, semifinále a finále. Poté se tu dají spouštět klání, která obsahují více sportů, ale vždy v rámci jednoho kola. Tady bych řekl, že jde o trestuhodně nevyužitý potenciál a hra se tak stává spíše záležitostí na party večírky či sešlosti s kamarády, která zabaví, ale málo hráče motivuje k opětovnému hraní.

Sportů je ve hře celkově 18, přičemž tenis a stolní tenis lze hrát i ve dvojicích. Kromě těchto tu najdeme ještě fotbal, basketbal, BMX, sportovní lezení, box, rugby, judo, baseball, plážový volejbal, 100 metrů sprint, 110 metrů překážek, 400 metrů štafeta, skok daleký, hod kladivem a plavání na 100 metrů volným stylem a 200 metrů polohového závodu. Takto se zdá, že toho hra nabízí vcelku hodně a skutečně to není malá porce, ale přesto si začnete říkat – kde jsou ty další sporty?

Překvapilo mě, když jsem zjistil, že vybrané sporty Sega přidala dříve do Japonské verze až pomocí DLC. My se v rámci evropského vydání dočkali už kompletnější edice, ale i tak je spousta sportů, které prostě a jednoduše chybí. Proč tu není sportovní střelba, parkour na koních, hod oštěpem, šerm, skok o tyči nebo skok přes tyč? Určitě by nebyla špatná ani kanoistika, golf nebo pozemní hokej. Je toho mnoho, co zde chybí a je škoda, že tvůrci v době pandemie nezapracovali více na tom, aby se hra znatelně rozšířila.

Bohužel většina disciplín je stále stejná. Povětšinou drtíte jedno tlačítko, abyste byli nejrychlejšími, a doplňujete to stiskem dalších ve vhodný okamžik. Tímto způsobem se hraje například BMX, veškeré běhání, veškeré plavání nebo skok do dálky. Tyto sporty jsou poněkud namáhavé na vaše prsty, ale po pár kolech vám bude jasné, co a jak provést a tyto disciplíny ovládnete.

O něco sofistikovanější jsou potom míčové hry, které by klidně mohli fungovat i jako drobné samostatné tituly. Mou nejoblíbenější hrou zde byl fotbal. Nelze od něho čekat zázraky ani komplexnost sérií PES nebo FIFA, ale hra umožňuje přihrávku, nahrávku vzduchem, střelbu a řeší fauly, penalty a ofsajdy. K dobré zábavě to bohatě stačí a je fajn, že při správném zamíření a stisku střelby lze dát góla z půlky hřiště (zdravíme Patrika Shicka). Podobně je na tom basketbal, baseball či plážový volejbal.

Co je však poněkud nelogické, tak většina zápasů a disciplín zabere opravdu jen minimum času. Někdy je až škoda, že fotbalové utkání trvá 3 minuty a nelze jej nijak protáhnout. Pochopitelně, že u sprintů to jinak udělat nelze, ale nemám nejmenší tušení, proč autoři například do online režimů nepřidali možnost s prodloužením některých sportů. Občas je tak velmi náročné vůbec stihnout dát jediný gól v zápase nebo položit míč v rugby.

V online režimech je hra vcelku slušnou zábavou, a dokonce jsem tam strávil poměrně dost času. Ačkoliv má totiž titul své mouchy, tak mu nechybí jistá dávka soutěživosti a adrenalinu. Lobby fungují poměrně dobře a svižně. Hru ale nevlastní velký počet hráčů a v některých hodinách se stává, že není zkrátka možné najít všechny soupeře. Občas se tak hra namísto ve čtyřech spouští pouze ve dvou hráčích. Pokud se připojujete do lobby, tak je poněkud nepochopitelné, že nelze vybrat do jakých režimů (rychlá hra či turnaj), chcete vstoupit, ale jste zkrátka připojeni do dostupné místnosti. Jedinou možností, jak to změnit či si nastavit vlastní sporty je založení soukromé místnosti, kterou lze následně odemknout veřejnosti. Tento systém je poněkud podivný a občas se vám stane, že budete hrát dokola sporty, které vám vůbec nejdou.

Za výhry a dokončení disciplín sbíráte body, které umožňují zakoupení dalších oblečků a vylepšení. Kromě toho se také snažíte ukořistit zlaté medaile z různých sportů a rovněž se vám za opakované hraní stejných disciplín odemykají tipy, jak ji zvládnout příště lépe. Z tohoto jsem byl také zklamán, neboť u některých disciplín není úplně jednoznačné, jak přesně je zahrát, dokud vám to hra neukáže. Jenže ta se s tím odhalí až po třetím, čtvrtém, pátém a mnohdy až po sedmém zahrání toho samého. Chápu, že se zde autoři snažili hráče motivovat k tomu, aby se snažili disciplíny hrát stále dokola, ale tohle nebyl ten nejlepší způsob.

Co se týče samotné hry, tak zpracování je poměrně slušné, neboť se jedná o arkádu, která nabízí i lehce vtipnou stylizovanou grafickou stránku. Ta je hravá a v rámci možností detailní, byť se to pak netýká okolí, což je například dobře vidět před začátkem BMX. Zle si ale všimnout, že některé pohyby a animace postav jsou dosti toporné a zasloužily by vylepšení. Grafika ale po většinu času plní svůj účel, ale je trochu škoda, že třeba na next-gen konzolích hra nenabízí žádné vylepšení. Nahrávací časy jsou vcelku dlouhé a někdy je paradoxem, že když chcete zaběhnout 100 metrový závod, tak ten trvá zhruba 9 sekund, ale načítáním strávíte dalších 10 a dalších 10 než budete moct přeskákat úvodní obrazovky.

Technicky jsem nenarazil na významnější bugy, a dokonce i lobby fungují dobře, ale mnohdy je tu problém v tom, že hra nedokáže odfiltrovat hráče se slabým připojením a taková hra je skutečně za trest. Nicméně dobře reaguje v případě, že ostatní hráči opustí hru. V takovém případě je nahradí umělými boty a hraje se dále. Výjimkou je pouze případ, kdy hru náhle opustí hostitel. Turnaj se tak záhy ukončí. Jediným výrazným bugem, který jsem při hraní objevil, tak případ, kdy jsem doběhl ve sprintu první a hra mě vyhodnotila jako druhého. Záznam potvrdil, že to tak nebylo a stalo se mi to nejméně třikrát. Tato chyba se však projevuje pouze online.

Pro sběratele trofejí a achievementů bude potěšující následující informace. Hře se stačí aktivně věnovat týden až 10 dní a vše by mělo být na 100 % splněno. Po týdnu hraní mám na kontě 85 % všech trofejí a platina by tak měla být dosažitelná. Otázkou zůstává, zda pak nebude problém s online trofejemi, jakmile skutečné Olympijské hry skončí.

Olympic Games Tokyo 2020 není žádný zázrak. Pro nenáročné hráče jde o způsob, jak si zpříjemnit pár večerů, ale nelze od hry očekávat nic více než průměrnou zábavu, která se rychle omrzí. Disciplíny bohužel po nějaké době zevšední a stanou se až příliš repetitivní záležitostí. O pár hodin se může hraní protáhnout díky online režimům, ale i když je hra přístupná široké veřejnosti, tak mám obavy, že po Olympiádě po ní nikdo ani neštěkne. Škoda, tohle mohlo dopadnout lépe, protože potenciál tu byl velký.