Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

V prvním odstavci jsem zmínil, že sérii NHL jsou často vyčítány malé inovace a změny v rámci jednotlivých ročníků. Pokud občasný hráč podívá na NHL 19 a NHL 20, nenajde na první pohled žádnou změnu. Jsou tu snad jen nové soupisky? Odstřelit ale takto nový ročník by určitě nebylo správné, protože novinek a změn několik obsahuje a i díky nim tu máme zatím asi nejkomplexnější hokejovou hru. Ano, někdo může namítnout, že EA tady těží ze skutečnosti, že nemá žádnou větší konkurenci, jako tomu bylo v minulosti, ale i kdyby tu byla, máme tu před sebou hru, která si nový ročník obhájí. 

Začnu hratelností, která doznala od posledního dílu nejméně změn. Vývojáři tady staví na solidních základech a je logické, že je nechtějí překopávat. Když to funguje, proč to nějak měnit že. Přesto hratelnost jednu novinku obsahuje. Tu vývojáři nazývají RPM. Ta spočívá v tom, že oblíbené hvězdy NHL mají svůj charakteristický herní projev i pohyb po hřišti, ale také střelbu, což se nyní vývojáři pokusili přenést do virtuálního hokeje. A výsledek je určitě solidní a jeho propracovanost a smysl pro detail všichni fanoušci ocení po několika zápasech. Technologie RPM se pak stará i o lepší animace nejen při střelbě, ale také při převzetí puku či přihrávkách bez snížení rychlosti hráče. To se pak projevuje na větší rychlosti a dynamičnosti hry. RPM je bez debat největší novinkou v hratelnosti, která ji dobře obohacuje, ale ocení ji asi jen ti největší fanoušci série, občasní hráči ji možná na první nebo druhý pohled ani nezaregistrují. Jinak je NHL 20 podobné jako předchozí díl, takže rozhodčí pískají přísně a trestají každý háček či zatáhnutí, což je kolikrát pořádně frustrující, no a brankaři dokážou občas chytit naprosto neuvěřitelné střely, aby následně pustili za svá záda naprostou šmudlu (proč se to děje jen na mé straně?).

Pokud hrajete sérii NHL od EA pravidelně několik let, tak určitě víte, že v minulosti vývojáři spolupracovali s televizní stanicí NBC Sport, takže hra obsahovala televizní grafiku, ale také profesionální komentování, o které se staralo duo Doc Emrick a Eddie Olzyck. Letos už se ale vývojáři rozhodli spolupráci neprodloužit, těžko říci z jakého důvodu, a přinést vlastní grafiku, která je povedená, ale vůbec se změnila celková prezentace jednotlivých zápasů, a nejvíce se mi líbí závěrečné shrnutí nejdůležitějších momentů. Tou největší změnou je ale nová komentátorská dvojice - James Cybulski a Ray Ferraro, která odvádí fantastickou práci. Zápasy tak dostávají úplně novou energii díky komentáři, který je nový a rozmanitý. Za tuto změnu jsem opravdu rád. Tady se rozhodně povedla.

Nyní je ale čas se už podívat, co NHL 20 nabízí za herní režimy. Takovým tím hlavním je režim Organizace, v němž budete v roli manažera řídit velký klub NHL. Ten oproti minulému roku doznal asi největší proměnu, protože nově můžete spravovat celý realizační tým i jednotlivé formace, které posíláte na led. Jako třeba ve FUT funguje mezi hráči určitá chemie a je tedy dávat pozor, jestli si dobře rozumí, což se pak projeví na ledě. Kromě Organizace, která jako jediná letos nabízí v rámci herních režimů nějaké ty novinky, tu najdete i kariéru Be a Pro za hráče i gólmana, no a přítomen je i turnaj hokejové Ligy mistrů. Bohužel v nelicencované podobě. Přítomnost tohoto turnaje ale určitě i tak potěší, protože hra tím pádem není jen o týmech z NHL, ale i dalších evropských soutěžích, mezi nimiž nechybí česká Tipsport extraliga.  

V minulém roce NHL přišlo s obrovským novým online režimem World of CHEL, v němž jste si mohli vytvořit vlastního virtuálního hokejistu a následně se s ním zlepšovat. Protože se tento režim uchytil, vrací se i v NHL 20 se vším, na co byli fanoušci v minulosti zvyklí. Novinkou jsou však nové týdenní výzvy. Za jejich splnění jste vždy odměněni novým vybavením nebo XP body. Skvělé určitě je, že režim je vybalancovaný a nastavený tak, že vše si odemykáte pouze hraním, takže neobsahuje mikrotransakce, na nichž by chtěli vývojáři tahat z hráčů další peníze. Pod World of CHEL pak spadají i některé oblíbené multiplayerové módy jako EASHL pro 3v3 nebo 6v6, ale také loňské novinky NHL Threes či NHL Ones. Pro ty vývojáři přidali speciální eliminační turnaj ve stylu battle-royale her, který popravdě naplno ukazuje jejich zábavnost a potenciál. Pokud tedy máte šťastný den, protože v současnosti hru hraje tak málo hráčů, že matchmaking hledá protivníky i několik minut a vytváření her v Ones je ještě na delší čas.To je obrovská škoda. Naštěstí vývojáři přidali lokální podporu pro NHL Threes, takže můžete hrát s kamarády na jedné konzoli. To posledně trochu nelogicky chybělo.  

Důležitým herním režimem je v NHL 20 opět Hockey Ultimate Team (HUT), který je obdobou FUT z fotbalové série FIFA. Také se zde musíte starat o skládání týmu, jeho postupný vývoj a další důležité aspekty pro fungování klubu a posouvání se divizemi výše. Pokud jste hráli tento režim v předchozích ročnících, asi už víte, co od něj čekat. Základ zůstal prakticky bez jakýchkoliv změn, vracejí se i speciální víkendové HUT Champions. Novinkou je pak v tomto režimu mód Squad Battles určený pro sólové hráče. Ten je už nějakou dobu dostupný v sérii FIFA, a protože zaznamenal velký úspěch u hráčů, nepřekvapuje, že dorazil i do NHL. V něm vám hra nabídne každý den čtyři jinými hráči složené týmy, které musíte porazit. Je jen na vás, na jakou obtížnost, ale je jasné, že čím vyšší, tím bude i odměna bohatší. Na konci každého týdne jsou pak vaše výkony zhodnoceny a podle toho dostanete odměnu. Ta je většinou štědrá a proto i hra tolik nenutí do nakupování balíčků karet za reálné peníze. Tato možnost tu samozřejmě je a vývojáři na ní sem tam lehce upozorní, ale ve výsledku stačí jen hrát a bez investování reálných peněz dokážete snadno poskládat konkurenceschopný tým i do online zápasů. Hockey Ultimate Team, ačkoliv mu ještě něco málo chybí do komplexnosti a propracovanosti FUT, je zábavný režim, jemuž se vyplatí věnovat pozornost i letos.

Jak už jsem zmínil výše v recenzi, ani letos se série NHL nedočkala oné velké změny v podobě přechodu na engine Frostbite, o němž se spekuluje už pěknou řádku let. Musíme tedy přijmout skutečnost, že na současné konzolové generaci to už nějak se starým enginem doklepeme a nový si vývojáři schovávají na další konzolovou generaci. Snad. Na druhou stranu ale nelze říci, že by NHL nebylo pěknou hrou. I přes starší engine mají hráči spoustu detailů, kluziště je na tom stejně, navíc je na něm vidět postupné opotřebovávání ledu. Hra se i svižně hýbe, jen snad ty nahrávací obrazovky mohly být kratší a méně časté. Hlavně pohyb v menu je díky nim pomalejší, než by musel být.

Série NHL nemá v rámci EA v posledních letech takovou prioritu, ale to neznamená, že by jednotlivé ročníky nenabízely několik zajímavých novinek pro fanoušky virtuálního hokeje. NHL 20 je přirozeným evolučním skokem, a ačkoliv nenabízí tolik chtěný nový engine, tak jde pořád o zábavný hokej, jemuž vývojáři na bruslích utáhli tkaničky a sem tam přidali nějakou tu novinku do herních režimů.