NieR: Automata

recenze  77
Pavel Měrka, 17. 3. 2017 17:44
Konzole PlayStation 4 je v tuto chvíli na špici zájmu a každý hráč musí být doslova nadšen portfoliem her, které aktuálně vychází, protože ve velmi krátkém období jsme dostali hned několik naprosto unikátních titulů – The Last Guardian, Yakuza 0, Nioh, Gravity Rush 2, Horizon Zero Dawn a také novinku NieR Automata, kterou si přiblížíme v naší recenzi. Pokud navíc člověk vezme období, ve kterém hry vychází, tak se člověk neubrání myšlence, co vše nás v tomto roce ještě čeká. NieR Automata si své místo mezi ostatními zmíněnými tituly zaslouží po právu a já se vám pokusím toto veledílo přiblížit a trochu i nalákat, abyste o pořízení tohoto klenotu minimálně pouvažovali. Vlastně se není ani čemu divit, protože za ní stojí zkušený herní vývojář Yoko Taro zodpovědný za sérii Drakengard a také původní Nier, společně se zbytkem vývojářského týmu Platinum Games, který je zodpovědný například za úspěšnou Bayonettu.

Recenzovaná verze: PlayStation 4

NieR Automata se odehrává v postapokalyptickém světě, který byl zničen válkou mezi lidstvem a vetřelci. Jak sami vývojáři zmínili, jedná se o sequel k původní hře, přičemž děj se odehrává tisíce let v budoucnosti. Většinou se tak Automata spíše jeví jako samostatná hra, v níž najdete několik známých jmen a společný je také svět, v němž se odehrává. Ujímáte role androida jménem 2B a po vašem boku vás bude doprovázet ještě druhý jménem 9S. Androidi byli vytvořeni lidstvem, aby ho ochránili a pomohli v boji s vetřelci. Právě odtud pramení i hlavní heslo bojové a průzkumné jednotky Yorha: Pro slávu lidstva, která má za úkol vyčistit zemi a zajistit, aby se lidstvo mohlo z Měsíce vrátit zpět na svou rodnou planetu. Na opačné straně totiž vetřelci vytvořili roboty, kteří budou vašimi hlavními protivníky v průběhu celé hry. Jako 2B tedy začnete plnit úkoly, které dostanete přímo z velitelství a postupně budete odkrývat skutečnosti okolo vetřelců, které přinesou několik klíčových zlomů, o které bych vás rozhodně nechtěl připravit, protože silný příběh doprovázený emocemi je jedním z prvků, na kterých hra staví. Je neskutečné kolikrát hra dokáže udělat naprostý zlom v ději a obrátit vše, co jste si doposud mysleli, přičemž jeden z takových okamžiků se odehraje v jeskyních pod městskými ruinami.

Ačkoliv je Nier Automata primárně prezentována jako akční RPG, tak tvůrci opravdu udělali téměř nemožné, protože hra obsahuje nemálo částí, ve kterých se jeví jako 2.5 D plošinovka nebo klasická Shoot ´Em Up hra ve stylu automatové hry 1942. Náboj, který díky tomu dostává je naprosto neskutečný, a už na první pohled si vás podmaní svou dostupností, otevřeností, zábavou, ale také dojemným poutem o vzájemném vztahu dvou androidů, kteří v sobě najdou svou spřízněnou duši. Společně se tak vydáváte na strastiplnou pouť, plnou těžkých momentů a to jak po fyzické, tak i emocionální stránce, ve které není vůbec těžké uronit slzu. Po prvním střetu a jakési úvodní prologové misi, v níž si osaháte všechny tři základní herní možnosti (RPG, Shoot ´em up a plošinovku), tak budete vhozeni do otevřeného světa. Zde se otevírá nepřeberná škála možností, od plnění hlavních úkolů, přes ty vedlejší, kterých je sice jen okolo 60, ale za to jsou každý unikátní a také delší, než je obvyklé. Dále vás čeká i minihra v podobě rybaření, která co si budeme říkat je asi jediná věc v této hře, která mě nudila a troufnu si říct, že nebudu sám (…jak teď člověk docení rybaření ve Final Fantasy XV).

Jednou z věcí, která vás posadí na zadek je neuvěřitelných 26 zakončení, z nichž každé odpovídá jednomu písmenu abecedy. Některé z nich jsou opravdu krátké a dají se v podstatě dokončit už třeba v polovině hry, což mi připomíná… pokud byste chtěli jíst makrely, tak si uložte hru… A to navíc není vše, protože hra po dohrání nabízí v podstatě New Game +, které se ovšem liší naprosto diametrálně, protože budete hrát celý příběh z pohledu androida 9s a mnohokrát se tak ocitnete v úplně nových situací, což se rovněž změní i po bojové stránce, protože budete moci využívat například hackování. Faktem, který v tuto chvíli můžu zmínit je, že zatím to vypadá, že každé další dohrání vám odemkne něco nového a obohatí hru. Jak jsem totiž zjistil, tak tímto dalším dohráním lze rovněž odemknout například i Berserk mód, v němž obětujete svou obranu za zisk neuvěřitelné síly, což ve finále znamená, že nepřítele zabijete rychleji a on zabije rychleji vás, pokud se jeho útokům nevyhnete pomocí úhybných manévrů. Hra tedy nabízí obrovskou dávku znovuhratelnosti, a to hlavně kvůli různým pohledům a bonusům, které zcela mění samotnou hratelnost.

Otevřený herní svět, který je zde představen, je trošku odlišný od těch klasických a v podstatě máte jednu hlavní lokaci – městské ruiny, ze kterých se postupně dostáváte do ostatních otevřených oblastí jako například zábavní park, obrovský les, zatopené město, poušť či podzemní ruiny. Právě díky zvoleným lokacím si užíváte velkou různorodost prostředí, která nenudí, protože jednotlivé úkoly vás nutí být v neustálém pohybu. Některé lokace se navíc v průběhu hry dost radikálně změní právě kvůli příběhovým událostem a útoku robotů.

Samotné RPG prvky jsou trošku jiné, než je tomu běžné. Samozřejmě, že získáváte zkušenosti, což vám zvyšuje vaše životy a další vlastnosti, ale jestli čekáte vylepšování a odemykání nových schopností, tak vás budu muset zklamat. 2B místo toho totiž používá speciálního poda, který je ji neustále všude doprovází jako domácí mazlíček a kterého můžete použít k útoku na dálku, protože nepřítele zasype proudem kulek. Pod vám totiž kromě klasické palebné síly umožňuje postavu i značně vylepšit, a to skrze chipsety, které můžete kupovat nebo je dostávat přímo z padlých nepřátel. Za peníze si totiž můžete rozšířit paměť, do níž chipsety nahrajete, což vám aktivuje velké množství pasivních schopností. Jak jsem si všiml, tak právě tento systém udělalo Platinum Games poměrně komplikovaně a i já jsem na jeho kouzlo a možnosti přicházel dobrou polovinu hry. Navíc ho mnozí podceňují, protože od určitého momentu jsem z 2B udělal téměř nesmrtelného vraždícího anděla smrti, který rozséval hrůzu a zkázu po zdevastovaném bojišti a vybíjel roboty po desítkách. Ono vytvořit si totiž Poda, který vám 20% způsobeného zdraví převádí na HP, dalších 30% vám obnovuje za zabitého nepřítele a pokud vás navíc nikdo nezasáhne, tak se aktivuje HP regenerace, což udělá paseku a nepřátelé budou mít velký problém vás dostat na kolena. Poda navíc můžete upgradovat pomocí aktivních schopností, které vám tak například umožní používat skener, laserové dělo, štíty proti útoku zblízka či dálky a také několik dalších.

Další poměrně zajímavou částí je samotné upgradování síly Poda a vašich zbraní. Abyste je totiž mohli upgradovat, tak potřebujete suroviny a ačkoliv mnozí z vás určitě už hráli Horizon nebo některý Far Cry, tak víte, že je to velmi snadné, protože vše seženete na každém rohu, většinu materiálů vám ukáže mapa a tak budete mít vše za hodinku dvě hotové. Zapomeňte na to, protože takového Poda jsem nebyl za celou hru schopný upgradovat z úrovně 1 na úroveň 2. Některé materiály jsou totiž opravdu vzácné a rozhodně je nenajdete na každém rohu. Většinou se navíc generují náhodně a tak je nebudete moci chodit sbírat na jedno místo. U zbraní je to velmi podobné, jen s tím rozdílem, že surovin je méně a tak budete mít jejich vylepšování o něco snadnější. Velmi zajímavou myšlenkou je pak příběh zbraní, který odemykáte právě zmíněným upgradováním. Nicméně musím dodat, že pro mnohé z vás, kteří neumí anglicky, bude tato velmi zajímavá featurka k ničemu.

Bayonetta je mnohými považována za krále, v tomhle případě teda spíš královnu, hack ´n slash her a právě na tom si vývojáři z PG vybudovali svou pověst, kterou dokázali pošramotit snad jen dvě hry a to Transformers: Devastation a poslední Želvy ninja. Už právě proto mnozí očekávali, že bude hra opravdu rychlá, plná pestrých soubojů s bossy a hlavně neskutečně návyková. Tento fakt splnilo PG do puntíku a ani si nepamatuju, u jaké hry jsem si to tak užil. Nejde jen o to, že hra běží v 60 fps a vše je tedy perfektně plynulé po celou dobu hry, protože jsem nezaznamenal jediný záškub. Je to právě propracovanost bojového systému, jeho rychlost a taky movesety jednotlivých zbraní, jež jsou rozděleny do 4 základních kategorií – malé meče, velké meče, oštěpy a pěsti. Ačkoliv se to možné bude jevit jako malý počet, tak se toho nemusíte vůbec bát, protože zde není kopa balastu a výběr je i tak poměrně slušný. Některé zbraně si totiž můžete přímo koupit, jiné zase najít někde ve světě a v neposlední řadě je odemknout v nějakém tom úkolu. Během boje máte možnost nastavit si až 2 zbraně a právě díky tomu odemknout nová komba a zvolit si tak styl boje, který vám sedí na míru. Během hry za androida 9s (druhé hraní) navíc budete mít během boje možnosti hacknout nepřítele, což probíhá formou minihry, v níž se musíte prostřílet určitou oblastí a zlikvidovat cíl. Nečekejte ovšem žádnou moderní podívanou, minihra využívá jednoduchých geometrických tvarů a právě v tom je u ní její síla, protože i tak je velmi návyková a člověka zabaví.

Po grafické stránce je fajn, že hra netrpí žádnými většími neduhy a hlavně díky dříve zmíněné rozmanitosti prostředí nabízí grafické orgie. Otázkou je co si pod nimi kdo představí, protože zde musíte brát v potaz japonskou kulturu a zvyklosti, takže zase nečekejte grafiku jako například v nedávném exkluzivním sourozenci jménem Horizon. I přesto je svět velmi pestrý a návštěva robotického zábavního parku je jednou z nejúžasnějších chvil ve hře, protože nádherná grafika a naprosto dech beroucí hudební doprovod utvoří vzpomínku, ke které se budete rádi vracet a rozhodně se v budoucnu neubráníte srovnání, která další hra ve vás vyvolá při spojení hudby a prostředí tak silné emoce jako právě tady. Hlavní zásluhu na tom má právě hudební skladatel Keiichi Okabe, který zde zanechal velmi silnou stopu a vytvořil naprosto nezapomenutelnou sérii skladeb.

Hra obsahuje i jakýsi online režim, který si můžete zapnout, a od dané chvíle budete nacházet těla ostatních hráčů. Ti vám kromě několika vzkazů nechají i možnost se pomodlit za ně a buď získat nějaké ty předměty jako například extra čipy nebo peníze. Rovněž ovšem můžete tyto benefity oželet a mrtvolu oživit jako doprovodného androida, což vám pomůže hlavně u některých těžších bossů, kterých je zde hned několik.

Autosave? Co to? Ano slyšíte dobře, pro milovníky starších her je zde plně potlačena funkce automatického ukládání a stejně jako kdysi, pokud umřete a hru si dlouho neuložíte, tak opakujete klidně několik hodin hraní, což je dost frustrující a jeden moment málem seznámil můj televizor osobně s DualShockem, protože když přijdete o 6 hodin hraní, tak budete docela vytočení. Pokud tedy aktivujete automaty, které slouží k transportování, čtení mailů a právě ukládání hry, vždy si ji průběžně uložte, protože nervy máme všichni jenom jedny.

Pokud pominu několik menších neduhů jako je minimapa a minihra rybaření, je hra v podstatě dokonalá a její návykovost si vás udrží na několik desítek hodin. To vše díky skvělé hratelnosti, nezapomenutelnému hudebnímu doprovodu, nádherným scenériím a propracovanému bojovému systému. Pokud jste milovníkem podobných her a o hře jste zatím pouze uvažovali, tak byste měli pro ní okamžitě běžet do obchodů. Tento rok je totiž rokem PS4 a NieR Automata je právě jeden z důvodů, proč tomu tak je.

NieR: Automata

ps4xone
Square Enix, Platinum Games
Datum vydání hry:
7. 3. 2017
Žánr:
RPG, Hack and slash/Beat 'em up
KARTA HRY
10/10

Komentáře