Recenzovaná verze: PlayStation 4

Musím upozornit, že je tato recenze psána pohledem hráče, který byl majitelem NHL 16. Pokud bych přecházel z dílu s číslovkou 15 (nebo byl v sérii úplným nováčkem), výsledné hodnocení by zřejmě vypadalo úplně jinak. Ale dost řečí, pusťme se do toho. A začnu tím, čeho si všimnete hned při prvním zápase - grafika se nezměnila. Vůbec. Neříkám, že je to chyba, ale v porovnání s letošní Fifou, která přešla na Frosbite a opravdu prokoukla, mě toto zjištění zklamalo. Hra nevypadá vůbec zle, to rozhodně ne, ale chybí mi nějaký posun - nejvíce bych uvítal ostřejší a detailnější textury přímo během hraní. Při prvním buly tedy zřejmě nepoznáte, jaké NHL hrajete (pokud si tedy nevšimnete nových dresů u některých týmů), ale co poté při samotné hře?

Ano, zde již změny pocítíte. Zápasy nyní působí jaksi živěji, hráči se pohybují uvěřitelněji a to včetně brankářů. Ti se naučili nové zákroky, kterých už umí pěknou řádku a neopakují se tak často. I puk je tento rok o něco “chytřejší”, více se odráží a nedrží na hokejce jako přilepený. I díky tomu dochází k mnoha nepředvídatelným situacím, stejně jako v reálném hokeji - a to je moc dobře! Nejvíc mi zůstaly v paměti krásně vstřelené góly po teči - hokejista clonící před gólmanem tento rok dokáže odvádět skutečně skvělou práci a všechny střely se snaží protečovat do sítě. Bohužel ruku v ruce s tímto nastanou i časté bugy v blízkosti brány - i několikrát za zápas se stane, že se puk zastaví vedle tyčky, ale brankář jakoby ho neviděl, stojí v bráně, kouká před sebe a zřejmě přemýšlí nad něčím opravdu důležitým, protože si puku, který leží zhruba půl metru od něho, vůbec nevšímá. Až když k němu přijede hráč a snaží se zakončit, začne gólman reagovat. A asi si dovedete představit, jak Vás taková situace naštve, když v důležitém zápase vedete o jednu branku a brankář takto na chvíli prostě vypne. Pokud se to navíc stane v online zápase a protivník je vtipálek, který nechá několikrát přehrát animaci po gólu, abyste si gólmanovo umění několikrát znovu prohlédli? Grr!

A po vstřelení gólu následuje jeho oslava, což je stejná bída jako v minulých letech. Hokejisté jsou asi plně zaměstnáni tréninkem útočných a obranných akcí, že na nějaké cvičení oslav nezbývá čas. Umí zhruba čtyři, možná více, pokud počítáte i to, že po vstřelení branky prostě jede bez známky radosti nebo jakékoliv jiné emoce. Na to, že si EA ve svých hrách dává na prezentaci velmi záležet, mě zaráží, jak odfláknuté oslavy gólů jsou - ano, je to prkotina, ale atmosféru celého zápasu, která je jinak velmi dobrá, tyto situace sráží hodně dolů.

K hratelnosti už mě napadá pouze jedna výtka - rozhodčí a jejich posuzování střetů. Chápu, že nemůže být lehké naprogramovat umělou inteligenci tak, aby vždy správně určila, zda způsob, kterým jste do protihráče najeli, byl čistý nebo se jedná o faul. Mělo by jít ale o jednu z priorit vývojářů a letos mi přijde, že jsou rozhodčí méně přesní než v předešlém dílu. Při obranném zákroku (nejčastěji u mantinelu) velmi často dopředu nemůžete vědět ani ovlivnit, zda za něj budete potrestáni dvěma minutami na trestné lavici. Jednou sudí zákrok pustí a podruhé (ve stejném zápase) vás za něho vyloučí.

Může to sice vypadat, že hru jen kritizuji, ale to jen proto, že celková hratelnost je již několik let na velmi dobré úrovni a letos se díky chování brankářů a puku posunula opět o trochu výše. Zmíněné chyby nejsou tak závažné, že by celkový dojem nějak výrazně kazily.

Obsahu najdete v letočním ročníku opravdu hodně - od těch herních módů, které dobře známe (rychlý zápas, turnaj, online hru - pro jednotlivce i týmová, kariéru) až po úplně nové (Světový pohár, Draft šampionů). Nejvíce propagovanou novinkou je právě Světový pohár, který v těchto dnech probíhá v Torontu. Jeho podoba ve hře je naprosto stejná jako v reálu. Soupisky jsou víceméně přesné (pouze jsou zde hráči, kteří nakonec do zámoří neodcestovali, například kvůli zranění, ale to se dá pochopit), skupiny jsou sestavené také totožně a konečně si můžeme zahrát za Českou republiku v reálných dresech - licence totiž obsahuje i jejich přesné kopie. Ve hře si tak můžete zahrát za dvě reprezentace ČR, Kanady a dalších zemí, které se tohoto turnaje účastní - jedna je vytvořena právě pro Světový pohár a druhá je klasicky sestavena podle hodnocení hráčů.

Hodně změn přináší také režim kariéry (nově pojmenovaný Režim Organizace), ve kterém se ujmete role generálního manažera jednoho z týmů NHL. Nově se však nestaráte pouze o soupisku, trejdy hráčů a samotné hraní, ale máte na starost také veškeré finance a zázemí klubu - vylepšujete tak například toalety či stánky s hot dogy, upravujete ceny lístku a přestavujete stadion. Pro hračičky, jako jsem já, jde o parádní vylepšení, u kterých strávíte mnoho času a kromě výsledků zápasů sledujete i ty finanční - stejnou radost, jako postup do play-off, vám udělá i částka s hodně nulami v kolonce “zisk”. Zajímavý je i mód Draft šampionů, ve kterém si ve stylu Ultimate teamu stavíte svůj tým z kartiček s jednotlivými hráči. Zde se vám však zobrazuje nabídka pouze několika hráčů, ze kterých si tým sestavíte. Vyšší level představuje právě Hockey ultimate team, ve kterém hraním zápasů a prodáváním předmětů vyděláváte virtuální měnu, kterou poté utrácíte za vysněné hráče a skládáte si tu nejlepší možnou sestavu. Zmínit musím i soundtrack - konečně po několika letech obsahuje licencovanou hudbu a výběr není vůbec špatný!

NHL 17 je bezesporu velmi kvalitní hrou, a pokud jste fanoušci hokeje, bude vás bavit. Nabídka herních módů je výborná, celková prezentace zápasů víceméně také. Od minulého dílu se zlepšilo chování brankářů i puku a zápasy mají dobrou atmosféru. Body sráží občasné chyby gólmanů a různorodé a nejasné rozhodování rozhodčích. Pokud jste nehráli NHL 16, k celkovému hodnocení si přičtěte ještě jeden bod. A teď vezměte do ruky ovladač a napravte reputaci České republiky na Světovém poháru!